logo SDS
Dnešní datum: 25. 04. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Socialismus a Praľské jaro
(10. 06. 2018, 1065x)

Karel Marx, filozof revoluce nebo liberální myslitel?
(05. 05. 2018, 806x)

Rozhovor s Karlem Marxem
(05. 05. 2018, 732x)

SDS se byla poklonit padlým ruským vojákům a jejich matkám
(09. 05. 2018, 655x)

Socialismus a Praľské jaro (2)
(10. 06. 2018, 644x)

70 let od Nakby
(16. 05. 2018, 620x)

Socialismus a Praľské jaro (3)
(10. 06. 2018, 593x)

Socialismus a Praľské jaro (literatura)
(10. 06. 2018, 581x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 18
Prům. 12.4
21 denni
Max. 490
Prům. 363

Nyní si čte web : 32 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7)

Vydáno dne 20. 06. 2009 (5301 přečtení)

Pokračování práce V. I. Lenina, psané v dubnu a květnu 1920 (začátek a obsah ZDE).

VII. Je přípustná naše účast v buržoasních parlamentech?

Němečtí „leví“ komunisté krajně pohrdavě — a krajně lehkomyslně — odpovídají na tuto otázku záporně. Jaké mají pro to důvody? V citátu, který byl už uveden, jsme četli:

„…nutno naprosto kategoricky odmítnout… jakýkoli návrat k historicky a politicky překonaným formám parlamentního boje…“

To je řečeno směšně přepjatě a zjevně nesprávně. „Návrat“ k parlamentarismu! Cožpak už v Německu existuje Sovětská republika? Zdá se, že nikoliv! Jak je tedy možno mluvit o „návratu“? Není to prázdná fráze?

Parlamentarismus je „historicky překonán“. To je správné ve smyslu propagandy. Každý však ví, že od toho je ještě velmi daleko k překonání v praxi. Již před mnoha desítiletími plným právem bylo možno prohlásit kapitalismus za „historicky překonaný“, to však nikterak neznamená, že není nutno vést velmi dlouhý a velmi úporný boj na půdě kapitalismu. Parlamentarismus je „historicky překonán“ ve smyslu světodějném, tj. epocha buržoasního parlamentarismu skončila, epocha diktatury proletariátu začala. O tom není pochyby. Avšak světodějné měřítko počítá s desítiletími. O 10 nebo 20 let dříve či později, to je se světodějného hlediska lhostejné, to je s hlediska světové historie maličkost, se kterou není možno ani přibližně počítat. Ale právě proto dovolávat se v otázce praktické politiky světodějného měřítka je theoretický omyl přímo nehorázný.

Je parlamentarismus „politicky překonán“? To je jiná věc. Kdyby to byla pravda, posice „levých“ by byla pevná. To však je třeba dokázat velmi vážnou analysou, ale „leví“ nedovedou k ní ani přikročit. V „thesích o parlamentarismu“, otištěných v 1. čísle „Bulletinu prozatímního amsterodamského byra Komunistické internacionály“ (,‚Bulletin of the Provisional Bureau in Amsterdam of the Communist International“, únor 1920) a zjevně vyjadřujících holandsky levé nebo levě holandské tendence, jest, jak uvidíme, analysa zcela špatná.

Za prvé: němečtí „leví“, jak známo, již v lednu 1919 považovali parlamentarismus za „politicky překonaný“, v rozporu s míněním tak vynikajících politických vůdců, jako je Rosa Luxemburgová a Karel Liebknecht. Je známo, že „leví“ se zmýlili. To samo už bez dalšího vysvětlování z kořene vyvrací tvrzení, že prý parlamentarismus je „politicky překonán“. „Leví“ jsou povinni dokázat, proč jejich tehdejší nesporná chyba přestala být chybou nyní. Neuvádějí a nemohou uvést nejmenšího důkazu. Poměr politické strany k vlastním chybám je jedno z nejdůležitějších a nejsprávnějších kriterií, jak vážně strana chápe své poslání a jak v praxi koná své povinnosti k své třídě a k pracujícím masám. Přímo přiznat chybu, odhalit její příčiny, analysovat situaci, ze které vzešla, uvážit bedlivě cesty k nápravě chyby — to je rys strany, vážně chápající své poslání, to je známka, že strana koná své povinnosti, to je výchova a školení třídy a potom i masy. „Leví“ v Německu (a v Holandsku) neplní tuto svou povinnost, nezkoumají svou zjevnou chybu s mimořádnou bedlivostí, zevrubností a obezřelostí, a právě tím dokazuji, ze nejsou stranou třídy nýbrž kroužkem, že nejsou stranou mas, nýbrž skupinou intelektuálů a několika málo dělníků, přejímajících nejhorší stránky mentality intelektuálů.

