Já zřejmě ani náznakem netušil, že možná nejde - řečeno s ASTREAMem -
„marxovské, v podstatě »esenciální«, »substanciální« pojetí hodnoty ... rozvíjet skrze definici, že vlastně jde o proces »hodnocení« , tedy skrze něco, co lze sémanticky velmi obtížně oddělit od představy určitého subjektivního aktu volby."
To je otázka !
A třeba to jde, ale jemu (ASTREAMovi) „se ta dosavadní konvenční sémantická a semiotická setrvačnost zdá příšerně silná". (Komentář z 07.05.2007 na www.sds.cz)
Opravdu jsem doposud nad něčím podobným (nad takovými jemnostmi a subtilnostmi) nikdy nepřemýšlel. Já se totiž začínal seznamovat s marxismem za podmínek velmi jednoduchých, prostých, až přízemních, a tento nekomplikovaný přístup jsem si uchoval až dodnes. Jako kvintán, sextán jsem tajně chodil do marxistického kroužku na brněnském předměstí, kde Pavel HRUBÝ, Emanuel BARŠA a jiní levicoví vysokoškoláci přednášeli dělníkům (a sem tam i studentům, řemeslníkům a různým zřízencům) o nadhodnotě, o boji za osmihodinovou pracovní dobu, o stávce se založenýma rukama, o nezaměstnanosti atd. A právě tam se už tehdy začaly výrazně ozývat také i naléhavé hlasy na obranu republiky před Hitlerem a o potřebě jednotné fronty! Bez Švermových komunistů (Gottwald byl tehdy v Moskvě) by Edward Beneš nebyl zvolen presidentem, stejně jako později by bez Grebeníčkových komunistů nebyl zvolen Václav Klaus, což je hanba srovnávat.
Při této velmi rozmanité směsi politických námětů si moji dělničtí spolužáci v ekonomickém a marxistickém školení pečlivě zapisovali vzorec hodnoty „c + v + m" a v různých obměnách a při každé příležitosti opakovali, že kapitál v honbě za „syrplusprofitem" je bere u huby. Byla to babylonština pro ně i pro mne, ale oni si právě touto babylonštinou spolehlivě uvědomovali, kam společensky patří: „A každý nás do tváře udeřit smí, jsou pánové oni, a rabové my." A vůbec je nezajímalo a nevzrušovalo, zda ceny jednotlivých druhů zboží jsou regulovány jeho hodnotami nebo jeho výrobními cenami, o vztahu mezi úhrnem hodnot a úhrnem výrobních cen (či dokonce o „esenciálním" nebo „substanciálním" pojetí hodnoty) ani nemluvě. Tak to bylo na začátku.
V době prvé okupace jsem se po uzavření českých vysokých škol uchýlil do třetího ročníku obchodní akademie, jejíž ředitel Ing. LIVEČKA touto možností poskytl asyl asi tuctu bývalých českých vysokoškoláků. Naše přijetí bylo ovšem podmíněno úspěšným složením doplňovacích zkoušek z komerčních předmětů za prvý a druhý ročník, a to do konce pololetí. Začal jsem tedy soustředěně zupat a biflovat účetnictví a obchodní nauku. A zároveň jsem se v té době dal do studia Kapitálu.
Asi po dvou měsících jsem si uvědomil, že v důsledku souběžného a vzájemně se prolínajícího studia jsem nesprávně pochopil (resp. nepochopil) specifický a zcela kategorický smysl Marxova rozlišení konstantního a variabilního kapitálu, kteréžto rozlišení jsem do té doby chybně spojoval s dělením kapitálu podle kritérií účetních. A tak jsem musel se studiem Kapitálu začít znova, úplně od začátku! Když jsem to potom doma o Vánocích vyprávěl tatínkovi, tak se smál, že nejsem prvý, komu dělalo potíže proniknout do Marxova jedinečného způsobu myšlení a výkladu. Poradil mně, abych si při studiu Kapitálu takřka na každé stránce znova a znova opakoval tři zásady:
- Nikdy nezapomínej, že při pronikání do podstaty společenského procesu Marx myslel JINAK než jak myslí účetní nebo bankovní úředník!
- Stále si připomínej, že u Marxe jde vždy a na prvém místě o společenské poměry, především o VÝROBNÍ VZTAHY. Stále si s ním opakuj jeho okřídlenou větu, že černoch je jen černoch, a teprve společenské poměry z něj dělají otroka. Podobně také boty jsou jen boty, a teprve za určitých výrobních poměrů jsou zbožím, stroj je jen stroj, a teprve za určitých výrobních vztahů to je kapitál!
- O každé situaci si udělej „šéma" ! (Tatínek prodělal kurs námořního telegrafisty ve Vídni a mně se nikdy nepodařilo ho přesvědčit, že schéma se nečte po vídeňsky.)
Snažil jsem se důsledně řídit se doporučenými zásadami a tento způsob studia měl pak za následek, že jsem byl trochu překvapen a zaskočen tím, jak se u nás po Únoru začala oficiálně tradovat Marxova politická ekonomie. On zde totiž stačí jen malý posun v definici některého výchozího pojmu, a my tím dojdeme ku zcela jinému pojetí dané otázky.
A tak v duchu uvedených tří zásad se nyní pokusím reagovat na některé náměty z KOMENTÁŘŮ k článku „Pod babylonskou věží".
K dalšímu čtení si prosím stáhněte text příspěvku ve formátu PDF - ZDE. S ohledem na bohatý výskyt maticových a vektorových rovnic by mohl být při html formátování těchto stránek velký problém s jejich čitelností.
Text vydáváme opožděně. Autorovi i čtenářům, zvláště pak astreamovi se omlouváme.