logo SDS
Dnešní datum: 09. 12. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Nový web SDS
(11. 02. 2019, 522x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 521x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 483x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 434x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 16
Prům. 10.4
21 denni
Max. 1648
Prům. 536

Nyní si čte web : 71 uživ.

04. Kolektivní práce

* Manifest radikálního liberalismu

Vydáno dne 14. 09. 2010 (5993 přečtení)

No konečně! Liberální pravice roztáhla křídla a pokusí se o vzlet do politické výšky. Doporučuji přečíst a pustit se do věcné diskuse. Co na to my jako nekonzervativní levice? (MN)

Evropou obchází neoliberalismus. Neoliberální ideologie je falešným vědomím společnosti v éře globálního kapitalismu.

Přeměnila se také už v reálné politické hnutí, které slouží globálnímu kapitalismu v prosazování jeho cílů.  Součástí tohoto hnutí jsou myslitelé, novináři, politikové, bankéři, podnikatelé, úředníci, elity i zástupci středních vrstev. Ti všichni umetají cestu globálnímu kapitálu.

Globální kapitalismus má tendenci přeměňovat lidi i přírodu v disponibilní, recyklovatelné zdroje pro průmyslovou výrobu za účelem zisku. Nezná jiné kriterium než ziskovost. Jeho ekonomizující přístup ke světu redukuje vše na slovník „ztrát a výnosů“. I politika a společenské vědy, které by měly nabízet širší pohled na svět, jsou kolonizovány ekonomickými zájmy.

Neoliberální ideologie tento proces ospravedlňuje a zasazuje ho do myšlenkového systému opírajícího se o řadu axiomů. Například že kapitalismus, založený na neviditelné ruce trhu, je nejenom zdrojem bohatství, ale i demokracie. Člověk je údajně plně odpovědný za svůj osud, má ho ve svých rukou, pokud mu nepřekáží nadměrná státní regulace. Všichni mají stejnou šanci bez ohledu na majetek, postavení nebo původ.

Výsledkem naplňování těchto axiómů je společnost zcela atomizovaných jedinců, plně vydaných napospas globálnímu kapitálu. Ty pravicové politické strany, jež neoliberalismus vyznávají, odstraňují globálnímu kapitálu z cesty v rámci logiky efektivnosti a utilitárnosti nejrůznější překážky, převážně neekonomického rázu. Za oběť tomuto tažení padají kulturní, ekologické i konzervativně rodinné hodnoty a pravidla. Namísto nich se v lidech podněcuje chamtivost a touha po moci.

Neoliberální ideologie je pokleslou variantou liberálního myšlení, v níž byla ekonomická kritéria a individuální sobectví nadřazeny ostatním hodnotám, které klasický liberalismus vyznával. Zatímco klasický liberalismus vyrostl organicky z víry v Boha a chápal svobodu v kontextu pokory před „vyšším řádem“, neoliberalismus je projevem nepokorné pýchy. Je náboženstvím svého druhu, v němž byl na boha povýšen Trh.

Věří proto, že tržní ekonomika je nejen motorem efektivnosti a produktivity společnosti (a tudíž vše vyřeší), ale je údajně i základem demokratických poměrů. V tomto zjednodušujícím pohledu vede jakákoliv regulace trhu nejen k snížení efektivnosti a produktivity, ale údajně i k omezení demokracie a svobody.

Věří také, že neexistují špinavé peníze. Proto jakékoliv opatření vedoucí k omezení korupce a hospodářské kriminality - protikorupční agent, finanční policie, korunní svědek, majetkové přiznání - je vnímáno neoliberály jako útok na svobodu občanů.

Podle neoliberálů nejlépe vyřeší všechny neduhy nebo problémové sféry moderního světa neviditelná ruka trhu. Poradí si prý s ekologickými problémy, oteplováním, vzděláním, zdravotnictvím, kulturou.  

V neoliberálním myšlení se svět se dělí na schopné, kteří podnikají, a neschopné, kteří se proto musí dávat zaměstnat. Veškerý myslitelný svět je chápán jako zboží. Globálnímu kapitalismu je tudíž ponechána volná ruka, aby kolonizoval veřejný prostor i veřejné statky. Samotné pojmy „veřejnosti“ a „veřejných zájmů“ jsou podezřelé, protože v neoliberálním chápaní světa má smysl jenom to, co je „soukromé“.

