logo SDS
Dnešní datum: 15. 11. 2018   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Desatero pro okupovaného intelektuála
(01. 03. 2018, 5601x)

Tisková zpráva z XIV. sjezdu SDS
(26. 11. 2017, 1068x)

Stanovisko SDS k volbě prezidenta republiky
(08. 01. 2018, 950x)

Československo od Května do Února (1945-1948)
(20. 02. 2018, 773x)

®ádnou válku naąím jménem !
(15. 04. 2018, 684x)

Začátek byl nenápadný
(30. 12. 2017, 683x)

Socialismus a Praľské jaro
(10. 06. 2018, 630x)

Čím začít? (Po lednu 1968)
(28. 02. 2018, 583x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 20
Prům. 14.4
21 denni
Max. 968
Prům. 457

Nyní si čte web : 56 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Anti-Jumr

Vydáno dne 14. 07. 2009 (5068 přečtení)

Autor následující polemické reakce na článek V. Jumra nás oslovil s tím , že jím oslovené redakce Haló novin i Britských listů jeho příspěvek odmítly. Ačkoli nejsme příznivci osobních polemik, myslíme si, že J. Heller má právo na veřejnou reakci na veřejné napadení - navíc jeho argumentace se dotýká témat, podle našeho názoru velmi důležitých pro radikální levici. Proto ji zveřejňujeme, zařadilli jsme i Jumrův text.

Václav Jumr uveřejnil v obskurním občasníku „Dialog, otázky, odpovědi“, od kterého se KSČM již několikrát distancovala, výše uvedený článek, ve kterém mi „dává, co proto“. Nejde mi přirozeně o vyjádření mých pocitů z názorů V. Jumra formulovaných v článku, které mnohdy s mými skutečnými texty, názory i praktickými politickými přístupy nemají nic společného. Bohužel, jeho článek je přímo modelovým shrnutím názorů a přístupů určitého silně menšinového proudu ve straně, který je podle mého názoru dnes hlavní překážkou toho, aby strana mohla oslovit širší masy levicově a prosocialisticky smýšlejících lidí, zejména mladých lidí, kteří pracně hledají svou cestu nalevo. Proto považuji za nutné na něj touto cestou odpovědět. Podotýkám, že nadále nebudu mluvit jen o konkrétních větách V. Jumra, ale dovolím si vypůjčit jeho jméno jako určité pojmenování výše zmíněného názorového proudu, protože jsou opravdu charakteristické.

Pro stoupence tohoto proudu je především charakteristické, že si nikdy nedají práci s tím, aby skutečně poznali názory těch, kdo se jim nelíbí. Např. v mém případě reaguje V. Jumr ve svých výpadech proti samosprávě na článek, který byl přirozeně limitován rozsahem únosným pro publicistiku v Haló novinách. Že mezi tím vyšly ve straně běžně dostupné publikace, ve kterých jsou moje názory podrobně vyloženy, to mu patrně známo není nebo se mu přečtení těchto publikací jaksi nehodí do krámu. Jinak by nemohl napsat takový nesmysl, jako že ve své koncepci samosprávného socialismu nepočítám s plánováním a centrální regulaci. S tím samozřejmě počítám, vidím jen toto centrální usměrňování tržního mechanismu jinak, než jak probíhalo v minulém systému – tj. nevidím ho jako subjektivistické až voluntaristické rozhodování byrokratického řídícího aparátu, k jehož centrům patřila např. Státní plánovací komise, jednotlivá ministerstva či oddělení ÚV KSČ apod. I v tomto centrálním rozhodování musí existovat na jedné straně odborná stránka řízení a plánování svěřená příslušným profesionálům a na druhé straně vlastnické usměrňování tohoto procesu prostřednictvím demokraticky vytvořených rozhodovacích a kontrolních orgánů – např. rady pracujících zvolených ze samosprávných komplexů nebo jakéhosi orgánu vytvořeného ze zástupců demokratického socialistického parlamentu a pracujícími volených zástupců, kteří si dokážou profesionální pracovníky ohlídat a nedovolí jim, aby zapomněli na toaletní papír či dámské vložky a místo toho nalili peníze do výroby tun železa, které nikdo nepotřebuje.

