logo SDS
Dnešní datum: 23. 10. 2018   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Desatero pro okupovaného intelektuála
(01. 03. 2018, 5523x)

Tisková zpráva z XIV. sjezdu SDS
(26. 11. 2017, 996x)

Tys dopadla, levice!
(07. 11. 2017, 956x)

Stanovisko SDS k volbě prezidenta republiky
(08. 01. 2018, 885x)

Splnění povinnosti dané zákonem č. 247/1995 Sb.
(03. 11. 2017, 771x)

Nová revoluce v Rusku
(06. 11. 2017, 770x)

Ruský Putin odsuzuje politické represe sovětské éry
(31. 10. 2017, 733x)

Československo od Května do Února (1945-1948)
(20. 02. 2018, 686x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 26
Prům. 18.8
21 denni
Max. 622
Prům. 401.3

Nyní si čte web : 74 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11)

Vydáno dne 20. 06. 2009 (4882 přečtení)

Pokračování práce V. I. Lenina, psané v dubnu a květnu 1920 (začátek a obsah ZDE).

Dodatek

Dříve než nakladatelství v naší zemi, kterou vyplenili imperialisté celého světa, mstíce se za proletářskou revoluci, a kterou nadále plení a blokují přes všemožné sliby, dané svému dělnictvu — dříve než naše nakladatelství mohla vydat moji brožuru, došel z ciziny dodatečný materiál. Aniž si činím ve své brožuře větší nárok než na letmé poznámky publicisty, zmíním se stručně o některých bodech.

I. Rozkol německých komunistů

Rozkol komunistů v Německu se stal faktem. „Leví“ neboli „zásadní oposice“ utvořili zvláštní „komunistickou dělnickou stranu“ na rozdíl od „komunistické strany“. V Italii spějí věci podle všeho také k rozkolu — pravím, podle všeho, neboť mám jen nová čísla (č. 7 a 8) levého časopisu „Il Soviet“, kde se otevřeně pojednává o možnosti a nutnosti rozkolu, při čemž se také mluví o sjezdu frakce „abstencionistů“ (neboli bojkotářů, tj. odpůrců účasti v parlamentě), kterážto frakce dodnes patří k italské socialistické straně.

Je možno se obávat, že rozkol s „levými“ ‚ s antiparlamentárniky (zčásti také s antipolitiky, s odpůrci politické strany a práce v odborech) se stane zjevem mezinárodním, jako rozkol s „centristy“ (čili kautskyánci, longuetovci, „nezávislovci“ atp.). Nechť se tak stane. Rozkol je přece jen lepší než zmatek, překážející jak ideovému, theoretickému, revolučnímu růstu a zrání strany, tak i její svorné, skutečně organisované praktické práci, opravdu připravující diktaturu proletariátu.

Nechť „leví“ vyzkoušejí v praxi, v národním i mezinárodním měřítku, co dovedou. Nechť zkusí připravovat (a potom i uskutečňovat) diktaturu proletariátu bez přísně zcentralisované strany, mající železnou kázeň, bez umění ovládat všechny obory, odvětví a různé druhy politické a kulturní práce. Praktické zkušenosti je rychle přivedou k rozumu.

Je třeba všemožně se snažit, aby rozkol s „levými“ neztížil, nebo co možná nejméně ztížil v nedaleké budoucnosti neodvratné a nevyhnutelné sloučení všech příslušníků dělnického hnutí, vyslovujících se upřímně a poctivě pro vládu rad a diktaturu proletariátu, v jednotnou stranu. V Rusku měli bolševici zvláštní štěstí, že se jim dostalo patnáctileté lhůty pro soustavný a do důsledků provedený boj jak proti menševikům (tj. oportunistům i „centristům“) tak i proti „levým“, již dávno před tím, než masy zahájily přímý boj za diktaturu proletariátu. V Evropě a v Americe je nyní nutno konat tutéž práci urychleně. Jednotlivci zejména z řad ztroskotavších uchazečů o vůdcovství, mohou (nedostává-li se jim proletářské ukázněnosti a „poctivosti k sobě“) nadlouho trvat na svých chybách, avšak dělnické masy snadno a rychle, až k tomu dozraje doba, se samy sjednotí a sjednotí všechny upřímné komunisty v jednotnou stranu, způsobilou uskutečnit zřízení rad a diktaturu proletariátu.*

