O jakou revoluci ąlo?

Ve společnosti, kde probíhá třídní boj se stává předmětem tohoto boje mimo jiné i kaľdé významné výročí, pietní akt, pomník či socha historické osobnosti, ba dokonce i názvy obcí a stanic hromadné dopravy. Tím víc to platí o hodnocení takové světodějné události, jakou byla Velká říjnová revoluce,jejíľ sté výročí si připomínáme. Na dneąním semináři budou či byly předneseny pohledy na různé stránky a důsledky tohoto procesu. Já se soustředím pouze na jeden, podle mého názoru zásadní a nedostatečně vydiskutovaný aspekt. Mohu ho vyjádřit následující otázkou – O jakou revoluci ąlo? Nástup jakého společenského systému odstartovala a jaké je místo tohoto systému v dějinách?

Víme, ľe nejvíce frekventovanými,ale i krajními odpověďmi na tyto otázky jsou:

1) Podle různých variant burľoasní ideologie ąlo o tragické vybočení z dějin, akt svévole „zlých lidí“ zaslepených nenávistí k bohatým a úspěąným, pro které lidský ľivot nic neznamenal. Určitým podbodem tohoto názoru je tvrzení, ľe ąlo prostě o puč financovaný německou tajnou sluľbou a provedený německými agenty, kteří svedli hloupé masy a nastolili antihumánní, krutou a krvavou diktaturu.

2) Podle ideologie minulého systému a současného stalinismu ąlo o jedinou moľnou formu socialistické revoluce, která nastolila diktaturu proletariátu a přerostla do budování jediné moľné formy socialismu. Ten ovąem dočasně zanikl díky tlaku a intrikám kapitalismu, zradě morálně nepevných a poľivačných vůdců a lenosti a zbabělosti lidových mas, ale brzy bude obnoven nejspíąe ruskými vojsky a čínskými penězi. Případné nedostatky systému byly malé a byly dány předevąím zaostalostí socialistických velmocí, zejména v podmínkách SSSR. J. V. Stalin byl velký vůdce, který včas předělal Rusko, díky tomu vyhrál válku a zachránil lidstvo před faąismem. Chruąčov ho nespravedlivě obvinil a zradil socialismus kapitulantskou politikou mírového souľití a zavedením konsumerismu, který demoralizoval masy. Dělnická třída zradila stranu.

V tomto omezeném prostoru si dovoluji prezentovat třetí názor, ľe totiľ neąlo o socialistickou revoluci. ©lo pouze o revoluci otevírající jednu boční variantu objektivně nutné destrukce kapitalismu – tzv. protosocialismus – tedy nedokonalý prototyp socialismu. Ten sice přinesl hodně dobrého (myslím, ľe to dobré zde nemusím podrobně rozebírat). Nebyl nijak předčasný předevąím vzhledem k nahromaděnému odporu neprivilegovaných mas v řadě zemí proti kapitalismu. Nebylo moľné se tomuto vytvoření jednoho z moľných prototypů vyhnout. Tento systém byl ovąem limitován historickou úrovní výrobních sil a společenské dělby práce, coľ se s daląím vývojem civilizace projevovalo stále víc. Systém nebylo moľné trvale udrľet, podstatně reformovat anebo revolučně změnit na skutečný socialismus. Tato varianta byla slepá. V celkovém kontextu dějin byla vąak nutná a uľitečná, tak jako např. antika a s ní spojená forma otrokářství byla slepou ale nutnou variantou cesty ke kapitalismu. Nedostatky systému vąak nelze chápat jako nějaké pouze subjektivní chyby nebo dopad zaostalosti konkrétních zemí či provokace a tlak Západu. Podle materialistického pojetí dějin musíme předevąím analyzovat ekonomický systém a jeho jádro – formu vlastnictví a roli jednotlivých tříd a skupin v něm.