Za druhé: v této brožuře frankfurtské skupiny „levých“, ze které jsme uvedli podrobné citáty výše, čteme:

„…Miliony dělníků souhlasících ještě s politikou centra (katolické strany ‚centra‘) jsou kontrarevoluční. Venkovští proletáři vytvářejí legie kontrarevolučních armád“ (citovaná brožura, str. 3).

Ze všeho je patrno, že je to tvrzení přespříliš nadsazené a přehnané. Leč hlavní skutečnost, zde vylíčená, je nezvratná, a uznávají-li „leví“, že je správná, svědčí to zvlášť názorně, že se dopouštějí chyby. Jak je možno říkat, že „parlamentarismus je politicky překonán“, jestliže „miliony“ a „legie“ proletářů dosud nejen jsou pro parlamentarismus vůbec, nýbrž jsou přímo „kontrarevoluční“!? Je jasné, že parlamentarismus v Německu překonán ještě není. Je jasné, že „leví“ v Německu pokládají své přání, svůj ideově politický názor za objektivní skutečnost. To je nejnebezpečnější chyba, které se může revolucionář dopustit. V Rusku, kde krajně brutální a krutý útisk carismu odchovával neobyčejně dlouho a ve velmi rozmanitých formách revolucionáře různých směrů, revolucionáře, vyznačující se obdivuhodnou oddaností, nadšením, hrdinností a silou vůle, v Rusku jsme tuto chybu revolucionářů pozorovali zvlášť zblízka, zkoumali jsme ji zvlášť bedlivě, známe ji zvlášť dobře, a proto ji zvlášť jasně vidíme i u druhých. Pro komunisty v Německu je ovšem parlamentarismus „politicky překonán“, jde však právě o to, aby to, co je překonáno pro nás, nebylo pokládáno za překonané pro třídu, pro masy. Právě zde zase vidíme, že „leví“ nedovedou rozvažovat, nedovedou si počínat jako strana třídy, jako strana mas. Nesmíte klesat na úroveň mas, na úroveň zaostalých vrstev třídy. O tom není pochyby. Musíte jim říkat trpkou pravdu. Musíte jejich buržoasně demokratické a parlamentní předsudky nazývat předsudky. Zároveň jste však povinni střízlivě sledovat skutečný stav třídního uvědomění a vyškolenosti právě celé třídy (a nejen její komunistické avantgardy), právě celé pracující masy (a nejen jejích uvědomělých živlů).

Jestliže jdou ne zrovna „miliony“ a „legie“, nýbrž prostě alespoň dosti značná menšina průmyslových dělníků s katolickými pátery, menšina zemědělských dělníků pak se statkáři a velkosedláky, už z toho nepochybně vyplývá, že parlamentarismus v Německu politicky překonán ještě není, že strana revolučního proletariátu je povinna účastnit se parlamentních voleb a boje na parlamentní tribuně právě proto, aby vychovávala zaostalé vrstvy své třídy, aby probouzela a uvědomovala nevyspělé, zdeptané a neuvědomělé venkovské masy. Pokud nejste s to rozehnat buržoasní parlament a jakékoli reakční instituce jiného typu, musíte v nich pracovat právě proto, že jsou tam ještě dělníci, zbalamucení pátery a ohlupovaní venkovskou odloučeností. Jinak se vydáváte v nebezpečí, že se stanete prostě mluvky.

