logo SDS
Dnešní datum: 19. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 768x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 747x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 665x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 664x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 659x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 625x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 518x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 416x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 27
Prům. 17.2
21 denni
Max. 348
Prům. 279

Nyní si čte web : 51 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Rentiérský stát

Vydáno dne 31. 05. 2015 (8690 přečtení)

Následující text představuje velkou část 8. kapitoly brožury „Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu“, kterou napsal před 100 lety V. I. Lenin. Chce-li někdo začít s analýzou současného světa, měl by touhle knížkou patrně začít. A zamyslet se minimálně nad tím, zda byly správné Leninovy vývody ohledně rozvinutých imperialistických zemí, k nimž dnes nepochybně Česká republika patří. Ostatně - jediným kritériem pravdivosti teorie je praxe. (mn)

Imperialismus znamená ohromné nahromadění peněžního kapitálu v několika málo zemích; dosahuje, jak jsme viděli, výše 100 až 150 miliard franků v cenných papírech. To způsobuje, že neobyčejně roste třída, či lépe řečeno, vrstva rentierů, tj. lidí, kteří žijí ze „stříhání kuponů“, kteří nejsou činni v žádném podniku a jejichž zaměstnáním je povalečství. Vývoz kapitálu, jeden z hlavních ekonomických základů imperialismu, ještě více zvyšuje toto naprosté odloučení rentiérské vrstvy od výroby, vtiskuje pečeť parasitismu celé zemi, tyjící z vykořisťování práce několika zaoceánských zemí a kolonií.

„Roku 1893“, píše Hobson, „činil britský kapitál umístěný v cizině asi 15% celého bohatství Spojeného království.“[1] Připomínáme, že tento kapitál se do roku 1915 zvětšil přibližně dvaapůlkráte. „Agresivní imperialismus“ — čteme dále u Hobsona — „který přijde tak draho poplatníkům a má tak malý význam pro průmyslníka i obchodníka,… je zdrojem velikých zisků pro kapitalistu, jenž hledá pro svůj kapitál umístění“… (tento pojem se v angličtině vyjadřuje jedním slovem „investor“ — „umisťovatel“, rentier) … „Úhrnný roční důchod, který Velká Britannie pobírá z celého svého zahraničního a koloniálního obchodu, dovozu a vývozu, odhaduje statistik Giffen pro rok 1899 na 18 milionů liber šterlinků, při čemž počítá 2½ % z celého obratu, který činí 800 milionů liber šterlinků.“ Ať je tato částka sebevětší, nemůže vysvětlit agresivní imperialismus Velké Britannie. Vysvětluje jej částka 90 až 100 milionů liber šterlinků, která představuje důchod z „umístěného“ kapitálu, důchod vrstvy rentierů.

Ve státě s nejrozsáhlejším „obchodem“ na světě je důchod rentierů pětkrát větší než důchod ze zahraničního obchodu! V tom tkví podstata imperialismu a imperialistického příživnictví.

Pojem „rentiérský stát“ (Rentnerstaat) čili lichvářský stát se proto stává pojmem všeobecně používaným v národohospodářské literatuře o imperialismu. Svět se rozdělil na hrstku lichvářských států a na obrovskou většinu států dlužnických. „Mezi kapitálovými vklady v cizině,“ píše Schulze-Gaevernitz, „jsou na prvním místě vklady, které připadají na země politicky závislé nebo spojenecké: Anglie půjčuje Egyptu, Japonsku, Číně a Jižní Americe. Její válečné loďstvo hraje zde v krajním případě úlohu soudního vykonavatele. Politická moc chrání Anglii před pobouřením dlužníků.“[2] Sartorius von Waltershausen uvádí ve spise „Národohospodářský systém umisťování kapitálu v cizině“ jako typ „rentiérského státu“ Holandsko a ukazuje, že takovým státem se nyní stává Anglie a Francie[3]. Schilder uvádí, že pět průmyslových států — Anglie, Francie, Německo, Belgie a Švýcarsko jsou „státy vysloveně věřitelské“. Holandsko se k nim nezařazuje jen proto, že jeho „průmysl je nedostatečně vyspělý“[4]. Spojené státy jsou věřitelem jen vzhledem k Americe.

