logo SDS
Dnešní datum: 23. 10. 2018   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Desatero pro okupovaného intelektuála
(01. 03. 2018, 5523x)

Tisková zpráva z XIV. sjezdu SDS
(26. 11. 2017, 996x)

Tys dopadla, levice!
(07. 11. 2017, 956x)

Stanovisko SDS k volbě prezidenta republiky
(08. 01. 2018, 885x)

Splnění povinnosti dané zákonem č. 247/1995 Sb.
(03. 11. 2017, 771x)

Nová revoluce v Rusku
(06. 11. 2017, 770x)

Ruský Putin odsuzuje politické represe sovětské éry
(31. 10. 2017, 733x)

Československo od Května do Února (1945-1948)
(20. 02. 2018, 685x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 26
Prům. 19.2
21 denni
Max. 622
Prům. 400.1

Nyní si čte web : 66 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Návrat Karla Marxe

Vydáno dne 16. 10. 2005 (7598 přečtení)

Právě před osmi lety zveřejnil týdeník New Yorker ve dvojčísle věnovaném budoucnosti stať svého ekonomického spolupracovníka Johna Cassidyho. Článek, který se stal povinnou četbou na některých univerzitách, se objevil v českém překladu v Listech 2/1998.

Začátkem léta jsem trávil příjemný víkend v letním sídle svého přítele z univerzity, inteligentního a chladně uvažujícího Angličana. Jeho kariéra vedla přes vysokou funkci v britské státní správě a finanční firmu v londýnské City do velké investiční banky na newyorském Wall Streetu. Teď už několik let organizuje vydávání akcií a napomáhá firmě vysávat nejsilnější trh, jaký kdo pamatuje.

Mezi chvílemi v bazénu jsme diskutovali o ekonomice a spekulovali, jak dlouho vydrží současný finanční boom. K mému překvapení stočil kolega řeč na Karla Marxe. „Čím déle jsem na Wall Streetu, tím víc jsem si jistý, že Marx měl pravdu,“ řekl. A dodal: „Ekonom, který vzkřísí Marxe a udělá z jeho postřehů konzistentní model, dostane Nobelovu cenu. Myslím si, že Marx našel nejlepší způsob, jak nahlížet na kapitalismus.“

Neskrýval jsem údiv. Oba jsme na počátku 80. let studovali ekonomii v Oxfordu, kde většina našich učitelů souhlasila s Keynesem, že Marxovy ekonomické teorie jsou „složitý hokus pokus“ a že komunismus je „urážkou naší inteligence“. Mezi špičkovými studenty naší generace převládal názor, že Marxovy argumenty se hodí pouze pro docenty polytechniky a pro nastávající politiky Labour Party (z nichž mnozí jsou dnes pravicovými blairovci). A od těch let jeho reputace upadla ještě víc. Moskevský Institut marxismu-leninismu zmizel, čínská Rudá armáda se přebudovala na výrobní podnik, dokonce i Fidel Castro se ohlíží po zahraničních investorech. Nicméně jsem se rozhodl, že jestliže můj hostitel se svou zkušeností z globálních financí považuje Marxe za někoho, kdo má co říci, je snad na čase, abych se na to podíval blíž.

Před více než 50 lety poznamenal Edmund Wilson, že mnoho z Marxovy prózy „hypnotizuje čtenáře paradoxy a nakonec jej uspí“. Marx je absurdně rozvláčný (dokonce i Engels si stěžoval, že jeho kapitoly jsou příliš dlouhé) a často vědomě nejasný. Sám říkal, že „rád koketuje se způsobem vyjadřování vlastním Hegelovi“, a mnohé pasáže jeho textů jsou prakticky bezobsažné.

Ne že by neuměl psát. Když chtěl, dokázal se vyjádřit jednoduchými oznamovacími větami, nabitými vysoce výbušnou silou. Části Manfestu a Osmnáctého brumairu jsou napsány brilantně a také Marxovy novinářské depeše pro New York Tribune byly nesmírně čtivé. Většinou však psal, jako by úspornost a jasnost byly pasti, kladené buržoazií nic netušícím autorům.