Za třetí: „leví“ komunisté říkají velmi mnoho dobrého o nás bolševicích. Někdy bych chtěl poznamenat: kéž by nás méně chválili a raději si lépe osvojovali taktiku bolševiků, důkladněji se s ní seznamovali! Účastnili jsme se voleb do ruského buržoasního parlamentu, do Ústavodárného shromáždění, v září- listopadu 1917. Byla naše taktika správná nebo ne? Nebyla-li správná, je to třeba jasně říci a dokázat: je to nezbytné proto, aby mezinárodní komunismus si vypracoval správnou taktiku. Byla-li naše taktika správná, je třeba vyvodit z toho jisté závěry. Pochopitelně nemůže být řeči o přirovnávání poměrů v Rusku k poměrům v západní Evropě. Chceme-li však speciálně zjistit význam výroku: „parlamentarismus je politicky překonán“, je nutno bedlivě uvážit naše zkušenosti, neboť bez zhodnocení konkretních zkušeností se takové výroky příliš snadno zvracejí v plané fráze. Zdaž jsme my, ruští bolševici, v září - listopadu 1917 neměli větší právo než kteříkoli komunisté na západě soudit, že v Rusku je parlamentarismus politicky překonán? Ovšem že ano, neboť nezáleží přece na tom, existují-li buržoasní parlamenty dávno nebo krátce, nýbrž na tom, jak jsou široké masy pracujícího lidu připraveny (ideově, politicky a prakticky) přijmout sovětské zřízení a rozehnat buržoasně demokratický parlament (nebo připustit jeho rozehnání). Je naprosto nesporným a dokonce zjištěným historickým faktem, že v Rusku v září - listopadu 1917 dělnická třída ve městech, vojáci a rolníci byli v důsledku řady zvláštních okolností výjimečně připraveni k přijetí sovětského zřízení a k rozehnání nejdemokratičtějšího buržoasního parlamentu. A přesto bolševici Ústavodárné shromáždění nebojkotovali, nýbrž zúčastnili se voleb před dobytím politické moci proletariátem i po něm. Dokázal jsem, jak doufám, v uvedeném článku, ve kterém jsem podrobně rozebral výsledky voleb do Ústavodárného shromáždění v Rusku, že tyto volby přinesly neobyčejně cenné (a pro proletariát nanejvýš užitečné) politické výsledky.

Z toho vyplývá naprosto nezvratný závěr: Je jisté, že dokonce několik týdnů před vítězstvím Sovětské republiky, dokonce i po něm, účast v buržoasně demokratickém parlamentě revolučnímu proletariátu nejen neškodí, nýbrž mu usnadňuje, aby dokázal zaostalým masám, proč takové parlamenty mají být rozehnány, usnadňuje úspěšnost jich rozehnání, usnadňuje „politické překonávání“ buržoasního parlamentarismu. Nepřihlížet k těmto zkušenostem a činit si zároveň nárok na příslušnost ke Komunistické internacionále, která musí svou taktiku vypracovávat internacionálně (nikoli jako taktiku úzce nebo jednostranně národní, nýbrž právě jako taktiku internacionální), znamená dopouštět se velmi hrubé chyby, opouštět internacionalismus právě v praxi a vyznávat jej jenom slovy.

Prozkoumejme nyní „holandsky levé“ důvody pro neúčast v parlamentech. Ocitujeme překlad (z angličtiny) čtvrté these, nejdůležitější z uvedených už „holandských“ thesí:

„Když byl kapitalistický výrobní systém rozmetán a společnost je ve stavu revoluce, parlamentní činnost postupně pozbývá významu v porovnání s akcemi samých mas. Když se za takových okolností parlament stává střediskem a orgánem kontrarevoluce a když na druhé straně dělnická třída buduje nástroje své moci v podobě Sovětů, může se ukázat dokonce nezbytným zříci se jakékoli účasti v parlamentní činnosti.“

První věta je zjevně nesprávná, neboť akce mas — na př. veliká stávka — je důležitější než parlamentní činnost vždycky, a nižádným způsobem jen za revoluce nebo za revoluční situace. Tento zjevně neudržitelný, historicky a politicky nesprávný argument jen zvlášť názorně dosvědčuje, že autoři naprosto nepřihlížejí ani k všeobecným zkušenostem evropským (francouzským před revolucemi let 1848 a 187o; německým v letech 1878—1890 atd.), ani ke zkušenostem ruským (viz výše), potvrzujícím, jak je důležité spojovat boj legální s nelegálním. Tato otázka má nesmírný význam vůbec, a kromě toho speciálně i proto, že ve všech civilisovaných a pokročilých zemích se rychle blíží doba, kdy toto spojování pro stranu revolučního proletariátu se stále víc a více stává — a zčásti již stalo — nezbytným v důsledku narůstáni a přibližování se občanské války proletariátu s buržoasií, v důsledku zběsilého pronásledování komunistů republikánskými a vůbec buržoasními vládami, všemožně porušujícími legalitu (stačí pouhý příklad Ameriky) atd. Tuto velmi důležitou otázku Holanďané a „leví“ vůbec nechápou.

