Jakoby českou radikální levicí
obcházelo strašidlo nadcházejících voleb. První kolo, běžným občanům
téměř neviditelné bylo vybojováno.
Téměř ve všech důležitějších
stranách a hnutích, které mají šanci se účastnit ovlivňování
veřejných věcí svými poslanci v parlamentu, byly rozdány vstupenky do
volebního klání. Byly postaveny hrací družstva kandidátů na poslance.
Mnozí, kterých se to týká, se tváří, že o nic nejde, ale veřejnost
nepovažuje za reprezentanty stran ty, kteří jsou oficiálními
funkcionáři, předsedy stranických výborů, ale ty, kteří jsou vidět. A
vidět jsou ti, kteří jsou poslanci, či klíčovými zastupiteli v kraji,
či velkém městě. To ví veřejnost, média, která s tím velmi dobře
pracují, ale i členové oficiálních orgánů politických subjektů i když
o tom nemluví nebo to popírají. Nominace kandidátů je první a
poslední možnost ovlivnit ty, kteří jsou vidět a to mají v ruce právě
příslušné stranické orgány. Při tomto prvním kole ale zapomínáme na
to, že to vše má vazbu na občanstvo – voliče. A ti voliči jsou
daleko různorodější, než je struktura dnes navrhovaných, na podzim
doufejme volených. Proto prvotně asi nejde o konkrétní lidi, ale o
pocit veřejnosti (voličů), že navržené týmy do voleb –
kandidátní listiny - odpovídají jejich požadavkům a očekávání. Aby
kandidáti dovedli s porozuměním naslouchat a odpovídat na otázky,
primárně levicové, ale vnitřně velmi různorodé, to je to, co
veřejnost předpokládá. Voliči radikální levice nejsou homogenní
masou, v levicové veřejností existují a jsou akceptované rozličné
levicové koncepce. Mimo jiné např. antikapitalistická a
nekomunistická představa, rudo-zelený socialismus, alternativní
koncepce „zdola“ jako je nepodmíněný příjem,
družstevnictví a podobně. Právě tak mezi autentickými levičáky jsou
občané, kteří vidí evropskou a světovou budoucnost i bezpečnost v
rámci obrozené EU či dokonce vojenské struktury jako je NATO (podle
nedávného sociologického průzkumu i významná část příznivců KSČM nemá
zásadní výhrady k NATO). Ani „migrační krize“ nenalézá
homogenní odraz v myslích příznivců komunistických kandidátek. Mnozí
„vyhranění“ již migrovali k Okamurovi a dalším subjektům.
Potenciální voliči jsou nyní jen volně spojení s KSČM a mnozí i málo
ukotvení v dalších levicových strukturách. To je výrazně nový faktor
a předpovídat jeho chování asi není jednoduché. Proto by toto vše
mělo být promítnuto v tom, co radikální levice bude činit před
volbami. Bude tak rozhodovat o své politické budoucnosti a vlivu v
příštích letech na českou politiku.
Je pochopitelné, že mnozí členové KSČM
a místní orgány si uvědomují odpovědnost za levicovou reprezentaci, a
proto to chtějí mít pod kontrolou. To bylo klíčovým momentem výběru
kandidátů. Často jsme slyšeli argument, proč ten, či ta patří na
kandidátku: „Odpracovali si to“! Ano, ale nebylo to na
záhonku v zadní zahradě? Ale my se chceme prezentovat předzahrádkou a
získat ostatní pro to, aby chtěli být také takovými zahradníky. Volby
jsou, ať s tím třeba nesouhlasíme, především soutěží výstavnosti
předzahrádek, zadní dvorky lidi nezajímají. I veřejnost ví, že mnohé
vystavené kytičky nepřežijí první zimu. Česká radikální levice
neoplývá těmi, kteří jsou považováni za nezpochybnitelné veřejné
autority např. ve strategických ekonomických otázkách, v roli
internetu a sociálních sítí, v očekávání další průmyslové revoluce
4.0 apod. Proto je třeba hledat nejlépe odpovídající typy pro
dnešek, studovat, učit se, kontaktovat lidi, kteří jsou odborníky a
přizvat je ke spolupráci. Když to nešlo na kandidátky, tak alespoň do
boje o politické body kvalitu vizí. Teď již nejde primárně o
kandidáty, ale i jejich složení vypovídá, jaký záběr politické
uskupení chce řešit, zda na to bude stačit a zda mu lze věřit.
Samozřejmě si můžeme pochvalovat výběr, ale účet bude vystaven
vhozením posledního hlasu do urny. Dnes, kdy týmy do utkání jsou
vybrány je třeba je donutit, aby hráli pro všechny, kteří by je
chtěli podpořit i když tito diváci mají na některé, či dokonce mnohé
věci poněkud odlišný názor. Jistě, lze hrát pouze svoji hru pro své
skalní příznivce, ale pak skóre asi nebude nijak povznášející.
Aritmetika je neúprosná, aby výsledek měl nějakou váhu, pak vlastní
členstvo může přinést maximálně 5-7 % hlasů (v tom případě, když
přijdou všichni). Tedy, hrajeme pro více než 90 % ne úplně
přesvědčených fandů, kteří se i během hry mohou zakoukat do sousední
zahrádky. Závěrem bych chtěl jako pamětník vzpomenout na slova mého
dávného kolegy, tehdy mladého a poněkud nekonformního levičáka.
Jednou při hodnocení jakéhosi funkcionáře se vyjádřil: „nepřipouští
si přepych pochybností“. V dnešní době ale pochybnost není
přepych, je to dialektická metoda myšlení! A myslím si, že také platí
myšlenka Gary Youngeho z konce minulé dekády: „Když lidé jsou
společně po ulici, ještě to neznamená, že jdou stejným směrem“.
Snažme se, aby alespoň věděli, kam jsou a co by od svého cíle měli
očekávat.
Jiří Málek, duben 2017