Několika poslancům se na jaře podařilo prosadit na jednání sněmovny návrh změny zákona o kolektivním vyjednávání, který popře princip odborové plurality a umožní většinovým organizacím v podnicích po určité lhůtě podepsat kolektivní smlouvu, aniž by musela brát ohled na menšinové organizace.
Zákon požadovalo Odborové sdružení železničářů, aby umlčelo opozici Federace strojvůdců, proti zákonu jsou především menší profesní a nezávislé odbory. Rozhodovat se o něm bude v listopadu.
Poté, co byl návrh hlasy většiny poslanců ČSSD a KSČM na jaře protlačen k dalšímu jednání, požádal jsem ještě coby oblastní pracovník Asociace svobodných odborů tiskovou mluvčí druhé jmenované strany, aby vyřídila pánům poslancům, ať poradí zaměstnancům řady firem, jak se mají vymanit z područí zkorumpovaných odborových předáků, když teď přijdou o jedinou zákonnou možnost, jak je alespoň donutit něco dělat - založit v krajním případě nezávislé odbory a mít tak vliv na kolektivní vyjednávání. Např. v mnoha obchodních řetězcích je většinovou organizací OS pracovníků obchodu, jehož předseda klidně v televizním vystoupení (20.3.2005) prohlásí, že pokud se zjistí, že je některý zaměstnanec opravdu špatný, ještě radí zaměstnavatelům, jak se ho zbavit.
„Jestli vaši páni poslanci sázejí na podporu p. Duška jako symbolu jediné úspěšné stávky z Klausových let, měli by se více zajímat o dění „na zemi“ a zjistili by, že Dušek 1996 a Dušek 2005 jsou naprosto rozdílné osoby. Páni poslanci ale zřejmě raději zavřou přede vším oči, jen když je někdo takový poplácá po zádech a oni budou moci prezentovat, že jsou ve spojení s pracujícími. Jsem zklamán a abych řekl úplnou pravdu, je mi z tohoto jednání zle. Páni poslanci si naprosto neváží lidí, kteří se za osobních obětí (ztráta zaměstnaní, oklešťování mezd, šikana atd.) snaží poměry na pracovištích změnit a jediný nástroj, který k tomu v některých případech mají, jsou nezávislé, neprotěžované a tudíž většinou menšinové odbory,“ uvedl jsem.
„Vážený pane, nemyslíte si, že nejvážnějším problémem současného odborového hnutí je jeho roztříštěnost? Zamysleme se nad tím, zda to nebyl záměr, který vyhovuje spíše zaměstnavateli než zaměstnancům,“ odpověděl mi poslanec Gongol, zatímco jeho stranický kolega Vymětal, poslanec a zároveň předseda malých komunistických odborů OSČMS napsal: „Díky za Vaše e-maily, se kterými zásadně souhlasím... Že jde o pokus likvidace menších odborových centrál je jasné...“
Jistě, roztříštěnost odborů a nejednotný postup skutečně může vyhovovat zaměstnavatelům, což je i důvod, proč pro ně jinak nedůležitou novelu nepodporují pravicoví poslanci. Pan Gongol a spol. se ale ani nepokouší položit si otázku, proč nezávislé odbory na některých pracovištích vznikají a pravici je to fuk. Je to proto, že ty dosavadní jsou prodlouženou rukou zaměstnavatele nebo ignorují zájmy např. některých profesních skupin zaměstnanců. Jen v minimu případů došlo k pokusu zaměstnavatele založit „odbory“ jako zbraň k pacifikaci vlastního osazenstva nebo zablokování kolektivního vyjednávání. Daleko častěji má předseda závodního výboru hrnek na kávu se svým jménem v kanceláři ředitele. Ještě víc zarážející je stav, kdy tímto způsobem komunisté potápí své vlastní odborové organizace.
Trvám na tom, že jednotu odborových organizací nelze nadekretovat shora. Je nutné prosazovat spolupráci mezi řadovými odboráři, klidně i bez posvěcení předáků, na bázi vzájemného respektu, tedy zdola, což je možné jen a jen přímo na pracovištích. Ta většina komunistických poslanců (u ČSSD se tomu nelze vzhledem k provázanosti se špičkami největší centrály divit), která novelu prosazuje, jen a jen dokazuje, jak odtržená je od reality na pracovištích.
25. 10. 2005, Petr Jindra, člen Asociace svobodných odborů Praha a Socialistické alternativy „Budoucnost“
Pohřeb odborové demokracie?
