logo SDS
Dnešní datum: 08. 02. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 9
Prům. 6.4
21 denni
Max. 635
Prům. 259.1

Nyní si čte web : 87 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Pod babylonskou věží (1a)

Vydáno dne 21. 04. 2007 (8916 přečtení)

Oddíly 1.1 až 1.4 textu Pod babylonskou věží Karla Kříže.

1. Mlha pojmové neujasněnosti

Bezprostředním podnětem k napsání tohoto sdělení byly připomínky jednoho starého známého, který mně přátelsky vytýkal, že v pojednání „Jen povídky starého zbrojnoše“ (příloha Bulletinu EIT č. 81) komolím základní Marxovy poučky. Tento známý právem považuje Marxe (podobně jako velmi mnoho britských intelektuálů) za největšího filosofa všech dob (viz výsledek ankety BBC), a tak v této opodstatněné a hluboké víře odmítá moji „krkolomnou“ definici takového základního a výchozího pojmu, jakým je marxistický pojem „ekonomická základna“. Tázal se, jak mohu tvrdit, že v duchu Marxova výkladu je ekonomickou základnou společnosti „množina všech MEZILIDSKÝCH INTERAKCÍ, k nimž opakovaně dochází při reprodukci existenčních podmínek lidstva v daném úplném reprodukčním celku“, když každý marxista ví, že ekonomickou základnou společnosti je ekonomika. Ostatně on sám se nikde u Marxe nesetkal s termínem interakce.

Mého známého zřejmě rozčiluje, že na místo něčeho tak reálného, věcného, snadno vnímatelného a nesporného, jako je ekonomika dané společnosti, stavím jakousi nehmotnou (nematerialistickou) mlhovinu (množinu) z jakýchsi interakcí.

Byly doby, kdy bych v podobné situaci promptně odcitoval příslušný Marxův výrok o ekonomické základně: „Ve společenské výrobě svého života vstupují LIDÉ do určitých, nutných, na své vůli nezávislých VZTAHŮ, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. SOUHRN všech TĚCHTO výrobních VZTAHŮ tvoří ekonomickou strukturu společnosti, reálnou ZÁKLADNU, nad níž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí.“ (MARX, K.: Ke kritice politické ekonomie, SNPL, Praha 1953, s. 6, 7; zvýrazněno mnou! K. K.) Tedy: nikoliv ekonomika jako celek, nikoliv ekonomika prostě a bezprostředně pojatá, ale jen z ní vypreparovaný „souhrn všech výrobních VZTAHŮ“ (do nichž v dané výrobě LIDÉ vstupují), jen a jen tato část vyextrahovaná z daného ekonomického systému, jen ta tvoří Marxovu „ekonomickou základnu“, nad níž se zvedá jím definovaná „nadstavba“.

A to by snad mohlo stačit!

Dávno je tomu, to bylo kdysi; dnes si to už nemyslím! Mnohaleté zkušenosti a stařecký rozum mně totiž napověděly, že mnohdy různí lidé dávají témuž výroku různý, často značně odlišný význam a velmi odlišně si jej interpretují. Prosté ocitování Marxovy definice se pak může minout účinkem, neboť u mnoha poctivých lidí se v patách za jejich hlubokou a seriosní vírou v Marxův vědecký odkaz plouží nepřípustná zjednodušování, nedomyšlenosti a „babylonské změtení jazyka“, kdy „jeden druhého jazyku nerozumíme“. Přitom zde už nejde jen o samu definici „ekonomické základny“, ale stejně důležité je, abychom si vytvořili východisko pro přechod k přesnějšímu rozlišení, uspořádání a zobrazení výše uvedených interakcí (čili „výrobních vztahů“), aby u Marxem zavedených a přesně definovaných pojmů nebyla otupována, ale naopak, aby byla přibroušena jejich analytická ostrost a přesnost.

Nechtěl bych se stylisovat do posice jediného neomylného interpreta Marxových výroků, a proto se nyní pokusím poctivě se vyrovnat s touto svízelnou situací argumentování. Snad se mně podaří alespoň trochu zpřístupnit svoje pojetí vzpomenuté Marxovy definice; pokusím se o to prostým návratem k osvědčené metodě fysiokratů, kteří zajisté patří k prvým z těch, kdož lidskou společnost začali chápat jako živý organismus svého druhu, takže metaforicky o ní mluvili jako o „politickém těle“.

Pokusím se proto vysledovat jak ty podstatné podmínky, tak i ty podstatné procesy a pochody, které jsou nezbytné k existenci uvedeného ORGANISMU (tj. lidské společnosti) na různých stupních jeho (jejího) vývoje; vysledovat podstatné podmínky, které jsou nezbytné k prosperování nebo alespoň k přežívání tohoto organismu stále složitějšího a stále rozsáhlejšího.

Začneme popisem a analysou jednoduchých, samozřejmých, ba triviálních skutečností, abychom si tak vytvořili pevný základ pro překonávání „babylonského změtení“ a elementární vágnosti ve vzájemném dorozumívání a abychom se zároveň  -  pokud možno -  vyhnuli technicistní povaze sdělení.

Pokouším se tedy o co nejpopulárnější výklad Marxova vědeckého odkazu.


1.1 Vztah mezi spotřebou a nahrazováním

K podstatným znakům přežívání každého živého organismu patří adekvátní vztah mezi spotřebou a nahrazováním (zánikem a obnovováním) nezbytných podmínek jeho existence, do čehož v lidské společnosti na předním místě patří i adekvátní vztah mezi spotřebou a nahrazováním základních životních prostředků: organismus zahyne, když není zajištěno minimální nahrazování jeho nezbytných potřeb.

