Kapitola 2 s oddíly 2.1 až 2.3 textu Pod babylonskou věží Karla Kříže.2. Posun za Marxe
Na plénu ÚV KSSS, 15. června 1983, jeho generální tajemník J. V. ANDROPOV ve svém referátu konstatoval: „Věda dosud bohužel neposkytla praxi potřebné řešení řady závažných problémů. /.../ Především mám na mysli volbu nejspolehlivějších způsobů zvyšování efektivnosti výroby a její kvality a ZÁSADY VĚDECKY ZDŮVODNĚNÉ TVORBY CEN.“
Pozoruhodné, s nebe spadlé a pro sovětismus neobvyklé; nevídané a neslýchané!
Žádné nabubřelé, nekonečné a bezduché chvástání, žádný primitivní byzantismus, žádné tupé velebení a naduté nesmysly o „marxízmě-leninízmě“ jako vědě všech věd. Místo toho jen věcné a klíčové konstatování, že neznají „zásady vědecky zdůvodněné tvorby cen“.
Toto konstatování je opravdu klíčové, neboť implicite obsahuje otřesný poznatek a přiznání, že (alespoň do této doby, do roku 1983) sovětismus vycházel jen z „marxismu BEZ“, tj. z marxismu bez marxistické politické ekonomie socialismu; poznatek, že právě ta „drobnost“, se kterou se zřejmě málo a špatně „piplali“, právě ta neznalost „zásad vědecky zdůvodněné tvorby cen“, právě ta je zdrojem jejich vleklých ekonomických potíží. (Jak již bylo dříve vzpomenuto, teorie pracovní hodnoty je úhelným kamenem Marxova ekonomického učení a sovětismu zřejmě chybělo patřičné rozvinutí této teorie; Andropov vlastně přiznal, že v konstrukci sovětismu chyběl a CHYBÍ „ÚHELNÝ KÁMEN“ !)
Navíc, toto klíčové konstatování mně mluvilo z duše, neboť bylo v naprostém souladu s praktickými poznatky a zkušenostmi, které mně svého času v mých učňovských létech předával, vysvětloval a rozváděl můj nezapomenutelný učitel a přísný představený, Vladimír Mareček, druhdy to ředitel Spojených ÚP závodů, národní podnik.
Pohříchu však souběžně s touto reminiscencí mně při čtení Andropovova referátu zároveň vytanula na mysli i jiná vzpomínka, vzpomínka na jistou schůzku Josefa Špačka s Bohumilem Šimonem, kteréžto schůzce jsem byl shodou okolností přítomen. Doc. Šimon se právě vrátil z Moskvy, kde byl nucen absolvovat výstředně bouřlivou a divokou pánskou jízdu ve společnosti L. I. Brežněva. Vzrušeně Špačkovi líčil, jak ho Brežněv vytrvale a s opileckou naléhavostí přesvědčoval, že vstup vojsk do naší země byl nevyhnutelný a nedalo prý se mu žádným způsobem zabránit. Kdyby se o to pokusil, tak by on sám tady už nebyl, a nebyl by zde ani on, Boguš (doc. Šimon)! ANDROPOV by je bezohledně smetl! A smetl by všechny, kdož by byli proti.
B. Šimon vzrušeně vyprávěl, jak ho Brežněv s podroušenou srdečností opakovaně ujišťoval, že „vsjo budět blagopolučno“, a nechal tu svou chlastem zmoženou družinu hlasovat o tom, zda Boguš má být v Praze vedoucím tajemníkem stranické organisace. Všichni byli „za“. Fakt! Oni tam v Moskvě při pitce hlasovali, kdo má být tajemníkem pražské organisace KSČ. Takto tedy ta opilá Brežněvova parta chápala Marxovo heslo: „Proletáři všech zemí, spojte se!“.
B. Šimon byl při líčení tohoto moskevského hlasování zřejmě velmi vzrušen, ale mně popsanou hlasovací episodu značně překrývala překvapivá informace (o jejíž seriosnosti jsem neměl důvodu pochybovat), že vlastní a skutečný spiritus agens toho zákeřného a zločinného přepadení naší země i její potupné okupace nebyl ten všemi nenáviděný a proklínaný Brežněv, ale jako muž v pozadí jím byl J. V. Andropov.
A nyní právě od Andropova je zde takové poctivé a pravdivé hodnocení toho nejpodstatnějšího a hluboko skrytého nedostatku sovětismu.
Svět je zřejmě plný protikladů a nepodobností některých fenoménů!
Za Andropovovým suchým konstatováním (poctivým přiznáním a korektní dikcí) je skryto hluboké zoufalství nad tím, že oni právě v dané vývojové etapě nevědí, „čto dělať?“, že právě nevědí, jak dál; nevědí, jak překonávat všechny ty potíže růstu, pravidelně se střídající s růstem potíží. A vskutku, všechny pokusy o ekonomické reformy v celém sovětském bloku se uskutečňovaly jen podle primitivní šablony: jednou utužit centralisaci v řízení národního hospodářství, po druhé ji zase trochu, trošinku uvolnit. Vše v jednoduchém rytmu: oves, proso, proso, oves; a nevědělo se, jak z konopí. A jelikož seli jen prázdná slova, tak museli dovážet pšenici!
