Vystoupení Christiane Reymannové, členky Výkonného výboru Strany evropské levice (EL) za Levicovou stranu.PDS, na konferenci "Komunisté a další demokratické síly za lidská práva a demokracii v Evropě", pořádané KSČM 25. a 26. 11. 2006 v Praze
Rozpuštění KSM v České republice a hrozby vůči KSČM vytvořily velmi nebezpečnou situaci pro všechny demokraty v Evropě. Vyjadřujeme české vládě náš protest proti zákazům a výhrůžkám na adresu demokratických organizací. Požadujeme, aby se EU nahlas a jasně vyslovila, když je v ČR omezována demokracie! A - to je pro mne nejdůležitější: vyjadřujeme solidaritu s vámi, českými soudruhy. Přináším vám vzkazy solidarity od Strany evropské levice, od Levicové strany.PDS v Německu a od Levicové frakce v německém Spolkovém sněmu.
Rozpuštění Komunistického svazu mládeže je vážnou ranou EU, která se definuje jako demokratický prostor. Toto porušení demokratických principů je namířeno nejen proti levici ve vaší zemi. Míří také k vašim sousedům ve Střední a Východní Evropě. A jeho záměrem je vytvořit tlak i na Západní Evropu. Možná, že nám v západoevropských stranách dlouho trvalo, než jsme to pochopili, když nás KSČM opakovaně vyzývala k mobilizaci proti antikomunistickým útokům v Radě Evropy. Říkam to také sebekriticky. Na počátku se nám zdál nápad, že by bylo možné zakázat komunistickou organizaci, být jako duch z jiných časů, z dob studené války.
Tehdy, v roce 1956, byla v Západním Německu zakázána Komunistická strana Německa. Protože jsem byla komunistkou v Západním Německu, ovlivnila tato historie výrazně také můj život. Rozhodnutí z doby před padesáti lety je stále platné - je velmi těžké, aby byl jednou uplatněný zákaz zase zrušen.
Zákaz KSN také začal zákazem mládežnické organizace - Svobodné německé mládeže (FDJ). Ještě dříve než samotná strana bylo zakázáno dalších 80 organizací. Víc než 200 000 lidí bylo vyšetřováno, asi 30 000 bylo souzeno, a více než 3000 komunistů, žen i mužů, bylo na dlouhá léta uvězněno. Často soudili bývalí nacističtí soudci bývalé oběti nacistů. Mimo zákon se ocitli občané a organizace, které usilovaly o porozumění mezi oběma německými státy, stavěly se na odpor remilitarizaci SRN.
Komunistické strany byly zakázány v Evropě až do konce 70. let: v Salazarově Portugalsku, ve Frankově Španělsku, v Německu a v Turecku. Jsou to autoritativní státy, kdo sahá k zákazu komunistických stran. Chce se Česká republika zařadit mezi takové státy?
Co je protikladem antikomunismu? Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie. Martin Niemöller, kněz a člen Rady německé protestantské církve, který sám prožil 8 let v nacistických koncentračních táborech, řekl o době nacismu: "Když začali nacisté zavírat komunisty, mlčel jsem, protože jsem nebyl komunista. Když zavírali sociální demokraty, nic jsem neříkal, protože jsem nebyl sociální demokrat. Když uvěznili odboráře, zůstala má ústa němá, protože jsem nebyl odborář. Když přišli pro mne, už nebyl nikdo, kdo by protestoval."
Abychom podťali kořeny antikomunismu, bráníme demokracii jako typ státu, pro nás tak nezbytný jako vzduch k dýchání. Když s tímto záměrem usilujeme o spolupráci se všemi demokraty přes hranice stran a světových názorů, není to možné bez konfliktní a kontroverzní diskuse. My v německé levici jsme se v tomto směru hodně poučili. Ne každá otázka, kterou ostatní kladou a která se týká naší historie, našich chyb a selhání, je antikomunismem. Mnoho lidí, skupin nebo myšlenkových proudů přichází se zásadní kritikou nás komunistů, ale brání demokracii ve svém vlastním zájmu. Pochopit jejich motivy, zkušenosti a důvody, to není vždy snadné. Ale tím více, čím více se díváme na sebe samotné, se sebevědomím a sebekriticky, tím jasněji vidíme rozdíl mezi kritičností a antikomunismem.