Tato důležitá (snadno vnímatelná i snadno pochopitelná a nesporná) podmínka (pro přežívání kteréhokoliv organismu) byla ve společenském organismu (v „politickém těle“) kdysi v pradávnu zajišťována nejprve jen spontánními reakcemi na každodenní, každoroční a celoživotní zkušenosti našich praprapředků při jejich přechodu z říše zvířecí do říše lidí. Bezprostředně nabyté zkušenosti o vztahu mezi spotřebou a jejím nahrazováním byly postupně ukládány do petrifikovaných pravidel, jejichž dodržování bylo v rozrůstajících se prvobytných útvarech velmi rigorosně zajišťováno. To mělo za následek, že v některých oblastech probíhala dokonce i po celá tisíciletí jen prostá reprodukce. Základem takových řádů a jim odpovídajícího zajišťování patřičného vztahu mezi spotřebou a nahrazováním základních životních prostředků byly pevné OSOBNÍ VAZBY a poddanská závislost mezi členy dané pospolitosti, čili jisté (tradiční) mezilidské interakce, jisté osobní (rodinné) a poddanské vztahy.

Když v těchto pospolných celcích začaly dokonce i při velmi pomalém růstu výrobních sil vznikat určité přebytky toho onoho výrobku, docházelo při náhodném setkání dvou takových prvobytných pospolitostí k směně těchto přebytků. Jelikož tato - byť jen náhodná - směna byla pro oba celky výhodná, přešlo se k jejímu opakování, a nakonec už i k záměrnému vyrábění toho onoho směňovaného produktu nejen pro vlastní spotřebu, ale také pro jeho opakující se směnu. To mělo za následek, že hotovitel toho jistého směňovaného výrobku časem přestal na něj pohlížet jako na společné vlastnictví dané pospolitosti, ale přisvojil si jej jen sám pro sebe a žádal od ostatních, aby mu zaň dávali protihodnotu. Tak směna, původně praktikovaná jen mezi prvobytnými pospolitostmi, vedla nakonec k jejich postupnému rozpadu.  Hotovitel směňovaného výrobku nyní rozšiřuje nebo omezuje jeho výrobu podle toho, jaká je poptávka po příslušném výrobku, a podle toho, co je zaň od bývalých členů pospolitosti nabízeno, čili podle nových (směnou nastolených) interakcí, jež jsou na daného hotovitele vykonávány; takto tedy s nárůstem směny už vztah mezi spotřebou a nahrazováním toho onoho výrobku přestane spočívat jen na tuhých odvěkých osobních vazbách a staletých zkušenostech, ale dochází k obrovské (i když současníky téměř nepozorované a nevnímané) revoluční a převratné ZMĚNĚ, neboť do popředí více a více vstupují NOVÉ, svobodné, osobních závislostí a poddanství zbavené interakce (s Marxem řečeno - „nové výrobní vztahy“) mezi účastníky směny: per analogiam, motýl se z kukly pomalu, ale nezadržitelně klube na světlo, což zde vlastně znamená, že na svět přichází nový společenský organismus (nové „politické tělo“), a je zcela evidentní, že námi sledovaný jednoduchý, zřejmý a snadno pochopitelný vztah mezi spotřebou a nahrazováním je v tomto novém organismu zajišťován VZÁJEMNÝMI svobodnými INTERAKCEMI mezi účastníky směny, a nikoliv jen interakcemi, jež spočívaly na tuhých osobních vazbách a poddanských závislostech, jak tomu bylo doposud; takto se pro nové „politické tělo“ stávají základním pojmem marxistické politické ekonomie (pro nově vzniklou společnost založenou na směně) právě vzájemné interakce mezi účastníky reprodukčního procesu.


1.2 Neviditelná ruka trhu

V rodícím se novém společenském organismu (v embryu nového „politického těla“) se výroba rozvíjela mnohem rychleji než v dřívějších pospolných celcích, jejichž rozpad tak vyvolával u překvapených současníků mnohé otázky. Směna spadla z nebe a s ní se před myslicími lidmi postupně vynořuje i mnoho otazníků. Například, co je zdrojem bohatství, co určuje u výrobku jeho cenu, jak vznikly peníze atd. atd. Už ARISTOTELES si kladl otázku, jak je možné, že různorodé věci se směnou stávají rovnými, a tudíž souměřitelnými. Teprve až po nějakých dvou tisících letech dal na Aristotelovu otázku odpověď W. PETTY: výrobky jsou souměřitelné proto, že jsou výsledkem lidské práce. To byl počátek teorie pracovní hodnoty!

Na Pettyho navazují A. SMITH a D. RICARDO, kteří původní otázku pozměňují: „Jak je určena hodnota zboží?“ S novou otázkou přichází K. MARX, který se ptá: „Co je hodnota?“ a na základě této otázky zkoumá práci po stránce její schopnosti vytvářet hodnotu, a tak zjišťuje, která práce a proč a jak tvoří tuto hodnotu; potom jako prvý dochází i k přesnému rozlišení kapitálu konstantního od kapitálu variabilního atd.

Rozdíly mezi výše uvedenými otázkami jsou zcela subtilní, ale i nepatrný posun ve formulaci problému může vést k pronikavým rozdílům jak v objasňování, tak i v zodpovězení příslušných otázek. Otázka formulovaná Marxem byla jím samým téměř vyčerpána. Proto bude zcela v duchu jeho vědeckého odkazu, když k teorii pracovní hodnoty nebudeme v dalším přistupovat jen z posice otázky formulované Marxem, ale přejdeme ještě k otázce další: „Jak se uskutečňuje celospolečenské ekonomické hodnocení za různých ekonomických poměrů?“

A tím se od naší malé historické exkurse vracíme k námi vyšetřovanému „politickému tělu“.


1.2.1 Hodnocení

Hodnocení jedincem můžeme chápat jako účelové přiřazení jisté váhy hodnocenému jevu, a to na základě zpracování (transformování) daného množství informace, postupujíce podle pravidel, jež odpovídají právě tomu účelu, který tímto hodnocením sledujeme. Po formální stránce jde o specifickou transformaci daného množství informace v informaci novou. Školácký příklad: potkáte dvě slečny a všimnete si jejich postav, vlasů, očí atd. a řeknete si, že ta černá je hezčí. A toto uspořádání (ohodnocení) je právě ta NOVÁ INFORMACE. Přitom je samozřejmé, že jinak budeme dané informace zpracovávat, když nás ona slečna bude zajímat jako možná sekretářka, jinak jako možná manželka.