„Anglie,“ píše Schulze-Gaevernitz, „se přeměňuje ponenáhlu z průmyslového státu ve stát věřitelský. Přes absolutní vzrůst průmyslové výroby a také vývozu průmyslových výrobků stoupá relativní význam důchodů z úroků a dividend, zisků z emisních, komisionářských a spekulačních obchodů pro celé národní hospodářství. Právě tato okolnost je podle mého názoru hospodářským základem imperialistického rozmachu. Věřitel a dlužník jsou spjati pevněji než prodávající a kupující.“[5] O Německu psal roku 1911 A. Lansburgh, vydavatel berlínského časopisu „Die Bank“, v článku „Německý rentiérský stát“ toto: „V Německu se rádi vysmívají touze stát se rentierem, kterou lze pozorovat ve Francii. Ale zapomínají při tom, že pokud jde o buržoasii, blíží se poměry v Německu stále více poměrům ve Francii“[6].

Rentiérský stát je stát cizopasnického, zahnívajícího kapitalismu a tato okolnost se nezbytně zračí ve veškerých sociálně politických poměrech těchto států vůbec, jakož i ve dvou hlavních směrech dělnického hnutí zvláště. Abychom to pokud možno nejnázorněji vylíčili, udělíme slovo Hobsonovi, jenž jako svědek je „nejnestrannější“, neboť nemůže být podezříván, že by stranil „marxistické orthodoxnosti“, a kromě toho je Hobson Angličan, jenž zná dobře poměry v zemi nejbohatší jak na kolonie, tak na finanční kapitál, tak i na imperialistické zkušenosti.

Pod svěžím dojmem anglo-burské války Hobson líčil, jak je imperialismus spjat se zájmy „finančníků“, jak rostou jejich zisky z objednávek, dodávek apod., a psal: „Hybnými silami této vysloveně cizopasnické politiky jsou kapitalisté; tytéž motivy působí však i na jisté kategorie dělníků. V mnoha městech závisí nejdůležitější průmyslová odvětví na vládních objednávkách; imperialismus středisek hutního a loďařského průmyslu závisí v nemalé míře na této skutečnosti". Podle autorova názoru zeslabovala sílu starých imperií dvojí okolnost: 1. „ekonomický parasitismus“, 2. sestavování vojsk z příslušníků závislých národů. „První okolnost je obvyklým zjevem ekonomického parasitismu, záležejícího v tom, že panující stát využívá svých provincií, kolonií a závislých zemí k obohacení své vládnoucí třídy a ke korumpování svých nižších tříd, aby se nebouřily.“ Aby tato korupce, ať je prováděna jakýmkoli způsobem, byla hospodářsky možná, je nezbytný — dodáváme my — monopolisticky vysoký zisk.

O druhé okolnosti Hobson píše: „Jedním z nejprapodivnějších příznaků slepoty imperialismu je bezstarostnost, s níž Velká Britannie, Francie a jiné imperialistické národy vstupují na tuto cestu. Velká Britannie šla ze všech nejdále. Většinu bitev, jimiž jsme dobyli svého indického císařství, svedla naše vojska sestavená z domorodců; v Indii, a v poslední době také v Egyptě, velí velkým stálým armádám Britové; téměř všechny války, spojené s pokořením Afriky, s výjimkou její jižní části, byly pro nás vybojovány domorodci“.