Druhá věta je za prvé nesprávná historicky. My, bolševici jsme se účastnili nejkontrarevolučnějších parlamentů a zkušenostmi bylo potvrzeno, že taková účast byla nejen prospěšná, nýbrž pro stranu revolučního proletariátu přímo nezbytná právě po první buržoasní revoluci v Rusku (1905), aby byla připravována druhá buržoasní revoluce (v únoru 1917) a potom revoluce socialistická (v říjnu 1917). Za druhé je tato věta nápadné nelogická. Z toho, že parlament se stává orgánem a „střediskem“ kontrarevoluce (ve skutečnosti „střediskem“ kontrarevoluce nikdy nebyl a být nemůže, to však mimochodem), kdežto dělníci budují nástroje své moci v podobě Sovětů, vyplývá, že dělníci se musí připravovat — ideově, politicky a technicky — k boji sovětů proti parlamentu, k rozehnání parlamentu sověty. Z toho však vůbec nevyplývá, že takové rozehnání je ztěžováno nebo není usnadňováno přítomností sovětské oposice v kontrarevolučním parlamentě. Nikdy jsme za svého vítězného boje proti Denikinovj a Kolčakovi nepozorovali, že by pro naše vítězství bylo lhostejné, byla-li v jejich řadách sovětská, proletářská oposice. Dobře víme, že námi provedené rozehnání konstituanty 5. ledna 1918 bylo nikoliv ztíženo, nýbrž usnadněno tím, že v rozháněné kontrarevoluční konstituantě byla sovětská oposice, a to jak důsledná, bolševická oposice, tak i nedůsledná oposice levých eserů. Autoři these se naprosto popletli a zapomněli na zkušenosti celé řady revolucí — ne-li všech — potvrzujících, jak je za revoluce mimořádně prospěšné, jsou-li masové akce mimo reakční parlament koordinovány s oposicí v tomto parlamentu, sympatisující s revolucí (a ještě lépe: přímo podporující revoluci). Holanďané a „leví“ vůbec usuzují zde jako doktrináři revoluce, kteří se nikdy skutečné revoluce nezúčastnili, nebo dějiny revolucí nepromyslili, či naivně ztotožňují subjektivní „odmítání“ jisté reakční instituce se skutečným jejím rozmetáním společnými silami celé řady objektivních činitelů.

Nejspolehlivější prostředek, jak je možno novou politickou (a nejen politickou) ideu diskreditovat a uškodit jí, záleží v tom, že ten, kdo se ji snaží obhájit, přivádí ji ad absurdum. Neboť každou pravdu, jestliže ji „přeženeme“ (jak říkal Dietzgen starší), jestliže ji zveličíme, jestliže ji aplikujeme přes meze její skutečné platnosti, je možno uvést ad absurdum, ba dokonce za uvedených okolností se pravda nezbytně musí zvrátit v absurdum. Právě takovou medvědí službu prokazují holandští a němečtí leví nové pravdě, že sovětská moc předčí buržoasně demokratické parlamenty. Pochopitelně, kdo by začal podle starého zvyku a povšechně tvrdit, že od účasti v buržoasních parlamentech se nesmí za žádných okolností upustit, neměl by pravdu. Nemohu se zde pokoušet stanovit podmínky, za kterých je bojkot prospěšný, neboť účel tohoto článku je mnohem skromnější: chci zhodnotit ruskou zkušenost v souvislosti s některými ožehavými otázkami mezinárodní komunistické taktiky. Zkušenosti Ruska nás poučují, že bolševici použili bojkotu jednou úspěšně a správně (1905) a po druhé chybně (1906). Rozebereme-li první případ, seznáme: podařilo se zmařit svoláni reakčního parlamentu reakční vládou v situaci, kdy mimořádně rychle narůstaly mimoparlamentní (zejména stávkové) revoluční akce mas, kdy žádná vrstva proletariátu a rolnictva naprosto nemohla pomáhat reakční moci, kdy revoluční proletariát stávkovým bojem a agrárním hnutím získával vliv na široké, zaostalé masy. Je zcela zřejmé, že těchto zkušeností nelze použít na nynější evropské poměry. Je také zcela zřejmé z uvedených důvodů, že obhajují-li Holanďané a „leví“‚ byť s výhradami názor, že je nutno se vzdát účasti v parlamentech, je to od základu nesprávné a pro věc revolučního proletariátu škodlivé.