Trochu složitější to je při hodnocení společném. Jeho snadným příkladem může být společné hodnocení krasobruslařky pěti rozhodčími. Každý z nich přijímá informace o její technické úrovni a o uměleckém dojmu, který zanechala. Potom tyto informace ve své hlavě a po svém zpracuje (transformuje). Svoje individuální ohodnocení (tzn. tu svou novou informaci, získanou individuálním transformováním vnímaných informací původních) každý z pěti rozhodčích signalisuje ostatnímu světu tím, že tu svou novou informaci transformuje ve známku. Subjektivně přidělené známky, tj. signály o provedeném individuálním ohodnocení, se potom transformují (unifikují) podle dohodnutých pravidel (třeba jako aritmetický průměr) v konečnou známku společnou (ve společné ohodnocení). Tuto transformaci nazveme unifikováním, čili transformací unifikační.

Při společném hodnocení ekonomickém je subjektem unifikujícího transformování příslušných individuálních ohodnocení jisté zjistitelné uskupení fakticky i potenciálně zúčastněných jedinců, které si zde představme na místě vzpomenutých rozhodčích. Veliký rozdíl je však v tom, že unifikační transformace se zde neuskutečňují nějakým počítáním (jak tomu bylo u rozhodčích), ale jsou výsledkem vzájemných interakcí mezi směňujicími jedinci, jsou výsledkem jejich smlouvání, přeplácení, podbízení, blufování atd. Toto je prvá „oslí lávka“ pro pochopení mechanismů v novém (námi zde vyšetřovaném) „politickém těle“; pozor!, opakuji: společné ekonomické (tržní) hodnocení (hodnocení unifikační) se neuskutečňuje počítáním, ale právě interakcemi mezi směňujicími. Tuto skutečnost Marx lapidárně vyjádřil svou klíčovou větou už někdy v r. 1846: „Rovná se vaše pracovní hodina mé? Tuto otázku rozřeší konkurence.“ (MARX, K.: Bída filosofie, Svoboda, Praha 1948, s. 43.) Tím je vzato na vědomí INTERAKČNÍ ZPRACOVÁVÁNÍ příslušných EKONOMICKÝCH INFORMACÍ (jejich zpracovávání konkurencí).

Takové společné ekonomické ohodnocení, jaké se uskutečňuje na úrovni celé „sféry vnitřního oběhu“ (tj. sféry, kde platí určitá měna), označujeme jako hodnocení (celo)společenské.

U individuálního hodnocení víme, že transformace (zpracovávání) relevantních informací se uskutečňuje v hlavě hodnotícího subjektu, ale jinak o tom nevíme nic. Vlastní proces hodnocení (tj. zpracovávání relevantních informací) uvnitř té oné hlavy vidět není; dozvíme se jen výsledný signál, resp. nějakou reakci hodnotícího subjektu. U společného (resp. společenského) ekonomického hodnocení to je jiné! Subjektem unifikačních transformací těch oněch individuálních ohodnocení je přesně zjistitelné uskupení příslušných účastníků hodnotícího procesu. Důležité je, že situace mezi nimi je sledovatelná, je viditelná. Můžeme tedy vyšetřovat a analysovat, kterými a jakými interakcemi se za těch oněch ekonomických poměrů uskutečňuje zpracovávání (transformování) příslušných informací v (celo)společenském ekonomickém hodnocení, a zároveň zjišťovat, za jakých podmínek může toto hodnocení v daném společenském organismu adekvátně probíhat.

To, co zde bylo uvedeno o společenském ekonomickém hodnocení, není ani v nejmenším rozporu s Marxovou teorií pracovní hodnoty, ale naopak, právě z ní vychází; používáme jen trochu modernější terminologii. Tam, kde Marx při své analyse směny vyvodil pojem „množství abstraktní práce“ jakožto „množství bezrozdílné práce“, my jsme při sledování hodnoticího procesu použili obecnějšího označení „přiřazená váha“. Tyto „přiřazené váhy“ jsou v prvém kroku ekonomického hodnocení právě zpracované (transformované) INFORMACE o vynaložené PRÁCI. V daném případě tedy označení „jisté množství abstraktní práce“ a označení „přiřazená váha“ vyjadřují v tomto prvém kroku totéž, jsou to vlastně synonyma. S rozvojem společenské dělby práce se toto počáteční ekonomické hodnocení přenáší dál a dál, což je názorně zobrazeno Marxovým vzorcem c + v + m. Nezpracováváme tedy informace o „postavách, vlasech, očích atd.“, ale zpracováváme informace o postupně vynakládané práci. Teorie pracovní hodnoty takto vysvětluje celospolečenské EKONOMICKÉ HODNOCENÍ jako transformování informací především o vynaložené práci.

Hodnota všeobecně reprodukovatelného výrobku je tedy jemu přiřazená váha (alias „jisté množství abstraktní práce“), která představuje specifické zpracování (transformování) informací o těch konkrétních pracích, jež jsou společensky nutné k obnově tohoto výrobku. Jisté množství informace je takto specifickým způsobem zpracováno (transformováno) v informaci novou. Opakuji, že specifičnost je v tom, že příslušné transformace se uskutečňují INTERAKCEMI mezi účastníky ekonomického hodnocení.

Dosavadním rozborem jsme se dopídili ke dvěma skupinám interakcí, k nimž na určitém vývojovém stupni dochází v námi sledovaném organismu:

  1. K interakcím, jež se v daném „politickém těle“ uplatňují při zajišťování potřebného vztahu mezi spotřebou a nahrazováním existenčních podmínek daného organismu.
  2. K interakcím, jež se v daném „politickém těle“ uplatňují při (celo)společenském ekonomickém hodnocení.