II. Komunisté a nezávislí v Německu

Vyslovil jsem v brožuře názor, že kompromis mezi komunisty a levým křídlem nezávislých je nezbytný a pro komunismus prospěšný, že však nebude snadné jej uzavřít. Časopisy, které jsem potom obdržel, daly mi v obou věcech za pravdu. V 32. čísle „Die rote Fahne“, orgánu ústředního výboru komunistické strany Německa (,‚Die rote Fahne“, ústřední orgán komunistické strany Německa, Spartakův Svaz, z 26. března 1920), vyšlo „prohlášení“ tohoto ústředního výboru o vojenském „puči“ (spiknutí, dobrodružství) Kappa—Lüttwitze a o „socialistické vládě“. Toto prohlášení je jak ve své základní myšlence, tak i ve svém praktickém závěru správné. Základní myšlenka záleží v tom, že v nynější době není „objektivní základny“ pro diktaturu proletariátu, neboť „většina městských dělníků“ jde s nezávislými. Závěr: slib „loyální oposice“ (t. j. zanechání přípravy k „násilnému převratu“) vůči „socialistické vládě s vyloučením buržoasně kapitalistických stran“.

To je beze sporu taktika v základě správná. Není-li však třeba probírat malé nepřesnosti formulace, nelze přece jen přejít mlčením, že vládu sociálních zrádců není možno (v oficiálním prohlášení komunistické strany) označit za „socialistickou“, že není možno mluvit o vyloučení „buržoasně kapitalistických stran“, jelikož strany Scheidemannů i pánů Kautských — Crispienů jsou maloburžoasně demokratické, že není přípustné psát takové věci, jako je čtvrtý odstavec prohlášení, ve kterém se praví:

Aby proletářské masy byly dále získávány pro komunismus, má stav, za kterého by mohlo být neomezeně využito politické svobody a za kterého by buržoasní demokracie nemohla vystupovat jako diktatura kapitálu, obrovskou důležitost pro vývoj směrem k proletářské diktatuře…“

Takový stav je nemožný. Maloburžoasní vůdcové, němečtí Hendersonové (Scheidemannové) i Snowdenové (Crispienové) nepřekročují a nemohou překročit rámec buržoasní demokracie, která sama zase nemůže být ničím jiným než diktaturou kapitálu. Tyto zásadně nesprávné a politicky škodlivé věci nebylo třeba vůbec psát, chtěl-li ústřední výbor komunistické strany dosáhnout praktického výsledku, o který naprosto správně usiloval. Proto stačilo říci (chceme-li být parlamentně zdvořilí): Dokud většina městských dělníků jde s nezávislými, my, komunisté, nemůžeme zabraňovat těmto dělníkům, aby se zhostili svých posledních maloměšťácko-demokratických (tj. také „buržoasně kapitalistických“) ilusí na podkladě zkušeností se „svou“ vládou. To stačí pro zdůvodnění kompromisu, který je opravdu nezbytný a musí záležet v tom, že na jistý čas bude zanecháno pokusů o násilné svržení vlády, těšící se důvěře většiny městských dělníků. Ale v každodenní agitaci mezi masami, neomezené rámcem oficiální, parlamentní zdvořilosti, bylo by možno ovšem dodat: Nechť takoví ničemové, jako Scheidemannové, a takoví šosáci, jako Kautští a Crispienové, v praxi předvedou, nakolik jsou zbalamuceni sami a nakolik balamutí dělnictvo; jejich „čistá“ vláda „nejčistěji“ provede tuto „očistu“ Augiášových chlévů socialismu, sociáldemokratismu a ostatních forem sociálního zrádcovství.

