logo SDS
Dnešní datum: 10. 02. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenější/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návštěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žžádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 15
Prům. 12
21 denni
Max. 552
Prům. 215.2

Nyní si čte web : 161 uživ.

Okolní události našima očima

* Na jakou vědu se bude muset levice obrátit?

Vydáno dne 06. 09. 2010 (8476 přečtení)

Rád bych po chvilce vzrušení s hackerským útokem otevřel touto cestou diskusi na téma, ke kterému se sám často vracím, ne snad proto, žže bych po analýze pojmu "věda" nějak subjektivně prahl, ale žže se mi to jaksi nedořešené samo pravidelně čas od času vrací. Jaké atributy vlastně dělají vědu skutečnou vědou?

Teď naposledy jsem se k této otázce vracel několikrát během posledních dvou měsíců poté, co česká levice prohrála volby a co mi začalo docházet, žže problém levice je patrně podstatně horší, nežž jsem si kdy dovedl představit. Z postvolebních prohlášení, ale hlavně z praktických kroků obou hlavních hráčů na levici - tedy ČSSD a KSČM - pro mne zatím vyplývá, žže se k překonání tohoto problému nijak nepřibližžují, žže jejich interní diskuse, pokud vůbec probíhají, nejdou k meritu věci.

Že levice - nejen ta česká - nemá politický program, který by byl v souladu s vědomím značné části společnosti a se zájmy progresivních společenských sil, to se sice v posledních dvaceti letech neustále připomíná, ale přesto nikde žžádný program ani v zárodečné formě nevzniká. Ti dva velcí levicoví hráči sice prošli určitým "programovým záchvěvem", ale jinak investují (bezúspěšně) více méně jen do pragmatických kroků (volební kampaně), a ti malí - včetně SDS - nemají nejrůznější zdroje, aby do fundovaného programového vybavení investovat mohli.

Dlouhodobě si ovšem úspěšnou levici bez pořádného programu dnes ani představit neumím. Skutečný politický program sice dnes nemá ani konzervativní pravice, jenomžže ta se bez něj za podmínky své stávající kulturní hegemonie prostě obejde. Setrvačnost vědomí a reálně fungující potřeby značné části voličů zkrátka odvedou svou práci a stačí je jen trochu podpořit mediální masᾞí.

Jinými slovy - levice s malým nebo velkým "L" dnes stojí před dilematem - buď vytvoří uspokojivý projekt budoucnosti a na něm postavený program, nebo bude dál dělat, žže je vše v pořádku, a bude se postupně chystat na odchod do zapomenutí. Vzhledem k tomu, žže se na té druhé variantě odmítám podílet, považžuji za správné a pro mne asi jedině možžné, vrhnout zbytky sil do pokusu dát dohromady platformu pro tvorbu levicového programu. Dobře si však po minulých zkušenostech uvědomuji, žže to není vůbec jednoduchá věc, a to z celé řady důvodů, které v tuto chvíli nechci rozebírat.

Pro dnešek chci zůstat výhradně u problému charakteru levicové vize, shrnuté do chybějícího levicového programu. Neumím si dost dobře představit, žže základem takového projektu budoucnosti by mohlo být jiné nežž vědecké uchopení stávajícího společenského stavu a z něho vycházející, dobře zargumentovaná a logicky i jinak věcně udržžitelná cesta do budoucnosti.

Tvorba základu tohoto vědeckého uchopení musí rozhodně ležžet na bedrech společenských věd, kde ale předně narᾞím na otázku, zda veškeré činnosti skrývající se pod střechou společenské vědy jsou skutečně vědou. Část komunity společenských "vědců" podle mne za reálného socialismu kolaborovala vědomě či nevědomě s mocí a dnes za reálného kapitalismu je služžkou režžimu opět. Tuto skutečnost by měla levice nepochybně reflektovat, a to způsobem, který by byl co nejobjektivnější. Co z těchto odborných činností s nálepkou "věda" tedy lze za vědu skutečně považžovat? Jak to nejlépe rozlišit? To je první z mých otevřených otázek.

Podívám-li se na společenské vědce stojící mimo mainstream - a hledat je na začátku jinde by byla podle mne patrně chyba -, vidím tam především jednotlivce nebo malé skupinky, kteří a které budují i dlouhodobě své hypotézy, teorie a modely, ale kteří a které mezi sebou dostatečně nekomunikují a nenaplňují tak jednu z důležžitých podmínek skutečně vědecké práce. Mnohdy jim rozumím, co je k jejich uzavřenosti vede, jinými slovy kdo nebo co za to můžže, ale otázka (druhá) jejich využžitelnosti pro tvorbu levicového programu prostě ležží na stole.

