logo SDS
Dnešní datum: 24. 05. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Socialismus a Praľské jaro
(10. 06. 2018, 1106x)

Socialismus a Praľské jaro (2)
(10. 06. 2018, 689x)

Socialismus a Praľské jaro (3)
(10. 06. 2018, 636x)

Socialismus a Praľské jaro (literatura)
(10. 06. 2018, 615x)

Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 611x)

Novčenko nebo babičok?
(31. 05. 2018, 607x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 577x)

Poznámka na okraj
(31. 05. 2018, 547x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 23
Prům. 18.6
21 denni
Max. 535
Prům. 409.2

Nyní si čte web : 78 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8)

Vydáno dne 20. 06. 2009 (5593 přečtení)

Pokračování práce V. I. Lenina, psané v dubnu a květnu 1920 (začátek a obsah ZDE).

VIII. „Žádné kompromisy?“

Viděli jsme v citátu frankfurtské brožury, jak důrazně razí „leví“ toto heslo. Je smutná podívaná na to, jak lidé, kteří se jistě pokládají za marxisty a chtějí jimi být, zapomněli hlavní pravdy marxismu. Engels, který jako Marx patřil k vzácným a velmi vzácným spisovatelům, v jejichž každé větě jejich velké práce je pozoruhodná hloubka obsahu, roku 1874 proti manifestu 33 blanquistických komunardů napsal:

„Jsme komunisty“ (psali ve svém manifestu blanquistíčtí komunardi), „jelikož chceme dospět k svému cíli nikde se nezdržujíce, nepřistupujíce na kompromisy, které jen oddalují vítězství a prodlužují trvání otroctví.“

„Němečtí komunisté jsou komunisty proto, že přes všechny dočasné zastávky a kompromisy, které nebyly způsobeny jimi, nýbrž dějinným vývojem, jasně vidí a neustále sledují konečný cíl: odstranění tříd a vytvoření společenského řádu, ve kterém nebude soukromého vlastnictví půdy a výrobních prostředků. 33 blanquistů jsou komunisty proto, jelikož se domýšlejí, že chtějí-li oni přeskočit zastávky a kompromisy, že věc je odbyta, a jestliže to, jak je prý jisté, v těchto dnech ‚začne‘ a jedině oni se dostanou k veslu, že pozítří ‚bude komunismus zaveden‘. Není-li to hned možné, pak oni nejsou komunisty.“

„Jaká to dětinská naivnost vyzdvihovat vlastní nedočkavost jako theoretický argument!“
(B. Engels: „Program blanquistických uprchlíků Komuny“, ze sborníků „Internationales aus dem Volksstaat 1871—1875, 1894, str. 45.)

Engels v této stati projevuje svou hlubokou úctu k Vaillantovi a mluví o jeho „nesporné zásluze“ (byl jako Guesde vynikajícím vůdcem mezinárodního socialismu, dokud oba v srpnu roku 1914 socialismus nezradili). Engels však nepřechází mlčením zjevnou chybu, a důkladně ji rozebírá. Ovšem, revolucionářům velmi mladým a nezkušeným, jakož i maloburžoasním revolucionářům dokonce velmi úctyhodného věku a velmi zkušeným se zdá neobyčejně „nebezpečné“, nepochopitelné a nesprávné, že jsou „dovolovány kompromisy“. Také mnozí sofisté (jsouce nadmíru nebo přespříliš „zkušenými politikáři“) usuzují tak jako angličtí oportunističtí vůdcové, o nichž se zmiňuje s. Lansbury: „Je-li bolševikům dovolen ten neb onen kompromis, pročpak nejsou libovolné kompromisy dovoleny nám?“ Leč proletáři, vyškolení mnohými stávkami (abychom vzali jen tuto formu třídního boje), obyčejně výtečně chápou velmi hlubokou (filosofickou, historickou, politickou a psychologickou) pravdu, objasněnou Engelsem.