Synchronisace (jakožto uvedení různých procesů do stejného chodu) mezi výše uvedenými dvěma skupinami interakcí měla v daném společenském organismu za následek nevídaný rozvoj výrobních sil, což výstižně popsal postřeh A. SMITHE, že při svobodné a ničím nerušené směně ten onen jedinec sice sleduje jen a jen svůj vlastní prospěch a svůj vlastní cíl, ale tím zároveň efektivně podporuje i cíle celé společnosti, ačkoliv tyto společenské cíle mu jsou zcela lhostejné a často je ani nezná. Tak přišla na svět these o „neviditelné ruce trhu“ a ideologie, která odmítá jakoukoliv regulaci ekonomického procesu a prosazuje zásadu „laissez faire“ („nech to běžet“) i individualistický princip, že každý jen sám za sebe je strůjcem svého osudu („každý za sebe a jen Pánbůh za všechny!“).


1.2.2 Signalisování

Jen tak mimochodem a jen okrajově přihlédneme ještě k další skupině interakcí, s nimiž se setkáváme v našem společenském organismu; totiž těch interakcí, jež se v procesu směny uplatňují při konstituování vhodných signálů pro sdělování a přenášení informací v celospolečenském ekonomickém hodnocení. Marx (který tyto signály nazývá „jevovou formou hodnoty“) upozornil, že tajemství každé „jevové formy hodnoty“ (das Geheimnis der Erscheinungsform des Wertes), včetně oslnivé formy peněžní, tkví v prostém výrazu x zboží A = y zboží B. Dnes tuto formuli čteme: „y zboží B“ je věcným signálem o hodnotě (o té informaci), která je skryta v x zboží A; je signálem, který Marx nevhodně nazval „směnnou hodnotou“ (Tauschwert) pro x zboží A. Proto opakuji, že hodnota je INFORMACE (získaná specifickou transformací jistého množství informace o těch konkrétních pracích, jež jsou společensky nutné na obnovu toho onoho výrobku, chcete-li, tož „jisté množství abstraktní práce“), kdežto „hodnota směnná“ je přes slovní podobnost jen SIGNÁL o této informaci, je to jen značka (někdy věcná, někdy jen symbolická), s jejíž pomocí se příslušná informace sděluje ostatnímu světu.

V tomto pojetí pak Marx vyšetřuje vývoj a rozvíjení těch signálů („jevových forem hodnoty“), které se na tom onom vývojovém stupni dostávaly na posici původní značky „y zboží B“, měnily podobu této značky a nahrazovaly ji. Tak přes ony typy směnných hodnot, které označil jako rozvinutou formu hodnoty a jako všeobecnou formu hodnoty, Marx se dobral až k formě peněžní. Ze značky „y zboží B“ (nahodilá forma hodnoty) se vyvinula možnost celé řady značek (rozvinutá forma hodnoty = bohatší signalisování v důsledku rozvoje směny, a tím i rozsáhlejších interakcí); v další vývojové etapě většině zboží sloužila k signalisování jejich hodnot jen jedna jediná značka (všeobecná forma hodnoty = ještě dokonalejší signalisování v důsledku plně rozvinuté směny a jí odpovídajících interakcí), a nakonec se pro všechen zbožní plebs ustálila oslnivá peněžní jevová forma hodnoty („knížecí zboží“, tj. zlato):

x zboží A = z uncí zlata.

Zde je tedy na světě hotová, nejobecnější značka, nejdokonalejší signál, tj.cena.

Analysou jednotlivých peněžních funkcí Marx v dalším objasňuje, jak na scénu vstupuje stát a jak se „cinkající peníze“ mění v oběhu v pouhou svou vlastní známku (státovku). Když signální posici značky „y zboží B“ zaujme ve funkci platidla pouhá papírová směnka vydaná bankou, pak se na principu úvěrování vyvinou bankovky, a Marx sleduje, jak na tomto úvěrovém principu se rozvíjí, zdokonaluje i katastroficky komplikuje penězotvorný proces; kdy a jak se na něm přiživuje stát, kdy a jak se na něm přiživují bankéři, neboť penězotvorné instituce (tj. ti, kdož značky rozmísťují, ať už jako oběživo, ať už jako platidlo) získávají obrovskou, téměř nepředstavitelnou ekonomickou moc; zároveň Marx zkoumá, jak se poruchy v tomto složitém a mnoha partikulárními zájmy poznačeném penězotvorném procesu přenášejí do reprodukce reálných komodit. (Špatně postavené „značky“ vedou k „provozním“ poruchám.) Když se penězotvorné instituce dostanou na okraj bankrotu, začnou je opět pohotově suplovat příslušné tržní interakce, kterými je spontánně vyzvednuto některé zboží do funkce všeobecného ekvivalentu. Tak např. za prvé okupace, když byla znehodnocena jak protektorátní koruna, tak i říšská marka, začaly funkci všeobecného ekvivalentu plnit cigarety nebo sádlo apod. Nekuřák nesháněl cigarety proto, aby si zakouřil, ale proto, aby za ně získal to, co za papírové peníze (za koruny či za marky) nebylo k sehnání.

Rozvoj mezinárodního obchodu a s tím související mezinárodní platby (tzn. platby mezi dvěma nebo několika „sférami vnitřního oběhu“) přinesly řadu nových problémů. Marx se chystal tuto novou situaci kriticky rozebrat, a shromáždil proto řadu výňatků z parlamentních zpráv, jež zachycovaly tehdy běžné názory o poměru peněz a kapitálu a o pohybu peněžních kovů a směnečných kursů. Zůstalo však jen u této přípravy, kterou Engels s velikou pietou uložil do příslušných kapitol III. dílu Kapitálu. Ale nic více! Nic o tom, k jakým modifikacím a k jakým zákonitostem v důsledku mohutného rozvoje společenské dělby práce (přes hranice států, kontinentů až ke globálnímu obsáhnutí celého světa) mezitím došlo ve vývinu, v podstatě a v metamorfosách té původní, zárodečné a výchozí značky „y zboží B“.