Je s podivem, jak si pod pojmem samosprávné vlastnictví nedovedou lidé typu V. Jumra představit nic jiného, než nějaká malá družstvíčka doplňující státně byrokraticky řízené hospodářství. Ještě více s podivem však je, že Jumr a spol. nejsou ochotni přiznat, že systém státního vlastnictví (třeba i bylo založeno na likvidaci buržoasie) se v dějinách přežil, že nevydržel dlouhodobou soutěž s kapitalismem, že blokoval svou těžkopádností iniciativu a aktivitu zaměstnanců a nedokázal u nich vytvořit pocit, že ekonomika je jejich a že ji mohou aktivně ovlivňovat. Podle Jumra a spol. první forma socialismu, kterou já opravdu (to V. Jumr tuší správně – ale proč jen tuší, já to říkám veřejně) za skutečný socialismus nepovažuji, považuji ji pouze za první, sice nutný, ale dlouhodobě neúspěšný prototyp – protosocialismus, nezanikla v důsledku svých zásadních systémových vad překrývajících i jeho nezanedbatelné pozitivní stránky, o nich V. Jumr tak rád hovoří. Podle této „jumrovské“ party byl protosocialismus (podle nich skutečný a jedině možný socialismus) jen jakousi historickou náhodou uzbrojen, rozvrácen rozvědkami a zrazen Gorbačovem. Najdou se i takoví „jumrové“, kteří tvrdí, že tento systém zradila zmlsaná dělnická třída. Zajímavé je, že tito „jumrové“ se nerekrutují z dělníků, ale vždy jen z poměrně významných příslušníků předlistopadové politické nebo ekonomické elity, ke kterým patřil i V. Jumr.

Naši „jumrové“ se rádi ohánějí tím, že je poctivá a svědomitá kritika nedostatků protosocialismu údajně uráží, že nedoceňuje jejich obětavou práci. Co však skutečně říká třeba kritika z mých úst? Podle mé koncepce po likvidaci buržoasie v revoluci zůstaly funkce nutné pro vlastnické zacházení s výrobními prostředky a správu společnosti a tyto funkce, v rozporu s představami klasiků, nemohli v podmínkách staré dělby práce, zejména oddělení práce řídící a řízené a duševní a fyzické, převzít přímo dělníci a široké vrstvy pracujících. Převzal je tedy profesionální řídící aparát (podtrhuji, že nejenom politický – do vlastnicky svým způsobem privilegované třídy patřil jak velmi mizerně odměňovaný mistr či inženýr vedoucí cechu v továrně, tak ředitel podniku, vedoucí neblaze proslulého Obvodního podniku bytového hospodářství, ministerský úředník, ministr či tajemník KSČ, ředitel školy či nemocnice). Tato třída vzniklá na základě nedokonalého rozvoje výrobních sil a nedokonalého zespolečenštění, byla třídou zcela jiného charakteru než buržoasie, Nevykořisťovala, jen za ostatní spravovala – bohužel měla své omezené lokální zájmy týkající se daných podniků, regionů, oddělení ÚV apod. a ty prosazovala. V systému nebyl účinný objektivní mechanismus slaďování těchto zájmů a dělnická třída a další neprivilegované vrstvy do toho navíc neměly co mluvit. Proto systém fungoval neefektivně, po počátečních úspěších spojených s extenzivním rozvojem nedokázal dostatečně stimulovat produktivitu práce, aktivitu a iniciativu lidí, racionální a úsporné zacházení se společenskými zdroji, využití vědy, inovací apod. Systém sice zaručoval poměrně vysokou úroveň sociálních jistot, ale když výroba začala stagnovat, neměl prostředky, jak ji dlouhodobě zajistit. To už nemluvím o notorické nedemokratičnosti fungování tohoto systému, která neplynula z nějaké zlé vůle komunistů jako takových, ale pouze z neschopnosti řídícího aparátu vstřebávat aktivitu a iniciativu lidí.