V západní Evropě a v Americe se parlament čelným revolucionářům z řad dělnické třídy zvlášť zprotivil. O tom není pochyby. To je zcela pochopitelné, neboť je těžké představit si něco odpornějšího, ničemnějšího a proradnějšího než počínání obrovské většiny socialistických a sociálně demokratických poslanců v parlamentě za války a po ní. Bylo by však nejen pošetilé, nýbrž přímo trestuhodné, abychom se dali ovládnout touto náladou, chceme-li rozhodnout, jak má být potíráno zlo, všeobecně přiznávané. V mnohých zemích západní Evropy je nyní revoluční nálada, možno říci „novotou“ nebo „vzácností“, na kterou se čekalo příliš dlouho marně a netrpělivě, a proto snad lidé podléhají tak lehce této náladě. Ovšem bez revoluční nálady v masách, bez podmínek, napomáhajících zesilování této nálady, nemůže se revoluční taktika přeměnit v čin, avšak my v Rusku jsme se na podkladě velmi dlouhých, těžce nabytých a krví vykoupených zkušeností přesvědčili, že není možno budovat revoluční taktiku na pouhé revoluční náladě. Taktika musí být vybudována na střízlivém, přísně objektivním zhodnocení všech třídních sil toho kterého státu (i států s ním sousedících i všech států, s hlediska celého světa), jakož i na zhodnocení zkušeností revolučních hnutí. Projevit své „revoluční smýšlení“ pouhým nadáváním na parlamentní oportunismus, pouhým odmítáním účasti v parlamentech je velmi snadné, a právě proto, že je to příliš snadné, není tím řešen obtížný, velmi obtížný úkol. Vytvořit skutečně revoluční parlamentní frakci v evropských parlamentech je mnohem nesnadnější než v Rusku. To je jisté. To je však jen zvláštní výraz obecné pravdy, že v konkretní, historicky neobyčejně specifické situaci r. 1917 bylo v Rusku snadné zahájit socialistickou revoluci, kdežto pokračovat v ní a dovést ji ke konci bude v Rusku obtížnější než v evropských zemích. Již počátkem roku 1918 jsem se o tom zmiňoval a pozdějšími dvouletými zkušenostmi byla správnost tohoto tvrzení plně potvrzena.

Takových specifických podmínek jako:

  1. možnost spojit sovětský převrat se skončením — jeho zásluhou — imperialistické války, která neuvěřitelně těžce doléhala na dělnictvo a rolnictvo;
  2. možnost na určitou dobu využít boje na život a na smrt mezi dvěma světovládnými skupinami imperialistických dravců, které se nemohly spolčit proti sovětskému nepříteli;
  3. možnost přestát poměrně dlouhou občanskou válku, zčásti pro ohromnou rozlohu země a pro špatné dopravní prostředky;
  4. existence tak hlubokého buržoasně demokratického revolučního hnutí v rolnictvu, že strana proletariátu převzala revoluční požadavky od strany rolníků (sociálních revolucionářů, strany, ve své většině příkře odmítající bolševismus) a rázem je uskutečnila v důsledku vydobytí politické moci proletariátem