A dále: kdyžž se v diskusích dostaneme k nějakému předmětu společenských věd, získávám občas pocit, žže společenští vědci obecně ažž příliš lpějí na tom, žže se metoda dané společenské vědy musí kvůli svému objektivně jinému předmětu studia nutně radikálně lišit od metody jiných věd. A já si kladu otázku (třetí), jak dalece je tento rozdíl přístupu objektivně nutný.

Moje čtvrtá otázka je pak spojena s mírou využžití marxismu pro tvorbu nového levicového paradigmatu. Vedle skutečnosti, žže jeho jazyku řada lidí nerozumí, tu mám ještě dost velký osobní problém: jsem si vědom toho, žže mám tendenci marxismus (jakkoli mne někdo můžže napadnout žže deformovaně a nekompetentně) při přípravě programu aktivně využžívat, ale mé vědecké základy získané na Univerzitě Karlově mne trochu varují, žže takové rozhodnutí můžže být významně subjektivistické a žže proto musím hned od počátku zatáhnout do diskuse i jiné, korigující pohledy a přístupy.

Nemá cenu vypočítávat další otázky, ty se budou ostatně postupně vyjevovat v budoucí diskusi, kterou považžuji za nezbytnou. V dalším textu budu proto raději psát třeba i trochu neuspořádaně o věcech, které mne napadají, kdyžž se na své čtyři otázky dívám, a kterými bych chtěl diskusi stimulovat. Začnu od konce.

Kdyžž jsem se po listopadu 1989 vyrovnal s poznáním, žže se marxismus-leninismus za reálného socialismu přednášel na školách podobně jako v jiných zemích nábožženství a žže tato situace měla patrně svou analogii i ve vývoji oboru jako takového, snažžil jsem se později vrátit k marxismu intenzivním samostudiem. Špatně broušený nůžž sice mohu jako svůj osobní nástroj zahodit, ale stále ještě existuje možžnost, žže jinak prováděným broušením půjde starou kudlu s výhodou použžít.

Při svém samostudiu jsem dospěl k názoru, žže se z Karla Marxe stal velmi rychle naprosto důsledný materialista a determinista, pro něhožž se zcela stíral rozdíl mezi přírodními a společenskými zákony, nebo jak on sám říkal, zákony historickými. Mám za to, žže Marx vůbec nedělal zásadní rozdíl mezi přírodními a společenskými vědami, jak později činily generace marxistických filozofů po jeho smrti.

Pro Marxe byl přírodním procesem i vlastní ekonomický vývoj. Kdo nevěří, nechť si vezme třeba jen I. svazek Kapitálu, kde Marx mluví o "přírodních zákonech kapitalistické výroby." A není to prosím jenom nějaká chyba překladu ve smyslu záměny "přírodního zákona" za "přirozený zákon". Nic takového. Zkrátka a dobře, Marx byl podle mého názoru stoprocentně přesvědčen, žže je možžno podobně jako v přírodovědě najít ve společnosti hybné síly, studovat příslušné momenty a potenciály a nakonec formulovat zákony a zákonitosti společenského vývoje.

Pro dokreslení přijměte krátkou citaci z 23. kapitoly věnované "všeobecnému zákonu kapitalistické akumulace" (nejdřív česky, pak tot龞 německy):

Pohyb zákona poptávky a nabídky práce na této základně dovršuje despocii kapitálu. Proto jakmile dělníci odhalí tajemství, jak se mohlo stát, žže čím více pracují, čím více vyrábí cizího bohatství a čím více roste produktivní síla jejich práce, tím nejistější se pro ně stává i možžnost jejich fungování jako zhodnocovacího prostředku kapitálu; jakmile odhalí, žže stupeň intensity konkurence mezi nimi samými závisí úplně na tlaku relativního přebytečného obyvatelstva; jakmile se proto snažží prostřednictvím trade-unionů atd. organisovat plánovitou součinnost mezi zaměstnanými a nezaměstnanými, aby odstranili nebo zmírnili ničivé následky tohoto přírodního zákona kapitalistické výroby pro dělnickou třídu - spustí kapitál a jeho patolízal, ekonom, povyk o porušování „věčného“ a takřka „svatého“ zákona nabídky a poptávky. Kažždé spojení mezi zaměstnanými a nezaměstnanými ruší totižž čistou hru tohoto zákona.

Die Bewegung des Gesetzes der Nachfrage und Zufuhr von Arbeit auf dieser Basis vollendet die Despotie des Kapitals. Sobald daher die Arbeiter hinter das Geheimnis kommen, wie es angeht, daß im selben Maß, wie sie mehr arbeiten, mehr fremden Reichtum produzieren und die Produktivkraft ihrer Arbeit wächst, sogar ihre Funktion als Verwertungsmittel des Kapitals immer prekärer für sie wird; sobald sie entdecken, daß der Intensitätsgrad der Konkurrenz unter ihnen selbst ganz und gar von dem Druck der relativen Übervölkerung abhängt; sobald sie daher durch Trade's Unions usw. eine planmäßige Zusammenwirkung zwischen den Beschäftigten und Unbeschäftigten zu organisieren suchen, um die ruinierenden Folgen jenes Naturgesetzes der kapitalistischen Produktion auf ihre Klasse zu brechen oder zu schwächen, zetert das Kapital und sein Sykophant, der politische Ökonom, über Verletzung des "ewigen" und sozusagen "heiligen" Gesetzes der Nachfrage und Zufuhr. Jeder Zusammenhalt zwischen den Beschäftigten und Unbeschäftigten stört nämlich das "reine" Spiel jenes Gesetzes.

