logo SDS
Dnešní datum: 08. 02. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 9
Prům. 6.3
21 denni
Max. 635
Prům. 259.3

Nyní si čte web : 83 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Keynes nebyl socialista, ale…

Vydáno dne 01. 10. 2010 (8974 přečtení)

Keynes socialistou NEBYL – třebaže jeho teorii a jeho recepty reformní socialisté využívali a i nyní využívají. A zdaleka nejen reformní socialisté – pokud je toto označení pro ně vůbec ještě výstižné.

Zdá se, že samotná keynesovská logika přesahuje snad dokonce i horizonty samotné keynesovské teorie samotné. Např. ekonom rakouské školy Jesús Huerta de Soto dokonce hovoří o tom, že i monetaristé – kteří po ústupu keynesovství ze slávy a po krachu Reaganova pokusu aplikovat recepty tzv. ekonomie nabídky nadlouho téměř ovládli svět ekonomických politik – jsou vlastně „gnozeologičtí keynesovci“ (viz  článek  J. H. de Soto, „Rakušané proti keynesovcům a monetaristům“, Terra Libera (časopis na website Liberálního institutu), listopad 2004, str. 1 a str. 4 (z knihy Peníze, bankovní úvěry a hospodářský cyklus z roku 1998), podobně Jesús Huerta de Soto, Peníze, banky a hospodářské krize, ASPI-Wolters Kluwer a Liberální institut, Praha 2009, str. 560)…

Podle známého anglického marxistického ekonoma Maurice Dobba, akademika z Cambridge, jehož přátelský vztah ke keynesovské levici a neoricardovcům (zejména ke kolegovi z koleje Trinity Pierro Sraffovi) je znám, Keynes dokonce pociťoval vůči politickému socialistickému hnutí své doby spíš odpor a ten podle Dobba dokonce spíš časem rostl než aby slábnul (M. Dobb, Teórie hodnoty a rozdelovania od A. Smitha (Ideológia a ekonomická teória), Pravda, Bratislava 1980, str. 315).

To na rozdíl od stoupenců jeho ekonomické školy, zejména Joan Robinsonové, u které to bylo naprosto a přesně naopak - čím byla Robinsonová starší, tím byla levicověji a „socialističtěji“ orientována…

K Marxovi měl Keynes jakýsi ironický, ležérní a napůl pohrdavý vztah - a jak sám řekl v rozhovoru s G. B. Shawem v době Velké krize 30. let, dával spíš přednost Engelsovi. Na Marxovi si Keynes cenil zejména to, že Marx byl jedním z mála klasických ekonomů, kteří takříkajíc nepřísahali na bibli tzv. Sayova zákona o celkovém souladu poptávky a nabídky v Systému, který měl ústit v nemožnost výrazné a hlavně všeobecné nadvýroby a nedostatku efektivní poptávky.

A to Keynes na Marxovi velmi uznával a jen proto ho řadil do skupiny složené jinak z jeho historických oblíbenců – konkrétně do skupinky, které říkal „podsvětí kacířů“ a kam patřili ti, co měli k Sayovu zákonu kritický vztah. Zařazoval ho ale až za ty hlavní své oblíbence Gesella a Hobsona a za Malthuse. (pozn. aut. : Do tohoto „podsvětí kacířů“, kteří odmítli přísahat na Sayův zákon už v dobách, kdy kapitál byl ještě historickým junákem čisté akumulace, patřili podle Keynese zejména Silvio Gesell, známý jako autor koncepce a zakladatel hnutí stoupenců „opotřebovávajících se peněz“, John Atkinson Hobson, ekonom zdůrazňující problém efektivní poptávky a realizace, blízký anglickým socialistům-fabiáncům, který podle Keynesova pokračovatele Evseye Domara dokonce intuitivně lépe než Keynes pochopil kapacitotvornou roli investic a stal se tak předchůdcem nejen Keynese, ale dokonce Keynesových pokračovatelů, kteří rozvíjeli keynesovské teorie růstu a cyklu. Dále sem patřil klasický ekonom zpochybňující Sayův zákon Tomáš Robert Malthus, za kterého teprve řadil Keynes Karla Jindřicha Marxe, který sice byl v zásadě ricardiáncem, ale zatímco ostatní ricardiánci včetně svého učitele Sayův zákon výrazně respektovali, Marx tak činil jen občas (viz Jana Violet Robinsonová, Essay o marxistické ekonomice, kapitola X. Reálné a peněžní mzdy). Velký důraz kladl Keynes také na nejstarší osobnost, která poprvé v kostce a jednoznačně nastínila otázku efektivní poptávky -  Bernard z Mandeville, autor tzv. Bajky o včelách. Jen letmo se Keynes zmiňuje o Majoru Douglasovi a připomíná dokonce předchůdce Marxe a klasických ekonomů Sira Viléma Pettyho, který si rovněž uvědomoval význam efektivní poptávky)

