Úvahy o daląí cestě hnutí

Je pochopitelné, ľe náą pohled na projednávanou problematiku je ovlivněn tím, ľe ľijeme v Evropě, v regionu střední a východní Evropy, a v případě naąí strany také tím, ľe za jeden z klíčových úkolů naąí činnosti povaľujeme stavění mostů mezi naąí komunistickou a nekomunistickou levicí.

Souhlasím s tím, co bylo řečeno v úvodu, ľe kaľdá jen trochu realistická úvaha o socialismu pro 21. století předpokládá v první řadě velice otevřenou, aľ brutální analýzu chyb a potíľí vąech variant a verzí socialismu století dvacátého. Proč se zhroutil dosud nejnadějnějąí, nejrealističtějąí a dle mého názoru zatím nejúspěąnějąí pokus o socialismus. Nebo jinými slovy, co bylo příčinou, ľe pokrokový systém a model společnosti byl paradoxně poraľen zpátečnickým kapitalismem.

Pokud ale hovoříme o analýze minulosti, mám na mysli celou historii naąeho hnutí. Tedy od roku 1848, od sepsání Komunistického manifestu.

Naąí silnou stránkou a charakteristickou pro ta úspěąnějąí období bylo spíąe, kdyľ jsme zformulovali cíl, namířili k němu a cestou dialekticky opravovali a upravovali trasu, po které se k němu blíľíme. Tedy nefixovali jsme se tolik na nějaký správný, předem do detailu stanovený model.

V takové analýze nemůľeme proto podle mého názoru ponechat stranou ani příčiny a následky rozątěpení naąeho hnutí.

• Co vedlo k rozdělení na tu část, která klade důraz na konečný cíl a na tu druhou, pro kterou je podstatná jen cesta po které jdeme?
• Je tento rozchod nevyhnutelný?
• Jaké důsledky mělo a dosud má toto rozdělení?
• Jak ho překonat? Je to vůbec moľné?
• A můľeme bez jeho překonání vůbec realisticky uvaľovat ve 21. století o socialismu?

Z tohoto zorného úhlu je asi také důleľité poloľit si také otázku, proč jsme v Evropě ve třicátých letech prohráli boj komunistické myąlenky s tou faąistickou.

• Dá se pro dneąek a pro náą dneąní boj nalézt nějaké poučení nebo inspiraci z diametrálně odliąného postupu VI. a VII. kongresu Komunistické internacionály? A kdyľ mluvím o inspiraci a poučení, mám na mysli jak pozitivní, tak negativní.
• Proč se myąlenka lidové fronty boje proti faąismu prosadila v naąem hnutí, aľ kdyľ bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec moľné, aby se prosadila dříve, případně co tomu bránilo?
• A hlavně: nejsme dnes náhodou v podobné situaci a neděláme stejnou chybu?
• Je ale vůbec v dneąních podmínkách realistické si myslet, ľe by se dnes mohla podobná platforma vytvořit a hlavně stát se případně zárodkem platformy pro prosazení systémových změn směrem k socialismu?

Nechci vnucovat naąe československé zkuąenosti, ale myslím, ľe právě zkuąenost naąí Komunistické strany Československa z období let 1936 - 1949 ukázala, ľe taková cesta moľná je. A výsledkem nakonec bylo, ľe přivedla komunistickou stranu a její socialistický koncept ústavní cestou k moci s podporou naprosté větąiny obyvatel.

Druhý aspekt, který bych rád zmínil je, ľe pohlíľet na socialismus a jeho perspektivy nelze jinak, neľ z poměrně velkého odstupu.

Přitom za jeden z klíčových faktorů je zohlednění zájmů těch, kdo vytvářejí společensky uľitečné uľitné hodnoty. A to dnes není primárně v Evropě ani v takzvaném vyspělém světě.

Z tohoto pohledu je důleľité, ľe jak se zdá, tak pochod globálního kapitálu k totálnímu ovládnutí světa pod vlajkou neoliberalismu zřejmě narazil na své limity. Alespoň nám se to tak jeví - moľná z evropského pohledu.

O to více ale moľná vzrůstá nebezpečí váľných konfliktů jednotlivých regionálních kapitálových zájmů, nebo skupin mezi sebou. A to přináąí nejen nová rizika, ale moľná i moľnosti pro naąe hnutí.

Proto povaľuji za důleľité také pečlivě a bez předsudků sledovat a studovat zkuąenosti z daląích dosud probíhajících, nebo nově se rodících socialistických projektů ve světě. A to bez ohledu na to, ľe na jejich hodnocení máme v naąem hnutí často velmi rozdílné názory. A nemám na mysli jen ČLR, nebo VSR.

To ale neznamená, ľe bychom měli rezignovat na myľlenku a naději na socialismus, nebo na systémové změny u nás v Evropě. V takovém případě ale není podle mého názoru realistické očekávat, ľe by taková změna mohla úspěąně a dlouhodobě proběhnout v jedné evropské zemi, nebo v  jednom omezeném regionu.

Co to ale potom z naąeho hlediska znamená pro naąe hodnocení a náą vztah k integraci v Evropě obecně a k budoucnosti Evropské unie (pokud tedy dnes nějakou budoucnost má)?

A upřímně řečeno, my sice máme k EU a jejímu fungování velmi váľné výhrady, ale reálně vzato, skutečným a efektivním protivníkem, chcete-li hrobařem tohoto projektu, zřejmě nakonec budou vládnoucí kruhy USA a jejich politika, která k tomu brutálně zneuľívá i NATO. A o moľných důsledcích transatlantické smlouvy o obchodu a investicích pro moľnost nějaké budoucí alespoň trochu samostatné evropské politiky se zde uľ včera a dnes také hovořilo.