Nikde jsem nenarazil na to, žže by Marx dělal nějaký zásadní rozdíl mezi společenskou a přírodní vědou. Samozřejmě - Marx byl přesvědčen, žže správná cesta k vědeckému zkoumání společenského žživota vede přes zkoumání jeho materiálního obsahu, výrobního procesu, kde podle sebe našel klíč k zákonitostem společenského vývoje. Na tom stavěl svou teorii. Ale po formální stránce vědecké metody Marx nedělal žžádný rozdíl ve vztahu k jednotlivým vědám.

Asi je vhodné zmínit se na tomto místě o "dialektickém a historickém materialismu", který je s Marxem tak často spojován a který je často považžován za jeho metodu. Můj pohled je poněkud jiný. Dialektiku jako vědu o obecných zákonech pohybu podle mne Marx (ale patrně i Engels) považžoval za formální vědu podobně jako my dnes b잾ně matematiku a skutečně ji použžíval jako součást své vědecké metody. S dialektikou Marx neustále vědomě pracoval, na mnoha místech ji aktivně použžíval při hledání vnitřních rozporů, při hledání vlastností podsystémů. Aplikoval na zkoumané objekty nejen kategorie, ale i zákony dialektiky - zákon jednoty a boje protikladů, zákon přechodu změn kvantitativních ve změny kvalitativní a naopak, zákon negace negace. Platnost a správnost použžití dialektických přístupů však Marx nikde nestanovil, fakticky jen vžždy odkazoval na praktickou zkušenost. Např. Engels v Anti-Dühringovi říká následující: "Příroda je zkušebním kamenem dialektiky, a musíme přiznat moderní přírodní vědě, žže pro tuto zkoušku snesla velice bohatý materiál, kterého dennodenně přibývá, a tím dokázala, žže v přírodě se všechno děje konec konců dialekticky, a ne metafyzicky."

Dost podstatně jiná je podle mne situace s historickým materialismem. To je pojem, který vznikl ažž daleko později; asi se vyvinul z Engelsova termínu "materialistické pojímání dějin", ale podle mne není součástí Marxovy vědecké metody, nestojí u něj jako apriorní předpoklad jako dialektika. Samozřejmě, podle Marxovy hypotézy jsou dějiny součástí objektivního historického (přírodního) procesu, kde "v poslední instanci" není místo pro subjekt. Proto také Marx nikdy formálně neposuzoval (oproti marxistům-leninistům), je-li nějaký vývoj žžádoucí nebo nežžádoucí, s takovou kategorií prostě Marx-vědec nepracoval. On pouze kladl otázku, zda je daný vývoj historicky nutný nebo ne.

Marxovo pojímání vědy se tedy podle mne nedá vnímat jinak, nežž žže pro něj neexistoval zásadní rozdíl mezi společenskými a přírodními vědami. T쾞ko si ostatně umím představit, žže by jinak Engels vzpomínal na Marxe při jeho pohřbu v Londýně v březnu 1883 následujícími slovy:

"Jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak objevil Marx vývojový zákon lidských dějin: prostou skutečnost, dosud skrytou pod ideologickými nánosy, žže lidé musí jíst, pít, bydlet a šatit se, dříve nežž mohou provozovat politiku, vědu, umění, nábožženství atd.; žže tedy výroba bezprostředních hmotných žživotních prostředků, a tím kažždý daný stupeň hospodářského vývoje národa nebo epochy tvoří základnu, z nힾ se vyvinula státní zřízení, právní názory, umělecké a dokonce i nábožženské představy lidí oné doby a z níž proto také musí být vysvětlovány, a nikoli naopak, jak se dělo dosud. Nedosti na tom. Marx objevil t龞 zvláštní pohybový zákon dnešního kapitalistického výrobního způsobu a jím vytvořené měšťácké společnosti. Objevem nadhodnoty bylo náhle do věci vneseno jasno, zatím co všechny dřívější výzkumy jak měšťáckých ekonomů, tak i socialistických kritiků byly blouděním v temnotách."

Opusťme ale nyní klasiky a vraťme se zpátky obecně k vědě a k její metodě. Vžždyť o to nám dnes musí jít především.

