Strana demokratického socialismu Přípotoční 869/19 101 00 Praha 10 Návštěvy po předchozí dohodě tel.: (420) 608 630 506 (420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS) Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010 Případné dárce žádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme. secret@sds.cz (c) SDS
Zamylení jednoho z posledních ijících velkých představitelů Praského jara roku 1968, Čestmíra Císaře, k diskusi o identitě a perspektivách české levice, datované 24. 10. 1999. Doplněná a upravená verze z 10. 4. 2000, která vyla v Emancipaci SDS.
I. Naléhavá potřeba historicko-politické analýzy socialistických proudů a tradic
lo a jde pouze o rozdílnost taktiky a metod sociálně demokratických a komunistických stran při údajné shodě cílů? Evoluce či revoluce? Jaký si představují socialismus, demokratický, autoritářský či nějaký dalí? Patří bolevický radikalismus nenávratné minulosti? Platí napřítě uskutečňování postupných reforem v podmínkách demokratického systému jako jediné východisko? Je demokracie schopna najít reálný kompromis plurality občanských zájmů a politických sil? Nebo nelze vyloučit konflikty, demonstrace, vzpoury či jiné projevy lidové vůle?
Zdařil by se pokus určit hlavní rysy socialistického uspořádání společnosti (typu politického systému) shodně nazíraného vemi směry levice? Nakolik tuto monost komplikují prudké posuny ve vědě, technice, informatice, výrobě i konzumní sféře, následně pak ve struktuře společnosti, kdy ubývá dělnictva a bobtnají nové vrstvy třídně nezařaditelné? Není definitivní tvář socialismu pouhou iluzí, co právě potvrzuje proměnlivá pluralita vývojových alternativ v procesu proměn ivota a práce? Není socialismus opravdu spíe dějinný proces stále obnovovaný v duchu humanitních idejí ne předem vyhraněný cíl?
Jaké závěry lze vyvodit ze zkueností a výsledků politiky komunistů na rozdíl od sociálních demokratů? Jak hodnotit fakt, e turm nebes v Rusku 1917 i následný dlouhodobý řetěz úspěchů i nezdarů budování socialismu v SSSR i dalích zemích Evropy skončily nedávným pádem a pohromou pro samé budovatele? Selhaly ideje nebo lidé jako aktéři dějin? Je tento krach dočasným výkyvem dějin nebo jejich konečným verdiktem? Mohou nastat nové podmínky příhodné pro renesanci revolučního zvratu socialistického typu? Nebo je správnějí orientovat se na účelné reformy demokraticky a sociálně ekonomicky zaměřené? O čem svědčí situace socialismu mimo Evropu, mj. v Číně, kde se odehrávají úspěné reformy v podmínkách nové politiky komunistické strany?
Reálný stav světa po rozpadu seskupení socialistických zemí kolem SSSR trpí labilitou, nezřetelnými perspektivami a nutí k novým analýzám a mylenkám. Zvítězila natrvalo kapitalistická demokracie s prvky měnící se třídní společnosti nebo je to jen dočasný stav? Nezpůsobí rozporný vývoj nové krize politických systémů zvaných pluralitní demokracie a nevyvolá úsilí o jejich zásadní přestavbu? A nepůjde přitom o změny socialistického charakteru? Nakolik je vak mohou potlačit ozbrojené síly ve slubách mocenských garnitur dosud vládnoucích? Realita balkánské vleklé tragedie i jiné války varují.
Směřuje globalizace světových poměrů a vztahů k monosti likvidovat případné konflikty vyvolané nesmiřitelnými zájmy nebo takové a podobné konflikty naopak rozmnoí? Jsou globálně propojené nadnárodní instituce; vybavené potřebnými pravomocemi, schopné vytvořit nástroje k nalezení kompromisů a dohod? Nemůe se vskutku demokraticky konstruovaná Evropská unie stát příkladem takových řeení? Jak se má k těmto globalizačním problémům postavit socialisticky smýlející levice? Můe se podílet na vzniku nového typu internacionalismu, v něm bude schopna obhájit zájmy pracujících vrstev a posléze celé společnosti?