Pravá povaha nynějších vůdců „Nezávislé sociálně demokratické strany Německa“ (vůdců, o kterých se nesprávně tvrdí, že prý již ztratili všechen vliv a kteří jsou ve skutečnosti pro proletariát ještě nebezpečnější než maďarští sociální demokraté, kteří se pojmenovali komunisty a slíbili „podporovat“ diktaturu proletariátu) se znovu projevila za německé kornilovštiny, tj. za puče pánů Kappa a Lůttwitze**. Malou, avšak výstižnou ilustraci skýtají článečky Karla Kautského „Rozhodující okamžiky“ („Entscheidende Stunden“) v listu „Freiheit“ (orgánu nezávislých) z 30. března 1920 a Artura Crispiena „K politické situaci“ (tamtéž, 14. dubna 1920). Tito pánové naprosto nedovedou myslit a uvažovat jako revolucionáři. Jsou to ubrečení maloměšťáčtí demokraté, kteří jsou pro proletariát tisíckrát nebezpečnější, prohlašují-li se za přívržence vlády rad a diktatury proletariátu, neboť ve skutečnosti v každé těžké a nebezpečné chvíli budou nevyhnutelně zrazovat… jsouce „zcela upřímně“ přesvědčeni, že pomáhají proletariátu! Vždyť i maďarští sociální demokraté, překřtivše se na komunisty, chtěli „pomoci“ proletariátu, když ze zbabělosti a bezcharakternosti pokládali postavení vlády rad v Maďarsku za beznadějné a rozbrečeli se před agenty dohodových kapitalistů a dohodových katanů.

III. Turati a spol. v Itaii

Čísla italského časopisu „Il Soviet“, o kterých jsem se už zmínil, plně potvrzují to, co jsem v brožuře řekl o chybě italské socialistické strany, která trpí ve svých řadách takové členy, a dokonce takovou skupinu členů parlamentu. Ještě lépe to potvrzuje na věci nezúčastněný svědek, římský korespondent anglického buržoasně liberálního časopisu „The Manchester Guardian“, který v čísle z 12. března 1920 uveřejnil svůj interview s Turatim:

Signor Turati — píše tento korespondent — má za to, že revoluční nebezpečí není tak veliké, aby budilo v Italii neodůvodněné obavy. Maximalisté si hrají s ohněm sovětských theorií jen proto, aby udržovali masy v povznesené a vzrušené náladě. Tyto theorie jsou však vybájenými vidinami, nezralými programy, nehodícími se pro praktické použití. Hodí se jen k tomu, aby udržovaly pracující třídy ve stavu napjatého očekávání. Tíž lidé, kteří jich užívají jako omamného prostředku, aby otupili soudnost proletáře, jsou nuceni vést každodenní boj za některé, často nepatrné hospodářské požadavky aby oddálili chvíli, kdy dělnická třída pozbude svých ilusí a víry ve své oblíbené utopie. Tím se vysvětluje dlouhá řada stávek různého rozsahu a z rozličných pohnutek až po poslední stávky na poště a na železnicích — stávek, které činí i beztak těžké postavení země ještě těžším. Země je rozjitřena obtížemi, spojenými s jejím jaderským problémem, zdeptána svými zahraničními dluhy a nadměrným vydáváním papírových peněz. A přece si ještě naprosto neuvědomuje, že je nutno osvojit si pracovní kázeň, která jedině může obnovit pořádek a blahobyt…“

Je nad slunce jasnější, že anglický korespondent vyžvanil pravdu, kterou pravděpodobně zastírá a zamlouvá i sám Turati, i jeho buržoasní ochránci, pomocníci a inspirátoři v Italii. Tato pravda tkví v tom, že ideje a politická práce pánů Turatiho, Trevesa, Modiglianiho, Dugoniho a spol. je skutečně taková a právě taková, jak ji líčí anglický korespondent. Je to úplné sociální zrádcovství. Jakou cenu má pouhá ochrana pořádku a kázně pro dělnictvo, které je v námezdním otroctví a pracuje pro zisk kapitalistů? A jak jsou nám, Rusům, známy všechny tyto menševické řeči! Jak cenné je přiznání, že masy jsou pro sovětskou moc! Jak tupé a vulgárně buržoasní je nepochopení revoluční úlohy živelně se šířícího stávkového hnutí! Ano, ano, anglický korespondent buržoasně liberálního časopisu prokázal medvědí službu pánům Turati a spol. a výtečně potvrdil správnost požadavku s. Bordigy a jeho přátel z časopisu „Il Soviet“, žádajících, aby italská socialistická strana, chce-li být opravdu pro III. Internacionálu, s hanbou vyhnala ze svých řad pány Turati a spol. a stala se komunistickou stranou nejen podle jména, nýbrž i podle skutků.