Jestliže dnes konstatujeme tyto poznatky o systému, tak tím rozhodně nefandíme kapitalismu, který je jen jinou cestou do pekla. Rozhodně také nechceme znehodnotit obrovskou poctivou práci, která se i napříč nedostatkům systému udělala a na níž se podílelo i mnoho příslušníků vládnoucí třídy řídícího aparátu. Nikdo z těch, kteří poctivě pracovali a nikomu neublížili, se tedy tváří v tvář naší kritice nemusí stydět, nepopíráme, že za dobu existence protosocialismu se významně zvětšilo materiální i duchovní bohatství společnosti.. Ale bez střízlivé analýzy chyb minulosti nejsme schopni nalézt cestu ke skutečnému socialismu.

Pro naše „jumry“ je příznačné, že žádnou cestu hledat nechtějí. Analýza minulosti a konstatování faktů, které každý občan poznal na své kůži, je pro ně „urážkou“ odborníků – tedy toho bývalého řídícího aparátu, ke kterému patřili a kterému nikdo, ani já, neupírá, že i přes nedostatky systému jeho příslušníci na různých stupních odváděli velký kus poctivé práce. Se zvláštní oblibou se „jumrové“ ohánějí tím, že kritika systému protosocialismu údajně znehodnocuje poctivou práci jich samotných i jejich rodičů. Tohle vytrvale namlouvají seniorům z členské základny otráveným z útoků antikomunismu a štvou je proti každému, kdo je vůči minulosti oprávněně a marxisticky kritický. Zastírají přitom fakt, že jim ani tolik nejde o „odkaz rodičů a poctivou práci lidí“, ale že se snaží ospravedlnit své vlastní minulé chyby a rozhodnutí, to, že nebyli s to vidět nedostatky systému a udělat něco konkrétního pro jeho nápravu, takže tento systém přivedli doslova „pod nůž“ kapitalismu. Úplně přitom ignorují, že touhle svojí neschopností vidět reálně společenské mechanismy a úporným blokováním nutných kroků KSČM, včetně přijímání závažných hodnotících dokumentů, připravují o budoucnost generace mladých Právě tito „jumrové“ vedou dokonce i část mladých lidí neznalých skutečného marxismu k přejímání starých neživotných frází, gest a symbolů, které nejvíce poškozují právě KSČM a hluboce popuzují většinu „normálních“ mladých členů KSČM, nemluvě už o s levicí sympatizujících nestranících.

Takže jestliže jsme došli k poznatku, že se nelze vrátit k systému státně byrokratického vlastnictví jako určující formě ovládající i velký průmysl, energetické a informační sítě apod., že tedy vlastně (protože kapitalismus jako trvalé řešení akceptovat nehodláme) nezbývá nic jiného než samosprávné hospodaření, kde zaměstnanec (mimochodem na dnešní a ještě více budoucí úrovni už zdaleka nepřipomínající obsluhu stroje, ale spíše vědce či počítačového mága) nejen pracuje, ale skutečně reálně (nikoli formálně jako v protosocialismu) se podílí na vlastnickém (nikoli odborně technickém) rozhodování, je to něco, co „jumrové“ v žádném případě nejsou s to akceptovat. Podle nich, kdo tohle hlásá, je zrádce a renegát, utopista a kdo ví jaký ještě „ista“.

„Jumrové“ však jdou ještě dál. Označují jako utopismus a naivitu - a tedy vlastně zradu – i myšlenku, že na rozdíl od Marxových idylických dob kapitalismu vyzbrojeného maximálně děly a kulomety dnes nemůžeme sázet na ozbrojené násilí a jednorázovou revoluci a po ní gulagy. Něco podobného by lidé nepřijali, zaplať Marx mají k takovýmto řešením odpor. Je tedy třeba se orientovat na proces, kdy sama logika kapitalismu, logika maximálního zisku, bude tlačit kapitalisty k přibírání vysocekvalifikovaných zaměstnanců k řízení a vlastnickému rozhodování, což se jim později nevyhnutelně vymkne z rukou (viz Marx o tom, jak kapitalismus plodí své hrobaře, viz také proces kapitalizace feudální šlechty v Anglii dávno před buržoasní revolucí). Musíme se, ať chceme či nechceme, orientovat na proces, který bude sice revoluční, ale postupný a dlouhodobý, tak jako bylo svého času revoluční rozkládání feudalismu rozvojem forem kapitalistického podnikání. Jde o proces, kdy samosprávná rakovina doslova rozežere kapitalismus, kdy vznikne klasická revoluční situace, kdy ti nahoře už nebudou moci vykořisťovat postaru a ti dole se nebudou chtít nechat postaru ovládat a vykořisťovat. Široké lidové vrstvy samozřejmě nebudou čekat na libovůli kapitalistů, ale budou tomuto procesu aktivně napomáhat svou demokratickou politickou a sociálně kritickou aktivitou, která bude systém dále rozkládat a budovat prvky systému nového – pokud ovšem se levicové a zejména komunistické hnutí dokáže oprostit od „jumrů“, kteří tento proces nejsou s to ani pochopit, ani účinně podpořit.