I naši dogmatici by si už mohli a měli konečně přiznat, že sovětismus zapatlal Marxův vědecký odkaz strašným nánosem stupidností, obludností a zhovadilostí, které přímo vyplývají z tradic samoděržaví; toho samoděržaví, jež po staletí kvetlo na „barbarské a hanebně zaostalé“ svaté Rusi, před čímž nás už kdysi dávno varoval Karel Havlíček Borovský, a my mu nerozuměli. Ano, já velmi dobře vím, jak je to strašně těžké; z vlastní trpké zkušenosti vím, jak je to těžké překonat tu po generace pěstovanou „dědovu víru v Rusko“ a smířit se s hořkým poznáním, že všechno je jinak; že sovětismus nezanikl na pletichy imperialistů, nebyl uzbrojen americkým supermanem a demokrátorem, ale zhroutil se pro neschopnost vyřešit složité společenské problémy a jejich uvedení v život; zahynul - řekněme s V. BĚLOHRADSKÝM - na neschopnost MĚNIT SE v reakci na polemický obraz o sobě samém.
A ještě něco navíc: v době, kdy zkrachovalý sovětský experiment je mechanicky, povrchně a masově ztotožňován s marxismem, s Marxovým vědeckým odkazem, pak je za této situace ještě mnohonásobně těžší zachovat si jasnou hlavu a svoje POZNÁNÍ neobětovat aktuálním hysterickým emocím; střízlivě a racionálně vzít na vědomí, že sovětismus převzal z Marxe jen tu marxistickou fraseologii, ale jinak byl na míle vzdálen od Marxova učení. A zde nám (všem bez rozdílu!) pomůže, když si konečně uvědomíme tu nespornou PRAVIDELNOST a OPAKOVÁNÍ, s nimiž sovětům krachovala jedna ekonomická reforma za druhou: od Lenina s Bucharinem, od Stalina s Vozněsenským, od Chruščova s Libermanem, od Brežněva s Kosyginem až po Gorbačova. Tato PRAVIDELNOST a toto OPAKOVÁNÍ svědčí o evidentní ZÁKONITOSTI, svědčí o tom, že zcela určitě byla nějaká zásadní chyba v „ekonomické základně“ sovětismu.
A návrat k „ekonomické základně“ nás zároveň vrací k těm mezilidským interakcím, do nichž lidé vstupují při reprodukci svých existenčních podmínek, vrací nás k interakcím, jež se snažíme vysledovat a co nejpřesněji a nejpodrobněji popsat, pochopit a nakonec i vědomě využít k ozdravění našeho nemocného společenského organismu.
V prvé části tohoto pojednání nám šlo o zachování přesnosti a analytické ostrosti Marxem zavedených pojmů. Nyní nám půjde o jejich přibroušení a přiostření, aby se staly vhodnými nástroji pro postupné rozvíjení Marxova vědeckého odkazu, rozvíjení až v konsistentní model, což je nezbytné nejen pro uskutečnění budoucího kýženého přechodu do „sdružení svobodných lidí“, ale i pro aktuální zdokonalování „EKONOMIKY DOBŘE REGULOVANÉ“.
2.1 ZVÝŠENÍ ROZLIŠOVACÍ ÚROVNĚ u konstantního kapitálu
(Další krok v „piplání“ se s pojmy.)
Josef Gottwald by si při doporučeném studiu jistě velmi brzo uvědomil, že ve všech Marxových vzorcích a ve všech jeho schématech je (až na jednu výjimku) pro dané výrobní odvětví (resp. pro danou výrobní skupinu) konstantní kapitál (i jeho hodnota) vždy uveden jen jako jeden jediný prvek, jako jedna veličina. Když by pak po tomto zjištění chtěl v těchto Marxových modifikačních schématech zobrazit konstantní kapitál ne jen jedním jediným, ale NĚKOLIKA výrobními prostředky, tu by zjistil, že u nich musí nejprve zvýšit rozlišovací úroveň: zda jde o výrobní prostředky pro výrobu TAKÉ výrobních prostředků (označíme je jako skupinu I.c), či o výrobní prostředky pro výrobu POUZE spotřebních předmětů (označíme je jako skupinu I.v).
Marx ve svém tzv. dvousektorovém reprodukčním modelu dělil výrobky podle jejich funkce v reprodukci pouze a jen na skupinu I. (výrobní prostředky) a na skupinu II. (spotřební předměty); někdy s rozlišením na nutné spotřební předměty (skupina II.a) a přepychové předměty (skupina II.b). Posun za toto Marxovo jednoduché ROZLIŠOVÁNÍ výrobků je nutný z toho důvodu, že v reprodukčních a modifikačních schématech musí být (při předpokladu NĚKOLIKA výrobních prostředků ze skupiny I.c) zachovány jisté relace, které Marx nepotřeboval analysovat (a také je neanalysoval), které však mají svůj nepominutelný význam při přibrušování analytické ostrosti jím zavedených pojmů. (Např. při řešení již vzpomenutého „transformačního problému“, a vůbec při rozvíjení teorie pracovní hodnoty i při její aplikaci v praxi.)
Pro větší názornost postavíme výše naznačená členění výrobků vedle sebe: Marx říká:
„Za ZÁKLAD našeho rozboru prosté reprodukce vezměme následující schéma, v němž c = konstantní kapitál, v = variabilní kapitál, m = nadhodnota a poměr m/v je dejme tomu 100%. Číslice mohou znamenat miliony marek, franků nebo liber šterlinků.
I. Výroba výrobních prostředků:
kapitál ....... 4000c + 1000v = 5000,
zbožní výrobek 4000c + 1000v + 1000m = 6000,
existující ve výrobních prostředcích.
II. Výroba spotřebních předmětů:
kapitál....... 2000c + 500v = 2500,
zbožní výrobek 2000c + 500v + 500m = 3000,
existující ve spotřebních předmětech.