IV. Nesprávně závěry ze správných předpokladů

Avšak s. Bordiga a jeho „leví“ přátelé vyvozují ze své správné kritiky pánů Turatiho a spol. nesprávný závěr, že účast v parlamentě je škodlivá vůbec. K obhajobě tohoto názoru nemohou italští „leví“ uvést nejmenší vážný důvod. Prostě neznají (nebo se snaží zapomenout) mezinárodní příklady, kdy bylo využito skutečně revolučně a komunisticky buržoasních parlamentů, takže to nesporně napomohlo přípravě proletářské revoluce. Nedovedou si prostě představit nic „nového“ a do nekonečna se opakujíce, zatracují „staré“, nebolševické, využití parlamentarismu.

V tom také tkví jejich podstatná chyba. Komunismus musí nejen na poli parlamentním, nýbrž i na všech polích činnosti přinést (a bez dlouhé, houževnaté a úporné práce nebude s to přinést) něco zásadně nového, co se radikálně rozchází s tradicemi II. Internacionály (a zároveň uchovat a zlepšit to, co přinesla dobrého).

Všimněte si třebas žurnalistiky. Noviny, brožury a proklamace provádějí nezbytnou propagandu, agitaci a organisační činnost. Bez žurnalistického aparátu se nemůže obejít ani jedno masové hnutí v zemi jen poněkud civilisované. A žádné nářky na „vůdce“, žádné zapřísahání, že masy budou uchráněny před vlivem vůdců, nezprošťují nás nutnosti využívat k tomu lidí, pocházejících z řad buržoasní inteligence, nezbavují nás buržoasně demokratické, „soukromovlastnické“ atmosféry a okolností, za kterých je tato práce za kapitalismu konána. Dokonce ještě dva a půl roku po svržení buržoasie, po vydobytí politické moci proletariátem spatřujeme kolem sebe tuto atmosféru, toto okolí buržoasně demokratických, vlastnických vztahů jako hromadný zjev (mezi rolníky a řemeslníky).

Parlamentarismus je jednou formou práce, žurnalistika druhou. Obsah obou může a musí být komunistický, pracují-li na obou polích skuteční komunisté, skuteční členové proletářské masové strany. Avšak na tom i onom - a na kterémkoli poli činnosti za kapitalismu a za přechodu od kapitalismu k socialismu — není možno se vyhnout obtížím a svérázným úkolům, které musí proletariát překonat a řešit, aby využil pro své cíle lidí, pocházejících z buržoasního prostředí, aby vymýtil buržoasně intelektuálské předsudky a vlivy, aby zeslabil odpor maloburžoasního okolí (a v dalším je i úplně přetvořil).

Cožpak jsme před válkou 1914—1918 nepozorovali, jak se ve všech zemích velmi často stávalo, že velmi „leví“ anarchisté, syndikalisté a ostatní zatracovali parlamentarismus, smáli se buržoasně zchátravším socialistickým parlamentárníkům, tepali jejich kariérismus atd., atp. avšak sami pomocí žurnalistiky, pomocí práce v syndikátech (odborech) dělali tutéž buržoasní kariéru? Cožpak nejsou, omezíme-li se na Francii, příklady pánů Jouhauxů a Merrheimů typické?

Dětinsky naivní „odmítání“ účasti na parlamentarismu záleží právě v tom, že takovým „prostým“, „snadným“, pseudo- revolučním způsobem chtějí „řešit“ nesnadný úkol boje proti buržoasně demokratickým vlivům v řadách dělnického hnutí, ale ve skutečnosti jen utíkají od vlastního stínu, jen zavírají oči před obtížemi, snaží se přenést přes ně pomocí frází. Nejnestoudnější kariérismus, buržoasní využití parlamentních sinekur, nehorázné reformistické zkomolení parlamentní práce, mělké maloměšťácké rutinérství — není pochyby, že to vše jsou obvyklé a převládající charakteristické rysy, plozené kapitalismem všude a nejen mimo řady dělnického hnutí, nýbrž i v něm. Avšak kapitalismus a jím vytvořené buržoasní prostředí (mizící i po svržení buržoasie velmi pomalu, neboť rolnictvo neustále plodí buržoasii) plodí rozhodně ve všech oborech práce i života v podstatě týž, nepatrnými variacemi se formálně odlišující buržoasní kariérismus, nacionální šovinismus, šosácké změlčení atd.