Přímo děs ve mně vyvolává klasická „jumrovská“ formulace, že kapitalisté se přece nevzdají dobrovolně. Co je skryto v této formulaci, i když to její nositelé nepřiznávají? Znamená to snad, že je lidstvo odsouzeno k tomu, aby ve vyhlazovací válce (a jinou si lze dnes těžko představit) kapitalisty přinutilo k jinému systému? Znamená to snad, že se má komunistické hnutí orientovat na teror, ozbrojené povstání nebo válku, kterou v zájmu socialismu povede Čína nebo imperialistické Rusko, ve kterém řada „jumrů“vidí stále bývalý SSSR?

Nechávám stranou různé malicherné výtky, které V. Humr zahrnuje do svého článku. Nejsem podle něj odborník na školství, i když jsem na rozdíl od něj 17 let života strávil pedagogickou činností, pravda mezi dospělými. Mé kritické stanovisko k produktu sekce školství prý nahrálo různým antikomunistickým institucím, i když jsem kritizoval jenom naše neumětelství a věcné chyby. Nemám prý rád komsomolce, dle „jumrů“ světlou budoucnost strany– a to skutečně nemám, pokud přijímají „jumrovskou“ argumentaci a poškozují stranu účinněji, než by to dokázal placený agent. Dle V. Jumra nenávidím socialismus, ve kterém jsem žil a s jehož hodnotami jsem se nadšeně a zprvu naivně ztotožňoval, postupně však také poznával jeho zádrhely a narážel na jeho limity. Na otázku V. Jumra, proč tedy padl socialismus i v Jugoslávii, když tam byla samospráva, je velmi lehká odpověď – protože to skutečná samospráva nebyla, protože to byla jen jiná forma diktatury řídícího aparátu a naše představa o samosprávě rozhodně není totožná s „jugoslávským modelem“.

Příznačné je, že V. Jumrovi nejvíce vadí, že koncepci kritického přístupu k protosocialismu a orientace na jedinou možnou zbývající variantu - systém samosprávného socialismu - prosazuje pracovník aparátu (ten má být podle něj zřejmě jen jakýmsi nemyslícím úředníkem poslouchajícím příkazy – další pozůstatek starého myšlení). Dokonce si to vykládá z pozic nějakých spikleneckých teorií, že jsem beranidlem jakýchsi temných sil, které si patrně na mých názorech testují, co strana snese. Ale vždyť přece mou povinností jako pracovníka aparátu, ale především jako vědce spojeného se stranou, je hledat a poznávat a ne opakovat dogmata, která si líbí členům naštvaným z antikomunistických útoků. Kdyby V. Jumr bral vážně svoji povinnost komunisty, musel by mi v tom hledání pomáhat a ne mi všemožně házet klacky pod nohy a ošklivě přitom zkreslovat to, co jsem opravdu napsal. „Jumrové“ se s oblibou zaklínají jednotou strany, jenomže si ji představují jako přijetí jejich neživotných dogmat celou stranou.

Uvažování V. Jumra lze v rámci marxistické koncepce snadno vysvětlit – příslušník třídy řídícího aparátu, která sice na jedné straně udělala v reálném životě společnosti hodně dobrého, ale nakonec ji přivedla do kapitalismu (ke cti V.Jumra slouží, že jako většina této třídy nepřešel do řad buržoasie), je prostě zaslepen její, dnes už reakční obranářskou ideologií nahrávající kapitalismu a není s to reálně uvažovat. Tato situace tvrdošíjné slepoty odcházející třídy se už v dějinách mnohokrát opakovala. Jde jen o to, aby zbytky této odcházející třídy nestáhly sebou na propadliště dějin i KSČM. Jedině když se KSČM dokáže oprostit od „jumrologie“, má šanci k tomu, aby se stala skutečně revoluční stranou – jak směrem do minulosti, tak směrem do současnosti a budoucnosti. A to mi jako člověku, který i po listopadu 1989 spojil svůj osud s komunistickou stranou (podotýkám, že nemusel) jde, a proto jsem napsal i tuto reakci.

