Deset knih českého levičáka

Internetový server Lavka.info se nedávno obrátil s otázkou „Jakých deset titulů vyšlých v češtině by nemělo chybět v knihovničce českého levičáka?“ Rozsáhlá odpověď Rudolfa Převrátila si zaslouží samostatné zveřejnění.

I. Kritéria

Co chtít od literatury? Levice prožívá hlubokou krizi, a proto je dnes nejdůležitější usilovat o lepší poznání a pochopení naší současné situace, samozřejmě v celosvětovém kontextu. To je přednější, než hledat v literatuře bezprostřední inspiraci nebo dokonce návod k politickým akcím. Spolehlivé návody dnes na levici nikdo nemá. Je doba hledání.

Měli bychom mnohem lépe vědět, jak se s tímto úkolem potýkají kolegové v jiných zemích a částech světa. Český čtenář zde naráží na omezený rozsah naší překladové produkce. Z tohoto důvodu zařazuji do svého výběru i některé překlady textů relevantních autorů dostupné na internetu nebo jako samostatné počítačové tisky.

Vcelku bychom měli mnohem více číst. Požadovaný seznam deseti titulů bude podle mého názoru i v nejlepším případě pouze stručným ukazatelem toho, co by měl přemýšlivý levicový aktivita (nepřemýšlivý nemá šanci) znát nebo s čím by se měl postupně seznamovat. Tato literatura by měla pokrývat následující oblasti:

1. Klasikové, především Marx a Lenin.
2. Marxismus a jiné levicové myšlenkové proudy z období od konce I. světové války až do sedmdesátých let dvacátého století, řečeno zkratkou od Gramsciho až po Marcuseho. Zde je problémem nedostatek překladů.
3. Neomarxisté a jiní, zejména na Západě, snažící si postihnout společenskou přeměnu, která začala v sedmdesátých letech a pokračuje dodnes. Také zde je málo vhodných překladů.
4. Čeští a slovenští autoři zabývající se jednak naší vlastní společností, jednak širším kontextem, v němž naše společnost žije.
5. Celkový historický pohled.
6. Kulturní kontext, zejména krásná literatura.

Domnívám se přitom, že není vhodné vylučovat apriori z knihovny levičáka autory nelevicové nebo k levici kritické - by jen proto, že zrcadlo nastavené protivníkem může být v současné situaci k velkému užitku. Nakonec považuji za potřebné dodat, že jsem si vědom subjektivnosti svého výběru a samozřejmě také mezer ve svých znalostech literatury.

II. Širší výběr

1. Klasikové

Za minimum považuji Komunistický manifest Marxe a Engelse a Marxův Kapitál (aspoň I. díl). Důležitý je také Marxův Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta - jako brilantní politickou analýza a implicitní zpochybnění příliš dogmatických interpretací Manifestu a Kapitálu pozdějšími epigony (zejména pokud jde o pojetí tříd). Kdo chce dál, měl by číst raného Marxe, zejména ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844 a Německou ideologii (na které se podílel také Engels). Výňatky z obou jsou v nedávno vydané knize Ericha Fromma Obraz člověka u Marxe (Brno: L. Marek, 2004) s doslovem Michaela Hausera. Německá ideologie, dílo podle mého názoru nedoceňované, trochu chaotické, ale plné hledání, je v plném znění ve Spisech Marxe a Engelse, tuším ve 3. svazku. Z Lenina je nutno číst Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu.

2. Dvacátá až sedmdesátá léta dvacátého století

Českých překladů je málo. Vedle zmíněné Frommovy knihy Obraz člověka u Marxe doporučuji slavnou knížku Herberta Marcuseho Jednorozměrný člověk (Praha: Naše vojsko, 1991), která v mnohém inspirovala protestní hnutí roku 1968 a má co říci dodnes. Od Fromma vyšla v češtině také psychoanalyticky zaměřená Anatomie lidské destruktivity (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997), která ovšem není z našeho hlediska relevantní.

3. Od sedmdesátých let do současnosti

Zcela nedávno vyšla v českém překladu významná kniha Ulricha Becka Riziková společnost (Praha: SLON 2004). Beckova teorie reflexivní modernizace se zabývá především tzv. vyspělou západní společností. Jiný pohled vybudovaný na pojmu „světosystému“ nabízí Immanuel Wallerstein v řadě textů, z nichž některé v českém překladu lze nalézt na www.sok.bz: Globalizace není nová (původní text z r. 2002), Nové revolty proti systému (2002), Levicová politika pro 21. století (2000). Některé z těchto textů vydala ve formě počítačových tisků vydala Masarykova dělnická akademie. Obsáhlejší výbor Wallersteinových textů z poslední doby má vyjít zakrátko ve vydavatelství SLON pod titulem Úpadek americké moci. Významná je také kniha Roberta B. Reicha Dílo národů. Příprava na kapitalismus 21. století (Praha: PROSTOR 1995) Na www.sok.bz lze najít překlady dalších zajímavých textů, např. Politicko-ekonomická transformace kapitalismu konce dvacátého století Davida Harveye, což je překlad druhé části jeho známé knihy The Condition of Postmodernity z roku 1990, nebo Dějiny na pochodu, závěrečná kapitola knihy Économie marxiste du capitalisme francouzských ekonomů Gérarda Duménila a Dominique Lévyho. Na stejné adrese a na www.sds.cz lze najít řadu dalších zajímavých překladů. Hlubší sociologické vhledy nabízejí knížky sociologa Zygmunta Baumana, kterých vyšlo v českém překladu několik, např. Úvahy o postmoderní době (Praha: SLON 1995) nebo Globalizace. Důsledky pro člověka (Praha: Mladá fronta 1999). Nesourodý, ale zajímavý je výbor z článků Noama Chomskyho Perspektivy moci. Úvahy o povaze člověka a společenského řádu (Praha: KAROLINUM 1998).

