Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání

Eddie Ford napsal pro Weekly Worker vysoce detailní a poutavý přehled o politickém zemětřesení v Řecku, které rozechvívá jak mezinárodní investory, tak evropské vlády. SYRIZA, koalice radikální levice, může brzy ovládnout řeckou vládu. Místo toho, aby své články uzavřel nějakou nadčasovou, neužitečnou „věčnou pravdou“ jako „to, co se teď stane, závisí na třídním boji,“ postavil se přímo tváří v tvář otázce bezprostředně položené nadcházejícími volbami v Řecku: kapitalistická státní moc a co by s ní měla levice (konkrétně SYRIZA) dělat.

A jaká je Fordova odpověď? „Odmítnout všechny pozvánky k sestavování vlády“, protože „v Řecku není marxistická strana, schopná vytvořit vládu, která by se zavázala provádět úplný minimální programu marxismu.“ Místo toho nám říká, že je lepší počkat, „dokud nebudeme mít jasnou většinu s mandátem přechodu k socialismu, že je mnohem lepší být extrémní opoziční stranou, která nekompromisně bojuje nejen proti škrtům, ale za novou, mnohem demokratičtější ústavu.“

To je marxistické vydání knihy Johna Hollowaye Změnit svět bez převzetí moci.

Pokud může SYRIZA sestavit vládu na základě má pět podmínek Alexise Tsiprase (představitel strany SYRIZA), by bylo zločinem, kdyby tak neučinila. Podle pravidel řecké ústavy by odmítnutí sestavit vládu znamenalo postoupit tuto pravomoc dalším volebním soupeřům, což jsou PASOK (sociální demokraté) a Nová demokracie (ND, pravicová strana velkého byznysu), tedy dvěma stranám odpovědným za nebezpečnou politiku úsporných škrtů, která rozpárala řeckou společnost.

Pokud by se SYRIZA dobrovolně vzdala moci ve prospěch ND a PASOKu, zradila by miliony Řeků, kteří dávají SYRIZe šanci vládnout. Nač hlasovat pro SYRIZu, mají-li PASOK a ND prohrát volby, a přesto sestavit vládu, protože SYRIZA odmítá dostát svým předvolebním slibům? Pokud SYRIZA předá pravomoc PASOKu a ND, stane se stranou „extrémní opozice“, a ne vládní stranou, začne potom nekompromisně bojovat s PASOKem a ND za „novou, mnohem demokratičtější ústavu“ a zaslouženě se setká s výsměchem a posměchem.

Zdaleka nejlepší způsob, jak demoralizovat nové podporovatele SYRIZy a zajistit jejich návrat zpět do tábora PASOKu, by pro SYRIZu bylo řídit se Fordovou radou, umýt si ruce od politické odpovědnosti, protože podmínky nejsou zdaleka ideální pro provádění marxistického program „úplného minima" neexistující Komunistické strany Evropské unie. Tento postup (nebo spíše nepostup) SYRIZy by vlil novou krev do žil právě „buržoazní politické hře“, které se Komunistická strana Velké Británie tak vysmívá. To by také uchovalo hlavní aktéry této hry v dělnickém hnutí, stalinismus a sociální demokracii, dvě síly, které nás drží nás upozaďují před revolučními převraty v Řecku a skoro všude jinde po téměř 80 let. Kdy naposledy miliony dělníků přesunuly svou podporu od stalinistických a sociálně demokratických stran k radikální levici, která vytváří možnost nahradit je obě? Měli bychom tuto možnost nechat projít, protože okolnosti zdaleka nejsou ideální a protože jsou potíže před námi obrovské?

To, co dnes existuje v Řecku, je příležitostí světově historického významu „vyhrát bitvu o demokracii“, jako to Karel Marx tak výstižně podal v Komunistickém manifestu, a připomíná nám to, že „demokratická republika je nejbližším přístupem k diktatuře proletariátu“, jak napsal Lenin v knize Stát a revoluce.

Stručně řečeno, hypotézy, které diskutovala Kominterna, jsou nyní v Řecku reálnou možností.

Hlavním nebezpečím v Řecku není reformismus nebo oportunismus ze strany SYRIZy. Kdyby měla SYRIZA silné oportunistické tendence, by bychom po volbách 6. května svědky tlaku z jejích řad na oslabení, rozmělnění a kompromisů ve věci slibu pěti bodů zastavit úsporná opatření. Takový prohnilý a zbytečný kompromis by byl nezbytným předpokladem SYRIZou vedené koaliční vlády s PASOKem, ND a DIMARem (pravicová odnož SYRIZy). Místo toho stál Tsipras pevně, odolal pokušení zobchodovat zásady za moc a těšil se plné a jednomyslné podpoře ze strany složek SYRIZy.

To vše dělá z tvrzení britského socialisty Alexe Callinicose, že dosavadní kroky SYRIZy jsou ilustrací reformistických rozporů, buď špatný ultralevicový vtip nebo beznadějně dogmatický pokus přinutit SYRIZu, aby se podřídila schématu britské SWP (Socialistická dělnická strana) pro kategorizaci politických organizací jako reformistická, revoluční nebo centristická strana. Boj SYRIZy za realizaci jejích pěti bodů bude mnohem revolučnější, než cokoli a kdykoli udělala SWP.

