
Jak se dívat na nejnovější skandál z dílny investigativních novinářů MfD? Je správné testovat úplatnost politiků za pomocí skryté kamery? Vzhledem k uvolnění morálky v současné společnosti je podobný zásah do osobnostních práv asi těžko napadnutelný - je zde významný veřejný zájem.
Samotné lobbování, tj. prosazování rozdílných zájmů jednotlivých společenských skupin směrem k politické reprezentaci, je na druhé straně přirozená věc. Problém vzniká - jak známo - tam, kde do hry vstupují místo věcných argumentů i nabídky protislužeb apod. Bohužel peníze vládnou tomuto světu. Těžko si představit stranu, která by se bez nich mohla obejít v tvrdé politické soutěži.
Jako stoupenec akční jednoty radikální levice jsem samozřejmě zklamán, že i dva význační představitelé KSČM, Jiří Dolejš a Čeněk Milota, neobstáli ve výše uvedeném testu dobře. Ne proto, že bych věřil interpretaci, kterou celé věci dala MfD, ale proto, že ji svým jednáním umožnili. Povšimněme si, že selhání či chyba jednotlivců je zde automaticky prezentována jako selhání jejich stran. Část o detaily se nezajímající veřejnosti zde může dokonce nabýt dojmu, že se oba chtěli tímto způsobem nekale obohatit.
Samotné téma hazardních her je navíc obzvláště citlivé. Tento druh podnikání není přece ani náhodou náš šálek čaje. Oba jmenovaní podle mne určitě neměli v úmyslu zabránit za úplatu v zájmu nějakého lobbisty přijetí lidoveckého návrhu dodatečného zdanění tohoto podnikání. Klub se přece naopak postavil téměř jednomyslně za uvedený návrh. Milota a Dolejš nejspíš chtěli jen straně (Haló novinám) finančně pomoci. Pro pomoc tohoto druhu má ale čeština výstižné pojmenování - medvědí služba.
Vyvstává i etický problém, proč vůbec přijímat v takovém případě a za těchto okolností sponzorský příspěvek v jakékoli formě. Zároveň by mi ale bylo líto, kdyby tento nešťastný test měl znamenat úplný konec jejich politické kariéry. Jiřího Dolejše považuji za čestného člověka, který věnoval velkou část svého života obětavé a přesvědčivé politické práci a odnesl si z ní i trvalé poškození zdraví, po známém napadení vandaly. Odborníků zde není na rozdávání. Každý člověk chybuje a za chyby se platí. Je třeba mu ale dát i příležitost k nápravě. To je samozřejmě věc KSČM.
Praktické poučení a závěr pro politickou sféru napravo i nalevo jsou naproti tomu podle mne jasné. Nejen v souvislosti s tímto k volbám nejspíš načasovaným testem , ale i s letošními dovolenkovými aférami. Jasnější pravidla financování politických stran omezí zneužívání lobbismu i sponzorování, a tím i potřebu podobných testů, dotýkajících se osobnostních práv politiků. Líbí se mi například stanovisko předsedy KSČM, směřující k zákonnému omezení předvolebních výdajů politických stran. Úplný zákaz např. předvolebních a vůbec politických billboardů (sloužících často k nechutnému vzájemnému napadání) by podle mne věci jen prospěl. Lépe by zde mohla být zákonem upravena i (nezisková) zprostředkující služba veřejnoprávních médií, vývěsních služeb krajů, obcí atd. Věci by jistě prospěla i ještě detailnější zákonná úprava samotného lobbingu a sponzorování z hlediska přijímajících politických subjektů (např. povinné záznamy či nahrávky všech lobbistických i sponzorských jednání, povinnost rozhodovat zde od určitých částek v širším rámci vedení atd.).
Jan Ritter
Haló noviny, 30. září 2009