Václav Jumr uveřejnil v obskurním občasníku „Dialog, otázky, odpovědi“, od kterého se KSČM již několikrát distancovala, výše uvedený článek, ve kterém mi „dává, co proto“. Nejde mi přirozeně o vyjádření mých pocitů z názorů V. Jumra formulovaných v článku, které mnohdy s mými skutečnými texty, názory i praktickými politickými přístupy nemají nic společného. Bohužel, jeho článek je přímo modelovým shrnutím názorů a přístupů určitého silně menšinového proudu ve straně, který je podle mého názoru dnes hlavní překážkou toho, aby strana mohla oslovit širší masy levicově a prosocialisticky smýšlejících lidí, zejména mladých lidí, kteří pracně hledají svou cestu nalevo. Proto považuji za nutné na něj touto cestou odpovědět. Podotýkám, že nadále nebudu mluvit jen o konkrétních větách V. Jumra, ale dovolím si vypůjčit jeho jméno jako určité pojmenování výše zmíněného názorového proudu, protože jsou opravdu charakteristické.

Pro stoupence tohoto proudu je především charakteristické, že si nikdy nedají práci s tím, aby skutečně poznali názory těch, kdo se jim nelíbí. Např. v mém případě reaguje V. Jumr ve svých výpadech proti samosprávě na článek, který byl přirozeně limitován rozsahem únosným pro publicistiku v Haló novinách. Že mezi tím vyšly ve straně běžně dostupné publikace, ve kterých jsou moje názory podrobně vyloženy, to mu patrně známo není nebo se mu přečtení těchto publikací jaksi nehodí do krámu. Jinak by nemohl napsat takový nesmysl, jako že ve své koncepci samosprávného socialismu nepočítám s plánováním a centrální regulaci. S tím samozřejmě počítám, vidím jen toto centrální usměrňování tržního mechanismu jinak, než jak probíhalo v minulém systému – tj. nevidím ho jako subjektivistické až voluntaristické rozhodování byrokratického řídícího aparátu, k jehož centrům patřila např. Státní plánovací komise, jednotlivá ministerstva či oddělení ÚV KSČ apod. I v tomto centrálním rozhodování musí existovat na jedné straně odborná stránka řízení a plánování svěřená příslušným profesionálům a na druhé straně vlastnické usměrňování tohoto procesu prostřednictvím demokraticky vytvořených rozhodovacích a kontrolních orgánů – např. rady pracujících zvolených ze samosprávných komplexů nebo jakéhosi orgánu vytvořeného ze zástupců demokratického socialistického parlamentu a pracujícími volených zástupců, kteří si dokážou profesionální pracovníky ohlídat a nedovolí jim, aby zapomněli na toaletní papír či dámské vložky a místo toho nalili peníze do výroby tun železa, které nikdo nepotřebuje.

Je s podivem, jak si pod pojmem samosprávné vlastnictví nedovedou lidé typu V. Jumra představit nic jiného, než nějaká malá družstvíčka doplňující státně byrokraticky řízené hospodářství. Ještě více s podivem však je, že Jumr a spol. nejsou ochotni přiznat, že systém státního vlastnictví (třeba i bylo založeno na likvidaci buržoasie) se v dějinách přežil, že nevydržel dlouhodobou soutěž s kapitalismem, že blokoval svou těžkopádností iniciativu a aktivitu zaměstnanců a nedokázal u nich vytvořit pocit, že ekonomika je jejich a že ji mohou aktivně ovlivňovat. Podle Jumra a spol. první forma socialismu, kterou já opravdu (to V. Jumr tuší správně – ale proč jen tuší, já to říkám veřejně) za skutečný socialismus nepovažuji, považuji ji pouze za první, sice nutný, ale dlouhodobě neúspěšný prototyp – protosocialismus, nezanikla v důsledku svých zásadních systémových vad překrývajících i jeho nezanedbatelné pozitivní stránky, o nich V. Jumr tak rád hovoří. Podle této „jumrovské“ party byl protosocialismus (podle nich skutečný a jedině možný socialismus) jen jakousi historickou náhodou uzbrojen, rozvrácen rozvědkami a zrazen Gorbačovem. Najdou se i takoví „jumrové“, kteří tvrdí, že tento systém zradila zmlsaná dělnická třída. Zajímavé je, že tito „jumrové“ se nerekrutují z dělníků, ale vždy jen z poměrně významných příslušníků předlistopadové politické nebo ekonomické elity, ke kterým patřil i V. Jumr.