Každý proletář prodělával stávku, prožíval „kompromisy“ s nenáviděnými utiskovateli a vykořisťovateli, když dělníci museli znovu nastoupit práci, ačkoliv buď ničeho nedosáhli, nebo se spokojili částečným splněním svých požadavků. Každý proletář, vzhledem k tornu, že žije poměrech masového boje a příkrého zostření třídních protikladů, vystihuje rozdíl mezi kompromisem, vynuceným objektivními podmínkami (je-li pokladna stávkujících prázdná, nedostává-li se jim podpory zvenčí, jsou-li krajně vyhladovělí a vyčerpaní) — kompromisem, který nikterak neoslabuje revoluční oddanost a odhodlanost k dalšímu boji dělníků, přistoupivších na takový kompromis — a mezi kompromisem zrádců, kteří svalují na objektivní příčiny své sobectví (stávkokazové také dělají „kompromis“!), svou zbabělost, svou snahu zalíbit se kapitalistům, svou povolnost vůči zastrašování, mnohdy přemlouvání, někdy almužnám, jindy vůči lichocení kapitalistů (velmi mnoho takových proradných kompromisů vůdců anglických trade-unionů nalézáme v dějinách anglického dělnického hnutí, avšak obdobné zjevy v té neb oné formě pozorovali téměř všichni dělníci ve všech zemích).

Bývají ovšem ojedinělé případy, výjimečně zapletené a složité, kdy jen s nesmírným úsilím se podaří správně zjistit, o jaký „kompromis“ jde, jako někdy v případě zabití, kdy je velmi těžké rozhodnout, zda to byl čin zcela oprávněný, ba dokonce nevyhnutelný (na př. v případě nutné sebeobrany) nebo neodpustitelná nedbalost či dokonce zchytrale provedený zákeřný plán. Je samozřejmé, že v politice, kde jde někdy o krajně složité — národní i mezinárodní — vzájemné vztahy mezi třídami a stranami, vyskytne se velmi mnoho případů, které budou mnohem zapletenější než případ s oprávněným „kompromisem“ za stávky nebo s proradným „kompromisem“ stávkokaze, zrádného vůdce atp. Vynalézt recept nebo obecnou zásadu („žádné kompromisy“!), která by se hodila pro všechny případy, je nesmysl. Musíme vzít rozum do hrsti, chceme-li správně posoudit každý jednotlivý případ. Právě v tom mimo jiné záleží význam stranické organisace a vůdců strany, hodných tohoto názvu, že dlouhou, úpornou, mnohotvárnou a všestrannou prací všech myslících zástupců té neb oné třídy* jsou vytvářeny potřebné poznatky, nezbytné zkušenosti, nezbytný — kromě poznatků a zkušeností — politický instinkt, aby byly rychle a správně vyřešeny složité politické otázky.

Naivní a zcela nezkušení lidé si představují, že postačí uznat přípustnost kompromisů vůbec, aby byla setřena jakákoli hranice mezi oportunismem, proti kterému vedeme a musíme vést nesmiřitelný boj, a mezi revolučním marxismem nebo komunismem. Takovým lidem, nevědí-li ještě, že veškeré hranice v přírodě i ve společnosti jsou proměnlivé a do jisté míry podmíněné, nenapraví hlavu nic než dlouhé školení, výchova, vzdělání a politická a životní zkušenost. V praktických otázkách politiky každé jednotlivé nebo svérázné historické chvíle je důležité umět odlišit otázky, v nichž se zračí nejdůležitější forma nepřípustných, proradných kompromisů, které jsou reálným výrazem oportunismu, zhoubného pro revoluční třídu, a věnovat se plně jejich odhalování a potírání. Za imperialistické války, vedené v letech 1914—1918 mezi dvěma skupinami zemí stejně loupeživých a kořistnických, byl nejdůležitější základní formou oportunismu sociálšovinismus, tj. podpora „obrany vlasti“, rovnající se ve skutečnosti v takové válce obraně loupeživých zájmů „vlastní“ buržoasie. Po válce byla touto formou obrana loupeživé „Společnosti národů“, obrana přímých nebo zastřených bloků s buržoasií vlastní země proti revolučnímu proletariátu a hnutí „za vládu rad“, obrana buržoasní demokracie a buržoasního parlamentarismu proti „sovětské moci“. Takové byly hlavní formy nepřípustných a proradných kompromisů, které dohromady dávaly oportunismus, zhoubný pro revoluční proletariát a jeho věc.

Naprosto kategoricky musí být odmítnut jakýkoli kompromis s jinými stranami..., jakákoli politika lavírování a kompromisnictví“ -

píší němečtí leví ve frankfurtské brožuře.

Je ku podivu, že tito leví, kteří mají takové názory, neodsoudí kategoricky bolševismus! Není přece možné, aby němečtí leví nevěděli, že celá historie bolševismu jak před Říjnovou revolucí, tak i po ní oplývá případy lavírování, dohodování se, kompromisů s jinými, i buržoasními stranami!