Perspektiva rozdělení Číny vede Hobsona k tomuto hospodářskému úsudku: „Velká část západní Evropy by pak nabyla tvářnosti a rázu, jakými se dnes vyznačují některé části těchto zemí: jih Anglie, Riviera a ony kraje v Itálii a Švýcarsku, které jsou nejvíce navštěvovány turisty a obydleny boháči. To znamená: žila by tam malá hrstka zámožných aristokratů, kteří pobírají dividendy a renty z Dálného Východu, kromě toho poněkud větší skupina úředníků a obchodníků a ještě větší počet sluhů a dělníků, zaměstnaných v dopravnictví a v průmyslu, dodávajícím hotové výrobky. Nejdůležitější průmyslová odvětví by pak zmizela a potraviny a polotovary denní spotřeby by plynuly jako tribut z Asie a z Afriky“. „Takové možnosti nám skýtá širší spolek západních států, evropská federace velmocí: taková federace by nejenom nepodporovala věc světové civilisace, nýbrž by mohla znamenat nesmírné nebezpečí západního parasitismu: vznik skupiny vyspělých průmyslových národů, jejichž vyšší třídy by pobíraly nesmírné tributy z Asie a z Afriky a z těchto tributů by vydržovaly velké ochočené masy úředníků a sluhů, kteří by již nevyráběli zemědělské a průmyslové výrobky denní spotřeby, nýbrž kteří by konali osobní služby nebo pracovali v průmyslu druhého řádu pod kontrolou nové finanční aristokracie. Ti, kteří jsou ochotni odbýt takovou theorii“ (bylo třeba říci: perspektivu) „mávnutím ruky, jakožto theorii, nezasluhující pozornosti, nechť se zamyslí nad hospodářskými a sociálními poměry v oněch krajích dnešní jižní Anglie, které se již octly v této situaci. Nechť si představí, jak nesmírně by se mohl rozšířit tento systém, kdyby Čína byla podrobena hospodářské kontrole takových skupin finančníků, „umisťovatelů kapitálu“ a jejich politických, obchodních a průmyslových zřízenců, kteří by vydírali zisky z potenciálně největšího reservoáru, jaký kdy znal svět, aby pak tyto zisky byly spotřebovány v Evropě. Situace je arciť příliš složitá, hru světových sil lze příliš těžko přehlédnout, než aby bylo možno s velkou pravděpodobností činit tuto nebo kteroukoli jinou předpověď budoucího vývoje jen v jednom směru. Avšak vlivy, které dnes ovládají imperialismus západní Evropy, spějí tímto směrem, a nenarazí-li na odpor, nebudou-li obráceny jinam, budou působit právě ve směru takového výsledku“[7].

Autor má úplnou pravdu: kdyby síly imperialismu nenarazily na odpor, dospěly by právě k tomuto výsledku. Význam „Spojených států evropských“ v nynějších, imperialistických poměrech je zde oceněn správně. Bylo by zapotřebí jen dodat, že také v řadách dělnického hnutí „působí“ oportunisté, kteří nyní dočasně zvítězili ve většině zemí, systematicky a vytrvale právě v tomto směru. Imperialismus, který znamená rozdělení světa a vykořisťování nejen pouhé Číny, který znamená monopolně vysoké zisky pro hrstku nejbohatších zemí, vytváří hospodářskou možnost korumpování hořejších vrstev proletariátu a tím živí, utváří a posiluje oportunismus. Nesmí se jen zapomínat na síly, působící proti imperialismu vůbec a proti oportunismu zvláště, které pochopitelně sociální liberál Hobson vidět nemůže.

Německý oportunista Gerhard Hildebrand, jenž byl kdysi vyloučen ze strany proto, že hájil imperialismus, a teď by mohl být vůdcem tak zvané „sociálně demokratické“ strany Německa, výtečně doplňuje Hobsona, když propaguje „Spojené státy západní Evropy“ (bez Ruska) za účelem „společných“ akcí… proti africkým černochům, proti „velkému islámskému hnutí“, za účelem vydržování „silného vojska a loďstva“, proti „japonsko-čínské koalici“[8] apod.

Popis „britského imperialismu“, který podává Schulze-Gaevernitz, nám ukazuje tytéž rysy parasitismu. Národní důchod Anglie se od roku 1865 do roku 1898 přibližně zdvojnásobil, kdežto důchod, plynoucí „z ciziny“, vzrostl v téže době devítinásobně. Je-li „zásluhou“ imperialismu, že „vychoval černocha k práci“ (bez donucení to nejde…), záleží „nebezpečí“ imperialismu v tom, že „Evropa převaluje tělesnou práci vůbec — zprvu práci zemědělskou a hornickou, a potom také hrubší práci průmyslovou — na bedra barevných ras a sama se spokojuje úlohou rentiera, čímž snad připravuje hospodářskou a potom i politickou emancipaci barevných ras“.