— takových specifických podmínek v západní Evropě nyní není a takové nebo jiné podmínky se tak snadno neopakují. Proto tedy — kromě několika jiných příčin — je v západní Evropě těžší zahájit socialistickou revoluci, než bylo pro nás. Pokoušet se „obejít“ tuto nesnáz a „přeskočit“ obtížný úkol využití reakčních parlamentů pro revoluční účely je čiré dětinství. Chcete vytvořit novou společnost? A bojíte se nesnází při ustavení dobré parlamentní frakce z přesvědčených, oddaných a hrdinných komunistů v reakčním parlamentu! Není to vskutku dětinství? Jestliže Karel Liebknecht v Německu a Z. Höglund ve Švédsku dovedli i bez podpory mas zdola ukázat, jak se má opravdu revolučním způsobem využít reakčních parlamentů, jak to, že rychle sílící masová revoluční strana si v době, kdy masy jsou po válce zklamány a roztrpčeny, nedovede ukovat komunistickou frakci v horších parlamentech?! Právě proto, že zaostalé masy dělnictva a tím spíše malorolnictva v západní Evropě jsou mnohem více než v Rusku prodchnuty buržoasně demokratickými a parlamentními předsudky, právě proto komunisté mohou (a musí) jedině tím, že budou pracovat v takových institucích, jakými jsou buržoasní parlamenty, vést dlouhý, úporný a žádných nesnází se nelekající boj, aby byly odhaleny, rozptýleny a překonány tyto předsudky.

Němečtí „leví“ si stěžují na špatné „vůdce“ své strany a propadají zoufalství, dospívajíce k směšnému „odmítání vůdců“. Ale v situaci, kdy je nutno často schovávat „vůdce“ v ilegalitě, výchova dobrých, spolehlivých, vyzkoušených a autoritativních „vůdců“ je věc zvláště obtížná, a tyto obtíže není možno se zdarem překonat, není-li legální práce spojována s prací nelegální, nejsou-li „vůdcové“, mimo jiné, zkoušeni i na parlamentní aréně. Kritiku — a to nejostřejší, nejneúprosnější a nejnesmiřitelnější kritiku — je nutno namířit nikoli proti parlamentarismu nebo parlamentní činnosti, nýbrž proti těm vůdcům, kteří nedovedou — a tím spíše proti těm, kdož nechtějí — využít parlamentních voleb a parlamentní tribuny revolučním, komunistickým způsobem. Jedině taková kritika — spojená ovšem s vyhnáním neschopných vůdců a jich nahrazením schopnými — bude prospěšnou a plodnou revoluční činností, která bude vychovávat současně i „vůdce“, aby byli hodni dělnické třídy a pracujících mas, a současně i masy, aby se naučily správně se orientovat v politické situaci a chápat často velmi složité a zamotané úkoly, vyplývající z této situace.*

Poznámky:

* Měl jsem příliš málo možnosti informovat se o „levém“ komunismu v Italii. Není sporu, s. Bordiga a jeho frakce „komunistů-bojkotářů“ (Comunista astensionista) nemají pravdu, když se vyslovují pro neúčast v parlamentě. Avšak v jedné věci, zdá se mi, má pravdu — pokud lze soudit ze dvou čísel jeho časopisu „Il Soviet“ (číslo 3. a 4. z 18. I. a 1. II. 1920), podle čtyř sešitů výborného časopisu s. Serratiho: „Comunismo“ (č. 1—4, 1. října až 30. listopadu 1919) a podle jednotlivých čísel italských buržoasních novin, které jsem si mohl přečíst. Soudr. Bordiga a jeho frakce mají totiž pravdu, když útočí proti Turatimu a jeho stoupencům, kteří setrvávají ve straně, vyslovivší se pro vládu rad a diktaturu proletariátu, zůstávají členy parlamentu a pokračují ve své nanejvýš škodlivé, staré oportunistické politice. Pochopitelně, když to trpí, dopouští se s. Serrati i celá italská socialistická strana chyby, která znamená stejně dalekosáhlou škodu a nebezpečí, jako tomu bylo v Maďarsku, kde maďarští páni Turatiové sabotovali zevnitř stranu i vládu rad. Tento pochybený, nedůsledný nebo bezcharakterní poměr k oportunistickým parlamentárníkům jednak plodí „levý“ komunismus a jednak ospravedlňuje do jisté míry jeho existenci. Soudr. Serrati se zřejně mýlí, když vytýká poslanci Turatimu „nedůslednost“ („Comunismo“, č. 3), ač nedůslednou je právě italská socialistická strana, když trpí ve svých řadách takové oportunistické parlamentárníky jako Turatiho a spol. — Pozn. Leninova.

Pokračování ZDE nebo na obsah (konec I. kapitoly) TADY


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Vladimír Iljič Lenin | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
164 (164 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
137 (137 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
112 (112 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
102 (102 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
87 (87 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
115 (115 hl.)
Prohnilý humanismus !!
85 (85 hl.)

Celkem hlasovalo: 802


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.