I poctivé komunisty a stoupence socialismu, kteří nepopírají systémové nedostatky,vąak mate fakt, ľe přílią srostli s představou dějin jako vzestupné přímky, na níľ se nad sebou postupně řadí nezvratně stále lepąí nutné body – společensko ekonomické formace. Srostli jsme s představou, ľe se postupně řadily – 1)prvobytně pospolná společnost, 2)feudalismus, 3) kapitalismus, 4)socialismus a pak komunismus. Skutečné pojetí dějin u klasiků, zejména u Marxe, vąak bylo jiné, coľ později zjistili i oficiální teoretikové protosocialistických zemí, zejména v SSSR. ©lo o tzv. víceliniové pojetí, kdy sice společnost na celém světě začínala výhradně prvobytně pospolnou formací, později se ale tato linie rozpadla – podle místních podmínek - a vedle sebe existovaly a zkouąely se různé formy soukromého vlastnictví (otrokářství, asijský výrobní způsob, raný evropský feudalismus, městská cechovní republika i prostá individuální zboľní malovýroba).

Z těchto forem, které někdy existovaly vedle sebe v jedné zemi, se jako nejpokrokovějąí a nejefektivnějąí prosadil kapitalismus, který pohltil a podle svých potřeb i vyuľil a upravil formy ostatní (viz novodobé otroctví atd.). V určité kritické etapě vývoje kapitalismu praskl řetěz ve svém nejslabąím článku a prosadil se protosocialismus, Ten sice zanikl, ale přesto ovlivnil vývoj kapitalismu tak, ľe by uľ nic nemělo bránit novému nástupu ke skutečnému socialismu – socialismu samosprávnému, ovąem dotaľenému aľ do nejvyąąích poloh do centra řízení a plánování. V tomto systému by se kaľdý mohl reálně podílet na výkonu vlastnických aktivit (nikoliv odborného řízení!!!!) a pro rozdělování a spotřebu by uľ v první fázi platilo heslo „Kaľdý podle svých schopností, kaľdému podle jeho práce a vlastnické aktivity.“

Tím by zmizel nejzávaľnějąí problém minulého systému a nejzávaľnějąí příčina jeho zániku. Protosocialismus na dané úrovni výrobních sil totiľ nemohl splnit to, co sliboval – vlastnickou rovnost (samozřejmě vlastnickou, pokud jde o rozhodování o výrobních prostředcích a práci, nikoli spotřební rovnostářství). Při dělbě práce, kdy měly velké skupiny lidí nestejnou moľnost vstupovat do rozhodování např. dělníci jen malou a řídící aparát velkou –neexistovala moľnost, jak by dělnická třída i daląí skupiny mohly usměrňovat řídící aparát a cítit se jako vlastníci ve svém systému a tudíľ neměli velkou motivaci k práci i zájem o společenský vývoj. Řídící aparát nebyl vykořis»ovatelskou a parazitní třídou, ale protoľe své vlastnické funkce vynakládal v různých podnicích a institucích velmi komplikovaně propojených, měly jeho sloľky řadu specifických zájmů (např. splnit plán podniku bez ohledu na to, kolik to stálo a jak by se to dalo zlepąit vědou a inovacemi, splnit třeba jen formálně, na papíře, „jako“!!). Chyběly účinné ekonomické mechanismy, které by formovaly a pravdivě vyjevovaly společenskou uľitečnost a efektivitu vynaloľení ľivé práce i hmotných zdrojů. Rozhodující byly přímé direktivy jako výsledek netrľních forem dohadování se aparátu. Subjektivismus v rozhodování zde měl velký prostor.

Při tomto dohadování aparátu mohla být zcela znehodnocena masa práce mrtvé i ľivé a dělník i celý podnikový kolektiv vlastně nevěděl, zda si svou prací pomůľe nebo zda to není práce zbytečná a moc drahá. Aparát si nemohl dovolit demokracii, coľ lidi dále odrazovalo, i kdyľ měli celkem sluąnou ľivotní úroveň a sociální jistoty a ve spotřebě nebyly přílią velké diference