Celková hodnota je 9000, z čehož je dle předpokladu vyloučen fixní kapitál, který funguje dále ve své naturální formě.“
(MARX, K.: Kapitál II, SNPL, Praha 1954, s. 415.)
Nechť při podrobnějším zobrazení ZÁKLADU naší analysy reprodukčního procesu (z hlediska SPOTŘEBY a NAHRAZOVÁNÍ jednotlivých výrobků) představuje Ci měrnou jednotku i-tého výrobního prostředku, Pi představuje měrnou jednotku i-tého spotřebního předmětu; koeficient aij udává počet měrných jednotek j-tého výrobního prostředku, vynaloženého při výrobě jedné měrné jednotky i-tého výrobku. Množství práce, které hotoví měrnou jednotku i-tého výrobku v jeho konečné podobě, symbolisuje li (i,j = 1,2,...,n).
S uvedenými symboly dostaneme toto schéma:
a11C1 , a12C2 , ... a1rCr , 0 , 0 , ... 0 , l1 » 1 C1*
a21C1 , a22C2 , ... a2rCr , 0 , 0 , ... 0 , l2 » 1 C2*
. . . . . . . .
I.c
. . . . . . . .
ar1C1 , ar2C2 , ... arrCr , 0 , 0 , ... 0 , lr » 1 Cr*
ak1C1 , ak2C2 , ... akrCr , 0 , 0 , ... 0 , lk » 1 Ck*
as1C1 , as2C2 , ... asrCr , 0 , 0 , ... 0 , ls » 1 Cs*
. . . . . . . .
I.v
. . . . . . . .
am1C1 , am2C2 , ... amrCr , 0 , 0 , ... 0 , lm » 1 Cm*
ax1C1 , ax2C2 , ... axrCr , axkCk , axsCs , ... axmCm , lx » 1 Px*
ay1C1 , ay2C2 , ... ayrCr , aykCk , aysCs , ... aymCm, ly » 1 Py*
. . . . . . . .
II
. . . . . . . .
an1C1 , an2C2 , ... anrCr , ankCk , ansCs , ... anmCm , ln » 1 Pn*
Dané schéma čteme: na výrobu jedné měrné jednotky výrobku C1 je třeba a11 měrných jednotek výrobního prostředku C1, a12 měrných jednotek výrobního prostředku C2 atd. až po anm měrných jednotek výrobního prostředku Cm, potřebných na výrobu jedné měrné jednotky spotřebního předmětu Pn ; aij ≥ 0 pro i = 1,2,..., n, j = 1,2,...,m. Množství práce, která jednu měrnou jednotku i-tého výrobku hotoví v jeho konečné podobě, zobrazuje symbol li. Znak Ci* (pro i = 1,2,...,m) a Pi* (pro i = x,y,...,n) představují výstupy z výroby, ostatní symboly představují vstupy.
Řekněme s Marxem, že „reprodukční proces musíme zkoumat jak z hlediska nahrazování jeho hodnoty, tak i naturální formy“ jednotlivých výrobků. Nechť tedy velikost hodnoty měrné jednotky i-tého výrobku zobrazuje wi (Ci má hodnotu wi) a to množství práce, které symbolisuje výraz li, vytvoří hodnotu (vi+ mi). Dostaneme pak tuto soustavu rovnic, které popisují hodnotovou stránku ZÁKLADU naší analysy:
ai1w1 + ai2w2 + ... + aimwm + (vi+ mi) = 1 wi* , (1)
(pro i = 1,2,...,n), kde wi jsou neznámé, a koeficienty aij ≥ 0 (pro i = 1,2,...,n; pro j = 1,2,...,m) jsou reálná čísla.
Nechť rozsah výroby v i-tém výrobním odvětví vyjadřuje koeficient qi ≥ 0 pro i = 1,2,...,n. Potom celkový vstup j-tého výrobního prostředku Cj do reprodukčního procesu se během vyšetřovaného období rovná
a jeho výstup se rovná qjCj*. Jestliže za této situace výstup kteréhokoliv j-tého výrobního prostředku se rovná jeho vstupu, pak zde jde o reprodukci prostou, jestliže výstup převyšuje jeho vstup, jde o reprodukci rozšířenou. V hodnotové podobě má uvedená relace podobu
pro prostou reprodukci j-tého výrobního prostředku a
pro jeho reprodukci rozšířenou. Těch relací je ovšem tolik, kolik druhů výrobních prostředků se vyrábí (j = 1,2,...,m).
Když od hodnoty výstupů ze všech výrobních odvětví skupiny I., tzn.
, odečteme hodnotu všech dosavadních vstupů konstantního kapitálu vynaloženého v těchto odvětvích skupiny I., tj.
, pak dostaneme velikost hodnoty nově vytvořené ve výstupech z této skupiny I., čili
.
Když tato nově vytvořená hodnota výrobních prostředků stačí jen k pokrytí výrobních prostředků vynaložených ve skupině II., tzn.
(v hodnotové podobě
), pak jde o reprodukci prostou:
.
Této relaci v Marxově schématu obrysově odpovídají čísla 1000v + 1000m = 2000c.
Pokud u nově vytvořených výrobních prostředků existuje přebytek nad konstantním kapitálem, jenž byl vynaložen ve skupině I., pak jde o reprodukci rozšířenou:
.
Této relaci v Marxově schématu obrysově odpovídají čísla 1000v + 1000m > 1500c.