Naši „jumrové“ se rádi ohánějí tím, že je poctivá a svědomitá kritika nedostatků protosocialismu údajně uráží, že nedoceňuje jejich obětavou práci. Co však skutečně říká třeba kritika z mých úst? Podle mé koncepce po likvidaci buržoasie v revoluci zůstaly funkce nutné pro vlastnické zacházení s výrobními prostředky a správu společnosti a tyto funkce, v rozporu s představami klasiků, nemohli v podmínkách staré dělby práce, zejména oddělení práce řídící a řízené a duševní a fyzické, převzít přímo dělníci a široké vrstvy pracujících. Převzal je tedy profesionální řídící aparát (podtrhuji, že nejenom politický – do vlastnicky svým způsobem privilegované třídy patřil jak velmi mizerně odměňovaný mistr či inženýr vedoucí cechu v továrně, tak ředitel podniku, vedoucí neblaze proslulého Obvodního podniku bytového hospodářství, ministerský úředník, ministr či tajemník KSČ, ředitel školy či nemocnice). Tato třída vzniklá na základě nedokonalého rozvoje výrobních sil a nedokonalého zespolečenštění, byla třídou zcela jiného charakteru než buržoasie, Nevykořisťovala, jen za ostatní spravovala – bohužel měla své omezené lokální zájmy týkající se daných podniků, regionů, oddělení ÚV apod. a ty prosazovala. V systému nebyl účinný objektivní mechanismus slaďování těchto zájmů a dělnická třída a další neprivilegované vrstvy do toho navíc neměly co mluvit. Proto systém fungoval neefektivně, po počátečních úspěších spojených s extenzivním rozvojem nedokázal dostatečně stimulovat produktivitu práce, aktivitu a iniciativu lidí, racionální a úsporné zacházení se společenskými zdroji, využití vědy, inovací apod. Systém sice zaručoval poměrně vysokou úroveň sociálních jistot, ale když výroba začala stagnovat, neměl prostředky, jak ji dlouhodobě zajistit. To už nemluvím o notorické nedemokratičnosti fungování tohoto systému, která neplynula z nějaké zlé vůle komunistů jako takových, ale pouze z neschopnosti řídícího aparátu vstřebávat aktivitu a iniciativu lidí.

Jestliže dnes konstatujeme tyto poznatky o systému, tak tím rozhodně nefandíme kapitalismu, který je jen jinou cestou do pekla. Rozhodně také nechceme znehodnotit obrovskou poctivou práci, která se i napříč nedostatkům systému udělala a na níž se podílelo i mnoho příslušníků vládnoucí třídy řídícího aparátu. Nikdo z těch, kteří poctivě pracovali a nikomu neublížili, se tedy tváří v tvář naší kritice nemusí stydět, nepopíráme, že za dobu existence protosocialismu se významně zvětšilo materiální i duchovní bohatství společnosti.. Ale bez střízlivé analýzy chyb minulosti nejsme schopni nalézt cestu ke skutečnému socialismu.