Postupně se ukazovala neefektivnost a neperspektivnost systému, lidem vadila zbytečná omezení a v jejich vědomí se usazovala představa vyvolaná burľoasní ideologií – představa o společnosti, kde budou pracovat jako za socialismu, mít ľivotní úroveň části zaměstnanců ve vyspělých kapitalistických zemích. Prohlubovaly se i rozdíly v ľivotní úrovni a zmenąovaly se prostředky pro vyrovnávání sociálních rozdílů, zvyąování ľivotní úrovně jako takové, coľ byly původně nejvýznamnějąí přednosti systému. Úzké profily ve výrobě a nedostatkovost luxusnějąího zboľí a zejména sluľeb vytvářela základ pro výjimečné, ve spotřebě privilegované postavení některých skupin pracovníků ve sluľbách a obchodě. Ti zhodnocovali své postavení na úkor společnosti jako celku a řadových zaměstnanců, zejména dělníků, Na tomto základě rostla i kriminalita, předevąím vąak se prohluboval pocit odcizení od systému a jeho hodnot. Pseudomarxistická ideologie aparátu ztrácela vliv a byla nahrazována burľoasní ideologií. Nedemokratičnost a neschopnost aparátu řeąit problémy odrazovala od systému stále ąirąí okruh občanů, z nichľ mnozí se začali přiklánět k ideji vlastního podnikání a soukromého vlastnictví.

Mocenské zásahy politické elity SSSR, ale i domácích elit jednotlivých protosocialistických zemí a rozklad mezinárodní soustavy těchto zemí tyto negativní procesy jeątě znásobily.

Nespokojenost s nedostatky systému nabyla postupně podoby prohlubujícího se politického rozporu, coľ nakonec vedlo k tomu, ľe doąlo k politické krizi téměř ve vąech zemích, kde protosocialismus existoval, a současně s tím i k jeho zhroucení a obnově kapitalismu. Výhody pro transformaci na burľoasii měl logicky zejména řídící aparát a výąe zmíněné, fakticky privilegované vrstvy pracovníků obchodu a sluľeb, případně kriminální mafie. V některých zemích si elita dokázala moc udrľet a odbourání systému probíhá pomalu a postupně při zachování pozic minulých privilegovaných skupin, které se „čínskou cestou“ nenápadně transformují na burľoasii. To zřejmě čeká i země, kde protosocialismus jeątě existuje a degeneruje (Kuba, KLDR).

V celkovém hodnocení epochy, ve které na dějinné scéně figuroval protosocialismus jako vedlejąí a dočasná alternativa vývoje ke komunistické formaci, je nutné se vyhnout krajním postojům – jak antikomunisticky negativnímu, tak stalinsky nekriticky pozitivnímu hodnocení. VŘSR byla podle mého názoru nikoli socialistická, ale protosocialistická revoluce nastolující určitý nedokonalý prototyp socialismu. ©lo o nedostatečně společenské rovné přivlastňování. ©lo také o specifickou podobu třídní společnosti, zhruba rovné ve spotřebě, ale nerovné, pokud jde o moľnost skupin reálně plnit roli celospolečenského vlastníka.

Revoluční potence VŘSR byly značné, ale omezené, coľ nijak nezpochybňuje její obrovský význam v dějinách lidstva. Současníci – účastníci revolučního procesu a následné generace budování protosocialismu, které se nepodílely na deformacích systému a rozvíjeli jeho humanistické a progresivní stránky, se mohou cítit dotčeni nejen vysloveně negativním hodnocením svého díla, ale i skutečně marxistickou a kritickou analýzou systému. Ve skutečnosti se nemají za co stydět, protoľe v rámci daných moľností jednali objektivně ve směru společenského pokroku a boje proti kapitalismu, kdy i nedokonale společenská protosocialistická soustava porazila extrémní variantu kapitalismu - faąismus, blokovala agresivitu a válkychtivost burľoasie v období studené války a nastolila zatím nejvyąąí míru vlastnické rovnosti a sociální spravedlnosti. Revolucionáře a budovatele protosocialismu lze přirovnat k zárodkům proletariátu a masám chudých lidí pomáhajících burľoasii porazit feudalismus, i kdyľ jejich zájmy ąly mnohem dál a nebyly revolucí zcela naplněny. Můľeme tedy vzpomínat na tuto revoluci, která změnila svět pozitivně a s pocitem hrdosti. Ten by ale nebyl na místě, pokud bychom se nedokázali, třeba jen z osobní nostalgie, poučit z nedostatků systému a vidět správně jeho místo v dějinách.

23. 9. 2017