Když by tedy Josef Gottwald po doporučení Miloslava Ransdorfa začal studovat klasiky marxismu a chtěl se dozvědět, jak se dnes v rozvinutém kapitalismu signalisují informace o (celo)společenském ekonomickém hodnocení, tak by se o tom v Kapitále nic nedozvěděl. A už vůbec nic o tom, jak jednou bude možno penězotvorný proces přetvořit ve fungující a bezporuchový mechanismus. Tyto otázky teprve čekají na svoje vyřešení! Již dnes by se však z Kapitálu mohl poučit, jak možné vzdání se svých vlastních státních penězotvorných institucí (a tím zároveň i vzdání se obrovské ekonomické moci národní) bude mít pro jednoho každého občana nedozírné důsledky; mnohem závažnější, dalekosáhlejší a citelnější důsledky než zrušení státních hranic. Dramatické zrušení státních hranic je v porovnání se zrušením vlastní státní penězotvorné instituce jen pouhá (i když citlivě vnímaná) prkotinka.

To je třeba si uvědomit při našem prozatím ne zcela vyjasněném pohybu k té dosud neprobádané a dosti neprůhledné mlhovině, zvané Euro.


1.3 Kam vede neviditelná ruka trhu

Podstatou synchronisace mezi výše uvedenými interakcemi, tj. těmi interakcemi, jež se uplatňují při zajišťování potřebného vztahu mezi spotřebou a nahrazováním na straně jedné, a těmi interakcemi, jež se uplatňují při (celo)společenském ekonomickém hodnocení na straně druhé, tož podstatou uvedené synchronisace je ta skutečnost, že každý účastník reprodukčního procesu sleduje především a právě svůj vlastní zájem, když porovnává svoje vlastní individuální ohodnocení jím vyráběného nebo kupovaného či prodávaného i-tého výrobku s jeho ohodnocením (celo)společenským (tržním). Podle toho se pak rozhoduje, jak si přilepšit (nebo alespoň minimalisovat ztrátu), tzn., zda s tímto i-tým výrobkem má změnit či nezměnit, omezit či rozšířit jakoukoliv manipulaci. Tím současně rozhoduje, jak by se on sám měl včlenit do (celo)společenského procesu spotřeby a nahrazování.

Interakce, jež přinese společenská dělba práce, vedou takto k obohacení té situace, v níž jeden každý účastník reprodukčního procesu uskutečňuje svoje ROZHODOVÁNÍ, a tím i svoje ekonomické CHOVÁNÍ: vedle jeho individuálního ohodnocení toho onoho faktoru reprodukce (to zde bylo odjakživa) přibylo nyní ještě (a on všude na ně naráží) příslušné ohodnocení (celo)společenské. Důležitou je ta skutečnost, že individuální ohodnocení jednotlivých faktorů reprodukce je u jednotlivých účastníků společenské dělby práce velmi různé, ale (celo)společenské ohodnocení toho onoho výrobku je pro všechny stejné a pro všechny platné. Proto právě změny v (celo)společenském hodnocení určují mnohem pronikavěji a mohutněji celkový pohyb všech jednotlivých účastníků reprodukce. Určují jej mnohem pronikavěji a mohutněji než případné změny v individuálním hodnocení, kteréžto změny nastanou tu a onde u toho či onoho jedince. Právě (celo)společenské ekonomické hodnocení takto infikuje každý prvek daného společenského systému (každého účastníka daného společenského organismu), a tak proniká do každého nervu a do každého póru „politického těla“.

Tato skutečnost určuje i poznávací schéma fungujícího mechanismu v daném společenském organismu (v „politickém těle“), jak k němu dochází při rozvinuté společenské dělbě práce:

  1. Od (celo)společenského ekonomického HODNOCENÍ k ROZHODOVÁNÍ jednotlivých účastníků reprodukce.
  2. Od jejich ROZHODOVÁNÍ k ekonomickému CHOVÁNÍ.
  3. Od ekonomického chování jednotlivců k chování jejich celku, tj. k chování společenského organismu („politického těla“); k chování systému.

Proto Marx věnuje nejprve tolik místa a tolik námahy objasnění a pochopení toho onoho (celo)společenského hodnocení (hodnotě, výrobní ceně atd.), od jehož přesného vymezení pak teprve odvíjí celou svou analysu té oné společensko-ekonomické formace. Řečeno s Engelsem, teorie pracovní hodnoty je úhelným kamenem Marxova ekonomického učení.

Rozvoj společenské dělby práce vede na jedné straně k další a další specialisaci jednotlivých výrobců, takže soustavné opakování toho onoho pracovního úkonu má za následek větší a větší mistrovství u stále více a více se specialisujícího výrobce (což se pak přenáší do zdokonalování speciálně používaných nástrojů), ale na druhé straně se při tomto prudkém růstu společenské dělby práce (a s ní spojeného růstu výrobních sil, růstu jenž vede až k hromadné výrobě) stále obtížněji zajišťuje rovnováha mezi poptávkou a nabídkou po jednotlivých druzích zboží, čili stále obtížněji je zajišťován soulad mezi spotřebou a nahrazováním toho onoho výrobku. Náš organismus („politické tělo“) roste, mohutní a stává se těžkopádnějším a těžkopádnějším i nemotornějším. Nové a citelné komplikace v těch interakcích, jež zajišťují potřebný vztah mezi spotřebou a nahrazováním jednotlivých druhů zboží, se přenášejí i do těch interakcí, jež se uplatňují při zpracovávání (transformování) informací v hodnoticím procesu. Jinak řečeno, stále více porušovaná tržní rovnováha vede k občasným, avšak citelným cenovým výkyvům, tzn. k deformacím cen (k přecenění, k podcenění). Tyto výkyvy pak mají za následek větší a větší tržní diferenciaci mezi směňujícími, kdy jedněm po výhodném prodeji zbudou tzv. „volné peníze“, zatím co druzí jsou po nevýhodném prodeji v momentální finanční tísni. A tak se v našem rozvíjejícím se organismu objeví nový výrobní vztah (NOVÉ INTERAKCE) mezi účastníky reprodukce, objeví se zde vztah věřitele a dlužníka, tzn. vztah kapitálový, kdy „volné peníze“ se na trhu samy zhodnocují, kdy hodnota sama přináší další hodnotu. Předpotopní formou tohoto nového vztahu (nových interakcí) je kapitál lichvářský (P - P+). Když vlastník „volných peněz“ začne organisovat koupi a prodej zboží, máme zde kapitál kupecký (P - Z - P+) i jemu odpovídající nové interakce. Nakonec vlastník „volných peněz“ začne sám organisovat výrobu, čímž se dostáváme do období kapitálu průmyslového (c + v + m).