Liberál Keynes

John Maynard Keynes, příslušník vyšších vrstev, jmenovaný za své zásluhy britským králem Jiřím v polovině druhé světové války lordem z Tiltonu, byl v podstatě liberálem.

Zajímaly ho především agregátní (úhrnné), makroekonomické veličiny, ve svých receptech nepočítal s hospodářským dirigismem, s dílčí mikroekonomickou regulací, s nějakými „odvětvovými politikami“. V závěrečné („světonázorové“) kapitole svého hlavního díla „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ Keynes říká:

„…Je-li z deseti milionů lidí ochotných a schopných pracovat, devět milionů skutečně zaměstnáno, není důvodu tvrdit, že práce těch devíti milionů, je špatně zaměřena. Stížnosti proti dnešnímu systému nejsou zdůvodněny tím, že by těch devět milionů mělo být zaměstnáno na jiných úkolech, ale tím, že mají být k dispozici úkoly i příležitosti pro zbývající milion…“ 

(J. M. Keynes, Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Nakladatelství ČSAV Praha 1963, str. 351)

Paradoxně ale k odvětvovým politikám a ke specifickým zásahům do jednotlivých segmentů ekonomiky se nejvíc hlásili právě ti jeho pokračovatelé (evropští postkeynesovci), kteří ze systémového hlediska bránili jeho odkaz nejvíc. Kteří tedy byli nejvíc věrni odkazu Keynese, že jeho teorie je „obecná a nikoli speciální“, kteří nejvíc respektovali svébytnost keynesovství a nezávislost tohoto směru na neoklasické ekonomii, a kteří pro tento směr případně budovali mikroekonomické základy - aby keynesovství mohlo být zcela nezávislé na neoklasickém hlavním proudu.

Vytížení kapacit není samozřejmost

V normalizační škole nás ovšem učili, že Keynes byl jakýmsi lokajem kapitálu a buržoazní ekonomie, který jen úslužně přiskočil na pomoc, když byl kapitalismus ohrožen a ze všech sil pomáhal kapitalismu v přežití.

To, že například anglosaská levice včetně marxistů vidí Keynese výrazně jinak, jsme mohli pochopit pouze z knih z pověstného období „zlatých 60. let“ - tedy mimo doporučenou literaturu. Pokud je bylo možno ještě v knihovnách nalézt (což se dařilo se střídavým úspěchem).

Je pravda, že Keynes slovo socialismus k popisování svých představ nepoužíval.  Ale jak se vypořádat s tím, co on sám předvídal, že se bude dít poté, když budou akceptovány a používány jeho vlastní recepty založené na odmítnutí Sayova zákona?

Protože Keynes předložil určitý recept na udržování efektivní poptávky.

A tento recept si vyžadoval nejen práci s úrokovou mírou (její snižování), ale zejména fiskální politiku, vládní investiční impulsy, aby reprodukce mohla probíhat na úrovni jakž takž plné zaměstnanosti a nespadla na jinou rovnovážnou reprodukční úroveň, která vysokou zaměstnanost nepotřebuje a je tedy v rámci „množiny více možných rovnováh“ tou rovnováhou, která se znovu a znovu úplně normálně reprodukuje při nezaměstnanosti faktorů, při nevytížené pracovní síle a kapacitách a nikam dál - k vyšší zaměstnanosti faktorů - se už jako „zákonitá tendence“ nikam neposouvá.

A základem Keynesova učení je právě toto.

Že Sayův zákon ztratil legitimitu a „je nahý“.

Že Systém nemá tendenci směřovat k jedné jediné rovnováze, kdy díky změnám cen bude nakonec vše vytíženo.

Že jenom jedna z více možných rovnováh je ta, která se reprodukuje s vytíženými faktory, s vysokou zaměstnaností…

Po užití Keynesových receptů zůstává „stopa“ – kapacity navíc

Veřejné investiční impulsy prováděná podle keynesovských receptur ovšem za sebou zanechávají „stopu“.

