Anti-Vejr aneb Proč nemám rád KSM

Moje nelibost ještě zesílila potom, co jsem se měl možnost na přednášce u mladých Ostraváků potkat s představiteli KSM Pazderou a Holasem. Nejen, že z mé přednášky nic nepochopili a nebyli se mnou s to věcně polemizovat, potom, co jim nevyšel záměr mne „odrovnat“, ale napsali článek, ve kterém o mně uvedli vyslovené věcné (ne ideové) lži. Navíc na zmíněném semináři vyjádřili jasně svou „uhlířskou“ víru, že oni jsou ti vyvolení, kteří jsou povoláni stát se novou mocenskou elitou.

Na tohle jsem velmi háklivý už od svých studentských let, kdy se mnou ještě jako naivním mladým studentem z venkova slepě a nekriticky oddaným minulému systému otřásla neskonalá mocenská arogance tehdejšího představitele ČSM Poledníka (po letech jsem zjistil, že to byl ve srovnání s jinými ještě velmi hodný pán, ale tehdy mne posunul na cestu, po které jdu až dodnes - a to je cesta kritiky vládnoucí třídy odpovědné za nedostatky minulého systému i za to, že první varianta socialismu skončila v propadlišti dějin (nejen v Evropě, ale i všude jinde, protože v Koreji už degenerovala na feudalismus, na Kubě se drží z posledních sil a v Číně a Vietnamu probíhá rekapitalizace).

Zkušenosti z roku 1968 mou orientaci ještě umocnily a přivedly mne k zájmu o teorie Trockého, Djilase a Deutschera. Vzal jsem si za životní úkol marxistickou analýzou odhalit systémové vady první formy socialismu (později jsem narazil na termín protosocialismus a moc se mi zalíbil) a charakter vládnoucí třídy tohoto systému - třídy řídícího aparátu. Tento úkol jsem ještě za minulého systému splnil, i když jsem to samozřejmě nemohl publikovat. Ale o tom všem někdy jindy, všechno podstatné je v knížce moji a Fr. Neužila „Bojíte se socialismu?“ Kdo o ní má zájem, ať si přijde, houfně ji rozdávám zejména mladým lidem, jinak je na stránkách www.samospravnysocialismus.vyjimecny.cz.

Vyjádření nové „naděje“ KSM L. Vejra k této knize byl už jen poslední spouštěcí mechanismus k tomu, abych si uvědomil, že ke KSM je nutné se vyjádřit. Jako člen KSČM totiž právě po ataku pravice vůči KSM (každý, kdo má rozum, vidí, že přes KSM se střílí na KSČM) pociťuji nutnost udělat něco pro to, aby KSM nebyla koulí na těle KSČM a překážkou k tomu, aby se KSČM etablovala - ne jako sociáldemokratická strana - to je sprostá pomluva bývalých papalášů a jejich naivních fámulusů - ale jako revoluční marxistická strana nového typu, antikapitalistická, ale i antistalinská, schopná oslovit co nejširší neprivilegované vrstvy, včetně nových skupin dělníků (kognitariátu) a mladých lidí.

Polemizovat s mudrcem Vejrem je těžké - místo skutečné analýzy, které zřejmě není schopen, užívá jen prázdných frází odsuzujících něco, co patrně asi vůbec nezná. Moc bych se divil, kdyby si z mé knížky přečetl alespoň jednu kapitolu. Musím se přiznat, že lepší zkušenosti mám s antikomunisty, kteří na ÚV KSČM posílají sprosté maily, protože ty se mi docela daří vtáhnout do věcné diskuse, kde polemizujeme o konkrétních tezích (např. o nadhodnotě, kapitalismu, třídách, třídním boji apod.), mám i zkušenost, že se mi velmi sprostý antikomunista nakonec omluvil a shodli jsme se na řadě věcí pokud jde o odpor vůči kapitalismu.

Bohužel tyto pozitivní zkušenosti nemám s těmi členy KSČM a KSM, které Leopold Vejr označuje „revoluční, marx-leninský proud v komunistickém hnutí“ a kterým v běžném rozhovoru říkám „stalinci“ a v odborném textu „ lidé ovlivnění ideologií a politikou minulé vládnoucí třídy protosocialismu - třídy řídícího aparátu“. Tito snad soudruzi (oni mne za soudruha většinou nepovažují) se většinou vyznačují naprostou neschopností vnímat racionální a podotýkám marxistickou argumentaci a konkrétně na ni reagovat, úpornou snahou kádrovat a osočovat z různých „ismů“ a co je nejhorší - snahou na různých možných místech „žalovat“ a žádat likvidaci názorového oponenta mocenskou silou. Zkrátka jednají v nejlepších tradicích mocenské elity minulého systému. Jako příklad mohu uvést jednoho u stalinců velmi váženého redaktora Haló novin, který už dlouhá léta vytrvale opakuje lež, že prý minulou vládnoucí třídu označuji za „vykořisťovatelskou“, aniž by to byl schopen čímkoli doložit.