Jaké stanovisko zaujmout k existenci, programu a činnosti mezinárodních institucí jako jsou OSN, OBSE, EU, NATO ap.? Jsou účelnějí celosvětové organizace či evropské nebo regionální, respektující nesporné odlinosti ve vztahu k jiným? Nebo mají ty i ony fungovat paralelně ve vzájemné součinnosti a rozdílných úlohách? Jak se chovat vůči sporným institucím, jakou je např. NATO? Není pragmaticky účelné vzít je na vědomí jako dočasně nezruitelné a usilovat o demokratickou proměnu jejich politických či vojenských koncepcí v zájmu prohloubení mírového stavu světa a humanizace metod řeení sporů? Je členství ČR v NATO vhodným předmětem sporu uvnitř levice a po kategorický poadavek jeho zruení? Není v zájmu jiných závaných otázek lépe zachovat neutrální příměří? To neznamená vzdát se aktivního působení naeho státu uvnitř NATO v otázkách jeho zaměření a činnosti nebo ve stanovení limitů naí účasti v jednotlivých akcích, ve výstavbě české armády a její výzbroje ap. Není ku prospěchu českých zájmů spolupracovat se silami 1evice v ostatních zemích právě v těchto otázkách? A také v podobných věcech týkajících se naeho vstupu do EU, kde jsou ve hře daleko irí národní zájmy v perspektivě mnohem delí a důsanějí?
II. Postoj k rozporným důsledkům neoliberální transformace a hledání východisek z krize
Zdá se navýsost účelné stále a hlouběji zkoumat převratné události roku 1989 a objektivně hodnotit 10 let vývoje, který dospěl ke krizi politické, ekonomické, kulturní i společenské vůbec, ke ztrátě ivotních jistot a obavám lidí z budoucnosti. Byla levice - po kolapsu moci KSČ - by nezformovaná, oslabená a roztřítěná, skutečně bez ancí zvládnout situaci ve svůj prospěch a nastartovat přechodné období reforem podle vlastních představ? Byly tyto představy vyhraněné a reálné? Jestlie ano, proč se pravici podařilo zmanipulovat revoluční pohyb k restauraci kapitalismu cestou rozplizlé transformace? Jakou roli v tom hrála pravice ji v disidentském hnutí za nepřetrité a velkorysé podpory tehdejího Západu? Byly snad socialistické tendence příli pasivní a ústupné v zájmu tzv. jednoty proti totalitní formě komunistického reimu? Přestoe postrádaly ádoucí podporu levicově orientovaných sil ze Západu (nemluvě o její absenci z Východu), nemohly zachovat cenný politický odkaz obrodného hnutí 60.1et a Praského jara 1968? Proč se dostatečně neuplatnila nadějně vyhlíející Obroda a nestala se plnoprávným partnerem oficiálních jednání s odstupující mocí a podřídila se pravicovému vedení Občanského fóra?
V čem byly příčiny totálního selhání řídících grémií KSČ jetě v druhé polovině 80.let, kdy se v SSSR rozvíjela demokraticky cílená perestrojka? Co způsobilo neschopnost vymanit se ze zajetí dogmatického normalizátorského konservatismu? Proč se nepodařilo nové reformní vlně ve straně získat převahu a odolat tlakům nositelů neostalinismu? Jetě v roce 1988 mělo vedení KSČ příleitost poskytnout prostor pro reformní aktivitu klubu Obroda sdruujícího zastánce demokratického socialismu, připravené k věcnému dialogu o východiscích z nazrávající krize. Je moné vysvětlit, proč současně ponechávalo větí prostor pravicové opozici? A proč naopak informovalo své členy, e největí nebezpečí hrozí socialismu právě od Obrody? Nezmoudřelo ani ve chvíli neodvratné prohry.