Stále větší část půdy je v Anglii odnímána zemědělství a věnována sportu a zábavě boháčů. O Skotsku — nejaristokratičtějším místu honeb a jiného sportu — se říká, že „tyje z minulosti a z pana Carnegieho“ (amerického miliardáře). Jenom na koňské dostihy a lov lišek vydává Anglie každoročně 14 milionů liber šterlinků. V Anglii je kolem 1 milionu rentierů. Produkujícího obyvatelstva ubývá:

 

Obyvatelstvo Anglie

Počet dělníků v hlavních průmyslových odvětvích

Procento obyvatelstva

Rok

(v milionech)

 

1851

17,9

4,1

23%

1901

32,5

4,9

15%

A buržoasní badatel „britského imperialismu na počátku 20. století“, když mluví o anglické dělnické třídě, je nucen systematicky rozlišovat mezi „hořejší vrstvou“ dělnictva a „vlastní proletářskou nižší vrstvou“. Z hořejší vrstvy se rekrutuje členstvo družstev a odborů, sportovních spolků a četných náboženských sekt. Její úrovni je přizpůsobeno hlasovací právo, které je v Anglii „stále ještě natolik omezené, že vylučuje vlastní proletářskou nižší vrstvu“!! Aby bylo postavení anglické dělnické třídy vylíčeno v lepším světle, mluví se obyčejně jen o této hořejší vrstvě, tvořící menšinu proletariátu: např. „nezaměstnanost je převážně otázka, týkající se Londýna a proletářské nižší vrstvy, na kterou se politikové málo ohlížejí[9] … Bylo zapotřebí říci: na kterou se málo ohlížejí buržoasní politikáři i „socialističtí“ oportunisté.

K zcela zvláštním rysům imperialismu, které souvisí s vylíčeným souhrnem jevů, patří pokles vystěhovalectví z imperialistických států a vzestup přistěhovalectví (příliv sezónních dělníků a přesidlování) do těchto států ze zaostalejších zemí, kde jsou nižší mzdy. Vystěhovalectví z Anglie, jak zjišťuje Hobson, od roku 1884 ubývá: roku 1884 se vystěhovalo 242.000 osob a roku 1900 169.000. Vystěhovalectví z Německa dosáhlo vrcholu v desítiletí 1881 až 1890, kdy činilo 1,453.000 osob, a kleslo ve dvou následujících desítiletích na 544.000 a 341.000 osob. Zato vzrůstal počet dělníků, přicházejících do Německa z Rakouska, Itálie, Ruska a jiných zemí. Podle sčítání z roku 1907 bylo v Německu 1,342.294 cizinců, z nichž bylo 440.800 průmyslových dělníků a 257.329 dělníků zemědělských[10]. Ve Francii jsou dělníci v důlním průmyslu „z velké části“ cizinci: Poláci, Italové a Španělé[11]. Ve Spojených státech mají přistěhovalci z východní a jižní Evropy nejhůře placená místa, kdežto američtí dělníci zaujímají poměrně největší počet míst dozorců a nejlépe placených dělníků[12]. Imperialismus má tendenci také mezi dělníky vytvořit privilegované kasty a oddělit je od širokých mas proletariátu.

Nutno poznamenat, že tendence imperialismu štěpit dělnictvo a zesilovat mezi ním oportunismus, způsobovat dočasnou hnilobu dělnického hnutí, se objevila v Anglii dávno před koncem 19. století a začátkem 20. století. Neboť dva důležité znaky imperialismu se projevovaly v Anglii již od poloviny 19. století: nesmírné koloniální državy a monopolní postavení na světovém trhu. Marx a Engels zkoumali systematicky po několik desítiletí, jak oportunismus v dělnickém hnutí souvisí s imperialistickými osobitostmi anglického kapitalismu. Engels psal např. Marxovi 7. října 1858: Anglický proletariát se fakticky stále více poměšťáčťuje, takže se zdá, že tento nejměšťáčtější ze všech národů to chce dotáhnout tak daleko, aby měl vedle buržoasie i buržoasní aristokracii a buržoasní proletariát. U národa, který vykořisťuje celý svět, je to ovšem do jisté míry pochopitelné“. Téměř o čtvrt století později, v dopise z 11. srpna 1881, mluví Engels o „nejhorších anglických trade-unionech, které se nechávají vést lidmi, zaprodanými buržoasii či alespoň buržoasií placenými“. A v dopise Kautskému z 12. září 1882 Engels psal: „Ptáte se mne, co soudí angličtí dělníci o koloniální politice. Nuže, navlas totéž, co soudí o politice vůbec. Není zde dělnické strany, jsou zde jenom konservativní a liberální radikálové, a dělníci klidně s nimi těží z monopolu Anglie na světovém trhu a z jejího koloniálního monopolu“[13]. (Totéž říká Engels i v předmluvě k druhému vydání „Postavení dělnické třídy v Anglii“, 1892.)[14]

Zde jsou jasně vytčeny příčiny i následky. Příčiny:

  1. vykořisťování celého světa Anglií;
  2. její monopolní postavení na světovém trhu;
  3. její koloniální monopol.