Jako podklad k diskusi připojuji několik základních citací. Ta první je přepis hesla VĚDA ze sovětského Filozofického slovníku z roku 1975. který vyšel v překladu Nakladatelství Svoboda v roce 1976:

VĚDA - oblast výzkumné činnosti, směřující k vytváření nových poznatků o přírodě, společnosti a myšlení, zahrnující všechny podmínky a momenty tohoto vytváření: vědce a jejich znalosti a schopnosti, kvalifikaci a zkušenosti, dělbu a kooperaci vědecké práce; vědecké ústavy, experimentální a laboratorní zařízení; metody vědeckovýzkumné práce, pojmový a kategoriální aparát, systém vědecké informace a rovn쾞 veškeré existující poznatky, které jsou buď předpokladem, prostředkem, nebo výsledkem vědecké činnosti. Tyto výsledky mohou být rovn쾞 jednou z forem společenského vědomí. Věda není vůbec omezena na přírodovědu nebo exaktní vědy, jak se domnívají pozitivisté. Představuje ucelenou soustavu, zahrnující historicky se měnící vzájemný vztah součástí: nauky o přírodě a společnosti, filozofie a matematických věd, metody a teorie, teoretických a aplikovaných výzkumů. Věda je nutný důsledek společenské dělby práce; vzniká po oddělení duševní práce od fyzické, s přeměnou poznávací činnosti ve specifický druh činnosti zvláštní, zpočátku nepočetné skupiny lidí. Předpoklady pro vznik vědy se objevily v zemích starého Východu: v Egyptě, Babylóně, Indii a Číně. Zde se hromadí a vysvětlují empirické poznatky o přírodě, o společnosti, vznikají zárodky astronomie, matematiky, etiky a logiky. Toto duchovní dědictví východní civilizace bylo přijato a zpracováno v ucelenou teoretickou soustavu ve starém Řecku, kde se od 4. století př. n. l. objevují myslitelé, kteří se zabývají vědou profesionálně a kteří se distancovali od nábožženské a mytologické tradice. Od té doby až do průmyslové revoluce je hlavní funkcí vědy funkce vysvětlovací; její základní úkol je poznáním rozšířit horizont vidění světa, přírody, jejíž součástí je t龞 člověk. Teprve kdyžž vzniká strojová velkovýroba, vytvářejí se podmínky pro přeměnu vědy z faktoru převើně nazíravého v aktivního činitele samotné výroby. Jako hlavní úkol je nyní stanoveno poznat přírodu, aby byla přetvořena a přebudována. V souvislosti s tímto jejím technickým zaměřením začíná převládat komplex fyzikálně chemických disciplin a příslušné aplikované výzkumy. V podmínkách moderní vědeckotechnické revoluce dochází k nové zásadní přestavbě vědy jako systému. Aby věda mohla uspokojovat potřeby moderní výroby, musí se vědecké poznatky stát majetkem velké armády odborníků, inžženýrů, organizátorů výroby a dělníků. V samotném pracovním procesu na automatizovaných pracovištích se od dělníka požžaduje široký vědeckotechnický rozhled, zvládnutí základních vědeckých znalostí. Věda se mění v bezprostřední výrobní sílu a praktická realizace vědeckých výsledků spočívá nyní v jejím tvůrčím uplatnění. Z hlediska perspektiv komunistické výstavby není toto tvůrčí uplatnění jižž prostředkem, ale samo o sobě účelem. Z toho plynou příslušné požžadavky na vědu, která se jižž nemá orientovat pouze na techniku, ale t龞 na člověka, na neomezený rozvoj jeho intelektu, jeho tvůrčích schopností, kultury, myšlení, na vytváření hmotných a duchovních předpokladů pro jeho všestranný, harmonický rozvoj. V souvislosti s tím nabývá věda nových charakteristických rysů. Nekráčí ve šlépějích techniky, ale předstihuje ji, stává se vedoucí silou v rozvoji materiální výroby. Vytváří se jako ucelený, integrovaný organismus, strukturálně členěný podle problémů, nikoliv podle disciplín. Dokonce celá škála vědeckých výzkumů (jak v oblasti přírodních, tak i společenských věd) podněcuje ovlivňování společenské výroby. Jestližže dříve se věda vyvíjela jako izolovaná společenská instituce, tak nyní začíná pronikat do všech oblastí společenského žživota; vědecké znalosti a vědecký přístup jsou nutné jak v materiální výrobě, tak v ekonomice, politice, ve sféře řízení a vzdělávací soustavě. Proto se věda rozvíjí rychlejším tempem nežž kterákoliv jiná oblast činnosti. V socialistické společnosti je rozvoj vědy a zavádění jejích výsledků do výroby nejdůležžitější podmínkou zrychlování vědeckotechnického pokroku, budování materiálně technické základny komunismu. Ke svému úplnému rozkvětu potřebuje věda, aby zvítězily komunistické společenské vztahy. Avšak komunismus rovn쾞 potřebuje vědu, bez nힾ nemůžže ani zvítězit, ani se úspěšně rozvíjet, neboť komunistická společnost je společnost vědecky řízená, vědecky organizovaná společenská výroba a reprodukce žživota, tedy panství člověka nad přírodou, založžené na vědě.