Vést válku za svržení mezinárodní buržoasie, válku stokrát obtížnější, delší a složitější než nejúpornější z obvyklých válek mezi státy, a přitom se předem zříkat lavírování a využívání zájmových rozporů (byť dočasných) mezi nepřáteli, dohodování a kompromisů s eventuálními (byť dočasnými, nestálými, kolísajícími a podmínečnými) spojenci — není to krajně směšné? Není to něco podobného, jako kdybychom za namáhavého výstupu na neprozkoumanou ještě horu, na kterou dosud nikdo nevystoupil, předem odmítli jít tu a tam oklikou, vracet se někdy zpět, opouštět jednou zvolený směr a zkoušet různé směry? A lidé, tak nevědomí a tak nezkušení (ještě dobře, lze-li to objasnit jejich mládím: mládeži lze prominout, mluví-li nějakou dobu podobné pošetilosti), mohli být podporováni — lhostejno, zda přímo nebo nepřímo, zjevně nebo potají, plně nebo zčásti — některými členy holandské komunistické strany!!

Po první socialistické revoluci proletariátu, po svržení buržoasie v jedné zemi bude proletariát této země dlouhou dobu slabší než buržoasie, už jen proto, že buržoasie má rozsáhlé mezinárodní styky, a dále proto, že malovýrobci zboží v zemi, kde byla svržena buržoasie, živelně a neustále znovuzřizují a obnovují kapitalismus a buržoasii. Zvítězit nad silnějším nepřítelem může jen ten, kdo do krajnosti napne všechny síly a kdo závazně, velmi pečlivě, bedlivě, obezřele a obratně využije jak každé, byť nejmenší „rozmíšky“ mezi nepřáteli, každého zájmového rozporu mezi buržoasií různých zemí, mezi různými skupinami nebo vrstvami buržoasie v jednotlivých zemích, tak i každé, byť nejmenší příležitosti získat pro sebe masového spojence, třebas dočasného, kolísajícího, nestálého, nespolehlivého a podmínečného. Kdo to nepochopil, nepochopil ani zbla z marxismu a z vědeckého soudobého socialismu vůbec. Kdo prakticky nedokázal během dosti dlouhého období a v dosti rozmanitých politických situacích, že dovede aplikovat tuto poučku v praxi, ten se ještě nenaučil pomáhat revoluční třídě v jejím boji za osvobození veškerého pracujícího lidstva od vykořisťovatelů. Co jsme uvedli, platí stejně o období před dobytím politické moci proletariátem i o období po něm.

Naše theorie není dogma, nýbrž návod k jednání, říkali Marx a Engels, a velmi hrubou chybou, velikým zločinem „patentovaných“ marxistů typu Karla Kautského, Otto Bauera atp. je, že to nepochopili a nedovedli uplatnit v nejdůležitějších chvílích proletářské revoluce. „Politická činnost není chodník na Něvském prospektu“ (čistý, široký a rovný chodník přímé hlavní petrohradské třídy), říkával již veliký ruský socialista předmarxovského období N. G. Černyševský. Ruští revolucionáři od dob Černyševského zaplatili nesčíslnými obětmi zanedbání nebo zapomenutí této pravdy. Je zapotřebí stůj co stůj se postarat o to, aby leví komunisté a revolucionáři západní Evropy a Ameriky, oddaní dělnické třídě, nezaplatili poznání této pravdy tak draze jako zaostalí Rusové.