4. Čeští a slovenští autoři

Začneme koryfejem: Egon Bondy, Neuspořádaná samomluva Brno: L. MAREK 2002). V první polovině devadesátých vydal Zdeněk Mlynář několik knížek zajímavých zejména tím, jak autor se znalostí věci reflektuje „reálný socialismus“ a činnost disentu, např. Socialistou na volné noze (Praha: PROSPEKTRUM 1992) nebo Krize v sovětských systémech od Stalina ke Gorbačovovi (Praha: PROSPEKTRUM 1991) Nebo také výbor komentářů z let 1990 -1995 Proti srsti (Praha: PERISKOP 1996). Mlynář, dnes neprávem opomíjený, byl jedním z nejpronikavějších politických a analytiků. Těžko z jeho knížek vybrat jen jednu - a škoda, že už nežije. K první polovině devadesátých let neodmyslitelně patří také vystoupení a knížečky Ivana Svitáka, např. Národ na křižovatce (Dialektika dějin) (Praha: AGENTURA CESTY, bez vročení) nebo Cesta do Evropy, snění a realita (Praha: NAKLADATELSTVÍ ALTERNATIVY A POLARITA 1991). Dále filosofové s prorocky kritickými vizemi: Karel Kosík, Předpotopní úvahy (Praha: TORST 1997) a Milan Machovec, Filosofie tváří v tvář zániku (Brno, „Zvláštní vydán텓 1998. Nezapomenout na produkci sociologa Jana Kellera, mj. Politika s ručením omezeným. Proměny moci na prahu 21. století (Praha: Evropský literární klub 2001), Vzestup a pád středních vrstev (Praha: SLON 2000) a samozřejmě Sociologie a ekologie (Praha: SLON 1997). Nezapomenout ani na politologa Oskara Krejčího, např. Povaha dnešní krize (Praha: EAST PUBLISHING 1998) nebo Geopolitika středoevropského prostoru. Horizonty zahraniční politiky České republiky a Slovenské republiky (Praha: EKOPRESS 2000).

5. Celkový historický pohled

Kniha českých autorů Vojtěcha Mencla, Miloše Hájka, Milana Otáhala a Eriky Kadlecové Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách (Praha: Naše vojsko 1990). Široká historická freska: Eric Hobsbawm, Věk extrémů. Krátké 20. století 1914 - 1991 (Praha: ARGO 1998. Pokus o dějiny sovětského bloku: Jiří Vykoukal, Bohuslav Litera, Miroslav Tejchman, Východ. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944 - 1989 (Praha: Libri 2000). A ještě k doplnění kontroverzního pohledu kniha Jacquese Rupnika Dějiny Komunistické strany Československa. Od počátků k převzetí moci (Praha: ACADEMIA 2002). Jinak souhlasím se Stanislavem Holubcem, že pořádné dějiny Československa, Česka a Slovenska ve 20. století teprve musí být napsány.

6. Kulturní kontext

Zde nemohu být než zcela subjektivní. Mě například oslovuje svým postojem blízkým existencialismu Albert Camus. Političtější je jeho kniha Člověk revoltující (Praha: Český spisovatel 1995), ale ještě raději mám román Mor (Praha: Odeon 1993). Do požadovaného výběru však přesto navrhnu první titul.

Závěrem tedy

III. Deset finalistů v abecedním pořadí

• Beck Ulrich, Riziková společnost
• Camus Albert, Člověk revoltující
• Harvey David, Politicko-ekonomická transformace kapitalismu konce dvacátého století
• Kosík Karel, Předpotopní úvahy
• Lenin Vladimír Iljič, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu
• Marcuse Herbert, Jednorozměrný člověk
• Marx Karel, Kapitál
• Marx Karel, Engels Bedřich, Manifest komunistické strany
• Mencl Vojtěch, Hájek Miloš, Otáhal Milan, Kadlecová Erika, Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách
• Wallerstein Immanuel, Úpadek americké moci (má zakrátko vyjít, jinak autorovy texty např. na www.sok.bz).

Rudolf Převrátil, 15. 2. 2005