Myslíte si, milí bojkotáři a antiparlamentárníci, že jste „strašně revoluční“, ve skutečnosti však jste se polekali poměrně nevelkých obtíží boje proti buržoasním vlivům v dělnickém hnutí, kdežto vaše vítězství, tj. svržení buržoasie a vydobytí politické moci proletariátem způsobí tytéž obtíže v ještě větším, v nesmírně větším rozsahu. Polekali jste se jako děti nepatrné obtíže, která vás čeká dnes, neuvědomujíce si, že zítra a pozítří se budete musit přece jen učit a doučit překonávat obtíže nepoměrně větší.

Za vlády sovětů se bude vtírat do vaší i do naší proletářské strany ještě více lidí pocházejících z kruhů buržoasní inteligence. Proniknou do sovětů, do soudů i do úřadů, neboť není možno budovat komunismus jinak než pomocí lidí, stvořených kapitalismem, neboť není možno vyhnat a vyhladit buržoasní inteligenci, je třeba nad ní zvítězit, předělat ji, přetvořit a převychovat na podkladě diktatury proletariátu v dlouhém boji i samé proletáře, kteří se svých maloburžoasních předsudků nemohou zhostit rázem, zázrakem, z příkazu matky boží, vydáním hesla, usnesením resoluce a vyhlášením dekretu, nýbrž jen v dlouhém a obtížném boji mas proti maloburžoasním vlivům jako masovému zjevu. Za vlády sovětů tytéž úkoly, které nyní tak pohrdavě, tak povýšeně, tak nerozvážně a tak dětinsky pošetile odmítá antiparlamentárník pouhým mávnutím ruky, tytéž úkoly znovu před námi vyvstávají v sovětech, v sovětské administrativě mezi sovětskými „právními zástupci“ (odstranili jsme v Rusku buržoasní advokacii a dobře jsme učinili, avšak ožívá u nás pod rouškou „sovětských“ „právních zástupců“). Pozorujeme, že mezi sovětskými inženýry, mezi sovětskými učiteli, mezi privilegovanými, tj. nejkvalifikovanějšími a nejlépe placenými dělníky v sovětských továrnách ustavičně ožívají naprosto všechny záporné rysy, které jsou vlastní buržoasnímu parlamentarismu a jedině ustavičným, neúnavným, dlouhým a úporným bojem proletářské organisovanosti a kázně zdoláváme — postupně — toto zlo.

Ovšem, za panství buržoasie je velmi „těžké“ vymýtit buržoasní návyky ve vlastní, tj. v dělnické straně; je „těžké“ vyhnat ze strany obvyklé vůdce — parlamentárníky, vůdce nepolepšitelně zkažené buržoasními předsudky; je „těžké“ „podřídit“ naprosto nezbytný (jistý, třebas velmi omezený) počet lidi, pocházejících z řad buržoasie, proletářské kázni; je „těžké“ utvořit v buržoasním parlamentě takovou komunistickou frakci, která by byla plně ke cti dělnické třídě; je „těžké“ prosadit, aby komunističtí parlamentární zástupci nemařili čas provozováním buržoasně parlamentních kejklů, nýbrž věnovali se velmi naléhavé propagandě, agitaci a organisační práci v masách. To vše je „těžké“, o tom není sporu, těžké to bylo v Rusku, ještě těžší je to v západní Evropě a v Americe, kde buržoasie je mnohem silnější, kde buržoasně demokratické tradice a podobné zjevy jsou mnohem zakořeněnější.

Avšak všechny tyto „obtíže“ jsou přímo dětskými obtížemi v porovnání s úkoly naprosto téhož druhu, které proletariát bude nucen tak jako tak řešit, a to jak k dosažení vítězství, tak i za proletářské revoluce, tak i po převzetí moci proletariátem. V porovnání s těmito, vpravdě gigantickými úkoly, kdy za diktatury proletariátu bude nutno převychovávat miliony rolníků a drobných živnostníků, statisíce zřízenců, úředníků a buržoasních intelektuálů, podřizovat je všechny proletářskému státu a proletářskému vedení, oprošťovat je od buržoasních zvyků a tradic — v porovnání s těmito gigantickými úkoly je přímo hračkou utvořit za panství buržoasie, v buržoasním parlamentě opravdu komunistickou frakci skutečné proletářské strany.