Jaké hlavní, systémové a taktické chyby a kody vznikly z chvatného úprku do bezkoncepční transformace? Jakými prostředky prosadila pravice ukvapenou a ivelnou restauraci kapitalismu? Proč nelo zabránit rozvalu veho minulého, i vyloeně společensky nezbytného a pozitivního, zahrnovaného pod hesly fanatického antikomunismu? Jen političtí diletanti mohli likvidovat jakoukoliv kontinuitu a deklarovat, e začínají rokem 0 /nula/. Mnohé mohlo nadále úspěně fungovat po nutných demokratizačních změnách, mj. samosprávná sí národních výborů včetně regionálních (KNV, ONV), výhodné zahraničně obchodní vztahy s větinou zemí světa zabezpečované zavedenými institucemi v zahraničí, kvalifikované orgány kriminalistiky, kontra.rozvědky, policie, konsolidovaný systém kolství, kultury a zdravotnictví atp. Proč se dopustil krajně nevýhodný vstup zahraničního kapitálu do vysoce lukrativních a nejméně rizikových odvětví naí ekonomiky (tabák, lihovary, čokoládovny, dobývání a export surovin, výroba stavebnin aj.)? Kdo zavinil chaotický, legislativně neregulovaný proces privatizace formou rozprodeje státního majetku v hodnotě bilionů korun za nikdy nesplacený bankovní úvěr? Kdo strpěl očividné rozkrádání a tunelování podniků i bank? Kdo zavinil odmítnutí odborné expertízy a pomoci Rady Evropy při zpracování zákonných norem, zatímco se draze platily celé davy samozvaných poradců předevím z USA, neznalých evropských podmínek a tradic?
Nakolik kontraproduktivní se ukázaly ploné restituce dávného soukromého majetku, ani se napravily nové křivdy způsobené nevinným občanům? Co říci k nechutným rejdům kolem zemědělské půdy, zbavované velkovýrobního hospodaření formou drustev a statků, schopných obstát v mezinárodní konkurenci? Jaký ekonomický prospěch přineslo vrácení půdy původním majitelům, kteří vak na ní nechtějí hospodařit, draho ji pronajímají za bezpracnou rentu anebo spekulují s jejím prodejem? Právě vyplácení renty oslabuje reálné hospodáře včetně drustev, jim nezbývá ne krtat investice, neplatit daně, zadluovat se, ztrácet schopnost konkurovat dotovaným dováeným potravinám. Proč se nesáhlo k jednoduché úpravě drustevního hospodaření zvýhodněním vlastníků vloené půdy? Stále není jasno, proč se lechtě, církvi a jiným odevzdávaly zdarma obrovské majetky, ani platili dědickou daň nebo náhradu za mnohaletou údrbu i renovaci např. památkových objektů nebo staroitností? Naopak se jim dostalo vysokých státních dotací.
Dokázala si česká levice plně ozřejmit a zhodnotit omyly a chyby i vzelé katastrofální důsledky dosavadních transformačních změn; uskutečňovaných nepromyleně, nekvalifikovaně, v rozporu s efektivitou, s přemírou přehlíených propadů? Nakolik přitom bylo zneuito důvěry občanů ochotných přinést i oběti na oltář vlasti, kterým vak byl pravý smysl dění zatajován a livě prezentován? Byl vyvíjen patřičný odpor levice proti očividným podvodům i zločinům likvidátorských ředitelů transformace? Rozpoznala levice včas hromadící se kody, odsuzované větinou lidí a probouzející odpor? Uvědomuje si poučení pro vlastní reformní činnost, která vdy musí respektovat zkuenost, e ádné změny nebudou či se neúměrně protáhnou nebo zcela zkrachují, pokud se jich nechopí lidé dole, pokud se nestanou věcí vech občanů? Kvapná rozhodnutí a hektická tempa ve sloitých systémových převratech přinesou leda nezdar a zklamání. Zlomová přechodná období potřebují čas zrání a zaití, uváených kroků vpřed, utvrzení úspěchů, revize chyb, stálého kontaktu s lidmi. Politika je zajisté vědou, ale také uměním kdy být rozhodný a jednat rychle, kdy vak projevit rozvahu a trpělivost i houevnatost v úsilí uspět.