Přesto jsem postupně začal chápat, o čem hovořil můj přítel. V mnoha ohledech bylo Marxovo dědictví zatemněno neúspěchem komunismu; ten však neležel v centru jeho zájmu. O tom, jak by měla fungovat socialistická společnost, napsal jen málo, a ani to (například o odumírání státu), se nedalo použít. Lenin a jeho soudruzi to zjistili brzy po dobytí moci. Marx studoval kapitalismus, a podle toho by měl být posuzován.

Mnohé rozpory, které viděl ve viktoriánském kapitalismu a jimiž se následně zabývaly reformistické vlády, se vynořují v nové podobě jako mutantní viry. Marx psával strhující pasáže o globalizaci, nerovnosti, politické korupci, monopolizaci, technickém pokroku, úpadku kultury a podobně - tedy o problémech, s nimiž jsou dnes ekonomové znovu konfrontováni, aniž si uvědomují, že kráčejí v Marxových šlépějích.

Maur, jak Marxe kvůli jeho hrozivé tváři nazývaly děti, se narodil v roce 1818 v Prusku, v porýnském městě Trevíru. Jeho otec, zámožný židovský právník, konvertoval ke křesťanství. Syna nabádal ke studiu, a Karel se nenechal dvakrát pobízet. V roce 1841 dosáhl doktorátu na univerzitě v Jeně. Jeho disertace se zabývala Demokritovou a Epikurovou přírodní filozofií, radikální názory mu však zabránily získat univerzitní postavení, takže zbytek života přebíhal od novinařiny k levicové politice. Žil střídavě v Bonnu, Paříži, Bruselu, v Kolíně nad Rýnem a Londýně, kde v roce 1883 zemřel.

Podobně jako mnozí myslitelé, načrtl Marx své nejobjevnější úvahy ve věku dvaceti až třiceti let, pak je už jen rozvíjel. Jeho základní názor, uvedený v Německé ideologii (1846), nedávno znovu formuloval jako bonmot James Carville: „Je to ekonomie, hlupáci.“ Marx tomu říká „materialistické pojetí dějin“. Dnes je přijímáno bezvýhradně, analytici všech politických směrů je používají stejně jako Carville, bez jakýchkoli přívlastků. Když konzervativci argumentují, že stát blahobytu je odsouzen k zániku, poněvadž, dusí soukromé podnikání; že Sovětský svaz se zhroutil proto, že nebyl schopen se vyrovnat západnímu kapitalismu, přijímají Marxovu tezi, že hnací silou lidského rozvoje je ekonomika. V roce 1969 poznamenal Sir John Hicks, britský nositel Nobelovy ceny: „Pokud jde o teorii dějin, Karel Marx téměř nemá konkurenci. Je pozoruhodné, že sto let po Kapitálu se objevilo tak málo nového.“

Marx byl přesvědčen, že postoje a názory lidí jsou výslednicí procesu, jímž společnost organizuje výrobu. Kapitalismus například způsobuje, že lidé propadají přízemní lakotě. „Peníze jsou všeobecnou, sebou samými vytvořenou hodnotou všech věcí. Proto oloupily celý svět, lidský jako přírodní, o jeho vlastní hodnoty,“ napsal, když mu bylo dvacet pět let. „Peníze jsou odcizená podstata lidské práce a bytí. Tato cizí podstata člověka ovládá, a on ji uctívá.“

Současné noviny a časopisy překypují rubrikami Peníze, Chytré peníze, Hodnota, Zisk, Úspěch... Televize chrlí finanční informace a rady pro podnikatele, do nebe vynáší úspěšné investory typu Warrena Buffetta a George Sorose. Nic nového pod sluncem - už Marx naznačil, že nás čeká to, co dnes předvádí většina hollywoodské produkce.

Komunistický manifest, který napsal Marx spolu s Bedřichem Engelsem (také pocházel z Porýní, jeho otec měl podíl na továrně v Manchestru), málem nespatřil světlo světa. Engels načrtl první verzi koncem roku 1847, ale příliš zaměstnaný Marx usedl, aby jej dopsal, teprve když ho o to požádali zoufalí kolegové ze Svazu komunistů. Snad díky naléhavé uzávěrce je jeho jazyk ladnější než obvykle a konečná verze z února 1848 obsahuje některé z Marxových nejostřejších formulací: „Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu.“ „Dějiny všech dosud existujících společností jsou dějinami třídních bojů.“ Co buržoazie produkuje především, jsou její vlastní hrobaři.