Nic zásadního proti takto formulovanému textu o vědě nemám, ale nemohu ho - ani nějakou jeho část - považžovat za pracovní definici vědy, která by mi dokázala pomoci rozhodnout, zda je daná disciplína vědou nebo ne-vědou. Podobně se mi zdá, žže neposkytuje rozumný návod ke stanovení vhodné vědecké metody.

Přeskočme nyní pár desetiletí. Podíváme-li se do Wikislovníku, najdeme pod pojmem VĚDA následující:

Lidská činnost zabývající se poznáváním skutečnosti pomocí soustavného a systematického pozorování, experimentování a studia vlastností, zákonitostí a vztahů objektů, vytvářející soustavu verifikovaných formulovaných znalostí.

Zajímavá je anglická definice vědy, tedy SCIENCE tamt龞, která ukazuje na to, žže slovo SCIENCE má v angličtině čtyři různé významy:

  1. A particular discipline or branch of learning, especially one dealing with measurable or systematic principles rather than intuition or natural ability. [from 14th c.]
  2. (archaic) Knowledge gained through study or practice; mastery of a particular discipline or area. [from 14th c.]
  3. (now only theology) The fact of knowing something; knowledge or understanding of a truth. [from 14th c.]
  4. The collective discipline of study or learning acquired through the scientific method; the sum of knowledge gained from such methods and discipline. [from 18th c.]

Necháme-li stranou varianty 2 a 3 popisující archaický obsah nebo obsah použžívaný výhradně v teologii, zbývá nám varianta 1, která od 14. století znamená zvláštní disciplínu nebo obor studia, především takový, který se zabývá měřitelnými nebo systematickými principy na rozdíl od intuice nebo přirozené schopnosti, a konečně varianta 4, která je od 18. století chápána jako kolektivní disciplína studia dosahovaného vědeckou metodou a současně suma znalostí touto disciplínou a touto metodou získaná.

Poslední význam je podle mne asi nejbližžší české definici VĚDY uvedené výše s tím, žže se verifikovatelnost a verifikovanost skrývají pod pojmem vědecké metody. Pohled na heslo VĚDECKÁ METODA, tedy SCIENTIFIC METHOD nám skutečně poskytne tento obsah:

A method of discovering knowledge about the natural world based in making falsifiable predictions (hypotheses), testing them empirically, and developing peer-reviewed theories that best explain the known data.

Totéž v mém překladu do češtiny:

Metoda odhalování poznání o přírodním světě založžená na tvorbě falzifikovatelných predikcí (hypotéz), která je testuje empiricky a která rozvíjí ty teorie, které nejlépe vysvětlují známé údaje a které jsou výsledkem hodnocení vědecké práce jinými lidmi, kteří jsou experty ve stejném oboru (peer review).

Dále doporučuji podívat se na aktuální verzi hesla VĚDA na Wikipedii, které je poměrně chudé, kusé a zjevně nedodělané oproti anglické verzi ke slovu SCIENCE. Z něj pro naši diskusi přeložžím některé pasើe:

Věda (Science)

Věda (z latinského slova scientia znamenajícího znalost) je v nejširším smyslu kažždou systematickou znalostí, která je schopna vyústit ve správnou předpověď nebo spolehlivý (hodnověrný) výsledek. V tomto smyslu se můžže pojem věda (science) týkat vysoce odborné techniky, technologie nebo praxe.

Ve svém dnešním omezenějším smyslu se věda (science) týká systému získávání znalostí založženého na vědecké metodě nebo i uspořádané soustavy znalostí získaných takovým výzkumem. Jedná se o "systematické podnikání ve sběru znalostí o světě a v organizaci a zhušťování znalostí do testovatelných zákonů a teorií." Tento článek se zaměří na vědu (science) v tomto omezenějším smyslu, jemužž se někdy říká experimentální věda a zároveň poskytne širší historický kontext vedoucí k modernímu chápání slova věda (science).

Od středověku do osvícenství měla "věda (science)" víceméně ten samý široký význam jako "filozofie". Počátkem 19. století se začala z filozofie vydělovat "přírodní filozofie" (která se později vyvinula do toho, co se dnes nazývá "přírodními vědami". V mnoha případech "věda (science)" nadále znamenala hodnověrné znalosti o libovolném tématu, stejně jako se dnes použžívá v širším smyslu v moderních termínech knihovní věda, politická věda nebo počítačová věda. Ve dnes užším smyslu slova "science" se na přírodní filozofii stále častěji odkazovalo jako na "přírodní vědu (science)", jakmile se tato propojovalo s rozšiřujícím se systémem dobře definovaných zákonů (počínaje Galileovými zákony, Keplerovými zákony nebo Newtonovými pohybovými zákony). Od počátku 19. století se slovo "věda (science)" začalo stále více spojovat především s disciplinárním studiem přírodního světa (tj. ne-lidského světa). To někdy nechalo studium lidského myšlení a společnosti v lingvistickém vakuu, které se dnes zaplnilo klasifikací těchto oblastí studia jako sociálních věd.