Jak se vypořádat s novými trendy a mezerami v české zahraniční politice, které se vlečou od pravicových vlád? Lidé mají dojem, e zmizelý protektor na Východě byl více ne nahrazen jiným protektorem, tentokrát a za oceánem na Západě. Co je nutné podrobovat se kadému přání nebo pokynu USA či jiných nových spojenců svázaných paktem? Je v naem zájmu podílet se na jakémkoliv embargu vyhláeným tzv. mezinárodním společenstvím , na ně doplatí nai výrobci nebo exportéři, vytlačení pak konkurencí cizích firem? Proč se neřídíme prioritou českých zájmů např. ve výhodných stycích s Čínou, jim se u nás házejí klacky pod nohy trapnými provokacemi kolem Tibetu, Tchajwanu ap., zatímco velmoci v čele s USA se tam vehementně angaují pro vlastní zisky? Jak dlouho budeme svědky úletů vůči zahraničí, kterých se dopoutějí i vysocí činitelé v rozporu s vládní politikou? Je si česká levice plně vědoma strategického významu co nejirího spektra naich vnějích vztahů, zahrnujících velké i malé země, schopné vzájemných výhod v investicích, obchodu, kultuře a dalích sférách spolupráce?
Hospodářská a obchodní diplomacie nemá jen ekonomické cíle, ale odvozeně podporuje nebo pokozuje politické zájmy ČR. Jsme si vědomi jistého nebezpečí malého zájmu dbát relativní rovnováhy přílivu cizího kapitálu z různých států a regionů? Převahu kapitálu z německo- rakouské oblasti a také USA by měl vyvaovat kapitálový vstup dalích států. větích i meních, aspoň tam, kde na to má vliv vláda. Argument, e mnohé vstupy pocházejí z nadnárodních zdrojů, není vdy a vude platný. Co budeme dělat s tím, e valnou větinu českého tisku vlastní německé velkofirmy, v delí perspektivě zainteresované i politicky? A co televize a rozhlas - je nám lhostejné, kdo je ovládne? Volné působení trních vztahů se snadno zvrhne v anarchii, kdy prakticky ve významné spadne do klína velkým a bohatým. Na čem nevydělají, to zničí.
III. Ideové výhledy a organizační postupy české levice v nejbliím období
Tvář v tvář úsilí pravice o zásadově shodnou politiku vech jejích politických subjektů a o návrat k moci nikým z leva příli neohroované, vyvstává otázka, zda je pro levici správné dlouhodobě ignorovat kodlivý rozkol a hateření vznáející zmatek do řad svých přívrenců.
Umoníme pravici, aby demagogií a záludnostmi udrovala a prohlubovala příkop mezi ČSSD a dalími Levicovými seskupeními? Není na čase skoncovat se zákeřně zneuívaným antikomunismem, mlčet k tvrzením o nereformovatelnosti socialismu, ba vykrtávat sám pojem socialismu ze slovníku? Není poněkud přeilé trpět poruování demokratických norem i pravidel běné slunosti např. vůči existenci a právům KSČM jako legální politické strany s programem neodporujícím ústavě a zákonům republiky? Můeme mít ty či ony výhrady k jejím postojům, ale stále obtíněji lze uplatňovat tezi o jejím extremismu. Co sama politická praxe nedosvědčuje, e KSČM má značný počet příznivců? A e v podmínkách krizové situace, růstu nezaměstnanosti, sociálního úpadku, ale i arogance zbohatlíků mohou dále přibývat? Nelze popřít, e v programech ČSSD, KSČM, SDS a jiných levicových subjektů je nápadně mnoho shodných bodů. Proč by si neměly vycházet vstříc tam, kde nejsou v rozporu? K čemu je stále trapnějí ostych dávat najevo, e socialistické snahy v zemi s lidovými tradicemi mají stále svou váhu.? Nemělo by se ani zapomínat na potenciální sílu odborového hnutí, které nutně tíhne k levici, kam ostatně směřují i ekologické a jiné humanistické aktivity. Také samy odbory by měly hlasitěji deklarovat názorovou a zájmovou platformu blízkou levici.