Každá z výše uvedených etap našeho rozvíjejícího se společenského organismu je spojena se vznikem nových, dosud nevídaných a neodmyslitelných interakcí mezi účastníky reprodukčního procesu, mezilidských interakcí, které zde však pro nedostatek místa nebudeme podrobněji analysovat. Spokojíme se s konstatováním, že v prvém kroku vede vývoj probíhající podle „neviditelné ruky trhu“ k pronikavé tržní diferenciaci mezi směňujicími, k tržní diferenciaci, jež vyústí ve vznik zcela nového společenského organismu, ve vznik kapitalistického výrobního způsobu.


1.4 Marxův kopernikánský obrat

V polovině XIX. století se s rozvojem kapitalistické výroby dostávaly empiricky zjišťované skutečnosti do rozporu s tehdejšími závěry a postuláty teorie pracovní hodnoty: zisky, které podle této teorie byly výsledkem lidské práce, nebyly v patřičné relaci s počtem dělníků, kteří byli zaměstnáni u jednotlivých podnikatelů. A to nešlo dohromady!

S touto nesrovnalostí se Marx vyrovnal svým objevem „přeměny hodnot ve výrobní ceny“. V dopisech Engelsovi Marx označuje tento svůj objev za „jeden z největších triumfů nad pons asini veškeré dosavadní ekonomie“. Já sám se domnívám, že se zde Marxovi podařil KOPERNIKÁNSKÝ OBRAT V TEORII PRACOVNÍ HODNOTY, neboť tímto obratem se prolamují retardační představy, které byly v hlavách badatelů navozeny při jejich vyšetřování podmínek původní prosté zbožní výroby, tak jako kdysi retardačně působily geocentristické představy při objasňování vesmíru. Kopernikánským obratem rozumím nové, revoluční a objevné uspořádání dosud známých faktů a s nimi spojených nových poznatků, takže po provedeném (kopernikánském) obratu (po novém uspořádání) získáváme o zkoumané realitě zcela nový, radikálně změněný obraz, v němž jsou předchozí zjevné rozpory, záhadné nesnáze a nesrovnalosti rázem objasněny a získávají svůj smysl.

Marx zde vzal v úvahu, že za kapitalismu se o veškerou nově vytvořenou hodnotu (Σv + Σm) nedělí jen jedna jediná třída prostých výrobců zboží, jak tomu bylo v prosté zbožní výrobě, ale dělí se o ni třídy DVĚ (prozatím!; později přihlédl i k úloze třídy landlordů). Navíc každá z nich jinak uplatňuje svou materiální zainteresovanost: kapitalisté od zálohovaného kapitálu k zisku, proletáři od vynaložené práce ku mzdě. Konkurence mezi kapitalisty vede v procesu permanentního přelévání kapitálu do právě nejvýhodnějšího výrobního odvětví až k permanentnímu vyrovnávání míry zisku na všeobecnou (průměrnou) míru ziskovou. Konkurence mezi dělníky vede přecházením z podniku do podniku až k permanentně obnovovanému všeobecnému stupni vykořisťování.

Vedle naznačených interakcí UVNITŘ DVOU uvedených tříd, probíhají ještě urputné střety (interakce) MEZI kapitalisty a proletáři. Poměr vytvořený tímto MEZITŘÍDNÍM bojem (vzájemný poměr sil mezi uvedenými třídami) vyjadřuje Marxem definovaná míra nadhodnoty m.

Tam, kde se dříve zpracovávání (transformování) informací v hodnoticím procesu uskutečňovalo interakcemi pouze uvnitř JEDNÉ jediné třídy (prostých zbožních výrobců), uskutečňuje se nyní interakcemi uvnitř a mezi DVĚMA třídami (kapitalistů a proletářů).

Přitom (a to je také velmi důležitá ZMĚNA) se zde zpracovávají informace o práci společensky nutné na obnovu nejen entit vynaložených (kapitálu vynaloženého, tj. výrobních nákladů), ale i entit zálohovaných (kapitálu zálohovaného, tj. investic).

Popsané interakce uvnitř a mezi DVĚMA třídami vyšetřovaného organismu mají za následek, že veškerá nadhodnota (Σm), která zde byla vyrobena během vyšetřovaného období, je nezávisle na původu svého vzniku rozdělena mezi jednotlivé kapitalisty, a to podle velikosti jejich zálohovaných kapitálů.