Teď nemyslím veřejný dluh – tak tomu sice je, ale podle keynesovské receptury by to být nemělo a dluh by měl být v době konjunktury umořen – jenom se tak nakonec dostatečně neděje.

Mám na mysli ještě jinou stopu, která by vznikala, i kdyby „stopa veřejného dluhu“ byla vždy řádně umořena.

Šlo o „kapacitní stopu“, které se později věnovali Keynesovi pokračovatelé – keynesiánci dynamiky a růstu (například už zmiňovaný americký ekonom Domar).

Tou stopou jsou takové „kapacity navíc“, které by normálně nepřibývaly, kdyby se nezasahovalo, a kdyby se vláda nestarala o to, na které rovnováze se reprodukční cyklus uvelebí, jestli na té s vysokou nebo nízkou nezaměstnaností.

Kapacity při aplikaci veřejných investičních zásahů jednak přibývají víc, než kdyby jejich vznik závisel pouze na existenci dostatečného zisku, který by vznikal bez veřejných zásahů. Kapacity přibývají také díky veřejným výdajům, které nejsou motivovány ziskem, ale veřejnými cíli udržet koloběh reprodukce na té úrovni, která se vyznačuje vysokou zaměstnaností faktorů.

Jenže k tomu, aby byl udržen právě TEN koloběh reprodukce, právě TA reprodukční rovnováha, na právě TÉ úrovni, kdy je zaměstnanost faktorů slušná (a ne nějaká jiná, taky sice rovnováha, ale v poloze s vysokou nezaměstnaností), je zapotřebí větší objem výdajů, než kdyby všichni, kteří mají nějaké už existující „převisy nad svou spotřebou“ jako už existující investiční zdroje, všechno použili na investiční výdaj, ať už to nějaký zisk slibuje nebo ne.

Podle pokračovatelů Keynese na úseku dynamiky a růstu národního hospodářství je nutno přidat „ještě něco navíc“, ještě nějaké nenulové výdaje, jejichž objem se tito keynesovci snaží specifikovat. Je prý třeba přidat určité výdaje navíc, kryté už ale teď veřejným dluhem, tedy v podstatě důvěrou ve stát, aby se podařilo solidní míru zaměstnanosti (vytíženosti kapacit, faktorů) vůbec jen udržet.

Právě Evsey Domar se k tomu vyjadřuje ve své eseji „Expanze a zaměstnanost“, kterou symbolicky, jako mottem uvozuje celkem často používaným výrokem Černé královny ze „Země za zrcadlem“ z Alenčiných dobrodružství :

„Zaostávajúca krajina“, povedala královna, „tu teda vidíte, že musíte bežat, jako len vládzete, ak chcete ostat na tom istom mieste. Ak sa chciete dostat niekde inde, musíte bežať prinejmenšom dvakrát tak rýchlo…“

(Evsey David Domar, Eseje o teórii ekonomického růstu, vydavatelstvo Slovenskej akademie ved, Bratislava 1966, str. 130).

V samotném textu eseje pak autor zdůrazňuje:

„…ukazuje sa, že nestačí, v keynesovských pojmoch, aby včerajšie úspory boli dnes investované, alebo, jako se to často formuluje, aby se investície vyrovnali úsporám. Dnešné investície musí vždy prekračovat včerajšie úspory. Nestačí iba fakt, že neexistuje tezauracia. Každý deň je potrebná injekcia nových peňazí (alebo detezauracia), ba čo viac, táto injekcia  v absolutných číslach sa musí uskutečňovat zrýchlenou mierou. Hospodárstvo sa musí nepretržite rozšiřovat“

(Domar, stejná esej, cit. dílo, str. 141)…

Aby bylo dost investičních výdajů k doplnění efektivní poptávky na úroveň, kdy je udržována rovnováha s vytíženými faktory, vznikají tedy nejen kapacity z investic, které existují, protože někdo (stát) na nějaké své zisky rezignuje a ze svých existujících zdrojů provedl nezávisle na zisku investice.

Vznikají ještě také kapacity z investic, které nejsou vůbec kryty existujícími zdroji, ale veřejným dluhem. To proto, že také tyto investice (v rozsahu určeném ekonomickou naukou o růstu) jsou zapotřebí, aby efektivní poptávka byla doplněna takovým rozsahem investičních výdajů, aby společnost mohla zvolit mezi možnými rovnováhami právě tu, která reprodukuje slušnou zaměstnanost.

