
Ústřední výbor Komunistické strany národů Španělska (KSNŠ) pozval v červenci t. r. zástupce KSČM na setkání komunistických stran, jehož tématem bylo vzdělávání a
výchova členů strany. Hlavním cílem jednání byla zejména výměna informací, názorů a zkušeností pozvaných komunistických stran. Mimo to se předpokládala analýza možností pravidelné mezinárodní spolupráce v této důležité oblasti.
Za KSČM byli na toto setkání vysláni doc. Ing. Ivo Látal, CSc., předseda Rady TAP, a Ing. Vladimír Horák, hispanista a znalec iberského prostředí. Akce se konala v Madridu ve dnech 12.-14. října t. r. Detailní program předpokládal, kromě úvodního slova představitelů KSNŠ (PCPE), krátká vystoupení pozvaných zástupců jednotlivých KS z Evropy, dále výměnu informací na zadané téma v plénu i v bilaterálních diskusích, a poté jednání o možnosti konkrétnější spolupráce mezi jednotlivými KS.
Pozváni byli a setkání se zúčastnili následující zástupci: KS Řecka (KKE), Strany práce Belgie, KSČM, Dánské KS, Nové KS Velké Británie a KS Slovenska. Dále byli pozváni, ale omluvili se pro neodkladné úkoly ve vlastních stranách, zástupci: KS Irska, KS Švédska (KP), KS Ukrajiny, strany AKEL z Kypru, Nové KS Nizozemska, Německé KS (DKP), z nichž delegáti KS Švédska a DKP Německa zaslali písemně své informace.
Zvláštní přání k účasti projevili i zástupci mimoevropských KS, a to: Marxisticko-leninské KS Brazílie, KS Venezuely, KS Kuby, Strany komunistů Mexika a Sjednocené strany komunistů Gruzie, z nichž byl přítomen pouze představitel KS Brazílie. Za KSNŠ byli přítomni: Carmelo Suárez, generální tajemník strany, Fernando Ferraz, pracovník pověřený oblastí vzdělávání a výcviku (školení), Quim Boix, odpovědný za mezinárodní styky, a další funkcionáři.
Ještě před vlastním zasedáním požádal Quim Boix delegáty KSČM a KSS o separátní setkání, jehož cílem bylo získat informace o politické, ekonomické či sociální situaci v obou zemích, a dále stručné informace o stavu a činnosti našich stran, eventuálně o KSM, což jsme splnili. Lze konstatovat již z tohoto faktu, že naše strana má dosti vysoký kredit a výsledky naší práce mohou být inspirativní pro mezinárodní komunistické hnutí.
Vystoupení delegátů zahraničních KS v prvé části jednání měla charakter zdůrazňování významu studia klasiků, neobsahovala žádné konkrétní informace o způsobu vzdělávání stranických kádrů ve vlastních stranách. Naše delegace však uvedla konkrétní informace o způsobech a formách odborně-vzdělávací činnosti KSČM, tedy o činnosti Rady TAP, odborného zázemí, zájmových klubů a vzdělávání v rámci stranické činnosti, což bylo přijato s jistým zájmem, protože ihned po proslovu požádaly zástupkyně Belgie a Dánska o dodatečné zaslání našeho příspěvku mailovou poštou.
Po vystoupení delegátů všech KS přednesl s. Iglesias z KSNŠ návrh na vytvoření mezinárodní vzdělávací instituce, v níž by se věnovala pozornost studiu klasiků Marxe, Engelse, Lenina, ale rovněž Stalina a Mao Ce-tunga. Následující diskuse se většinou zaobírala problémy sjednocování ideologických názorů, dále eventuálními praktickými překážkami výuky v mezinárodním měřítku (jazyk, nejednotnost názorů apod.). Většina delegátů však nijak neuvažovala o nutnosti aplikace klasických dokumentů pro současné konkrétní podmínky a různorodost historie i postavení jednotlivých zemí a jejich KS, ani o potřebě studia novodobých marxistů.
Postupně se španělští soudruzi odkláněli od pravděpodobně původní představy zřízení nějaké mezinárodní vzdělávací instituce a uznali, že prvním předpokladem je sjednocení zásadních názorů, výměna zkušeností jednotlivých stran a jejich centralizace. Naše stanovisko bylo, že prvním krokem k předpokládanému úspěchu je vytvoření mezinárodního informačního systému, nikoli ve formě institucionální, na což nemáme zatím síly, nýbrž v podobě podávání informací každého každému (pokud má ovšem zájem). Strany si pak mohou samostatně stanoviska, názory a zkušenosti samy analyzovat, porovnávat s vlastními zkušenostmi a podmínkami, vytvářet sjednocující či odporující závěry, a ty lze opět podrobovat projednávání v mezinárodním měřítku. Tak můžeme v některých otázkách dosáhnout shody, v jiných třeba ještě dlouho ne, ale postupně se mohou jak věcné, tak organizační náměty uplatňovat v činnosti vlastních stran i v mezinárodním měřítku. Delegáti nakonec s tímto názorem souhlasili, a konstatujeme, že se již po příjezdu tato praxe, díky osobním stykům, realizuje.