Ale nechme rozbouřených emocí - otevřeně se přiznávám k tomu, že když narazím na blbost, lež a podrazy, ztrácím soudnost a sprostě nadávám a hulákám. Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Zkusme být alespoň trochu racionální. Těm, kdo nečetli moji a Franty Neužila knížku, chci připomenout alespoň to hlavní. V KSČM podle mne dnes působí na vědomí lidí tři ideologické komplexy - tři odrazy zájmů a zkušeností tříd.

Okrajový, ale nezanedbatelný je komplex buržoasní ideologie, který má zejména podobu určitých sociologických teorií pohřbívajících třídy a dělnickou třídu, určující roli základny ve vztahu k nadstavbě a podobných momentů, případně podobu tupého pragmatismu, který se odmítá zabývat nějakým socialismem a razí heslo“ Mne zajímají jen ty nejbližší kroky, ať třeba dále spadnu do jámy“.

Převládající je ideologický komplex (neostalinský), jehož základy vytvořila minulá vládnoucí třída a který dále zesílil v důsledku naštvanosti řady komunistů na neobjektivní útoky antikomunismu proti minulému systému a samotné myšlence komunismu. Tito soudruzi si vytvořili nové obranné náboženství, které s marxismem nemá nic společného, i když se označuje za „marxismus-leninismus“, které není schopno uznat systémové vady protosocialismu a existenci minulé vládnoucí třídy jako třídy odumírající, polotřídy, nevykořisťovatelské třídy,třídy nedokonale společenských správců. Příčiny zániku protosocialismu vidí jen v tlaku kapitalismu a zradě Gorbačova a usilují o návrat k minulému modelu, jen s nepatrnými kosmetickými úpravami „čínského“ typu.

Bohužel, ač tento ideologický komplex straší převážně v hlavách řady členů KSČM starší generace, sdílejí ho i někteří politicky významní čtyřicátníci a podstatná část členů KSM. Nejhorší je, že tohoto komplexu využívají i někteří vlivní straničtí politikové, u nichž mám vážnou pochybnost, že ho vnitřně opravdu sdílejí, ale kteří dávno přišli na to, že když s ním budou pracovat, zajistí si v klidu a pohodě nominace do funkcí - a to mne zlobí nejvíce.

Nás, kteří tyto předcházející komplexy nesdílíme a pokoušíme se vrátit se k jádru marxismu a vylepšit ho novými poznatky, přičemž se domníváme, že vyjadřujeme zájmy širokých neprivilegovaných vrstev (ať si je tyto vrstvy v dané etapě uvědomují nebo ne), mnoho není, ale pokoušíme se oslovovat řadu členů a sympatizantů strany, včetně mladých, kteří jsou takříkajíc „solí strany“. Poctivě pracují, dokážou se uživit i bez funkcí a mají vliv ve veřejnosti. Neomílají fráze z minulosti, ale učí se, věcně diskutují, nepočítají s žádným „funkčním“ vděkem.

Bohužel se domnívám, že vliv „stalinského“ komplexu v KSČM (o KSM nemluvě) je až příliš silný a zatím dokázal zablokovat veškerou snahu strany zbavit se starého a postavit se energicky kapitalismu na novém základě. Vím, že v podstatě nezáleží na straně jakožto na instituci, že strany vznikají a zanikají, a to skutečně podstatné jsou zájmy pokrokových tříd, které si vždy nakonec najdou nějaké institucionální vyjádření. Bohužel, jak jsem starý, tak jsem hloupý a sentimentální a dost by mi vadilo, kdyby zrovna KSČM zmizela v propadlišti dějin a pokrokové síly by nemohly kvůli stalinské blbosti využít jejího potenciálu. KSM realizaci mé představy o revoluční straně nového typu neodpovídá, svými aktivitami ji spíše škodí a dává šanci reakci zasadit KSČM smrtelný úder. Proto KSM nemám rád.

Pevně doufám, že moje reakce silně naštve všechny tzv. „poctivé“ členy KSM, kterým to ještě alespoň trochu myslí a budou si to chtít se mnou vyříkat z očí do očí. Jsem, stejně jako můj spoluautor F. Neužil, rozhodně pro, ovšem za podmínky, že si tito soudruzi přečtou alespoň něco z mé knížky. Možná, že bychom opravdu mohli udělat něco pozitivního pro vítězství nové formy socialismu. A nebo je to zase jedna velká iluze nepoučitelného starého pitomce?

21. 3. 2008, Josef Heller