Chybná proroctví Manifestu o bezprostředním zániku kapitalismu zatemnila mnohem trvalejší intelektuální úspěch: Marxovo vysvětlení, jak kapitalismus funguje. Na rozdíl od mnoha svých stoupenců nikdy nepodceňoval moc volného trhu. „Buržoazie během svého sotva stoletého panství vytvořila masívnější a kolosálnější výrobní síly, než všechny předchozí generace dohromady,“ napsal. „Dokázala zázraky daleko převyšující egyptské pyramidy, římské vodovody a gotické katedrály; vede výpravy, jež zastiňují všechny dřívější exody a křižácká tažení.“

K bezpříkladnému zvýšení výroby, jinak známému jako průmyslová revoluce, nedošlo jen v několika málo zemích, neboť neustálá potřeba nových trhů „žene buržoazii po celém zemském povrchu“. Všude, kam buržoazie přichází, podemílá tradiční způsoby výroby, tvrdil Marx. „Všechen starodávný národní průmysl byl zničen, nebo je denně ničen. Je vytlačován novým průmyslem, jehož zavedení je otázkou života a smrti pro všechny civilizované národy.“

Netrpělo jen místní hospodářství, houževnaté síly modernizace a mezinárodní integrace smetly celé kultury. „Intelektuální tvorba jednotlivých národů se stává vlastnictvím všech. Národní jednostrannost a úzkoprsost jsou stále méně možné a z četných národních a místních literatur vzniká literatura světová.“

Heslem konce 20. ‚století je „globalizace“, slyšíme o ní z úst Ťiang Ce-mina až po Tonyho Blaira. Marx většinu jejích důsledků předpověděl už před sto padesáti lety. Kapitalismus pokročil na své cestě k přeměně světa v jediný trh, přičemž státy Evropy, Asie a Ameriky se vyvíjejí ve tři soupeřící obchodní bloky uvnitř tohoto trhu. Romány Johna Grishama jsou překládány do tuctu jazyků, dospívající mládež nosí všude na světě čepice amerických basebalových klubů a v ekonomice téměř každý mluví anglicky, globálním jazykem peněz. Příležitostně vyvolá některá bojovná skupina - francouzští rolníci, britští horníci, američtí dělníci z automobilového průmyslu - zápas o národní zájmy, ale vždy to skončí fiaskem.

Permanentní revoluci, kterou představuje kapitalismus, nelze ničím zastavit. „Neustálé rozrušování všech společenských podmínek, trvalá nejistota a pobouření odlišují buržoazní epochu od všech předchozích,“ napsal Marx. „Vše, co je pevné, taje ve vzduchu, vše, co je svaté, je profanováno, a člověk je nakonec nucen střízlivě čelit svým skutečným životním podmínkám…“

Globalizace bude největším politickým problémem příštího století. Richard Gephardt už vede svou prezidentskou kampaň pod heslem „spravedlivého obchodu“ a v Rusku, ve Francii a v mnoha jiných zemích se objevují populistické, xenofobní strany. Podle nedávné studie Světové banky se Rusko, Čína, Indie, Indonésie a Brazílie stanou během příštích 25 let významnými průmyslovými mocnostmi, a to jen zvýší konkurenční tlak na jiné vyspělé národy. I ekonomové, kteří byli tradičně největšími zastánci globalizace (neboť plodí více vítězů než poražených), se nyní zamýšlejí nad jejími důsledky.

Současní kritici zpravidla používají suššího jazyka než Marx, ale jejich poselství je podobné. „Mezinárodní integrace trhů zboží, služeb a kapitálu tlačí společnosti ke změně jejich tradičních praktik a na oplátku široké vrstvy těchto společností proti tomu bojují,“ napsal harvardský ekonom Dan Rudnik začátkem roku 1997 v průkopnické knize Zašla globalizace příliš daleko? (Has Globalization Gone Too Far?). Poukazuje na to, že dětská práce, podniky, které se vyhýbají placení daní a zavřené americké továrny - to vše jsou rysy globalizace. Nezmínil se o Marxovi (citáty z jeho díla neprospívají kariéře ekonoma na přední univerzitě), ale dospěl k závěru, že nezdar v konfrontaci s globální výzvou by mohl vést k „sociální dezintegraci“.