A také tyto investice přinášejí své kapacity navíc jako následek …

A vyšší rozsah kapacit, které nám tu keynesovská receptura obsažená nadále v politikách států i nadále zanechává, je právě taková „stopa“.

Přitom tento rozsah kapacit zjevně nemůže nebýt nadměrný - ve vztahu k ziskové míře.

Antisystémový nesocialista?

Je, myslím, celkem zažitá a obecná představa, že keynesovské recepty jen zasahují nebo zasahovaly do kapitalismu, který si bez státních zásahů není sám schopen pomoci. S tím ale, že kapitalismus podrobený takovým zásahům bude pak dál systémově stejný. Jenom je prostě do něj stále nějak zasahováno, jenom je stále nějak „opravován“…

Jenže Keynes očekával výrazné změny kapitalismu – i když je nepovažoval za něco, co už bude za limitem kapitalismu jako systému. A tato Keynesova představa o dalším vývoji kapitalismu při aplikaci jeho receptů byla „revolučnější“ než by se u liberála dalo očekávat. Jako poměrně revoluční by se vyjímala i dnes, kdybychom se z nějakých důvodů museli vzdát našeho, od Keynesovy doby přece jen výrazně odlišného světového finančně-peněžního řádu, finančních kreací, záplavy umělých peněz a „dluhů všeho druhu“, které (dokud bude „důvěra“) udržují výnosové a poptávkově-nabídkové hodnoty statků a kapacit, takže to, co by jinak mohlo přijít, stále nepřichází…

I když totiž Keynes socialistou nebyl, předpokládal, že se nakonec kapitalismus modifikuje v systém (který on sám neoznačoval nějak odlišně), kde samo vlastnictví kapitálu nebude už nakonec schopno vynášet zisk. Vyplývá to myslím zcela zřetelně z dále uvedených pasáží jeho klíčového díla „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ …

16. kapitola o kapitálu s názvem:
„Různé úvahy o povaze kapitálu“

„Předpokládejme, že byla podniknuta opatření k tomu, aby úroková míra byla v souladu s mírou investic odpovídající plné zaměstnanosti. Předpokládejme dále, že opatření státu zasahují jako faktor rovnováhy za tím účelem, aby byly zajištěny podmínky růstu výrobních prostředků takovým způsobem, aby přiblížily k hladině nasycenosti tak, aby se životní úroveň nezatížila neúměrně těžkým břemenem.

Za těchto předpokladů se domnívám, že společnost správně vedená, vybavená moderními technickými prostředky a jejíž obyvatelstvo se rychle nezvětšuje, mohla by být schopna během jedné generace snížit mezní efektivnost kapitálu odpovídající stavu rovnováhy přibližně na nulu. Tím bychom dosáhli stavu jakési společnosti téměř statické, v níž rozvoj a pokrok by mohl vyplývat jedině ze změn techniky, vkusu, počtu obyvatelstva a institucí, přičemž by se výrobky kapitálu prodávaly za cenu úměrnou práci do nich vtělené atd., přesně podle stejných zásad, které určují ceny (těch) spotřebních předmětů, do nichž náklady kapitálu vstupují jen v nepatrné míře.

Je-li správný můj předpoklad, že by bylo poměrně snadné vytvořit takovou hojnost kapitálových statků, aby mezní efektivnost se rovnala nule, pak by to byla nejrozumnější cesta, jak pozvolna odstranit různé odpuzující rysy kapitalismu. Není třeba mnoho přemýšlet, abychom pochopili, k jakým ohromným změnám by došlo, kdyby postupně zmizela míra zisku z akumulovaného bohatství. Každý by mohl i v těchto podmínkách svobodně hromadit svůj důchod, získaný prací s tím zaměřením, aby jej později utratil.

Třebaže by zmizeli rentiéři, zbylo by přesto ještě dosti místa pro podnikání a dovednost v odhadování perspektivních výnosů, na které by se názory mohly lišit. To, co bylo shora uvedeno, se totiž týká čisté úrokové míry bez jakékoli srážky za riziko a netýká se tedy hrubého výnosu z majetkových hodnot včetně odměny za riziko.