Zajisté je detailnější zobrazení jistých stránek reprodukce a souběžné rozlišení vstupů od výstupů záležitostí celkem banální. Vážné potíže vyplynou na povrch TEPRVE až tehdy, až bychom chtěli pomocí schémat se zvláštními čísly zobrazit takový proces reprodukce, kde konstantní kapitál tvoří NĚKOLIK výrobních prostředků ze skupiny I.c. Právě tam je potom nutno respektovat jisté relace, které nejsou na prvý pohled zřejmé a k nimž jsme prozatím nemuseli přihlížet, které však nemůžeme pominout, pokud chceme pokračovat v Marxem načaté „mikroanatomii“ [in der mikrologischen Anatomie] „politického těla“.
Poznámka 1:
Dříve bylo řečeno, že toto sdělení nemá mít technicistní charakter. Proto se zde omezujeme jen na prosté konkrétní konstatování, že ZVÝŠENÍ ROZLIŠOVACÍ ÚROVNĚ u konstantního kapitálu v Marxem zavedených schématech si vyžádá nastolení a vyřešení NOVÝCH otázek: prvky v čtvercové submatici
matice soustavy (1) nemohou být čísla libovolná, ale existuje mezi nimi několik nepominutelných relací. Jejich vyvození nalezne zvídavý zájemce ve výzkumné zprávě: Kříž, Karel: K aplikabilitě pracovní teorie hodnoty při řízení národního hospodářství, dílčí úkol výzkumného úkolu X - 2 - 5, INSTITUT ŘÍZENÍ, Praha 1969.
Poznámka 2:
Zobrazení ZÁKLADU naší analysy (z hlediska SPOTŘEBY a NAHRAZOVÁNÍ) bude nutno trochu doplnit, jestliže budeme reprodukční proces sledovat z hlediska SMĚŇOVÁNÍ (bude nutno přihlédnout k existenci „knížecího zboží“, tzn. všeobecného ekvivalentu), a také tehdy budeme nuceni doplňovat, když přihlédnem ke KAPITALISTICKÝM výrobním VZTAHŮM (bude nutno přihlédnout k reprodukci „specifického zboží“ pracovní síly a k zobrazení konstantního kapitálu zálohovaného).
2.2 ROZCHOD s Marxovým předpokladem hotového rovnovážného stavu
Při studiu 3. oddílu II. dílu Kapitálu jsem si uvědomil, že tento oddíl sestavil B. ENGELS spojením dvou Marxových rukopisů: rukopisu II a rukopisu VIII. Rukopis II sleduje reprodukční proces z hlediska SPOTŘEBY a NAHRAZOVÁNÍ jednotlivých součástí kapitálů. Naproti tomu rukopis VIII vyšetřuje tutéž realitu z hlediska SMĚŇOVÁNÍ mezi jednotlivými skupinami. Toto dvojí pojetí reprodukčního procesu mne inspirovalo ke SPOJENÍ dvou podsystémů v jeden systém, kteréžto spojení umožní postihnout synchronisaci těch interakcí, jež se na jedné straně uplatňují při zpracovávání informací o společenském ekonomickém HODNOCENÍ, a na druhé straně těch interakcí, jež se uplatňují při zajišťování potřebného vztahu mezi SPOTŘEBOU a NAHRAZOVÁNÍM jednotlivých druhů zboží. Poctivě přiznáno, je to vlastně jen okopírování a napodobení toho postupu, který použil W. Ross ASHBY při sestavení svého homeostatu (což je důmyslný NEŽIVÝ systém, který představuje MECHANISMUS pohybující se do rovnovážného stavu. Viz ASHBY, W. Ross: Kybernetika, Orbis, Praha 1961, s. 111 - 114.)
Ashby vycházel z poznatku, že žádný stav toho onoho systému nemůže být v rovnováze, není-li to přijatelné pro ostatní části tohoto systému, tzn. není-li to přijatelné pro každou jeho jednotlivou část, která zase sama působí v podmínkách daných ostatními částmi daného systému. Jeho homeostat tvoří celek skládající se pouze ze dvou spojených částí. Část A obsahuje čtyři UKAZATELE, jejichž vstupními hodnotami jsou výstupy z části B. Tato část B obsahuje čtyři krokové VOLIČE, z nichž každý má 25 poloh. V každé poloze je zapojen odpor určité velikosti, takže lze vykombinovat přes tři čtvrtě milionu stavů, a tím i tolik různých vstupů do části A. JISTÉ vybrané kombinace odporů při krokových VOLIČÍCH vytvářejí takový vstup do části A, že se při něm ručičky všech čtyř UKAZATELŮ dostanou do svých středních poloh, což představuje rovnovážný stav v subsystému A, a ručičky se zastaví. Jinak jsou ručičky mimo tyto polohy.
Vstup do části B představuje relé, které vychází z části A a je buď nabuzeno, nebo nenabuzeno. Při nabuzeném relé není žádný stav části B v rovnováze, čili všechny čtyři VOLIČE krokují, a tím zároveň mění vstupní hodnoty do části A, což působí na pohyb ručiček u UKAZATELŮ. Relé mezi A a B není nabuzeno tehdy a jen tehdy, když ručičky všech čtyř UKAZATELŮ se dostanou do okolí svých středních poloh, když je tedy část A v rovnovážném stavu. Při nenabuzeném relé část B přestane krokovat, čili přejde také do rovnovážného stavu. Tím je v rovnovážném stavu celý systém, neboť hodnoty vstupů do A se nemění (část B nekrokuje), takže i ručičky UKAZATELŮ zůstávají na svém místě, tj. na posici rovnovážného stavu. Vše se zastaví!