V londýnském exilu měl Marx spoustu času. Den co den chodil do Britského muzea a devět hodin, od deseti dopoledne do sedmi večer, studoval suché vládní zprávy a klasické ekonomy, například Adama Smithe a Davida Ricarda. Proslulá muzejní čítárna mu byla útočištěm před chátrající domácností, v níž zanechával manželku Jenny, tři děti a služku (která mu v roce 1851 porodila nemanželského syna). Až do roku 1856, kdy Jenny zdědila nějaké peníze, žili stísněně ve dvou pokojích a obvykle byli bez peněz.

Jednou přišel soudní zřízenec vybrat pět liber. Marx je neměl, takže exekutor zabavil „postele, ložní prádlo, šaty, všecko, dokonce kolébku mého ubohého dítěte“, napsala Jenny v dopise příteli. Marx, i za svých nejlepších dob arogantní a podivínský, trpěl nežity a hemeroidy, jež mu znepříjemňovaly vysedávání v Britském muzeu („doufám, že pokud bude buržoazie naživu, bude mít důvod vzpomínat na mé karbunkly,“ napsal Engelsovi), ale nikdy nepřestal pracovat. V letech 1848-1867 uveřejnil řadu ekonomických děl, která vyvrcholila Kapitálem, jímž se, jak sám řekl, pokusil odhalit „ekonomický zákon pohybu moderní společnosti“.

Některé Marxovy snahy skončily nezdarem. Jeho matematický model společnosti, spočívající na myšlence, že práce je zdrojem veškeré hodnoty, je znehodnocen vnitřní nesoudržností, a málokdo jej dnes studuje. Mnohé konstrukce používané moderními ekonomy - jako křivky nabídky a poptávky, výrobní funkce a teorie her - nebyly v 60. letech minulého století ještě známy.

Nová učebnice, Zásady ekonomie (Principles of Econoinics), sepsaná harvardským profesorem N.Gregorym Mankiwem, se na osmi stech stranách zmiňuje o Marxovi jen jednou, a to hanlivě. Mankiw říká při citování Alfreda Marshalla, ekonoma z přelomu století, že ekonomie je „studie lidstva v běžném chodu života“. Odpovídá na otázky jako „Proč je tak obtížné najít v New York City byt?“, „Proč účtují letecké společnosti méně za zpáteční letenku, zůstane-li cestující přes sobotní noc?“

Marx podobné otáky nezavrhoval, ačkoliv jeho teorie pracovní hodnoty se na jejich zodpovídání příliš nehodila, ale považoval je za druhořadé vůči hlavnímu úkolu ekonomie: vysvětlit, jak se v průběhu času vyvíjí společnost.

Jedním z Marxových důležitých zjištění je sklon kapitalismu k vytváření monopolů. V jeho době nebyla tato tendence vůbec zřejmá, a později se zdálo, že o problém se postupně postarají reformy Teddyho Roosevelta a Franklina Delano Roosevelta, které zavedly regulaci monopolů. V posledním desetiletí jsme však svědky nebývalé vlny slučování v sektorech tak rozdílných jako je showbyznys, zdravotnictví, obrana či finanční služby. Rozpočtové škrty a konzervativní soudní rozsudky současně podkopaly pravomoc vládních regulačních úřadů, jakým je například Federální komise pro obchod. Pokud se tyto trendy nezmění, bude nevyhnutelným výsledkem ještě více slučování, vyšší ceny a menší volba pro spotřebitele.

Prvořadým úspěchem Marxe-ekonoma bylo, že do popředí studia hospodářského vývoje postavil podnikatele a zisk. Laikovi, který čte hospodářskou rubriku, se to může zdát samozřejmé, ale pro ekonoma to samozřejmé není. V neoklasické ekonomii, kterou vyučuje Mankiw, jsou středem pozornosti spotřebitelé, zatímco firmy jsou „černými skříňkami“, přeměňujícími suroviny a práci ve zboží, které lidé chtějí koupit. Podle této teorie roste hospodářství v závislosti na tom, jak přibývají pracovní síly a technický pokrok, padající jako mana z nebe.