Hlavní nebezpečí nyní spočívá v tom, že vládci Řecka a Evropy použijí sílu, podvody a šíření strachu, aby zmařili vítězství SYRIZy ve volbách. Obávají se, že takové vítězství by zbavilo režim škrtů zbytků demokratické legitimity a vytvořilo hrozbu dobrým příkladem pro zbytek Evropy, pokud by SYRIZA splnila svůj závazek úsporná opatření zvrátit, a tím stimulovat hospodářský růst, podobně jako to udělal Island, když odmítl zespolečenštit ztráty svých velkých bank. Lidový režim, jehož úsporný režim pro banky a bohaté by přinesl obecný ekonomický růst a prosperitu pro 99% lidí, to je to poslední, co chtějí.

Aby se tomuto nebezpečí SYRIZA postavila, musí růst početně i kvalitativně, musí zapustit kořeny do všech sousedství, na každém pracovišti, ve vysokoškolských areálech a v kasárnách tím, že zorganizuje své příznivce na všech těchto místech a bude neustále mobilizovat tyto stoupence k maximalizaci hlasů pro SYRIZu ve volbách 17. června. Tato aktivistická politika bude tlačit na další síly jako je KKE (Komunistická strana Řecka [stalinistická]) do práci se SYRIZou, aby se úsporná opatření poslala na smetiště dějin. Militantní grassroots akce a organizace proti podvodům, násilí a šíření strachu ze strany vládců Řecka je také nejlepší pojistkou pro případ jakékoliv kolísání nebo slabosti vedoucích představitelů SYRIZy. Oni budou takovou podporu potřebovat, pokud se dostanou k moci, aby se jim pomohlo čelit obrovským potížím při snaze řešit složité problémy, které přicházejí se snahou vládnout v zájmu 99% lidí v rámci státních institucí vytvořených 1% populace, které drželo 99% pod kontrolou.

Poučení z Řecka je toto: můžeme změnit svět bez převzetí moci, ale pouze v mezích stanovených politickými stranami, které mají tu moc. Ať se nám to líbí nebo ne, státy i nadále patří k světově nejmocnějším institucím, a síly, které drží otěže státní moci řídí směr a rychlost vozu, kterým jedeme. ND a PASOK ignorovaly tucet generálních stávek a masové mobilizace, které řeckou společností dva roky otřásaly, čímž prokázaly neefektivnost těchto akcí z pohledu odklonu politiky od šetřících škrtů. Teprve když politická organizace zrozená z těchto mobilizací a neoddělitelně s nimi související - SYRIZA - začala soutěžit s ND a PASOKem volebně o otěže státní moci, dostala se možnost změny směru řecké společnosti z oblasti lidových požadavků do říše politické reality.

Chcete-li být skutečně efektivní, musí být přímá akce v ulicích, na pracovištích a v univerzitních areálech doplněna přímou akcí u volebních uren. Musíme převzít moc, ne proto že toužíme po moci nad ostatními nebo že chceme nahradit staré hierarchie stranických bossů novými, ale proto, že už si nemůžeme dovolit, aby 1% ovládalo jakoukoli vládu, kdekoliv, z jakéhokoliv důvodu, ať už je to proto, že jsme proti státu z principu nebo si myslíme, že volby jsou obtížnou a nudnou ztrátou času.

Nechceme převzít moc tolik, jako chceme zabránit jim, aby moc použili proti nám. Chceme-li chránit sebe a životy seniorů, chudých, důchodců a jinak postižených, kteří jsou závislí na státních příjmech, aby přežili, musíme vládní nástroje vzít z rukou všech stran působících v zájmu onoho 1%, ať už sami sebe označují za liberální nebo konzervativní, Demokraty nebo Republikány, Toryovce nebo Labouristy či za strany demokratické nebo socialistické – to nehraje žádnou roli. Je příliš nebezpečné nechat tyto strany řídit politiku či politiky na jakékoli úrovni - globální, národní, regionální, místní.

To není věc anarchismu, marxismu, principů nebo ideologie, je to otázka přežití - pro lidstvo a pro planetu. Je-li ekonomický systém je řízen mezinárodní bandou loupeživých podvodníkům a je-li organizován tak, že systematicky ignoruje lidskou slušnost, ekologickou udržitelnost a zdravý rozum, nesmíme umožnit politickým stranám, které jsou loajální k tomuto systému, a samotným podvodníkům ovládat otěže státní moci bez kontroly, bez střetů, protože čím déle to dělají, tím blíže se dostáváme k okraji propasti.

Odstranění politických stranám škrtů a ničení životního prostředí ze stávajících vlád nevytvoří svět horizontální, svět bez hranic, svět bez korporací a svět bez státu, jaký si přejeme, protože státní instituce jsou tak důvěrnou součástí tíživé sociální struktury, které musí být nejprve rozpárána, abychom se do tohoto světa dostali. Nicméně, v tomto okamžiku, takový svět nám nezůstane pro výhru, pokud a dokud neobsadíme vlády a sami nezastavíme jejich pustošivou politiku.

Pham Binh, 29. května 2012
http://www.thenorthstar.info/?p=787
Pro SDS přeložil Milan Neubert, nesouhlasící se vším, co autor napsal, ale s mnohým.