Pokud by tudíž čistá úroková míra nebyla udržována na negativní úrovni, přinášely by prozíravé investice do osobních majetkových hodnot s nejistým perspektivním výnosem stále ještě pozitivní výhody…“

(J. M. Keynes, Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Nakladatelství ČSAV Praha 1963, str. 219-220)

(poznámka M. T.:

Kdyby byla čistá úroková míra nejen nulová, ale dokonce negativní, vlastnictví by se nejen nemohlo vyplácet, ale bylo by vlastně spíš břemenem a zátěží, jak v nějaké podivuhodné utopické říši Toma Bombadila – a když už se nám sem tato nezařaditelná postavička z Pána Prstenů připletla, můžeme si v této souvislosti, ale i za účelem určitého rozptýlení, připomenout onu poměrně známou pasáž z prvního dílu trilogie Pána Prstenů:

„Krásná paní,“ řekl opět po chvíli Frodo, „povězte mi, pokud se neptám příliš hloupě, kdo je Tom Bombadil?“

„Je,“ řekla Zlatěnka a s úsměvem se zastavila v letu.

 Frodo na ní hleděl tázavě.

„Je, jak jste ho viděli,“ řekla v odpověď na jeho pohled. „Je Pánem lesů, vod a kopců.“

„Takže celá tahle zvláštní země patří jemu?“

„Kdepak!“ odpověděla a její úsměv se vytratil. "To by bylo opravdu břemeno," dodala polohlasem, jako k sobě. „Stromy a tráva a všechno, co roste nebo žije v této zemi, patří samo sobě. Tom Bombadil je Pán. Starého Toma nikdo nikdy nepolapil, když chodí po lese, brodí se vodou, skáče po kopcích světlem a stínem. Nezná strach. Tom Bombadil je Pán.“

(John Ronald Reuel Tolkien, Pán prstenů I. Společenstvo Prstenu, Mladá Fronta, Praha 1990, str. 122)

24. (závěrečná) kapitola o Keynesově ekonomické filozofii (či snad „světonázoru“) s názvem
 „Závěrečné poznámky o sociální filozofii, k níž by obecná teorie mohla vést“

„Hlavními nedostatky ekonomické společnosti, ve které žijeme, jsou neschopnost zajistit plnou zaměstnanost a náhodné a nespravedlivé rozdělení bohatství a důchodů. Vztah předcházející teorie k prvnímu nedostatku je zřejmý. Avšak ve dvou důležitých hlediscích je tato teorie významná i pro druhý bod.

(Někteří lidé by rádi větší rovnost)… ale podle mého názoru je zejména zneklidňuje představa, že růst kapitálu závisí na intenzitě podnětů k individuálním úsporám a že u tohoto růstu jsme z velké části odkázáni na to, kolik ze svých přebytků ušetří bohatí lidé…. (jenže) … až do dosažení plné zaměstnanosti nezávisí růst kapitálu na nízkém sklonu ke spotřebě, nýbrž naopak je jím brzděn. Jedině v podmínkách plné zaměstnanosti je nízký sklon ke spotřebě příznivý růstu kapitálu. Kromě toho ze zkušeností víme, že v současných podmínkách úspory nahromaděné institucemi a umořovacími fondy jsou více než dostačující a že opatření zaměřená k redistribuci důchodů a vedoucí k posílení sklonu ke spotřebě mohou značně urychlit růst kapitálu…

… Naše argumentace vede tudíž k závěru, že v současných podmínkách růst bohatství nejenom že nezávisí na zdrženlivosti bohatých lidí, jak se obvykle předpokládá, ale je jí spíše brzděn (až do chvíle než jsou kapacity včetně pracovní síly vytíženy)

… Bude tedy pro nás nejvýhodnější snížit úrokovou míru vzhledem k tabulce mezní efektivnosti kapitálu na takovou výši, kdy je dosažena plná zaměstnanost. Nelze pochybovat, že toto kritérium povede ke značně nižší úrokové míře, než jaká platila dosud, a pokud lze soudit ze změn mezní efektivnosti kapitálu, odpovídajících zvětšování masy kapitálu, bude pravděpodobně úroková míra nepřetržitě klesat, bude-li možno stále udržovat více méně plnou zaměstnanost…