Marxovo pojetí ekonomického růstu bylo složitější. V jeho modelu jsou kapitalisté štvanci neustále zápolící s konkurenty, kteří se snaží vstoupit na jejich trhy a ukrást jim zisky. Pod takovým tlakem musí firmy snižovat náklady investicemi do strojů šetřících práci, čímž nutí své zaměstnance pracovat tvrději a vyvíjet nové výrobky. Proces, který Marx nazýval „akumulací“, byl hlavní příčinou, proč byl kapitalismus mnohem produktivnější než všechny předchozí společenské systémy. Za feudalismu šlechta spotřebovávala veškerý hospodářský „přebytek“ vytvořený rolníky; v průmyslové společnosti však byli kapitalisté nuceni přebytek vytvořený jejich zaměstnanci investovat, jinak riskovali, že je soupeři smetou. „Akumulujte! Akumulujte! Akumulujte! To je Mojžíš i s proroky,“ prohlásil Marx.

Tuto vizi růstu ekonomové po Marxově smrti většinou opustili. Až.ve 40. letech našeho století ji vzkřísil Joseph Schumpeter, bývalý rakouský ministr financí, který se stal profesorem na Harvardu. Nazval to „tvůrčí destrukcí“. Nedávno připomněla Schumpeterovo dílo skupina vynikajících a matematice nakloněných teoretiků včetně Paula Romera ze Stanfordské a Philippa Aghiona z londýnské univerzity. Ekonomové zabývající se teorií vnitřního růstu obvykle Marxe neuvádějí jako svého intelektuálního předka (kdyby tak učinili, vystavili by se posměchu), ale jejich modely jsou nepochybně duchem marxistické, neboť mají za cíl prokázat, že technický pokrok nepadá z nebe (jako v modelu neoklasickém), ale je výslednicí konkurenčního zápolení.

Marxova verze svobodného podnikání je v souladu také s názory mnoha současných byznysmenů, kteří by se raději nechali zmrskat, než aby se nechali považovat za marxisty. V 80. letech například Jack (Neutron Jack) Welch ml., tvrdý, ale velmi uznávaný předseda General Electric, zavřel desítky závodů této společnosti a propustil desetitisíce zaměstnanců. Důvody jeho kroku by pochopil každý čtenář Marxe. „Drsná a bouřlivá léta osmdesátá jsou ve srovnání s tím, co nás čeká, idylickou selankou“, řekl nedávno Welch akcionářům GE. „Před námi je darwinovské vytlačování slabších konkurentů na každém větším trhu, přičemž žádná ztrátová společnost nebo stát nedostanou cenu útěchy.“

V roce 1881 zemřela Jenny Marxová. Marx se s její ztrátou nedokázal vyrovnat. „Maur je také mrtev,“ řekl Engelsovi, a o dva roky později svou ženu následoval. Na pohřbu jej Engels velebil, jak by se to Marxovi líbilo: „Právě tak, jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, objevil Marx zákon vývoje lidských dějin.“ Nebyla to tak docela pravda, ale nebylo to ani zcela nesprávné. Po kapitalismu sice nenásledoval komunismus, ale stejně tak je faktem, že kapitalismus nepřežil v dickensovské formě, jíž byl Marx současníkem.

V průběhu století po jeho smrti zavedly vlády průmyslových zemí četné reformy, zlepšující životní úroveň pracujících: zákony o minimální mzdě, sociální dávky, státní byty, veřejné zdravotnictví, dědické daně, progresívní daně z příjmu atd. Těmto opatřením by za Marxových časů říkali socialismus - vždyť on mnohá z nich předznamenal v Manifestu - a víme, že kapitalismus by bez nich sotva přežil.