Ruští revoluční sociální demokraté nejednou před pádem carismu využívali služeb buržoasních liberálů, tj. uzavírali s nimi mnoho praktických kompromisů, a v letech 1901—1902, ještě před zrodem bolševismu stará redakční rada „Jiskry“ (jejímiž členy byl Plechanov, Axelrod, Zasuličová, Martov, Potresov a já) uzavřela (arciť ne nadlouho) formální politický spolek se Struvem, politickým vůdcem buržoasního liberalismu, při čemž dovedla současně vést bez přerušení nejneúprosnější ideový a politický boj proti buržoasnímu liberalismu a proti sebemenším výrazům jeho vlivu v dělnickém hnutí. Bolševici neustále pokračovali v téže politice. Od roku 1905 soustavně hájili svazek dělnické třídy s rolnictvem proti liberální buržoasii a carismu, při čemž se nikdy nezdráhali podporovat buržoasii proti carismu (na př. v druhém kole voleb nebo při užších volbách) a při čemž nepřerušovali nejnesmiřitelnější ideový a politický boj proti buržoasně revoluční rolnické straně, „sociálním revolucionářům“, demaskujíce je jako maloburžoasní demokraty, klamně se počítající k socialistům. Roku 1907 uzavřeli bolševici při volbách do dumy na krátkou dobu formální politický blok se „sociálními revolucionáři“. S menševiky jsme byli v letech 1903—1912 několik let formálně v jednotné sociálně demokratické straně, nikdy nezastavujíce ideový a politický boj proti nim jako nositelům buržoasního vlivu na proletariát a oportunistům. Za války jsme přistoupili na jistý kompromis s „kautskyánci“ ‚ levými menševiky (Martovem) a s částí „sociálních revolucionářů“ (Černovem, Natansonem), zasedajíce s nimi v Zimmerwaldu a v Kienthalu a vydávajíce společné manifesty, avšak nepřerušovali jsme a nikdy nezmirňovali ideově politický boj proti „kautskyáncům“, Martovům a Černovům (Natanson zemřel roku 1919 jako nám zcela blízký, téměř s námi solidární „revoluční komunista“‚ narodnik). Přímo za Říjnového převratu uzavřeli jsme ne sice formální, ale velmi důležitý a velmi úspěšný politický blok s maloburžoasním rolnictvem, přijavše plně bez jediné změny agrární program sociálních revolucionářů, tj. učinili jsme beze sporu kompromis, abychom rolníkům dokázali, že je nechceme majorisovat, nýbrž dohodnout se s nimi. Současně jsme navrhli (a záhy uzavřeli) formální politický blok a nabídli účast ve vládě „levým eserům“, kteří tento blok s námi po uzavření brest-litevského míru rozbili a později dospěli k ozbrojenému povstání proti nám v červenci r. 1918 a posléze k ozbrojenému boji proti nám.

Je proto pochopitelné, že útoky německých levých proti Ústřednímu výboru komunistické strany v Německu za to, že pomýšlí na blok s „nezávislovci“ („nezávislá sociálně demokratická strana Německa“‚ kautskyánci) se nám zdají naprosto neseriosními a výstižně dokazují, že „leví“ nemají pravdu. U nás v Rusku také byli praví menševici (kteří byli ve vládě Kerenského), podobající se německým Scheidemannům, a leví menševici (Martov), kteří byli v oposici proti pravým menševikům a podobají se německým kautskyáncům. Postupný přechod dělnických mas od menševiků k bolševikům jsme jasně pozorovali r. 1917 Na I. Všeruském sjezdu sovětů v červnu 1917 jsme měli jen 13% hlasů. Většinu měli eseři a menševici. Na II. sjezdu sovětů (25. října 1917 podle starého kalendáře) jsme měli 51% hlasů. Proč v Německu týž zcela stejnorodý přesun dělnictva zprava vlevo nevedl hned k zesílení komunistů, nýbrž napřed k zesílení přechodné strany „nezávislovců“, ač tato strana nikdy neměla žádné samostatné politické ideje a žádnou samostatnou politiku, nýbrž jen kolísala mezi Scheidemanny a komunisty?

Je zřejmé, že jednou z příčin byla pochybená taktika německých komunistů, kteří musí mužně a poctivě přiznat tuto chybu a naučit se ji napravit. Chyba záležela v tom, že odmítali účastnit se reakčního, buržoasního parlamentu a pracovat v reakčních odborech, chyba záležela v četných úkazech „levé“ dětské nemoci, která se nyní projevila, a tím důkladněji, tím rychleji a s tím větším užitkem pro organismus bude vyléčena.

Německá „nezávislá sociálně demokratická strana“ není zjevně uvnitř stejnorodá: Kromě starých oportunistických vůdců (Kautský, Hilferding, do značné míry zřejmě i Crispien, Ledebour a jiní), kteří dokázali, že nejsou s to pochopit význam sovětské moci a diktatury proletariátu, že nejsou s to vést revoluční boj proletariátu, utvořilo se v této straně a neobyčejně rychle sílí levé, proletářské křídlo. Statisíce členů této strany (která má tuším nejméně tři čtvrti milionů členů) jsou proletáři, odvracející se od Scheidemanna a rychle se přiklánějící ke komunismu. Toto proletářské křídlo již na lipském sjezdu nezávislých (1919) navrhovalo neprodlené a bezpodmínečné přistoupení k III. Internacionále. Bát se „kompromisu“ s tímto křídlem strany je přímo směšné. Naopak je povinností komunistů hledat a najít vhodnou formu kompromisu s nimi, takového kompromisu, který by jednak usnadňoval a urychloval nezbytné úplné sloučení s tímto křídlem, a jednak v ničem neomezoval komunisty v jejich ideově politickém boji proti oportunistickému pravému křídlu ‚ ‚nezávislovců“. Bude pravděpodobně nesnadné nalézt vhodnou formu kompromisu, ale jen šarlatán by mohl německým dělníkům a německým komunistům slíbit „snadnou“ cestu k vítězství.