Jsem přesvědčen, že poptávka po kapitálu je přesně omezena v tom smyslu, že by nebylo obtížné zvětšit zásobu kapitálu až k bodu, kdy by jeho mezní efektivnost klesla na velmi nízkou veličinu. To neznamená, že by užívání kapitálových statků tak říkajíc nestálo nic, ale jen to, že by jejich výnos musel krýt o něco více než jejich znehodnocení následkem opotřebování a zastarávání plus určitou nevelkou přirážku ke krytí rizika a k odměňování zvláštní znalosti a bystrozrakosti. Stručně řečeno, celkový výnos ze statků dlouhodobého užívání, poskytovaný během celého jejich období jejich životnosti, stejně jako je tomu u statků krátkodobého užívání kryl by náklady na práci, spojené s jejich výrobou, plus přirážku za převzetí rizika a za hodnotu kvalifikace a dozoru. 

I kdyby tato situace byla zcela v souladu s určitým stupněm individualismu, nezabránila by postupné euthanásii rentiéra a tedy ani euthanasii stále více rostoucího útlaku kapitalistů, jehož účelem je těžit z hodnoty kapitálu, která vyplývá ze vzácnosti. Úrok v dnešních podmínkách není odměnou za nějakou skutečnou oběť, stejně jako jí není pozemková renta. Vlastníku kapitálu plyne úrok proto, že kapitál je sotva postačující, stejně tak jako vlastníku půdy plyne renta proto, že půdy není nadbytek. Ale zatím co mohou existovat vnitřní příčiny nedostatku půdy, není vnitřních příčin pro nedostatek kapitálu…

…Pokládám proto rentiérskou stránku kapitalismu za přechodnou fázi, která skončí, jakmile splní své poslání.

V praxi bychom, se mohli zaměřit na zvětšení objemu kapitálu až k bodu, kdy přestane být nedostatkový, takže odpadne prémie připadající investorovi bez funkce. Dále bychom se mohli zaměřit na systém přímého zdanění, který by umožnil finančníkům, podnikatelům et hoc genus omne - tj. „dalším lidem tohoto druhu - (kteří zajisté mají tak rádi své povolání, že bude možno jejich služby získat levněji než dosud) (pozn. M. T. - to nic, to je jen Keynesův anglický humor), aby svou inteligenci, energii a odborné schopnosti dali do služeb společnosti za rozumnou odměnu … zkušenost také ukáže, v jaké míře bude možné podněcovat průměrný sklon ke spotřebě, aniž se přitom vzdáme svého cíle, během jedné dvou generací zbavit kapitál hodnoty, která vyplývá z jeho nedostatku…“

(J. M. Keynes, Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Nakladatelství ČSAV Praha 1963, str. 346-349)

Závěrem

Dvě generace od roku 1936 jsou dávno za námi.

Keynesiánství jako ucelená vládní politika starých vyspělých zemí bylo ovšem mezitím jednak výrazně utlumeno v 80. letech XX. století - v podstatě proto, že selhalo na úseku stagflace a také se svezlo na vzpouře proti byrokratickému státu, „který příliš bere“…

Zejména ale vznikl zcela jiný finančně-peněžní světový řád.

Sama saturace reálného produktivního kapitálu ve starém vyspělém světě už zřejmě existuje. A po každé nové kapacitě, která má stejnou cenu po celém světě a která byla uvedena do provozu v té části Třetího světa, kde je pořádek, elementární infrastruktura a mnohem nižší cena pracovní síly, se ve starém vyspělém světě stane nějaký produktivní kapitál nadbytečnějším, než byl. Jen vlastní peníze nekryté komoditou (fiat money) a záplava uvěrových peněz, které prýští z mezery mezi úplným a dílčím krytím poskytovaných úvěrů vkladem, vytvářejí agregát peněz, který dá kapacitám hodnotu – u kapacit odvozenou od toho, co taková kapacita vynáší.

Domnívám se, že Keynesovy předpovědi by zřejmě už byly ve starých vyspělých zemích faktem, kdyby zůstala stará komoditní peněžní soustava, která ještě doznívala za Keynese, a bez finančních nebo spíš financializačních kreací, už by tu kapitalismus, jak ho ještě známe, asi nebyl…

Otázkou ale zůstává, jak dlouho je možné finanční kreace, o kterých už toho bylo tolik řečeno, provozovat…

V Chrudimi dne 24. 7. 2010, Miroslav Tejkl


Příloha:

Dodatek - Keynes o kapitálu a zisku

Keynes měl také zajímavé názory na podstatu a povahu kapitálu: 