Jestliže „leví“ soudruzi a antiparlamentárníci se nenaučí překonávat nyní i tak nepatrnou nesnáz, pak je možno s veškerou jistotou prohlásit, že buď nebudou s to uskutečnit diktaturu proletariátu a ve velikém rozsahu si podřídit, převychovat a předělat buržoasní inteligenty a buržoasní instituce, nebo se budou musit tomu všemu chvatně doučovat a tímto spěchem velmi poškodí věc proletariátu, nadělají nadmíru mnoho chyb, budou nadprůměrně slabí a neobratní atd.

Dokud buržoasie nebude svržena a dokud pak úplně nezmizí drobné hospodářství a malovýroba zboží, dotud buržoasní okolí, vlastnické návyky a maloměšťácké tradice budou kazit proletářskou práci jak mimo řady dělnického hnutí, tak i v jeho řadách, a to nejen v jednom oboru činnosti, v oboru činnosti parlamentní, nýbrž nevyhnutelně ve všech možných oborech společenské práce, na všech kulturních a politických polích práce bez výjimky. A velmi hrubou chybou, za kterou bychom později neodvratně musili pykat, by byl pokus přenést se přes jeden z „nepříjemných“ úkolů nebo obtíží v jedné oblasti práce a vyhnout se mu. Je třeba se učit a naučit ovládat všechny obory práce a činnosti bez výjimky, zdolávat všechny obtíže a všechny buržoasní návyky, tradice a zvyky vždy a všude. Pohlížet na věc jinak, znamená počínat si neseriosně, prostě dětinsky.

12. května 1920

Poznámky:

* O budoucím sloučení „levých“ komunistů, antiparlamentárníků s komunisty vůbec, poznamenávám ještě toto: Pokud se mi podařilo pročíst časopisy „levých“ komunistů a komunistů vůbec v Německu, „leví“ komunisté mají tu přednost, že dovedou lépe agitovat v masách než komunisté vůbec. Cosi analogického jsem pozoroval často — jenom že v menším rozsahu a v jednotlivých místních organisacích, nikoli v měřítku celostátním — v dějinách bolševické strany. Na př. v letech 1907—1908 „leví“ bolševici někdy a leckde agitovali v masách s větším zdarem než my. To se zčásti vysvětluje tím, že v době revoluce nebo v době, kdy vzpomínky na revoluci jsou ještě živé, je snazší přiblížit se k masám s taktikou „prostého“ negování. To však ještě není důkaz, že tato taktika je správná. Rozhodně však není nejmenší pochyby, že komunistická strana, chce-li být opravdu avantgardou, předvojem revoluční třídy, proletariátu, a chce-li se kromě toho naučit vést široké masy nejen proletářské, nýbrž i neproletářské, masy pracujícího a vykořisťovaného lidu, musí umět propagovat, organisovat i agitovat způsobem co nejpopulárnějším a nejsrozumitelnějším, nejjasnějším a nejzajímavějším jak pro městskou, tovární „ulici“, tak i pro venkov. Pozn. Leninova.

** Neobyčejně jasně, stručně a přesně, marxisticky, je to mimo jiné vysvětleno ve velmi dobře redigovaném časopisu rakouské komunistické strany „Die rote Fahne“ z 28. a 30. března 1920 („Die rote Fahne“, Vídeň 1920, č. 266 a 267; L. L. „Nová etapa německé revoluce“). — Pozn. Leninova.

Návrat na obsah (konec I. kapitoly) TADY


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Vladimír Iljič Lenin | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
28 (28 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
31 (31 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
25 (25 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
22 (22 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
21 (21 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
28 (28 hl.)
Prohnilý humanismus !!
17 (17 hl.)

Celkem hlasovalo: 172


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:57]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:56]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:55]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:55]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:54]
dongdong8
201810.13wengdongdong polo ralph lauren ba sketball shoes nike kyrie 3 perso l sunglasses nike air max su pra shoes convers ...

[12.10.2018 14:09:26]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:24]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...

[12.10.2018 14:09:23]
dongdong8
201810.13wengdongdong ray ban north face outlet swarov ski jewelry christian louboutin shoes ad idas football boots ralph l ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.