Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky

Především bych chtěl poděkovat organizátorům konference za pozvání a za možnost vystoupi na této konferenci. Ačkoliv patřím do strany, která nemá v názvu slovo "komunistická" (jak zde v obecné rovině bylo kritizováno), přesto si myslím, že levice potřebuje překonávat své rozdíly mj. právě v zájmu účiné obrany proti nebezpečným důsledkům antikomunismu, jak je ostatně heslem této konference.

Referát Václava Exnera, místopředsedy KSČM, velmi přesvědčivě ukázal na konkrétních bodech programu KSČM jak hluboce proniká myšlenka demokracie a lidských práv do všech součástí  programu komunistických a socialistických stran. Myslím, že zde v sále, kde sedí zástupci těchto stran, o tom není třeba nikoho zvlášť přesvědčovat.

Úkol je ovšem jiný - a výrazně těžší. Je nezbytné o této demokratické podstatě komunismu a socialismu přesvědčit "člověka z ulice", onoho obyčejného člověka, o němž ve svém příspěvku mluvil M. Prokeš. Bez toho se není možné pohnout kupředu, tady Evropě nepomůže ani předřečníky zmiňovaná Latinská Amerika, ani komunisté z Asie. Tento zápas je nutné vybojovat zde, v našich evropských zemích.

Nezbývá přitom než být dostatečně sebekritičtí, většina stran se nemůže vykázat takovým výčtem úspěchů, o jakých zde obšírně, s hrdostí a pýchou referoval materiál Komunistické strany Běloruska. Je potřebné se zde vrátit k myšlence, kterou začínal referát místopředsedy Exnera. Omlouvám, bude-li moje citace zpaměti nepřesná, ale doufám, že smysl jeho myšlenky nezkreslím - už proto, že s ní na sto procent souhlasím. Řekl o politice KSČM, že se musí vyvarovat minulých chyb (a občas více než chyb), že musí vycházet z pochopení příčin těchto chyb a musí najít cestu, jak opakování takových chyb do budoucna zabránit a znemožnit.

Jsem přesvědčen, že v této myšlence spočívá klíč k obnově důvěry v komunismus a socialismus, a to zejména pokud jde o občany bývalých "zemí socialistického tábora", a v konečném důsledku i klíč k překonání antikomunismu. Není možné ovšem zůstat pouze u deklarací - a bohužel právě to se stalo v příspěvku V. Exnera., který pokračoval tím, že především je nutné se "odrazit" od kritiky současné kapitalistické globalizace a jejích slabin, a v další části pak přešel k již zmíněnému poztiivnímu výkladu hlavních bodů programu KSČM.

Poslouchal jsem pozorně, ale nikde jsem v jeho referátu (ale ani ve většině ostatních příspěvků, které zatím odezněly na této konferenci) nezachytil nic, čím by se vrátil ke své úvodní tezi. Neslyšel jsem zde od něj žádnou analýzu příčin a důsledků chyb a zločinů minulosti, tím méně pak návrhy opatření, která by zabránila recidivě takových chyb.

Vím, že je to pro levici otázka složitá, politicky velmi citlivá a pro mnohé i osobně bolestná. Jsem ale přesvědčen, že bez takové sebereflexe, bez vyrovnání se s minulostí, se neprosadí sebelepší teze, a nepřesvědčivé zůstanou i ty nejdemokratičtější části programů komunistických a socialistických stran.

Nejhorší, co by se mohlo stát radikální levici, je možnost, že by právě o ní bylo možno říci "nic nezapomněli a ničemu se nenaučili", že by její program působil jako program revanše nebo návratu.

Méně nenávisti, nenávistnosti a nesnášenlivosti a více schopnosti podívat se na sebe "zvenku", také v tom je zbraň proti antikomunismu - bylo by vhodné se přitom poučit například od zde již vzpomenutého Karla Čapka.

Věřím, že to levice společně dokáže.

Jiří Hudeček, místopředseda SDS a člen Výkonného výboru Strany evropské levice (EL)