Následky:

  1. poměšťáčtění části anglického proletariátu;
  2. jeho část se dává vést lidmi, zaprodanými buržoasii či alespoň od ní placenými.

Imperialismus na počátku 20. století dokončil rozdělení světa mezi několik států, z nichž každý nyní vykořisťuje (ve smyslu získávání mimořádných zisků) o málo menší část celého světa než Anglie roku 1858; každý z nich má monopolní postavení na světovém trhu, což je způsobeno trusty, kartely, finančním kapitálem a poměrem věřitele k dlužníkovi; každý má v jisté míře koloniální monopol (viděli jsme, že ze 75 milionů km2 všech kolonií na světě je 65 milionů, tj. 86%, soustředěno v rukou šesti velmocí; 61 milionů km2, tj. 81%, je soustředěno v rukou tří velmocí).


[1] John Atkinson Hobson: „Imperialismus“, Londýn 1902, str. 59—60.

[2] Gerhart von Schulze-Gaevernitz: „Britischer Imperialismus und englischer Freihandel zu Beginn des 20. Jahrhunderts“ (Britský imperialismus a anglický svobodný obchod počátkem 20. století), Lipsko 1906, str. 320 aj.

[3] August Sartorius von Waltershausen: „Das volkswirtschaftliche System der Kapitalanlage im Auslande“ (Národohospodářská soustava ukládání kapitálu v cizině), Berlín 1907, kniha IV.

[4] Dr. Sigmund Schilder: „Entwicklungstendenzen der Weltwirtschaft“ (Vývojové tendence světového hospodářství), Berlín 1912, sv. 1, str. 393.

[5] Schulze-Gaevernitz: „Britischer Imperialismus“, str. 320 a j.

[6] „Die Bank“, 1911, I, str. 11.

[7] Hobson, str. 103, 205, 144, 335, 386.

[8] Gerhard Hildebrand: „Die Erschütterung der Industrieherrschaft und des Industriesozialismus“ (Otřesení panství průmyslu a průmyslového socialismu), 1910, str. 229 a násl.

[9] Schulze-Gaevernitz: „Britischer Imperialismus“, str. 320 a j.

[10] „Statistik des Deutschen Reiches“ (Statistika Německé říše), sv. 211.

[11] Hans Henger: „Die Kapitalsanlage der Franzosen“ (Jak Francouzi ukládají kapitál), Štutgart 1913.

[12] Isaac Aronovich Hourwich: „Immigration and Labor“ (Přistěhovalectví a práce), New York 1913.

[13] „Briefwechsel zwischen Friedrich Engels und Karl Marx“ (Korespondence mezi B. Engelsem a K. Marxem), sv. II, str. 290; sv. IV, str. 453. — K. Kautský: „Sozialismus und Kolonialpolitik“ (Socialismus a koloniální politika), Berlín 1907, str. 79; tuto brožuru napsal Kautský v oněch nesmírně dávných dobách, kdy byl ještě marxistou.

[14] Engels psal: „Pokud trval průmyslový monopol Anglie, užívala anglická dělnická třída do jisté míry výhod tohoto monopolu. Tyto výhody byly mezi ni rozděleny velmi nestejně; privilegovaná menšina shrabovala větší část, také však sama velká masa dostávala alespoň přechodně tu a tam svůj díl… Se zhroucením monopolu ztratí anglická dělnická třída toto výsadní postavení“… (B. Engels: „Postavení pracující třídy v Anglii“, Štutgart 1923, něm. vydání, předmluva str. XXIII.)


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Vladimír Iljič Lenin | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
223 (223 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
222 (222 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
163 (163 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
163 (163 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
143 (143 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
171 (171 hl.)
Prohnilý humanismus !!
132 (132 hl.)

Celkem hlasovalo: 1217


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.