...

Ve 20. století se rozšířilo moderní pojetí vědy (science) jako zvláštního druhu znalosti o světě, kterou provozuje vydělená skupina a provozuje ji jedinečnou metodou. To dalo legitimitu řadě oblastí jako jsou "vědecká" medicína, inžženýrství, reklama nebo mateřství. Po roce 1900 narůstaly i vazby mezi vědou a technologií. ...

Richard Feynman popsal svým studentům vědu (science) následovně: "Principiální definice vědy je následující: Testem veškeré znalosti je experiment. Experiment je jediným soudcem vědecké "pravdy". Co je ale zdrojem znalosti? Odkud pocházejí zákony, které se mají testovat? Experiment sám pomáhá tyto zákony vytvářet v tom smyslu, žže poskytuje tipy. Ale potřebná je i představivost, aby se z těchto tipů vytvořila velká zobecnění - uhádnout pod nimi skryté nádherné, jednoduché, ale velmi podivné vzory. A pak přichází znovu experiment, abychom znovu potvrdili, zda to byl správný tip." Feynman také poznamenal: "... existuje tu rozšiřující se hranice neznalosti... věcem se učíme, abychom se je znovu odučili nebo, a to spíše, abychom je poopravili."

Vědecká metoda

Vědecká metoda se snažží vysvětlit události v přírodě reprodukovatelným (opakovatelným) způsobem a využžít svých zjištění k tvorbě užžitečných předpovědí (predikcí). Děje se tak částečně sledováním přírodních jevů, ale také experimentováním, které se snažží simulovat přírodní události za řízených podmínek. Vcelku vzato, vědecká metoda umožžňuje řešit vysoce kreativní problém při minimalizaci všech efektů subjektivních předsudků (sklonů) ze strany užživatelů (zejména sklon hledat důkazy potvrzující vlastní postoj - confirmation bias).

Základní a aplikovaný výzkum

I kdyžž část vědeckého výzkumu představuje aplikovaný výzkum specifických problémů, pochází velká část našeho poznání ze základního výzkumu tažženého zvědavostí. Právě to vede k možžnostem technologického pokroku, který nebyl plánován či dokonce někdy nebyl ani představitelný. Tohle zaznamenal Michael Faraday, kdyžž v odpovědi na otázku "na co je základní výzkum užžitečný?" údajně odpověděl: "Pane, a k čemu je užžitečné nově narozené dítě?". ...

Experimentování a tvorba hypotéz

Na základě pozorování jevů vytvářejí vědci model. Je to pokus popsat či zobrazit jev pomocí logického fyzikálního nebo matematického vyjádření. Jakmile se shromᾞdí empirická fakta (svědectví), mohou vědci navrhnout hypotézu, která jev vysvětluje. Hypotézy mohou být formulovány za použžití principů jako je úspornost (tradičně známá jako "Occamova břitva") a obecně se od nich očekává, žže budou hledat souhlas - soulad s ostatními skutečnostmi souvisejícími s daným jevem. Toto nové vysvětlení se použžije k tvorbě falzifikovatelných (verifikovatelných) předpovědí, které jsou testovatelné experimentem nebo pozorováním. Pokud se hypotéza ukᾞe být neuspokojivou, je modifikována nebo zavržžena. Experimentování je ve vědě důležžité především proto, aby se napomohlo ustavit kauzální vztahy (a zabránilo se korelačnímu klamu). ...

Jakmile hypotéza přežžije testování, můžže být přijata do rámce vědecké teorie. To je logicky odůvodněný, vnitřně nerozporný model nebo rámec popisující chování jistých přírodních jevů. Teorie typicky popisuje chování mnohem širších souborů jevů nežž jednotlivá hypotéza - obvykle je do jednotlivé teorie logicky sloučeno velké množžství hypotéz. Teorie je tedy hypotézou vysvětlující různé jiné hypotézy. Proto jsou teorie formulovány za pomoci těch samých vědeckých principů jako hypotézy.

Při provádění experimentů mohou mít vědci tendenci dávat přednost jedněm výsledkům před druhými, a tak je důležžité aby věda (science) jako celek tuto tendenci (bias) eliminovala. Toho lze dosáhnout pečlivým návrhem experimentů, průhledností a důkladným hodnotícím systémem (peer review) jak experimentálních výsledků, tak samotných závěrů. Jakmile jsou výsledky experimentu oznámeny či publikovány, je v praxi normální, žže je nezávislými výzkumníky podruhé prověřeno, jak byl výzkum proveden, a konají se podobné experimenty, aby se určilo, jak závislé tyto výsledky mohou být.