Teprve v posledních dvou desetiletích se soustavně útočilo na sociální demokracii ve jménu „ekonomické efektivnosti“. Prudká pravicová reakce přivodila ostrý vzestup nerovnosti, jak to Marx předvídal. V letech 1980 - 1996 se zvýšil souhrnný příjem nejbohatších pěti procent amerických rodin z 15,3 na 20,3%, kdežto příjem nejchudších 60% rodin poklesl ze 34,2 na 30%. Je to nevídaný přesun zdrojů od chudých k bohatým: každé procento obnáší asi 38 miliard dolarů.

Marx se domníval, že každá společnost se v podstatě dělí na ty, kdo vlastní výrobní prostředky („buržoazie“), a ty, jejichž jediným prodejným artiklem je schopnost pracovat („proletáři“). Toto členění je nepřesné - nebere v úvahu drobné řemeslníky, zaměstnance veřejného sektoru a dělníky, kteří mají akcie v podniku svého zaměstnavatele. Avšak těmi, kdo v minulých dvou desetiletích získali zdaleka nejvíc, byli bezpochyby vlastníci výrobních prostředků - hlavní manažeři a akcionáři.

V roce 1978 vydělával typický nejvyšší manažer velké společnosti asi šedesátkrát víc než dělník; v roce 1995 si odnášel domů už asi l70ti násobek. Akcionářům se rovněž vedlo skvěle, a to jen zdůrazňuje vzestup nerovnosti. Podle Edwarda Wolffa, profesora ekonomie na Newyorské univerzitě, vlastní jedno procento bohatých Američanů polovinu finančních aktiv USA, nejbohatších deset procent více než tři čtvrtiny aktiv. Průzkum Federálního rezervního úřadu (tj. centrální banky, pozn. překl.) ukazuje, že šest z deseti Američanů nevlastní vůbec žádné akcie, ani přímo, ani prostřednictvím penzijních fondů; a ti, co akcie vlastní, v nich mají většinou méně než 10 tisíc dolarů.

Uvedená čísla dokládají, že jedna z nejspornějších Marxových myšlenek - „teorie zbídačování“ - začíná opět platit. Marx se nedomníval, jak tvrdí někteří kritici, že mzdy v kapitalismu nikdy nestoupají, řekl jen, že zisky budou růst rychleji než mzdy, takže časem dělníci ve srovnání s kapitalisty neúměrně zchudnou. A právě to se v posledních dvou desetiletích děje.

Zatímco hodinová mzda je při započtení inflace stále ještě pod úrovní roku 1973, zisky vyletěly vzhůru. V roce 1979 šlo 16% všech peněz produkovaných finančním sektorem na zisky a úroky, dnes je to už 21%.

Klíčovou otázkou budoucnosti (vyjasní ji mj. osud akciového trhu) zůstává, zda může kapitál své zisky i nadále stupňovat. Jak stávka v United Parcel Service (viz Listy č.6/97, str. 67), tak zvýšení minimální mzdy naznačují, že dělníci začínají některé své ztráty kompenzovat. Jejich síla je však omezená, neboť mnoho firem se může snadno přemístit do zemí s levnou pracovní silou. Pokud jde o Marxe, ten nepochyboval, která strana má navrch. „Ctihodní kapitalisté nebudou mít nikdy dost čerstvě využitelného masa a krve, a nechají mrtvé pohřbívat své mrtvé,“ poznamenal v Námezdní práci a kapitálu.

Na hřbitov v Highgate lze snadno dojít z malebného londýnského předměstí. U brány potkávám průvodkyni, starší anglickou dámu jménem Kathleen v tvídové sukni, vlněném svetru a patřičné obuvi. Se svými přidušenými samohláskami jako by právě vystoupila z románu Agáty Christie.

„Přichází k Marxovi hodně lidí?“, ptám se a podávám jí dvě libry (jednu za vstupné, druhou za mapku hřbitova). „Ó ano, ale nevím proč. Máme tu spoustu zajímavějších osobností, třeba George Eliotovou nebo sira Ralpha Richardsona. Určitě k nim nechcete?“ Řekl jsem že ne, a Kathleen mě zdráhavě nasměrovala k severozápadnímu rohu, kde jsem našel mramorový náhrobek završený i impozantní Marxovou hlavou a nápisem Proletáři všech zemí, spojte se! U hrobu byly čerstvé květiny, ale jen tři lidé: dva vousatí turečtí studenti a mladá žena z jižní Koreje, která se mi svěřila, že je socialistka. Všichni studovali v Londýně angličtinu.