Proč prožívá právě teď antikomunismus znovuzrození? Proč se moderní kapitalismus uchyluje k tak zastaralé strategii? Myslím si, že dnešní kapitalismus používá souběžně několik politických a ideologických strategií. Celosvětově je hlavním ohniskem tzv. "srážka kultur", jejímž politickým výrazem je "válka s terorem". Ale ani antikomunismus není odsunut stranou, Mají pro to své důvody.
V letech 1989/90 neporazil kapitalismus socialismus. Pouze on ale přežil ve velkém boji potlačovaných a nenáviděných proti potlačovatelům, který provází dějiny lidstva.
Dnešní kapitalismus vstupuje do nové fáze svého vývoje. Svět je znovu rozdělen, a je ještě hlouběji rozštěpen mezi bohaté a chudé. Vládne mu G8, orgán, který nikdo nevolil. Vykořisťována není jen lidská pracovní síla, ale lidské bytosti jako celek, s jejich emocemi, postoji, jejich vnitřním životem. Např. dnes je Mezinárodní den proti násilí na ženách. Vyberu jeden příklad nové fáze kapitalismu v této oblasti. Podle odhadů Mezinárodní organizace pro migraci (MIO) je asi 500 000 žen a dětí ze Střední a Východní Evropy prodáváno na západ kontinentu. Obchodem s lidmi pro sexuální trh získává mafie víc peněz než obchodem s drogami nebo se zbraněmi. My z bohatých zemí si kupujeme těla lidí z chudých zemí, a stále více dokonce také životně důležité části jejich těl - například ledviny.
Za novou fázi rozvoje kapitalismu všichni platíme ztrátou jistoty, míru a demokracie. Ale síly odporu tu jsou. Jsou to všudypřítomná protestní hnutí, proti válce, proti ničení naší planety, proti jasné sociální nespravedlnosti. V některých latinskoamerických zemích byly zvoleny vlády s účastí levice. Francouzské a holandské NE evropské ústavní smlouvě nám přineslo prostor k nadechnutí. Měli bychom ho využít k přemýšlení o jiné Evropě.
Ohlašuje antikomunismus v naší době fašismus? Nelze to nikdy vyloučit. Fašismus nenávidí demokracii, je to rasismus, který likviduje organizovaná sociální hnutí. Ale kapitalismus ve své nové fázi, které říkáme poněkud zmatečně "neoliberalismus", funguje nejlépe v parlamentním systému, kde jsou občané systematicky obírání o možnost reálně promluvit do zásadních politických rozhodnutí. Neoliberalismus není jen systémem ekonomické, ale také politické a kulturní dominance. Usiluje o to, aby vzal sociálním hnutím jejich kulturu odporu a dokonce i jejich jazyk. Nejchudší část pracujích tříd se stává "prekariátem", války se označují jako "intervence" a jejich civilní oběti jako "vedlejší škody". Proto důležitá část našeho zápasu s antikomunismem musí být vybojována na poli kultury a idejí.
Ale co je hlavní: tento zápas musí být vybojován společně. Jen v jednotě jsme silní! Chtěla bych vám v KSČM poděkovat za aktivní spolupráci se Stranou evropské levice. EL a její členské strany jsou solidárně na vaší straně. Dnes jde o stranu složenou z 27 stran s více než 500 000 členů.
Naše solidarita neni jednosměrnou ulicí. Tím, že bráníme tomu, aby byla brutálně porušována demokratická práva v České republice, současně bráníme základní lidská a demokratická práva v Evropě. Ta mohou otevřít cestu k jiné Evropě, založené na míru, svobodě, lidských právech včetně práv žen a na sociální spravedlnosti.
/překlad jh/