Jistota a věda (science)

Oproti matematickým důkazům je vědecká teorie empirická, a je proto vžždy otevřena falzifikaci, jakmile je prezentováno nové svědectví. Proto není žžádná teorie považžována striktně za jistou, protožže věda pracuje s předpokladem omylnosti. Věda je naopak hrdá na to, žže činí předpovědi s vysokou pravděpodobností a má na paměti, žže nejpravděpodobnější událost nemusí vžždy nastat. ...

Teorie jen málokdy vedou k výrazným změnám našeho chápání. ... I kdyžž existují známé případy jako teorie relativity, které vyžžadovaly úplnou změnu koncepce, jedná se o pouhé výjimky. Znalosti ve vědě se shromažžďují postupnou syntézou informace z jednotlivých experimentů, různými výzkumníky, přes různé oblasti vědy; jde spíš o šplhání nežž o skákání...

... Vědec klonící se ke skutečně vědecké metodě by měl správně zpochybňovat sám sebe, i kdyžž má zrovna pravdu. ... Měl by se vyvarovat hledání "magické kulky", tedy klamu jediné příčiny. Vědec by se tedy neměl ptát "Co je příčinou něčeho", ale spíše "Jaké jsou nejvýznamnější příčiny něčeho". To se týká především více makroskopických oblastí vědy (např. psychologie, kosmologie). Výzkum samozřejmě často analyzuje najednou jen několik faktorů, ale je třeba je pak vžždy přidat k dlouhému seznamu faktorů, které je třeba uvažžovat. ...

...

Matematika

Matematika je pro vědy podstatná. Důležžitou funkcí matematiky ve vědě je její role při vyjádření vědeckých modelů. Podobně pozorování a sběr měření, ale i tvorba hypotéz a předpovědí vyžžadují často extenzivní využžití matematiky. Pro fyziku jsou např. podstatné aritmetika, algebra, geometrie, trigonometrie a další. Téměř kažždá oblast matematiky má své uplatnění ve vědě, včetně takových "čistých" oblastí jako je teorie čísel nebo topologie.

Statistické metody, které jsou matematickou technikou sběru a analýzy dat, umožňují vědcům dosahovat vysoké hladiny věrohodnosti a rozsahu variace experimentálních výsledků. Statistická analýza hraje fundamentální roli v mnoha oblastech přírodních i společenských věd.

...

Předmětem diskuse je otázka, zda samotnou matematiku považžovat za vědu. Někteří myslitelé pohlížžejí na matematiky jako na vědce, kde jsou fyzikální experimenty nepodstatné nebo považžují matematické důkazy za ekvivalentní experimentům. Jiní nevidí matematiku jako vědu, protožže ta nevyžžaduje experimentální prověřování svých teorií a hypotéz. Matematické teorémy a formule se získávají logickým odvozením ze systému axiomů spíše nežž kombinací empirického pozorování a logického uvažžování, které je základem vědecké metody.. Obecně se matematika označuje za formální vědu, zatímco přírodní a společenské vědy za vědy empirické.

...

Filozofie vědy

Filozofie vědy snažží se porozumět podstatě a oprávněnosti vědeckého poznání. Ukázalo se obtힾné poskytnout definitivní popis vědecké metody, která můžže sloužžit k jednoznačnému odlišení vědy od ne-vědy. Proto jsou oprávněné argumenty týkající se toho, kde přesně tyto hranice jsou, které jsou známy jako problém vymezení (demarkace). Existuje nicméně soubor základních pravidel, která mají široký konsensus mezi filozofy vědy a uvnitř vědecké společnosti samotné. Existuje např. univerzální shoda, žže vědecké hypotézy a teorie musí být schopny nezávislého testování a verifikace jinými vědci, aby mohly být vědeckou komunitou přijaty.

Ve filozofii vědecké metody existují různé názorové školy. Metodologický naturalismus tvrdí, žže vědecké bádání se musí držžet empirického studia a nezávislé verifikace jako proces, který má být vhodný pro vývoj a hodnocení vysvětlování pozorovatelných přírodních jevů. Metodologický naturalismus proto odmítá nadpřirozená vysvětlení, argumenty od autorit a zaujatá pozorovací studia. Kritický racionalismus místo toho tvrdí, žže nezaujaté pozorování (bias) není možžné a žže vymezení (demarkace) mezi přirozenými a nadpřirozenými vysvětleními je libovolné; proto místo toho navrhuje falzifikovatelnost za orientační bod empirických teorií a falzifikaci jako univerzální empirickou metodu. Kritický racionalismus se zastává schopnosti vědy zvyšovat rozsah testovatelných znalostí, ale je současně proti její autoritě tím, žže zdůrazňuje její vlastní (inherentní) omylnost. Proto navrhuje, žže věda by se měla spokojit s racionálním odstraňováním chyb ve svých teoriích, a neusilovat o jejich verifikaci... Instrumentalismus odmítá představu pravdy a zdůrazňuje pouze užžitečnost teorií jako nástrojů k vysvětlení a předpovědi jevů.