Tuto skutečnost ilustrují Marxova modifikační schémata z III. dílu Kapitálu. Ta jsou někdy nadneseně označována jako Marxův matematický model společnosti, a to zároveň s upozorněním, že jde o model nekonsistentní, neboť vstupy jsou zde uvedeny v hodnotách a výstupy ve výrobních cenách. Zajisté jsou tato schémata (v nichž nejde o nic jiného než o naznačení změn ve struktuře cenové torby) nekonsistentní. O tom není sporu! Na to ostatně upozorňuje už Marx sám: „Na tento modifikovaný význam ceny nákladů se nesmí zapomínat, nesmí se tedy zapomínat na to, že je vždy možno dopustit se chyby, pokládá-li se v nějaké jednotlivé výrobní sféře cena nákladů na zboží za rovnu hodnotě výrobních prostředků spotřebovaných při jeho výrobě. Pro náš nynější rozbor není nutné zabývat se touto otázkou blíže.“ (MARX, K.: Kapitál III-1, SNPL, Praha 1955, s. 181.) Svými modifikačními schématy tedy Marx nechtěl nic více, než ilustrovat PRINCIP PŘEROZDĚLOVÁNÍ úhrnné nadhodnoty (Σm) mezi jednotlivé kapitalisty. Až ovšem přejdeme k dynamickému modelování ekonomického hodnoticího procesu, pak zajisté bude nutno tento tzv. „transformační problém“ dořešit. Tím však ani v nejmenším není dotčen význam Marxova objevu, že ZMĚNA VE STRUKTUŘE MEZILIDSKÝCH INTERAKCÍ v daném společenském organismu vede zároveň k radikální ZMĚNĚ PŘI ZPRACOVÁVÁNÍ EKONOMICKÝCH INFORMACÍ v probíhajícím (celo)společenském hodnoticím procesu, čili vede ke změnám právě platné cenové tvorby. V tomto smyslu zde vůbec nejde jen a výlučně o objasnění cenové tvorby za kapitalismu volné konkurence, ale Marxův „kopernikánský obrat“ představuje zároveň i základ pro novou nosnou koncepci při dalším rozvíjení teorie pracovní hodnoty: JINÉ INTERAKCE, JINÉ ZPRACOVÁVÁNÍ INFORMACÍ, JINÁ CENOVÁ TVORBA, kdy se navíc přihlíží nejen k hodnotám vynaloženým, ale i k hodnotám zálohovaným.

Tento závěr jsem v polovině šedesátých let minulého století vyjádřil ne zcela adekvátní (ale možná trochu pochopitelnější) formulací, že za RŮZNÝCH ekonomických poměrů je RŮZNÁ funkční závislost mezi hodnotou a cenou jednotlivých druhů zboží.

Naznačenému přístupu přizpůsobíme i označování veličin v hodnoticím procesu:

wi = hodnota jednotky všeobecně obnovitelného i-tého výrobku; je to  váha (alias „množství abstraktní práce“), která mu je přiřazena  zpracováním informací o těch postupně vynakládaných konkrétních pracích,  jež jsou společensky nutné k jeho obnově. Zpracovávání (transformování)  informací se uskutečňuje interakcemi jen uvnitř JEDNÉ jediné třídy  prostých výrobců zboží.

To je možné jen v prosté zbožní výrobě!

πi = modifikovaná hodnota (výrobní cena) jednotky všeobecně obnovitelného i-tého výrobku; je to váha (alias „množství abstraktní práce“), která  mu je přiřazena zpracováním informací o těch postupně vynakládaných  konkrétních pracích (jež jsou společensky nutné k jeho obnově) a také s přihlédnutím k zálohovaným kapitálům, a to z hlediska jednotlivých  kapitalistů. Zpracování (transformování) informací se uskutečňuje  interakcemi uvnitř a mezi DVĚMA třídami kapitalistické společnosti.

To je možné jen za kapitalismu volné konkurence!

πi + ri = modifikovaná hodnota (výrobní cena plus absolutní renta) jednotky  všeobecně obnovitelného i-tého výrobku; je to váha (alias „množství  abstraktní práce“), která je mu přiřazena zpracováním informací o těch  postupně vynakládaných konkrétních pracích (jež jsou společensky nutné k  jeho obnově), a to s přihlédnutím k zálohovaným kapitálům (z hlediska  jednotlivých kapitalistů) i s přihlédnutím k pozemkovému vlastnictví. Zpracování (transformování) informací se uskutečňuje interakcemi uvnitř  a mezi TŘEMI třídami kapitalistické společnosti.

To je možné jen za  kapitalismu volné konkurence!

σi = modifikovaná hodnota (prozatím bezejmenná) jednotky i-tého výrobku;  je to váha (alias „množství abstraktní práce“), která mu je přiřazena  zpracováním informací o těch postupně vynakládaných pracích, jež jsou  společensky nutné k jeho obnově, a to i s přihlédnutím k  zálohovaným  výrobním prostředkům (z hlediska celé společnosti). Zpracování informací  se uskuteční interakcemi uvnitř „sdružení svobodných lidí“, ovšem s  nezbytnou a s nenahraditelnou pomocí moderní výpočetní techniky.

To je  možné jen ve „sdružení svobodných lidí“!

Hned na počátku svého bádání Marx varoval před podceňováním analysy ekonomického hodnocení a (z dnešního hlediska trochu šroubovaně) zdůraznil: „...zbožní forma výrobku práce čili hodnotová forma zboží je formou ekonomické BUŇKY buržoasní společnosti. Nezasvěcenci se zdá, že se její analysa jen piplá v drobnostech. Jde tu opravdu o drobnosti, ale o drobnosti takového rázu, o jaké jde v MIKROANATOMII.“ […die Wertform der Ware ist die ökonomische ZELLENFORM. … Es handelt sich dabei in der Tat um Spitzfinigkeiten, aber nur so, wie es sich in der MIKROLOGISCHEN ANATOMIE darum handelt.] (Marx, K.: Kapitál, díl I., SNPL, Praha 1953, s. 16; zvýrazněno mnou!) Tato Marxova připomínka stále platí, a proto nebudeme podceňovat analysu ekonomického hodnocení na různých vývojových stupních společenského organismu, i když se tato analysa „ekonomické buňky“ mnohým bude jevit jako zbytečné a scholastické piplání se v drobnostech.