Nechť v našem ekonomickém systému (A, B), zavedeném na vyšetřovaném reprodukčním celku, jsou v části A tohoto systému zachyceni a sledováni všichni účastníci reprodukčního procesu při těch interakcích, jež se uplatňují při zpracovávání (transformování) oněch informací, z nichž sestává celospolečenské ekonomické HODNOCENÍ toho onoho objektu či operace. Označíme je jako SX, pro x = 1,2,...,Ω.
V části B jsou všichni titíž účastníci reprodukce zachyceni a sledováni při interakcích, jež se uplatňují při zajišťování potřebného vztahu mezi SPOTŘEBOU a NAHRAZOVÁNÍM jednotlivých druhů zboží. Označíme je jako NX .
Čtyřem Ashbyho UKAZATELŮM zde tedy odpovídá Ω prvků SX a čtyřem VOLIČŮM zde odpovídá Ω prvků NX (pro x = 1,2,..., Ω) .
V našem ekonomickém systému (A, B) je část A v rovnovážném stavu tehdy, když jak jednotlivá INDIVIDUÁLNÍ ocenění jednoho každého i-tého výrobku, tak i jeho ocenění TRŽNÍ se nacházejí v nejbližším okolí takové jeho ceny, jež odpovídá HODNOTĚ (resp. adekvátně modifikované hodnotě) tohoto i-tého výrobku (i=1,2,...,n), jak toto ohodnocení svými vzájemnými interakcemi uskutečnily všechny prvky Sx v subsystému A.
Prvky NX, které v operaci SPOTŘEBY a NAHRAZOVÁNÍ omezují, nemění nebo rozšiřují spotřebu či výrobu i-tého výrobku, nepostupují tak nahodile jako VOLIČE v Ashbyho homeostatu, neboť vedle toho, že mají paměť, navíc ještě reagují na stávající tržní ceny programově, tzn. uplatňováním svého materiálního zájmu. Každý prvek (každý účastník reprodukce) však postupuje samostatně a isolovaně, bez dostatečných informací o reakcích ostatních prvků na danou situaci.
To vnáší do popsaného procesu živelnost a jistou nahodilost, ale přesto se systém jako celek pohybuje do rovnovážného stavu, neboť z racionálního ekonomického chování jednotlivých prvků plyne zcela evidentně negativní zpětná vazba. Jakmile by v subsystému A nastal rovnovážný stav (tzn., že všechna individuální i tržní OCENĚNÍ jednotlivých druhů zboží by odpovídala jejich HODNOTĚ, resp. HODNOTĚ adekvátně MODIFIKOVANÉ), tu by všechny prvky NX v subsystému B zůstaly při tom rozsahu spotřeby a nahrazování, ke kterému právě dospěly. A to odpovídá podstatě Ashbyho homeostatu.
Marx upozornil na to, že „... poptávka a nabídka se ve skutečnosti nekryjí nikdy, nebo kryjí-li se někdy, pak jen náhodně, z vědeckého hlediska musí být tento případ = 0, musíme se na něj dívat jako na něco, co neexistuje. V politické ekonomii se však PŘEDPOKLÁDÁ, že se kryjí. Proč? Proto, aby se jevy mohly zkoumat ve své zákonité podobě, tj. aby byly zkoumány nezávisle na vnějším zdání, vyvolaném pohybem poptávky a nabídky.“ (MARX, K.: Kapitál III-1, SNPL, Praha 1955, s. 206; zvýrazněno mnou, K. K.!)
Důvod výše uvedené (permanentní a stále se obnovující) NEROVNOVÁHY je v tom, že jeden každý účastník reprodukce (prvek) z našeho systému (A, B) se nachází v procesu neustálých změn, a to jak změn v oblasti svého vlastního individuálního hodnocení a změn ve svých potřebách, tak i změn v oblasti dosažené úrovně výrobních sil. Část A tedy nikdy nepřejde do rovnovážného stavu, i když systém (A, B) do něj jako celek stále směřuje.
Reprodukční proces proto představuje složitý a velmi rozsáhlý systém, u kterého jak jednotlivé prvky (účastníci reprodukce), tak i vnitřní vztahy mezi nimi jsou značně dynamické, a navíc ještě tak pospojované, že změna jednoho činitele se ihned projeví jako příčina pro změnu velikého počtu jiných činitelů. Proto některé stránky celospolečenského ekonomického hodnocení nemůžeme za PŘEDPOKLADU rovnovážného stavu adekvátně vyšetřovat.
V systému (A, B) existují vždy jisté veličiny, které vyjadřují situaci toho onoho k-tého prvku (účastníka reprodukčního procesu), a to jak v oblasti jeho individuálního ekonomického hodnocení, tak také situaci v oblasti jeho spotřeby a nahrazování jednotlivých druhů zboží i situaci v oblasti dané úrovně výrobních sil. Nechť jsou tyto veličiny zobrazeny množinou funkcí (F1k(t),F2k(t),...,Fsk(t)), pro k = 1,2,..., Ω. Všechny jsou funkcemi času.
Zachytíme-li je v libovolném čase T, pak můžeme tohoto OKAMŽITÉHO stavu použít ke konstrukci metasystému (A*, B*). Tento metasystém má - až na jednu výjimku - všechny vlastnosti systému (A, B). Uvedenou výjimkou je ta skutečnost, že po určitou dobu jsou v daném metasystému (A*, B*) ustáleny veličiny (F1k(T),F2k(T),...,Fsk(T)). V prosté řeči to znamená, že po určitou dobu se jednotliví účastníci reprodukce nemění, pokud jde o jejich reakce na vzniklé situace. To má za následek, že metasystém (A*, B*) přejde po jistém počtu kroků do rovnovážného stavu. Významná část dynamiky systému (A, B) tedy zůstala zachována i v metasystému (A*, B*). Zůstala zachována právě ta část dynamiky, kterou jest objasnit. Metasystém (A*, B*) je vlastně specifickou derivací systému (A, B) .