Kapitalismus by nebyl kapitalismem, kdyby „ryzí“ proletariát nebyl obklopen spoustou neobyčejně nesourodých přechodných typů od proletáře k poloproletáři (k tomu, kdo z poloviny si opatřuje prostředky k živobytí prodejem pracovní síly), od poloproletáře k malorolníkovi (též drobnému řemeslníkovi, domácímu malovýrobci, malovýrobci vůbec), od malorolníka k rolníkovi střednímu atd., kdyby sám proletariát se nedělil na uvědomělejší a méně uvědomělé vrstvy, kdyby v něm nebyly skupiny podle krajů, povolání, někdy podle náboženství atp. A z toho všeho naprosto nezbytně vyplývá, že avantgarda proletariátu, jeho uvědomělá část, komunistická strana, musí — bezpodmínečně musí — sahat k lavírování, dohodování, kompromisům s různými skupinami proletářů, s různými stranami dělníků a malovýrobců. Celá věc je v tom, že musíme dovést používat této taktiky tak, abychom všeobecnou úroveň proletářského uvědomění, revolučnosti a způsobilosti k boji a k vítězství zvyšovali, a nikoli snižovali. Mimochodem nutno poznamenat, že vítězství bolševiků nad menševiky vyžadovalo nejen před Říjnovou revolucí roku 1917, nýbrž i po ní použití taktiky lavírování, dohodování se, kompromisů, pochopitelně takových, které usnadňovaly, urychlovaly, upevňovaly a posilovaly bolševiky na úkor menševiků. Maloburžoasní demokraté (a mezi nimi i menševici) nevyhnutelně kolísají‘ mezi buržoasií a proletariátem, mezi buržoasní demokracií a sovětským zřízením, mezi reformismem a revolučností, mezi láskou k dělnictvu a strachem před proletářskou diktaturou atp. Správná taktika komunistů musí záležet v tom, že je využíváno tohoto kolísání, a nikoli ho nedbáno; k tomu je třeba činit ústupky živlům, přiklánějícím se k proletariátu, tehdy a potud, jestliže a pokud se k němu kloní, a zároveň bojovat proti těm, kdož se přiklánějí k buržoasii. V důsledku použití správné taktiky se menševismus u nás stále více rozkládal a rozkládá, při čemž oportunističtí vůdcové byli vytrvale isolováni a nejuvědomělejší dělníci, nejvyspělejší živly z řad maloburžoasní demokracie získáváni do našeho tábora. To je zdlouhavý proces, a ukvapeným „řešením“: „žádné kompromisy, žádné lavírování“, je možno posílení vlivu revolučního proletariátu a vzrůst jeho sil jen ochromit.

Jednou z nesporných chyb „levých“ v Německu konečně je, že zatvrzele stojí na svém, že versailleský mír schválen být nesmí. Čím „důkladněji“ a „seriosněji“, čím „kategoričtěji“ a neodvolatelněji formuluje tento názor na př. K. Horner, tím méně rozumně to dopadá. Nestačí odříci se nehorázných nesmyslností „nacionálního bolševismu“ (Lauffenberga a jiných), který za nynějšího stavu situace mezinárodní proletářské revoluce dospěl až k bloku s německou buržoasií za účelem války proti Dohodě. Je třeba pochopit, že od základu chybná je taktika, která nepřipouští možnost, že by sovětské Německo (kdyby snad brzy vznikla sovětská německá republika) musilo na jistou dobu uznat versailleský mír a podřídit se mu. Z toho nevyplývá, že měli pravdu „nezávislí“, kteří v době, kdy ve vládě seděli Scheidemannové, kdy ještě nebyla svržena vláda rad v Maďarsku, kdy ještě nebylo vyloučeno, že sovětská revoluce ve Vídni přijde na pomoc sovětskému Maďarsku, za tehdejší situace požadovali podepsání versailleského míru. Tehdy „nezávislí“ lavírovali a manévrovali velmi špatně, neboť přejímali větší či menší odpovědnost za zrádce Scheidemanny, smekali se tak či onak se stanoviska neúprosné (a nanejvýš promyšlené) třídní války proti Scheidemannům na stanovisko „beztřídní“ nebo „nadtřídní“.