Pro naše „jumry“ je příznačné, že žádnou cestu hledat nechtějí. Analýza minulosti a konstatování faktů, které každý občan poznal na své kůži, je pro ně „urážkou“ odborníků – tedy toho bývalého řídícího aparátu, ke kterému patřili a kterému nikdo, ani já, neupírá, že i přes nedostatky systému jeho příslušníci na různých stupních odváděli velký kus poctivé práce. Se zvláštní oblibou se „jumrové“ ohánějí tím, že kritika systému protosocialismu údajně znehodnocuje poctivou práci jich samotných i jejich rodičů. Tohle vytrvale namlouvají seniorům z členské základny otráveným z útoků antikomunismu a štvou je proti každému, kdo je vůči minulosti oprávněně a marxisticky kritický. Zastírají přitom fakt, že jim ani tolik nejde o „odkaz rodičů a poctivou práci lidí“, ale že se snaží ospravedlnit své vlastní minulé chyby a rozhodnutí, to, že nebyli s to vidět nedostatky systému a udělat něco konkrétního pro jeho nápravu, takže tento systém přivedli doslova „pod nůž“ kapitalismu. Úplně přitom ignorují, že touhle svojí neschopností vidět reálně společenské mechanismy a úporným blokováním nutných kroků KSČM, včetně přijímání závažných hodnotících dokumentů, připravují o budoucnost generace mladých Právě tito „jumrové“ vedou dokonce i část mladých lidí neznalých skutečného marxismu k přejímání starých neživotných frází, gest a symbolů, které nejvíce poškozují právě KSČM a hluboce popuzují většinu „normálních“ mladých členů KSČM, nemluvě už o s levicí sympatizujících nestranících.

Takže jestliže jsme došli k poznatku, že se nelze vrátit k systému státně byrokratického vlastnictví jako určující formě ovládající i velký průmysl, energetické a informační sítě apod., že tedy vlastně (protože kapitalismus jako trvalé řešení akceptovat nehodláme) nezbývá nic jiného než samosprávné hospodaření, kde zaměstnanec (mimochodem na dnešní a ještě více budoucí úrovni už zdaleka nepřipomínající obsluhu stroje, ale spíše vědce či počítačového mága) nejen pracuje, ale skutečně reálně (nikoli formálně jako v protosocialismu) se podílí na vlastnickém (nikoli odborně technickém) rozhodování, je to něco, co „jumrové“ v žádném případě nejsou s to akceptovat. Podle nich, kdo tohle hlásá, je zrádce a renegát, utopista a kdo ví jaký ještě „ista“.

„Jumrové“ však jdou ještě dál. Označují jako utopismus a naivitu - a tedy vlastně zradu – i myšlenku, že na rozdíl od Marxových idylických dob kapitalismu vyzbrojeného maximálně děly a kulomety dnes nemůžeme sázet na ozbrojené násilí a jednorázovou revoluci a po ní gulagy. Něco podobného by lidé nepřijali, zaplať Marx mají k takovýmto řešením odpor. Je tedy třeba se orientovat na proces, kdy sama logika kapitalismu, logika maximálního zisku, bude tlačit kapitalisty k přibírání vysocekvalifikovaných zaměstnanců k řízení a vlastnickému rozhodování, což se jim později nevyhnutelně vymkne z rukou (viz Marx o tom, jak kapitalismus plodí své hrobaře, viz také proces kapitalizace feudální šlechty v Anglii dávno před buržoasní revolucí). Musíme se, ať chceme či nechceme, orientovat na proces, který bude sice revoluční, ale postupný a dlouhodobý, tak jako bylo svého času revoluční rozkládání feudalismu rozvojem forem kapitalistického podnikání. Jde o proces, kdy samosprávná rakovina doslova rozežere kapitalismus, kdy vznikne klasická revoluční situace, kdy ti nahoře už nebudou moci vykořisťovat postaru a ti dole se nebudou chtít nechat postaru ovládat a vykořisťovat. Široké lidové vrstvy samozřejmě nebudou čekat na libovůli kapitalistů, ale budou tomuto procesu aktivně napomáhat svou demokratickou politickou a sociálně kritickou aktivitou, která bude systém dále rozkládat a budovat prvky systému nového – pokud ovšem se levicové a zejména komunistické hnutí dokáže oprostit od „jumrů“, kteří tento proces nejsou s to ani pochopit, ani účinně podpořit.