Není k politování, e se někdy uměle brzdí vzájemná komunikace uvnitř levicového tábora? K čemu dobrému - ne-li k radosti pravice - jsou a urálivé výroky z jedné strany ke druhé, zaznívající bohuel i z mladých a nezralých úst? Komu můe vadit např. konsultace v některé odborné otázce, zkoumané v poslaneckých klubech, ve studijních týmech, někdy i s nezávislými experty? Pokud je potřebná vzájemná kritika, proč by neměla. být věcná, sluná, argumentovaná, bez invektiv a vyhrocených útoků? Vdy takto spolu nejednou komunikují lidé zprava i zleva a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Levicové strany trpí nedostatkem (neříkám absencí) potřebného počtu výrazných, věrohodných a působivých osobností, úspěných nejen v médiích, nýbr v celém svém konání. Je tak obtíné zvládnout základní otázky obecného zájmu lidí ve městech i na venkově, nejen posbíraných na praském dvorečku, jak tomu bývá a příli často? Co takhle občas důkladněji změnit osazenstvo únavného kolotoče stále tých stereotypních tváří v úzce pičkových debatách? Někteří aktéři působí dojmem vytrvale předplácených účastníků, kteří neustále omílají své pochvalné nebo naopak negativistické, pohříchu vak prázdné i trapné fráze.
Zde si nemohu odpustit odbočku: Co je to za sortu lidí, kterou v médiích tvoří uivatelé pokleslého jazyka, někdy a odporně sprostého. Proč je nikdo z odpovědných lidí v televizi nebo rozhlase neupozorní, e je vhodné a potěující hovořit slunou a vem příjemnou četinou? e je příli nectí upadat do pouličního argonu nebo hospodského vanění? Proč se toho dopoutějí i herci - kdysi mistři krásné řeči?
V poslední době roste zájem veřejnosti i politických kruhů o úlohu KSČM v české politice, zvlátě při růstu jejích voličských preferencí. Tato strana prola a stále prochází nesnadným a rozporným vývojem. Jak dlouho potrvá její kolísání mezi ideologickou setrvačností a reálně potřebnou politikou? Dokáe se definitivně distancovat od totalitně znetvořeného socialismu a autoritářské politiky své předchůdkyně KSČ? Podaří se jí zformulovat nový program a zahájit novou politiku odpovídající soudobým, stále se měnícím domácím i mezinárodním podmínkám? Získá plnou důvěryhodnost jako platná pozitivní síla v systému pluralitní demokracie? Skončí spory mezi reformátory a konzervativci, které v minulosti vedly k rozkolům a roztěpením?
Komunistům připadlo nést břímě odpovědnosti za neblahou epochu českých dějin, kdy se ideály socialismu ztrácely pod tíhou mocenské diktatury strany, a to přes nesporné sociální vymoenosti, které vak nebyly dopřány vem v podmínkách souití privilegované a méněprávné komunity. Mají členové KSČM pocit, e s konečnou platností vyrovnali účty předloené veřejností po převratu 1989? Domnívají se, e opakované omluvy za spáchané křivdy i zločiny postačily? Tyto otázky jsou zajisté důleité, ale jetě závanějí je, aby se nikdy nemohla opakovat příčina netěstí - tou byla bolevizace strany a sovětizace naí společnosti, likvidace demokracie, popření lidských práv a dalí nepřístojnosti, diskriminace v zaměstnání a ve veřejném ivotě, v přístupu dětí na studia, v omazování svobody mylení, publikování, cestování ap. Lze věřit, e vechna totalitní vete, obsaená mj. ve smutně proslulém Poučení z krizového vývoje, navdy zmizí z české politiky?
V dějinách KSČ a socialismu se prosazovaly i demokratické tendence a reformátorské snahy, mj. politika Lidové fronty proti faismu 1936-1938, Národní fronty při osvobození 1945, obrodného hnutí s programem demokratizace socialismu 1968. Nebyly plně úspěné, ale ani marné. Co se ona nadějná vzepětí nevryla hluboko do národního povědomí? Je pro KSČM reálné k reformně demokratickým tradicím se přihlásit a ocenit je jako průkopníky úsilí zbavit se dogmatického levičáctví i politického sektářství? Vidět v nich návrat k původnímu humanistickému obsahu socialistických mylenek? Dospět k upřímné rehabilitaci nejvyích morálních hodnot a lidské cti?