„Je mnohem účelnější mluvit o tom, že kapitál poskytuje během své životnosti výnos převyšující původní náklady, než o tom, že je produktivní. Jediným důvodem, proč majetková hodnota poskytuje během své životnosti vyhlídku na výnos, jehož celková hodnota převyšuje její počáteční cenu nabídky, je to, že je vzácná.  Je udržována vzácnou vzhledem ke konkurenci úrokové míry peněz. Stane-li se kapitál méně vzácným, přebytek výnosu se zmenší, aniž se proto stal kapitál méně produktivním, alespoň ve fyzickém slova smyslu. Dávám proto přednost předklasické (spíš „klasické“ řečeno dnes typickou terminologií, která zná odlišný „neoklasicismus“ – pozn. M. T.) doktríně, že všechno je vyrobeno prací s pomocí toho, co se obvykle nazývalo řemeslnou dovedností a nyní je označováno jako technologie, dále přírodními zdroji, které jsou volně přístupné, nebo se za ně zaplatí renta podle stupně jejich vzácnosti nebo hojnosti, a konečně výsledky práce minulé, vtělenými do majetkových hodnot, jejichž cena je rovněž vytvářena podle toho, jsou-li vzácné nebo hojné. Je výhodnější považovat práci, ovšem včetně osobních služeb podnikatele a jeho pomocníků, za jediný faktor výroby, který působí v daných podmínkách technologie, přírodních zdrojů, výrobních prostředků a efektivní poptávky….“   

(J. M. Keynes, Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Nakladatelství ČSAV Praha 1964, str. 214).

Hlavní protagonistka postkeynesiánců Joan Robinsonová dává najevo velmi skepticky postoj k neoklasickému názoru, že „zisk je nákladem kapitálu“ a tedy navždy nutným a nezbytným a ospravedlnitelným. Přitom Robinsonová se při své argumentaci na svého „velkého učitele“ Keynese výslovně odvolává. V celé kapitole uvažuje nad oprávněností zvláštní „ceny nabídky kapitálu“ a na závěr pak sice trochu váhavě, ale přece jen vrtí záporně hlavou: 

„ Jestliže ortodoxní (zde ten neoklasický – poznámka M. T.) názor o definitivní ceně nabídky se rozpadá, když ho zkoumáme, nezbývá nám nic, než Marxovo poznání, že kapitál se akumuluje a udržuje, protože je v povaze kapitalistů akumulovat. Nedostatek jasnosti při pojednávání o motivech vedoucích k investování, je, jak jsme viděli slabinou jeho pojednání o krizích, ale z hlediska dlouhodobého to snad není důležité a vyhlídka na jakoukoli úroveň zisku v širokých mezích stačí, aby systém zůstal v činnosti. Keynes zastává tentýž názor jako Marx, ač jej neformuluje tak drasticky (Keynesovy citace dále zvýrazněny M.T.) : „Pravděpodobně většinu našich rozhodnutí vykonat něco pozitivního – jejich plné důsledky se budou projevovat po dlouhou dobu v budoucnosti – lze považovat jen za výsledek působení jaré životní síly – spontánního nutkání k činnosti místo nečinnosti – a nikoli za výsledek zváženého průměru kvantitativních užitků násobených kvantitativními pravděpodobnostmi. Podnikání si jen samo předstírá, že je hlavně popoháněno tím, co uvádí ve svých prospektech, jakkoli otevřeně a upřímně. Jen o něco více než výprava na jižní točnu se opírá o přesný výpočet budoucích užitků“ … „Není zapotřebí hrát dnes o tak vysoké sázky. Mnohem nižší sázky budou vyhovovat právě tak dobře, jakmile jim hráči přivyknou“

Joan Violet Robinsonová, Essay o marxistické ekonomice, Práce, Praha 1948, kapitola „Ortodoxní teorie zisku“, str. 66 nebo v poněkud jiných slovních obratech viz česky - Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Nakladatelství ČSAV Praha 1963, str. 171, respektive poslední dvě věty - str. 347)


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Manifest radikálního liberalismu (14.09.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Miroslav Tejkl | Počet komentářů: 11 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
1920 (1920 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
1471 (1471 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
1557 (1557 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
988 (988 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1618 (1618 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1504 (1504 hl.)
Prohnilý humanismus !!
995 (995 hl.)

Celkem hlasovalo: 10053


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.