...

Filozofické kritiky

Historik Jacques Barzun nazval vědu "za víru stejně fanatickou jako jiné v historii" a varoval před použžitím vědeckého myšlení k potlačování úvah o smyslu neoddělitelného od lidské existence. Mnoho nedávných myslitelů, jako Carolyn Merchantová, Theodor Adorno a E. F. Schumacher zvažžovali, žže vědecká revoluce ze 17. století posunula vědu od zájmu o pochopení přírody nebo vědomí k zájmu o manipulaci přírodou obsluhování, tj. k zájmu o moc, a žže vědní důraz na manipulaci přírodou vede nevyhnutelně k manipulaci s lidmi. Vědní zájem o kvantitativní míry vedl ke kritice, žže je věda neschopna rozpoznat důležžité kvalitativní aspekty světa.

Filozof vědy Paul K. Feyerabend přišel s myšlenkou epistemologického anarchismu, podle které neexistují žžádná užžitečná a bezvýjimečná metodologická pravidla ovládající rozvoj vědy a růst znalosti a žže sama myšlenka, žže věda můžže nebo by se měla řídit nějakými univerzálními a danými pravidly, je nerealistická, zhoubná a škodlivá pro samotnou vědu. Feyerabend navrhuje pohlힾet na vědu jako na ideologii podobně jako na nábožženství, magii a mytologii a považžuje dominanci vědy ve společnosti za autoritářskou a nespravedlivou. Tvrdí rovn쾞 (spolu s Imre Lakatosem), žže demarkační problém odlišení vědy od pseudovědy není na objektivním základě možžný a tudힾ fatální k pojetí vědy b쾞ící podle pevných, univerzálních zákonů.

...

Profesor Stanley Aronowitz vyčítá vědě, žže operuje s předpokladem, žže jedinou přijatelnou kritikou vědy je taková, která je vedena v metodologickém rámci, který si věda vytvořila sama pro sebe. ŽŽe věda trvá na tom, žže pouze ti, kdo byli uvedeni do její komunity skrze systém výchovy a akademických pověření, jsou kvalifikováni k provádění takové kritiky. Aronowitz také prohlašuje, žže kdyžž vědci považžují za absurdní, aby fundamentalističtí křesťané použžívali odkazy v bibli k podpoře pravdivosti bible, žže vědci sami použžívají stejnou taktiku použžíváním vědeckých nástrojů k řešení diskusí týkajících se její vlastní platnosti.

Psycholog Carl Jung věřil, žže ačkoli se věda pokouší rozumět celé přírodě, žže experimentální metoda vyvolává umělé a podmíněné otázky, které vyvolávají stejně umělé odpovědi. Jung místo těchto umělých metod doporučoval testování světa holistickým způsobem.

...

Tak myslím, žže užž jsem věci věnoval dost času a žže jako základ pro diskusi o vědě, použžitelné pro tvorbu nového levicového programu, by to snad mohlo postačovat.

Milan Neubert, 6. 9. 2010


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Pražské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Pražské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Pražské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Pražské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci šlo? (13.10.2017)
Naše politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Pražská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křižovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o další cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice může vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji žudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smr politiky a budúcnos verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smr politiky a budúcnos verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Milan Neubert | Počet komentářů: 146 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. až 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bližší informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Došlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle všech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více než 200 těchto pseudokomentářů, které mažeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ž a š?
V uplynulých dnech došlo k technické závadě, v jejímž důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z většiny komentářů) ztratila všechna písmena "ž" a "š" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Olšanech
Jako každoročně, i letos položila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru pražské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na olšanském hřbitově. Při té přiležitosti jsme pietně vzpomněli i padlých dalších armád (včetně československé), kteří jsou na Olšanech uloženi.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani žádní váleční sirotci nejsou.
1922 (1922 hl.)
Nebrat! Ještě by nás podřezávali.
1473 (1473 hl.)
Konečně někdo uvažující lidsky.
1562 (1562 hl.)
Ať se každý stará o sebe, nic nám do nich není.
990 (990 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1620 (1620 hl.)
Raději bychom měli zvýšit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1508 (1508 hl.)
Prohnilý humanismus !!
999 (999 hl.)

Celkem hlasovalo: 10074


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaše komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír Šmeral - Mučedník ztracených a vysněných příležitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohužel se v něm dopustil dehonestujícího přešlapu, když prohlásil, že Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane Šlemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, že již těším na shromáždění, jako posledně na Václaváku. Doufám, že nebude chybět pán Šafr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naši zemi, již dosáhli hranic dalšího materiálního pokroku a jeho další zvyšování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.