Významné prvky nové politiky KSČM zaznamenal její sjezd v prosinci 1999. Ve svých závěrech odmítl dogmatické zkomolení socialistických ideálů a otevřel cestu k programovému přijetí demokratického socialismu jako znovuzrozené naděje lidstva. Nakolik se vak podaří progresivní záměry prosadit uvnitř strany samé? Proniknou do kadodenní konkrétní politiky? Jedno je ádoucí: KSČM nesmí zůstat v izolaci od ostatních levicových stran a seskupení. Co pro to udělat? Nelo by začít např. setkáním a dialogem socialisticky smýlejících intelektuálů?
Nejsilnějí stranou levice a jejím politickým jádrem chce být ČSSD. Zesílila v období opozice proti neoliberálním improvizacím pravice a po volbách 1998 převzala vládní kormidlo. Nemá koaliční spojence a je odsouzena dohadovat modus vivendi s ODS, přelou do opozice Daří se jí nicméně neupadnout do izolace a nachází případ od případu podporu v parlamentě. Kde jsou vak hranice jejích ancí, má-li proti sobě celou pravici, střed i komunisty? Existuje monost zlepit dosud velmi křehký vztah-nevztah mezi ČSSD a KSČM? Ač by to prospělo celé české levici, v dané chvíli se to zdá nemoné. Čas ovem letí, za dva roky budou nové volby a ve hře se ocitne vstup ČR do EU. Bude se toto svým způsobem dalí přelomové období v naich dějinách odehrávat pod praporem demokratické, sociálně orientované lavice nebo neoliberální, konzervativní pravice?
ČSSD je nesporně demokratická strana vylá ze socialistických tradic 19. a 20.století; v českých podmínkách spíe lidových ne aristokratických. Má vak v kontextu současného evropského vývoje jednoznačně definovanou politiku? Socialistické strany na naem kontinentě jsou - nikoliv poprvé - na. rozcestí. Přijmou výzvu globalizačních trendů těhotných neoliberálními projekty a limitujících ve velké míře regulativní úlohu sociálního státu (Blair-Schröder)? Anebo budou čelit těmto trendům zachováním socialisticky zaměřené politiky v sociálním státě (Jospin-Lafontaine)? Kterým směrem pak půjde ČSSD? První cesta, podporovaná i současnou vládou USA (Clinton-Gore), by znamenala opustit evropskou variantu sociálně demokratické politiky a přejít k tzv. euroatlantickému pojetí, jemu se vak větina evropských politiků - nejen levicových - více méně brání. Navíc je za specificky českých tradic naemu socialistickému mylení cizí a pokud ji ČSSD přijme, přivede nai levici do historicky těké situace, ne-li k poráce. Rozhodne-li se naopak, uvolní cestu k reformám v duchu demokratického socialismu, k jeho realizaci přispějí vechny levicové síly. Zatím jsme svědky jistého váhání mezi oběma směry. Jak dlouho vak lze beztrestně lavírovat?
Sociální demokracie musí počítat s tím, e pravice zmobilizuje maximální úsilí, aby se miska vah nepřeváila k socialistické perspektivě. Proto je ochotna strpět vládu ČSSD a tlačit ji doprava, co povede konec konců k diskreditaci této strany jako levicové a umoní obnovit vládu pravice. K čemu jinému by mohly vést ústupky neoliberální variantě transformace ne k postupné prohře sociálních programů? Jít slepě cestou tzv. deregulací negativně postihujících větinu pracujících a nezámoných vrstev, a to bez představy konečných limitů se můe ukázat jako sebevraedné. Nemíří ipka vývoje u nyní od sociálně trní ekonomiky ke kapitalismu bez přívlastků? Nenastává pro ČSSD čas hledat cestu k získání vech socialistů a levicových demokratů k podpoře volby reformně socialistických proměn, průchodných svou tradiční českou lidovostí?