Přímo děs ve mně vyvolává klasická „jumrovská“ formulace, že kapitalisté se přece nevzdají dobrovolně. Co je skryto v této formulaci, i když to její nositelé nepřiznávají? Znamená to snad, že je lidstvo odsouzeno k tomu, aby ve vyhlazovací válce (a jinou si lze dnes těžko představit) kapitalisty přinutilo k jinému systému? Znamená to snad, že se má komunistické hnutí orientovat na teror, ozbrojené povstání nebo válku, kterou v zájmu socialismu povede Čína nebo imperialistické Rusko, ve kterém řada „jumrů“vidí stále bývalý SSSR?

Nechávám stranou různé malicherné výtky, které V. Humr zahrnuje do svého článku. Nejsem podle něj odborník na školství, i když jsem na rozdíl od něj 17 let života strávil pedagogickou činností, pravda mezi dospělými. Mé kritické stanovisko k produktu sekce školství prý nahrálo různým antikomunistickým institucím, i když jsem kritizoval jenom naše neumětelství a věcné chyby. Nemám prý rád komsomolce, dle „jumrů“ světlou budoucnost strany– a to skutečně nemám, pokud přijímají „jumrovskou“ argumentaci a poškozují stranu účinněji, než by to dokázal placený agent. Dle V. Jumra nenávidím socialismus, ve kterém jsem žil a s jehož hodnotami jsem se nadšeně a zprvu naivně ztotožňoval, postupně však také poznával jeho zádrhely a narážel na jeho limity. Na otázku V. Jumra, proč tedy padl socialismus i v Jugoslávii, když tam byla samospráva, je velmi lehká odpověď – protože to skutečná samospráva nebyla, protože to byla jen jiná forma diktatury řídícího aparátu a naše představa o samosprávě rozhodně není totožná s „jugoslávským modelem“.

Příznačné je, že V. Jumrovi nejvíce vadí, že koncepci kritického přístupu k protosocialismu a orientace na jedinou možnou zbývající variantu - systém samosprávného socialismu - prosazuje pracovník aparátu (ten má být podle něj zřejmě jen jakýmsi nemyslícím úředníkem poslouchajícím příkazy – další pozůstatek starého myšlení). Dokonce si to vykládá z pozic nějakých spikleneckých teorií, že jsem beranidlem jakýchsi temných sil, které si patrně na mých názorech testují, co strana snese. Ale vždyť přece mou povinností jako pracovníka aparátu, ale především jako vědce spojeného se stranou, je hledat a poznávat a ne opakovat dogmata, která si líbí členům naštvaným z antikomunistických útoků. Kdyby V. Jumr bral vážně svoji povinnost komunisty, musel by mi v tom hledání pomáhat a ne mi všemožně házet klacky pod nohy a ošklivě přitom zkreslovat to, co jsem opravdu napsal. „Jumrové“ se s oblibou zaklínají jednotou strany, jenomže si ji představují jako přijetí jejich neživotných dogmat celou stranou.

Uvažování V. Jumra lze v rámci marxistické koncepce snadno vysvětlit – příslušník třídy řídícího aparátu, která sice na jedné straně udělala v reálném životě společnosti hodně dobrého, ale nakonec ji přivedla do kapitalismu (ke cti V.Jumra slouží, že jako většina této třídy nepřešel do řad buržoasie), je prostě zaslepen její, dnes už reakční obranářskou ideologií nahrávající kapitalismu a není s to reálně uvažovat. Tato situace tvrdošíjné slepoty odcházející třídy se už v dějinách mnohokrát opakovala. Jde jen o to, aby zbytky této odcházející třídy nestáhly sebou na propadliště dějin i KSČM. Jedině když se KSČM dokáže oprostit od „jumrologie“, má šanci k tomu, aby se stala skutečně revoluční stranou – jak směrem do minulosti, tak směrem do současnosti a budoucnosti. A to mi jako člověku, který i po listopadu 1989 spojil svůj osud s komunistickou stranou (podotýkám, že nemusel) jde, a proto jsem napsal i tuto reakci.

Text V. Jumra, s nímž autor polemizuje, naleznete ZDE.


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Josef Heller | Počet komentářů: 73 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
46 (46 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
43 (43 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
41 (41 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
32 (32 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
34 (34 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
40 (40 hl.)
Prohnilý humanismus !!
23 (23 hl.)

Celkem hlasovalo: 259


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:55]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:55]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:54]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:26]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:23]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.