Nestojí-li v cestě těmto tendencím osvícená politika, ba se naopak politika kvůli nadvládě neoliberální ideologie stává nástrojem globálního kapitálu, stát a jeho instituce nedokáží čelit dravé moci kapitálu a zajistit pro všechny rovné podmínky. I státní aparát se stává terčem „privatizačních“ snah.

Politické strany se v takovém prostředí mění v komerční organizace obchodující s vlivem, státními zakázkami a pozicemi ve státní správě.  Ve zprivatizované politice se podsvětí a jeho mafiánské struktury propojují s politikou, hledají cesty do nejvyšších pater společnosti a stávají se součástí politického rozhodování.

Hlavní role se ujímá nový hráč na dějinné scéně - politickoekonomická oligarchie. Politické strany se v takovém prostředí mění v instituce, které, předstírajíce politickou činnost, jsou především agenturami na získávání státních a veřejných zakázek a významných pozic ve státní správě. Politické programy a koncepce jsou jen jakýmsi šidítkem pro voliče, kteří bláhově volí tu či onu (pravou nebo levou) koncepci, aby pak v praxi strany dělaly v podstatě tutéž politiku. Ideologický obsah politiky vůbec už není důležitý: podstatné je využít a „zobchodovat“ politický vliv a rozhodování.

Tento systém legitimizuje rozsáhlou korupci. A korupce ve velkém rozsahu, to je vlastně utajený státní převrat. 

Každý má svobodu a právo říkat, co chce. V systému zprivatizované demokracie je ovšem slyšet pouze mocné a vlivné, nikoliv ty chytré. Politicko-ekonomická oligarchie ovládá měkkým nenásilným způsobem i média, která hlásají její (neoliberální) hodnoty.

Paradoxní je, že střední vrstva, která v systému vytvořeném globálním kapitálem, za asistence politického neoliberalismu, strádá nebo přímo upadá, dává většinou své sympatie pravici. Přitom jsou to právě globální procesy podporované neoliberální pravicí, které střední vrstvu decimují. Étos, v němž je jedinec údajně pánem svého osudu díky své píli, schopnostem a vysoké kvalifikaci nebo vysokoškolskému vzdělání, který si střední vrstvy nechaly neoliberální ideologií vnutit, se ukazuje jako stále více falešný.

Stále více lidí ze střední vrstvy propadá mezi tzv. deklasované nebo je tím přímo ohroženo. Stále méně lidí ze střední vrstvy má také šanci vystoupat směrem „nahoru“ a dostat se mezi skutečnou elitu. Navíc upadají i tradiční hodnoty života středních vrstev, jako jsou seberealizace v práci nebo občanská angažovanost. Rostoucí ekonomický tlak zužuje prostor pro dlouhodobý kariérní růst, který je i základem růstu kvalifikace a odbornosti, neboť podniková sféra se přeměňuje z klasických pyramidálních institucí na síťovou organizaci založenou na outsourcingu a najímání námezdních pracovníků na dočasný pracovní poměr. Příslušníci střední třídy jsou stále více využíváni jednorázově, nemají před sebou jasnou profesní perspektivu.

Střední vrstva se nechala navzdory tomuto nepříznivému vývoji přesvědčit neoliberální propagandou, aby volila politiku škrtů, které bez doprovodu rozumné hospodářské politiky povedou ke zhoršení postavení právě střední třídy.

Zde je shrnutí toho, co vytýkáme dnešnímu politickému neoliberálnímu režimu.