Představitelé KSNŠ poté formulovali svůj návrh společného programu výchovy kádrů s tím, že by byl vypracován projekt, v průběhu r. 2008 předložen ostatním stranám a snad do konce ledna 2009 schválen. Předpokládá se, že by se ve dvouletém či tříletém období konala obdobná setkání, na nichž bychom si postupně opět vyměňovali zkušenosti a sjednocovali stanoviska. Mohly by se i uskutečňovat tzv. mezinárodní letní školy. KSNŠ konstatovala, že došlo k určité shodě, a oni jsou ochotni převzít roli koordinátora, eventuálně vytvořit speciální web stránku, určenou výhradně pro tuto problematiku.
Naše náměty, předkládané v diskusi, byly uplatněny v závěru generálního tajemníka a akceptovány jako systém. S. Suárez konstatoval, že KSNŠ přebírá odpovědnost za koordinaci tohoto úkolu. Setkání hodnotil jako pracovní a užitečné hlavně zásluhou delegátů KS, aby se spolupráce v Evropě pohnula kupředu. Toto setkání je příkladem revolučního hnutí . Poté, co byl konstatován rozdílný stupeň rozvoje třídního boje v jednotlivých evropských zemích, jakož i rozdíly mezi nimi v politické situaci, se představitelé KS zúčastněných na tomto setkání shodli na zdůraznění potřeby, aby každá KS zpracovala na základě marxisticko-leninské teorie a v souladu s konkrétními zvláštnostmi třídního boje země, ve které vyvíjí svou činnost, a v souladu se svými stranickými možnostmi, vlastní program výchovy kádrů. Ale zároveň se shodli na zdůraznění významu spolupráce mezi KS jednotlivých zemí a zvýraznění rostoucí potřeby vzájemné koordinace na evropské úrovni.
Se závěry zasedání vyjádřily dodatečně souhlas ke spolupráci: Nová KS Nizozemska, Německá KS, Komunistická strana Kuby, AKEL, KS Irska, KS Portugalska, KS Ukrajiny, KS Švédska, KS Mexika, Sjednocená KS Gruzie a Socialistická strana Litvy.
Hodnocení delegátů KSČM:
Setkání a jednání bylo skutečně pracovní, i když se někdy se projevovala tendence politizovat , slovy se schovávat za klasiky, aniž by se jejich odkaz chápal jako metoda, kterou je třeba dialekticky aplikovat na současné podmínky. Kladem vůbec byla možnost osobního setkání zástupců různých KS, i když ne oněch nejsilnějších, a shoda v nutnosti vzdělávání kádrů. Bohužel, nebyli pozváni delegáti všech evropských KS, což odpovídá neshodě levicových či komunistických v některých zemích, ale i v mezinárodním měřítku. Postupně se prokázalo pochopení, že nelze rychle zajistit centrální mezinárodní výchovu revolučně naladěných a schopných komunistických pracovníků, kteří by organizovali boj proti sjednocující se evropské buržoazii, nehledě k potřebě vyrovnat se s teoretickými problémy. Ukazuje se možnost úspěšně a efektivně využívat moderních informačních a komunikačních prostředků všemi KS, což vede ke zrychlení a zefektivnění práce stran.
Ivo Látal, předseda Rady TAP
Naše Pravda, 10. prosince 2007
Poznámka SDS:
Je třeba rozlišovat mezi Komunistickou stranu Španělska (3. největší politickou stranou ve Španělsku) a Komunistickou stranou národů Španělska. Pro lepší orientaci překládáme zkráceně článek z Wikipedie, jehož originál naleznete ZDE.
Komunistická strana národů Španělska (Partido Comunista de los Pueblos de España = PCPE) je španělská politická strana. Byla založena sjednocením několika malých marx-leninských frakcí na sjednocovacím sjezdu v prosinci 1984. Původní frakce vznikly odtržením od Komunistické strany Španělska (Partido Comunista de España = PCE) v průběhu 70. a 80. let. PCPE byla záhy po založení uznána některými dalšími stranami jako Komunistickou stranou Sovětského svazu a dalšími stranami východního bloku. Stranu utvořili ti, kdo byli proti eurokomunistické linii PCE vedené Santiagem Carillem. PCPE vstoupila v roce 1987 nakrátko do Levého bloku (Izquierda Unida), v roce 2000 se pak sloučila se Španělskou komunistickou dělnickou stranou. Od té doby jsou stranickými novinami Unidad y Lucha, teoretickým časopisem Propuesta Comunista a mládežnickou organizací Collectivos de Jovenes Comunistas.