Při dalším bádání proto opustíme Marxův mohutný PŘEDPOKLAD HOTOVÉHO ROVNOVÁŽNÉHO STAVU v daném reprodukčním celku [v daném systému (A, B)] a nahradíme jej PŘEDPOKLADEM SLABŠÍM. Předpokládáme, že se zde neustaluje CELÝ SYSTÉM, ale fixují se (ustalují se) pouze a JEN jeho JEDNOTLIVÉ PRVKY, tzn., že po určitou dobu tyto prvky zůstávají bez jakékoliv změny; nemění se jejich vlastnosti, životní způsob, preference při ekonomickém hodnocení, produktivita jejich práce atd.; sumou, předpokládáme nyní, že v reprodukčním procesu se chovají stále stejně. Tím se rozšiřují naše možnosti o zcela nové přístupy při řešení aktuálních otázek pracovní teorie hodnoty.
Když totiž necháme vhodně sestavený metasystém (A*, B*) krokovat do rovnovážného stavu, můžeme při tomto pohybu sledovat některé stránky jednotlivých transformací hodnoticího procesu, což bez krokování (bez pohybu) je téměř nemožné. Zajisté zde jde o jistý posun oproti té metodě, kterou použil Marx v Kapitále, ale bádání musí někdy vychýlit dosavadní zvyklosti rozboru i dosavadní praxi myšlení, má-li se dospět k nějakému novému poznání.
2.3 KOREKTURA Marxovy these o vytváření tržní hodnoty
Při prvém pokusu o modelování pohybu metasystému (A*, B*) do rovnovážného stavu jsem se ještě úzkostlivě držel Marxovy these, že „konkurence vytváří - NEJPRVE V JEDNÉ SFÉŘE výroby - z různých individuálních hodnot zboží stejnou tržní hodnotu a tržní cenu. Ale TEPRVE konkurence kapitálů v RŮZNÝCH výrobních odvětvích vytváří výrobní cenu, která vyrovnává míru zisku v různých výrobních odvětvích.“ (MARX, K.: Kapitál III-1, s. 196, SNPL, Praha 1955; zvýrazněno mnou! K.K.)
Tehdy šlo o nejjednodušší možný příklad: pět výrobních odvětví, každé o třech provozech. Tři z nich zobrazovaly výrobu výrobních prostředků ze skupiny I.c (z toho jedno odvětví tvořilo zemědělství), ve čtvrtém se vyráběly životní předměty a v pátém zlato. (Oproti modifikačním schématům z III. dílu Kapitálu se zde tedy přihlíželo i k naturální povaze reprodukované užitné hodnoty; užitná hodnota zde byla POVÝŠENA NA SPOLEČENSKOU VELIČINU.) Z Marxem popsaných unifikačních transformací, tj. vytváření tržní hodnoty z různých individuálních hodnot jednotlivých výrobků (hotovených v tom onom provozu toho onoho odvětví) jsem použil jen dva: vážený aritmetický průměr pro čtyři odvětví a v zemědělství jsem přihlédl k diferenciální rentě.
Když jsem u předpokládaných účastníků reprodukce popsal jejich chování (preferenční i poptávkové funkce atd.), zanesl jsem vše na katedru matematiky k svému příteli doc. RNDr. V. KUDLÁČKOVI, CSc., a poprosil jej, aby to matematicky namodeloval a nechal na počítači dokrokovat do rovnovážného stavu.
Asi za tři týdny jsem se dozvěděl, že uvedený metasystém (A*, B*) přejde po určitém počtu kroků do jistého stavu (označíme jej X), z něho do stavu Y, v následném kroku opět do X, pak zase do Y a tak stále dokola. Zaraženě jsem na tento výsledek reagoval poznámkou, že jsem to přece sestavil přesně podle Marxe, což Václav Kudláček odbyl kategorickým výrokem: „Ten počítač na tvého Marxe z vysoka kálí; to pro něj není vůbec žádný argument!“
Dále pravil, že vidí, jak mne to zdrblo. Proto tento příklad zadá ještě dalším dvěma kroužkům, a když ve všech třech případech bude stejný výsledek, pak lze s vysokou spolehlivostí usuzovat, že chyba je buď u mne, nebo u Marxe. A mně po prostudování příslušné tiskové výstupní sestavy celkem rychle došlo, že prvý a do očí bijící zádrhel je v diferenciální rentě, která vede nejen ke zvýšení cen zemědělských výrobků, ale také ke zvýšení příjmů výrobců v příslušném odvětví, čímž se mění poměr nabídky a placení schopné poptávky v CELÉM reprodukčním procesu.
Tržní hodnota toho onoho výrobku (jako důsledek transformací unifikačních) se tedy obecně nevytváří konkurencí (interakcemi) NEJPRVE POUZE v JEDNÉ SFÉŘE výroby, ale je výsledkem celého komplexu interakcí v rámci úplného reprodukčního celku; je to tedy kategorie celospolečenská a ne pouze odvětvová, takže k jejímu „vytvoření“ nestačí pouze interakce (konkurence) „v JEDNÉ sféře výroby“; unifikace při ohodnocení KAŽDÉHO artiklu se uskutečňuje v rámci úplného reprodukčního celku a celého systému (A, B), tzn. jak při operacích ekonomického HODNOCENÍ, tak i při operacích SPOTŘEBY a NAHRAZOVÁNÍ.