„Marx je v Turecku velikánem, ačkoli komunismus je mimo zákon,“ řekl jeden z Turků. Dodal, že byl v Ankaře krátce vězněn za socialistickou činnost. Spolu s přítelem hluboce vychutnávali zážitek, že si mohou u Marxova hrobu vykouřit kamelku.

Zeptal jsem se těch mladých, jestli četli některé Marxovo dílo, zejména Kapitál. Dívka přiznala že ne; studenti se o četbu údajně pokoušeli, ale bylo to pro ně velmi obtížné a moc tomu nerozuměli.

Na zpáteční cestě jsem v autobusu znovu uvažoval, proč je dnes Marx tak opomíjen. Snad proto, že národní hospodářství prospívá - ale vždyť i v dobrých časech nás může o lecčems poučit. Třeba o tom, že zvyšování životní úrovně dělníků závisí na udržení nízké míry nezaměstnanosti. Mnozí ortodoxní ekonomové to až donedávna popírali.

Marx se domníval, že mzdy jsou udržovány na nízké existenční úrovni „rezervní armády“ - nezaměstnaných dělníků, kteří se na pracovním trhu podbízejí. „Snižte rozsah této armády,“ řekl, „a mzdy stoupnou.“ Stalo se. Od poloviny roku 1996 byla v USA průměrná míra nezaměstnanosti okolo pěti procent - nejnižší za posledních čtyřiadvacet let - a střední hodinové mzdy po odečtení inflace vzrostly o 1,4%, což byl první citelný růst po téměř deseti letech.

Patrně nejtrvalejším prvkem Marxova díla je úvaha, kdo má v kapitalistické společnosti moc. Ekonomové, posedlí problémem spotřebitelské volby, toto téma po celá desetiletí zanedbávali. Nedávno se však někteří vrátili k Marxově myšlence, že okolnosti, za nichž jsou lidé nuceni zvolit to či ono řešení, jsou často stejně důležité jako volba sama. (Například přepadený se může „rozhodnout“, zda má násilníkovi vydat své peníze, nebo mít kudlu v zádech.) Na Harvardu vypracoval Oliver Hart novou teorii o tom, jak funguji firmy; jeho kolega Elhanan Helpman a Gene Grossman z Princetonu zkonstruovali formální model způsobu, jímž vládu žene ke škodlivé obchodní politice nátlak soupeřících ekonomických lobbistů.

Marx s chutí prohlašoval, že politici jen přisluhují podnikům, které je platí. „Výkonná moc moderního státu je pouze výborem, jenž spravuje společné záležitosti buržoazie,“ napsal v Manifestu, a později zdůraznil, že američtí politici byli „podřízeni měšťácké výrobě“ už od časů George Washingtona. Pohled na prezidenta, vítajícího v Bílém domě podezřelé byznysmeny oplátkou za příspěvky na volební kampaň, by Marxe vůbec neudivil.

Přes své omyly byl Karel Marx člověkem, pro nějž náš hospodářský systém skrýval jen málo překvapení. Jeho knihy budou stát za čtení, pokud potrvá kapitalismus.

Listy, 2/1998; The New Yorker, 20. 10. 1997, John Cassidy

Předmluva v Listech:

Vlivný newyorský týdeník The New Yorker věnoval své dvojčíslo z konce října 1997 problémům blízké budoucnosti. Vedle článků o univerzitách zítřka, příštím prezidentovi, budoucí válce kultur aj. uveřejnil také stať svého ekonomického spolupracovníka Johna Cassidyho o „mysliteli budoucnosti“, jejíž poněkud zkrácený text přinášíme v překladu Štěpána Steigra.


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 4,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: John Cassidy | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Listy 2/1998

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
28 (28 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
31 (31 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
25 (25 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
22 (22 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
21 (21 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
28 (28 hl.)
Prohnilý humanismus !!
17 (17 hl.)

Celkem hlasovalo: 172


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:55]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:55]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:54]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:26]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:23]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.