Zde je na místě také vzpomenout na čilé diskuse „reálněsocialistických“ ekonomů, zda za socialismu má být cena určována hodnotou (podle I. dílu Kapitálu), nebo výrobní cenou (podle III. dílu Kapitálu), či nějakou kombinací těch dvou způsobů. Tak z Marxova slavného a revolučního objevu (z jeho „kopernikánského obratu“) vyprodukovali evidentní paskvil. Na místo rozboru stávajících mezilidských interakcí i těch interakcí, jež by ve „sdružení svobodných lidí“ měly být nastoleny, nabízeli jen nenápadité kombinace Marxem vyvozených kategorii c, v, m, kategorií vyvozených ze zcela jiného společenského organismu (ze zcela jiného „politického těla“).

Takto vyprodukovaný paskvil tito socialističtí „pochlebničtí žvanilové“ pak byli schopni ještě náležitě umocnit, když Stalin přišel s thesí, že je nutno přesně rozlišovat výrobky, které i za socialismu jsou zbožím, od těch, jež v důsledku všelidového vlastnictví už zbožím nejsou. A tak od Aše až do Šanghaje vzplála diskuse, zda Marxův (údajný) výrok o „rovnosti úhrnu CEN všeho vyrobeného zboží s úhrnem jeho HODNOT“, se vztahuje jen na tu část produkce, která je zbožím, nebo tento výrok stále platí pro nezredukovaný celek socialistické výroby, ať už jde o zboží, či nezboží. A tato scholastická otázka byla považována za problém, jehož vyřešením chtěli dosáhnout zlepšení ekonomické praxe. Přitom jim vůbec nevadilo, že Marx zde nemluví o cenách (tj. o „jevových formách hodnoty“), ale o VÝROBNÍCH cenách (tj. o modifikovaných hodnotách). („A tak se i ve společnosti - díváme-li se na všechna výrobní odvětví jako na jediný celek - úhrn VÝROBNÍCH cen vyrobeného zboží rovná úhrnu jeho hodnot.“ MARX, K.: Kapitál III-1, SNPL, Praha 1955, s. 175. Zvýrazněno mnou!)

V tomto případě ovšem už nešlo jen o akademické hříčky s přesně či méně přesně chápanými a ledabyle vymezenými pojmy, kdy se pletlo páté přes deváté, ale šlo právě o to zoufale potřebné zlepšení ekonomické praxe; šlo zde o hledání adekvátního přístupu k řešení závažné a aktuální ekonomické problematiky. A jelikož to bylo hledání scestné, výrazně poznačené „babylonským změtením jazyka“, tak to nemohlo skončit jinak, než pozdějším Andropovovým povzdechem, že „věda dosud bohužel neposkytla praxi potřebné řešení řady závažných problémů.“

Nemohlo to skončit jinak, neboť zajisté nic není praktičtějšího než dobrá teorie, ale také nic není škodlivějšího než teorie chybná.

Při našem dnešním pozastavení se nad marxistickým pojmem „ekonomická základna“ (někdo to zajisté může brát jako „piplání“ se s pojmy) nám také vůbec nejde o nějaké samoúčelné scholastické konstrukce, ale jde o hledání cesty (metody), kterou by bylo možno proniknout až do podstaty dnešního společenského procesu; hledání metody, jak přibrousit analytickou ostrost a přesnost Marxem zavedených pojmů, jak proniknout až na úroveň samotné jeho „MIKROANATOMIE“, a tak trochu přispět k překonávání současné krise, v níž se nacházejí pokroková hnutí celého světa.

Jedinečným a názorným vzorem i příkladem toho, jak se proniká až k nejniternější podstatě společenského organismu, takovým jedinečným a názorným vzorem tohoto „piplání“ se s pojmy je právě Marxův objev „ekonomické základny“, o jejíž správnou interpretaci se vlastně sporujeme v tomto našem pojednání. Posluchačům jsem kdysi vtip takového přístupu k podstatě společenské problematiky přibližoval příkladem:

V druhé polovině XVII. století začal na velmi zaostalé svaté Rusi provádět modernisační reformy krutý, krvežíznivý a samoděržavný car Petr I., z jehož příkazu byly s pomocí zahraničních odborníků a s pomocí manufakturní techniky (z ciziny dovážené) zakládány manufaktury i v Rusku. Kdyby v té době bylo možno pořídit fotografie z ruských a třeba z holandských manufaktur, tak bychom na nich viděli tytéž stejné stroje a tatáž stejná výrobní zařízení, jen ruští pracující by byli oproti těm holandským trochu zarostlejší a v rubáškách, ale jinak by na těchto fotografiích nebylo podstatných rozdílů: výroba jako výroba, ekonomika jako ekonomika! A přece by šlo o dvě zcela odlišné „ekonomické základny“. V té holandské manufaktuře by šlo o „ekonomickou základnu“ měšťanské společnosti, neboť zde u holandských stavů pracovali námezdní dělníci, tj. občané-proletáři. Naproti tomu v té ruské manufaktuře by šlo o „ekonomickou základnu“ společnosti feudální, neboť tam (také u stejných holandských stavů) pracovali poddaní mužíci-nevolníci, tzv. possesionnyje kresťaňe. Tomu pak odpovídaly i příslušné nadstavbové instituce (samoděržaví, bojaři atd).

Právě v těch skrytých, nevyfotografovatelných a nenakreslitelných, ale tak odlišných mezilidských interakcích je tedy podstata problému. Nejde nám proto o prostý popis povrchových jevů dané situace, ale jde o proniknutí až k její podstatě, až k té „MIKROANATOMII“, až k těm zpropadeným „mezilidským interakcím“, jež tak odpuzují mého (dobře to myslícího) známého.

Pokračování textu oddílem 1. 5 Cesta do budoucna“.


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Karel Kříľ | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
1920 (1920 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
1470 (1470 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
1557 (1557 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
988 (988 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1618 (1618 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1504 (1504 hl.)
Prohnilý humanismus !!
995 (995 hl.)

Celkem hlasovalo: 10052


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.