Dále si zopakujme, jaké interakce je nutno rozlišovat v situaci, kdy již dochází (jak předpokládá citovaná Marxova these) ke „konkurenci kapitálů v různých výrobních odvětvích“:
- Interakce modifikační, jež probíhají uvnitř a mezi DVĚMA třídami kapitalistické společnosti; jsou důsledkem existence dvou tříd a vedou k VYSTŘÍDÁNÍ LINEÁRNÍHO VZTAHU (mezi množstvím práce společensky nutné na obnovu i-tého výrobku na straně jedné a jeho společenským ohodnocením na straně druhé); vedou k vystřídání VZTAHEM SLOŽITĚJŠÍM. Důsledkem interakcí mezi DVĚMA třídami jsou transformace modifikační, kdy hodnota i-tého výrobku (wi) [jež BY BYLA v prosté zbožní výrobě vytvářena interakcemi uvnitř JEDNÉ jediné třídy prostých výrobců zboží] je nyní VYSTŘÍDÁNA jeho hodnotou modifikovanou (výrobní cenou πi).
- Interakce unifikační, jež vedou k tomu, že na trhu je to ono zboží přibližně stejné jakosti prodáváno za stejnou cenu. Jde o interakce, jež probíhají v obou částech systému (A, B) . Tyto unifikační interakce se mohou uplatnit jen při současném působení
- interakcí disproporčních, jež vedou k transformacím disproporčním, tj. k deformacím cen (k přecenění, k podcenění), a tyto deformace jsou důsledkem interakcí v části B; signalisují nesoulad mezi SPOTŘEBOU a NAHRAZOVÁNÍM toho onoho výrobku. V důsledku toho prvky Nx krokují, aby tento nesoulad opravily. Omezují nebo rozšiřují výrobu či spotřebu příslušného výrobku, čímž působí na pohyb cen, které jsou vytvářeny v části A .
Během dalšího pročítání dané tiskové výstupní sestavy jsem si uvědomil, že při pohybu metasystému (A*, B*) do rovnovážného stavu se vlastně nikde nevytváří z různých individuálních HODNOT stejná tržní HODNOTA, jak předpokládá Marx ve výše citované thesi. Nedochází k tomu prostě proto, že všechny prvky metasystému (A*,B*) hodnotí, kalkulují, reagují a rozhodují se podle cen, které odpovídají kapitalistickým výrobním vztahům (tzn. interakcím uvnitř a mezi DVĚMA třídami).
To mně mohlo a mělo dojít už dříve. Aby došlo ke zpracovávání informací v HODNOTY, to by zde přece musely existovat interakce vlastní prosté zbožní výrobě, tedy interakce uvnitř JEDNÉ jediné třídy prostých zbožních výrobců. Naproti tomu „konkurence kapitálů“, kterou v uvedené thesi Marx uvádí, ta je zase možná teprve až tehdy, až probíhají interakce uvnitř a mezi DVĚMA (resp. třemi) třídami.
Nemohou tedy v témže reprodukčním procesu a v tom samém čase současně existovat dvě zcela odlišné struktury výrobních vztahů. To se navzájem vylučuje. Teprve při pročítání výstupních tiskových sestav jsem si tedy uvědomil, že při společenském ekonomickém hodnocení za kapitalismu nejde o PŘEMĚNU (TRANSFORMACI) hodnot (wi) jednotlivých druhů zboží v jejich výrobní ceny (πi), ale jde o jejich NAHRAZENÍ (SUBSTITUCI), čili o zcela jiný druh zpracování ekonomických informací. Tzv. „transformační problém“ by se vlastně měl označovat jako „problém substituční“.
Marxova these o vytváření tržní hodnoty tedy vyžaduje zásadní korektury.
Facit: Při unifikačních operacích během společenského ekonomického hodnocení se příslušný proces unifikace neodehrává „NEJPRVE V JEDNÉ SFÉŘE výroby“, ale probíhá v rámci celého reprodukčního celku a v celém systému (A, B). Transformace modifikační nenásledují „TEPRVE“ za transformacemi unifikačními, ale probíhají souběžně. A navíc, za existence „KONKURENCE KAPITÁLŮ“ se už nikde nevytváří „tržní hodnota“!
Tato korektura výše uvedené Marxovy these o vytváření tržní hodnoty se mnohým může jevit jako zbytečné „piplání se s pojmy“. Ale po přihlédnutí k uvedeným skutečnostem, můj jednoduchý metasystém (A*, B*) přešel po jistém počtu kroků do rovnovážného stavu.
Začal jsem tedy pilně sestavovat rozsáhlejší a rozsáhlejší metasystémy (A*, B*), abych na nich mohl sledovat transformace, provázející pohyb těchto metasystémů do rovnovážného stavu. Zajisté je sestavování metasystémů (A*, B*) proces velmi pracný, a navíc ztížený komplikacemi s větším počtem výrobních prostředků ze skupiny I.c (když předpokládáme deset, dvacet výrobních prostředků z této skupiny). Horší však bylo, že v době, kdy jsem chtěl naplno rozvinout ověřování a využívání uvedené metody, musel jsem v rámci tzv. normalisace odejít z Vysokého učení technického v Brně, kde jsem v té době pracoval. To tehdy zároveň znamenalo odloučení od počítače.