Nyní však je zjevně taková situace, že němečtí komunisté si nesměji vázat ruce a slibovat, že versailleský mír v případě vítězství komunismu bezpodmínečně a za všech okolností odmítnou. To by bylo pošetilé. Je třeba říci: Scheidemannové a kautskyánci se dopustili řady zrad, které znesnadnily (zčásti přímo zmařily) spolek se sovětským Ruskem a sovětským Madarskem. Tento spolek budeme my, komunisté, všemi prostředky usnadňovat a připravovat, přitom však naprosto nemusíme bezpodmínečně a hned versailleský mír odmítat. Zda jej bude možno s úspěchem odmítnout, závisí nejen na německých, nýbrž i na mezinárodních úspěších hnutí za sověty. Tomuto hnutí překáželi Scheidemannové a kautskyánci, my toto hnutí podporujeme. V tom je jádro věci, v tom tkví stěžejní rozdíl. A jestliže naši třídní nepřátelé, vykořisťovatelé a jejich lokajové, Scheidemannové a kautskyánci, propásli několikrát příležitost, aby posílili německé i mezinárodní hnutí za sověty, aby posílili německou i mezinárodní sovětskou revoluci, vina padá na jejich hlavy. Sovětská revoluce v Německu posílí mezinárodní hnutí za sověty, které je nejsilnější (a jedinou spolehlivou, nezdolnou, světově mocnou) baštou proti versailleskému míru, proti mezinárodnímu imperialismu vůbec. Klást osvobození od versailleského míru za všech okolností, bezpodmínečně a hned teď nad osvobození jiných zemí, ujařmených imperialismem, od útisku imperialismu, je maloburžoasní nacionalismus (hodný Kautských, Hilferdingů, Otto Bauerů a spol.), ne však revoluční internacionalismus. Svržení buržoasie v kterékoli velké evropské zemi, tedy i v Německu, znamená takové posílení mezinárodní revoluce, že kvůli němu je možno a nutno — bude-li toho třeba — přistoupit na delší trvání versailleského míru. Jestliže Rusko samojediné mohlo k užitku pro revoluci přestát několik měsíců brest-litevského míru, není nic nemožného v tom, když sovětské Německo ve svazku se sovětským Ruskem přestojí k užitku pro revoluci delší trvání versailleského míru.

Francouzští, angličtí a jiní imperialisté provokují německé komunisty, líčí na ně past: „Řekněte, že versailleský mír nepodpíšete.“ A leví komunisté, místo aby obratně manévrovali proti potměšilému a v nynější situaci silnějšímu nepříteli, místo aby mu řekli: „Nyní versailleský mír podpíšeme“, dávají se nachytat do nastražené pasti. Předem si vázat ruce, říkat přímo nepříteli, který je dnes lépe vyzbrojen než my, zda a kdy s ním budeme bojovat, je pošetilost, a nikoli revoluční čin. Podstoupit boj, když je to zjevně výhodné pro nepřítele, ne však pro nás, je zločin, a politikové revoluční třídy, kteří nedovedou „lavírovat, dohodovat se a uzavírat kompromisy“, aby se uvarovali zjevně nevýhodného utkání, nejsou k ničemu.

Poznámky:

* V každé třídě, i v té nejkulturnější zemi, dokonce i v řadách nejprogresivnější třídy, která byla okolnostmi uvedena do stavu mimořádně bouřlivého vzmachu všech intelektuálních schopností, jsou vždy — a dokud budou existovat třídy, dokud plně nezakotví, nezpevní se a nevyzraje na své vlastní základně beztřídní společnost — nezbytně budou příslušníci třídy, kteří neuvažují a nejsou schopni uvažovat. Kdyby tomu tak nebylo, kapitalismus by nebyl kapitalismem, utiskujícím masy. — Pozn. Leninova.

Pokračování ZDE nebo na obsah (konec I. kapitoly) TADY


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Vladimír Iljič Lenin | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
172 (172 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
148 (148 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
119 (119 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
111 (111 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
96 (96 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
122 (122 hl.)
Prohnilý humanismus !!
94 (94 hl.)

Celkem hlasovalo: 862


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.