Uváíme-li propady způsobené hrubě mylnou transformací, přičteme-li rozháranost naí politické scény neschopné konsensu a uvědomíme-li si malou průbojnost v evropských záleitostech zastíněných přehnanou servilitou vůči americkým strýcům a tetičkám - pak si můeme být takřka jisti růstem levicových nálad v řadách dělníků, zaměstnanců i části středních vrstev. Kdo vak bude sklízet voličské preference?
Bude to KSČM se svou důsledně socialistickou politikou při respektování demokratických zásad veřejného ivota? Nebo to bude ČSSD s příklonem k jasnějímu socialistickému profilu v kontextu s celou naí levicí? Anebo se podaří získat pro sociálně orientovanou politiku nejen příznivce demokratického socialismu v reii obou těchto stran, nýbr i dalí občany přimknuté k levému středu?
Otázky mířené k české levici počítají nejen s aktuálním děním, ale jsou i během na dlouhé trati. Kadý závod má ovem své etapy a posléze cíl, který se stane zlomem k dalím etapám atd. Přicházejí chvíle únavy a oddechu, sbírání dalích sil. Tak to chodí nejen ve sportu, i v politice. Česká demokratická a sociálně progresivní levice má na to, aby překonala obtíe, zvládla strategii i taktiku, získala podporu větiny občanů a přinesla své zemi prospěch.
Původní verze textu 24. 10. 1999, upravená verze 10. 4. 2000, Čestmír Císař
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. až 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bližší informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.
16.06.2017:Opět útoky spamovacích robotů
Došlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle všech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více než 200 těchto pseudokomentářů, které mažeme. bahis siteleri
16.06.2017:Někdo/něco zde krade ž a š?
V uplynulých dnech došlo k technické závadě, v jejímž důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z většiny komentářů) ztratila všechna písmena "ž" a "š" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).
09.05.2017:Pietní akt na Olšanech
Jako každoročně, i letos položila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru pražské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na olšanském hřbitově. Při té přiležitosti jsme pietně vzpomněli i padlých dalších armád (včetně československé), kteří jsou na Olšanech uloženi.
Anketa
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?
[15.05.2018 19:15:23] josef mikovec
Bohumír Šmeral - Mučedník ztracených a vysněných příležitostí
http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ... [15.05.2018 18:54:53] josef mikovec
Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ... [21.03.2018 17:10:12] n
Snad se něco doví,! [19.11.2016 10:28:45] l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohužel se v něm dopustil dehonestujícího přešlapu, když prohlásil, že Per ... [27.02.2016 10:01:56] l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati.
Paní Neudorflová sice správně píe, e je chyba, k ... [28.10.2015 09:08:14] -ik
Dobrý den pane Šlemendo!
To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty?
Já mysl ... [04.09.2015 14:20:12] n
Samozřejmě, že již těším na shromáždění, jako posledně na Václaváku. Doufám, že nebude chybět pán Šafr, kterého tímto srdečně zvu. ... [13.08.2015 13:11:01] n
SDS leí v aludku tomu zoufalému tapetáři, take je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ... [13.08.2015 01:44:03] -ik
Jestli e se mi zdá, e militantní skupiny dosahují lepích výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji patně. Oni mohou ... [08.06.2015 21:05:37] -ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkueností z jiných čá ... [25.05.2015 14:58:27] n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naši zemi, již dosáhli hranic dalšího materiálního pokroku a jeho další zvyšování je n ... [25.05.2015 08:21:23] l&s
"Proč se mylenka lidové fronty boje proti faismu prosadila v naem hnutí, a kdy bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec moné, ab ... [13.05.2015 09:45:10] Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, e virtuální diskuse na webu nebo na ... [10.05.2015 23:25:51] -ik
Mám pocit, pane Neuberte, e jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnail. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ... [06.05.2015 10:38:48] n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle mnoství zbytečné práce opravdu stojí ...