Štěstím v neštěstí se pro mne stal vzácný charakter mých přátel z elektrotechnické fakulty, doc. RNDr. Václava Kudláčka, CSc., a Ing. dr. Jiřího Nedomy, kteří mne v nouzi neopustili a pohyb několika mnou připravených metasystémů (A*, B*) obětavě naprogramovali a nechali na počítači proběhnout do rovnovážného stavu. To pro mne znamenalo obrovskou pomoc. Příklad je mnohdy lepší než výklad, a to nejen pro samotného badatele, ale i pro ty, s nimiž chce o svých výsledcích komunikovat. Bylo by proto na místě, ilustrovat pro názornost výše uvedené závěry vhodným příkladem. Bohužel, nemohu posloužit, neboť jsem vše spálil.
Abych nebyl podezírán, že jsem si právě nyní dodatečně něco vymyslel, ocituji zde příslušnou pasáž z Modlitby za Evžena Löbla, která vyšla (za zcela jiné situace, než je ta dnešní) samizdatově v teoreticko-politickém občasníku DISKUSE, září 1988. Čísla DISKUSE jsou nyní uložena v Moravském zemském museu.
Cituji: „V roce 1981 jsem ležel v nemocnici s těžkým plicním infarktem a věděl jsem, že můj život visí na vlásku. Tehdy mne trápilo, že im Falle des Falles by se výsledky mé práce mohly dostat do nepravých rukou. Proto ihned po návratu z nemocnice jsem pečlivě prošel svoje písemnosti a důsledně vše potřebné spálil. Výstupní tiskové sestavy zachycující pohyb jednotlivých metasystémů (A*, B*) do rovnovážného stavu mají zajisté charakter pouhých akademických hříček a mohl bych je proto při spalování pominout. Avšak na podzim 1976 mně právě při jejich vytrvalém a stále opakovaném pročítání nějak cvaklo v hlavě, různá maticová zobrazení začala do sebe zapadat, uspořádávala se, a já si najednou uvědomil, že jsem přišel na podstatu řešení modifikace hodnot ve »sdružení svobodných lidí«. Proto jsem pro jistotu tyto výstupní sestavy spálil také. Nemohu tedy nyní posloužit příkladem!
Když jsem to pak vyprávěl svému příteli Jaroslavu Šabatovi, velmi se rozčilil a pravil, že takový stupeň frustrace už hraničí s pomatením mysli. Chtěl mně dokonce vysvětlovat, co to znamená frustrace. Ujistil jsem ho, že nějaké to cizí slovo ještě znám, ale mám obavu, že na něm zase jsou zřejmé stopy více než sedmi let strávených v husákovském reálněsocialistickém kriminále. Jinak by totiž věděl, že něco podobného není ničím výjimečným a ojedinělým. Obdobné situace jsou dokonce už zachyceny v reálněsocialistické literatuře. Například v Ně chlebom jedinym nechá staryk Busko shořet záznamy o svých vynálezech nebo v televizním seriálu Hranice únosnosti pálí inženýr Akimov dokumentaci o svých objevech v metalurgii atd. Jde tedy o jevy, jež jsou reálnému socialismu vlastní, a je proto zcela na místě, když jsem zase já v obdobné situaci spálil svoje řešení modifikace hodnot ve »sdružení svobodných lidí«.
Svatá inkvisice, němečtí fašisté, změtenci jako Savonarola či Veliký Kormidelník, ti všichni dovedli mistrně vyštvat tupou a nevzdělanou lůzu k tomu, aby ničila umělecká a vědecká díla. A někdy dokonce nutili umělce a vědce, aby při jejich idiotských orgiích i asistovali. Ale teprve reálný socialismus dosáhl toho vrcholného stupně, kdy tvůrčím způsobem myslicí lidé jsou dohnáni k tomu, aby SAMI z vlastní vůle ničili výsledky své průkopnické práce. Tato skutečnost není tak nápadně na očích jako třeba politické procesy, souostroví GULAG, Katyň, bestiální vražda Jerzyho Popieluszka, berlínská zeď či Afghánistán, ale je stejně strašná. Zahrneme-li ji ke všem těm »složitým a tragickým událostem, k nimž je nutno« - dle G. Gerasimova - »přistupovat citlivě«, pak můžeme v dikci Manifestu konstatovat, že všechno to, co historie zaznamenala o papežích i carech, o Metternichovi i Guizotovi, o francouzských radikálech i německých policajtech, to vše bledne před tím, co do našich dnů přinesl reálný socialismus.
Tento fakt by tedy měl být také zaznamenán a neměl by být zapomenut!“
/Konec citace!/
Výstupní tiskové sestavy, zachycující pohyb jednotlivých metasystémů (A*, B*) do rovnovážného stavu, ty tedy shořely, a já nemohu posloužit příkladem, neboť již pouhé sestavení toho nejjednoduššího metasystému (A*, B*) by si vyžádalo velmi mnoho práce a sil, na což bych ve svém pokročilém věku asi sotva stačil. A navíc, ani Kudláček, ani Nedoma už nejsou, bohužel, mezi živými, takže dnes nevím, kdo by je mohl nahradit. Musím se tedy těžce smiřovat s nesmiřitelným faktem, že já svůj „rozdělaný most“ už nedokončím. A tak ze všeho zbylo jen torso, jen pouhý náznak toho, jak by bylo možno objevovat a objasňovat ta důležitá a PARAMETRICKÁ SPECIFIKA, kterými se na různých vývojových stupních vyznačují hlavní a základní transformace společenského ekonomického HODNOCENÍ, tj. transformace unifikační, modifikační a deformační; případně i určit, kdy a JAK bude nutno námi zde analysované INTERAKČNÍ zpracovávání ekonomických informací doplnit ještě o výpočetní techniku.
Pokračování textu na konci příspěvku.