  1. Nejvyšší hodnotou je mantra ekonomického růstu, které jsou podřízeny všechny ostatní hodnoty. Z horizontu člověka se postupně vytrácí jakákoliv jiná hodnota než ekonomický kalkul.
  2. Náboženství růstu, coby logický produkt ekonomizujícího přístupu ke světu,  redukuje společnost i jedince na konzumenty.
  3. Tento konzumní pseudosvět je vyztužován kýčovitou zábavou a bezduchým infotainmentem, jehož cílem je vytlačit  z horizontu člověka jakékoliv jiné hlubší hodnoty a způsoby pohledu na svět.
  4. Člověk je v tomto systému zbavován přirozené odpovědnosti za svůj domov, krajinu nebo vlast. Průmyslové plundrování krajiny a přírodních zdrojů je ospravedlňováno potřebou dalšího růstu. Lidé jsou tak programově postupně odcizováni svému domovu, svým kořenům, tradici a přirozenému zakotvení v řádu světa
  5. Společenská atmosféra, v níž jsou nejvyššími hodnotami zisk a narcistické opojení sebou samým, oslabuje u občanů společenské vazby, jako jsou smysl pro rodinu, smysl pro obec a stát. Tím ovšem oslabují demokratický systém.
  6. V prostředí neoliberální ideologie a jejího systému pervertuje liberálně demokratická společnost v systém oligarchické vlády jedné politicko-ekonomické vrstvy rozprostřené napříč demokratickými politickými stranami.
  7. Velice tristní je činnost justice v oblasti korupce a velkých podvodů spojených s politickými špičkami. Jako kdyby byly orgány činné v trestním řízení uštknuté, když jde o zločiny spojené s politikou a korupcí. Pokud jim nejsou usvědčující důkazy přineseny doslova pod nos, tak se nedaří je přimět k činnosti. Často to vypadá, jako kdyby policie a státní zastupitelství byla od toho, aby korupci kryly. Výjimkou zůstávají soudy, které přeci jenom díky své nezávislosti na politické sféře fungují, ovšem pouze pokud se před soud taková kauza vůbec někdy dostane.
  8. Neoliberální politika postupně demontuje sociální stát s cílem co nejvíce zlevnit pracovní sílu a zesílit tak konkurenceschopnost ekonomiky. Tím podemílá institucionální podstatu sociální soudružnosti, na níž je založen liberálně demokratický kapitalismus. Sociální soudružnost v systému liberálního kapitalismu je přitom založena na obecně sdíleném přesvědčení, že majetková i mocenská nerovnost je ve výsledku výhodná pro všechny. Neboli jak říká John Rawls: „Nerovnosti bohatství a pravomocí, jsou spravedlivé pouze tehdy, jestliže vyúsťují v kompenzující blaho pro kohokoliv, zvláště pak pro nejméně zvýhodněné členy společnosti“
  9. Výsledkem neoliberální politiky, včetně jejího útoku na sociální stát, je, že se zvětšují se nůžky mezi bohatými a zbytkem společnosti. Životní úroveň bohatých se stává nesouměřitelnou s ostatními vrstvami společnosti. Nejde už o pouhou nerovnost, ale o nesouměřitelnost, a to ve všech ohledech.
  10. Neoliberalismus je nebezpečím pro demokracii, protože ta je založena nejen na mimoekonomických, netržních hodnotách, ale také na rovnosti v rámci vlády zákona.

*****

Jsme liberálové a se smutným údivem sledujeme, jak se společnosti za pomoci neoliberální klaky a ohlupující moci televizní propagandy zmocňuji oligarchie, jak liberální demokracie založená původně na zastupitelské demokracii a svobodném trhu pervertuje v oligarchický mafiánský kapitalismus.

Víme, že kapitalismus je velmi efektivní ekonomický systém, ale současně nebezpečná síla schopná v zájmu zisku podmanit si celou společnost. Kapitalismus je nutné kultivovat a stále bojovat s jeho temnými stránkami.

Kapitalismus je dobrý sluha, ale zlý pán. Moderní dějiny Západu jsou vlastně bojem o to, aby kapitalismus nedeformoval společnost, ale současně aby si zachoval svojí produktivitu a efektivnost. Dnes se situace opět vymkla z kontroly.

Skuteční liberálové by neměli takovému procesu nečinně přihlížet. Je třeba radikálních činů, je třeba ukázat, že liberalismus coby komplexní systém hodnot, v němž ekonomická svoboda (zakotvená v etice) a individualismus (zakotvený v pokoře před „vyšším řádem“) jsou jedněmi z mnoha jeho dimenzí, nemá nic společného s neoliberalismem, který si od liberalismu vypůjčil své jméno. 

Skuteční liberálové se musejí radikalizovat. Konfrontovat neoliberalismus z pozic takového radikálního liberalismu mimo jiné znamená přestat nečinně přihlížet tomu, jak se ztrácí svobody, jak se svobodná společnost dusí v objetí mafiánského kapitalismu. Pasivní přihlížení se stalo svým způsobem druhem spoluúčasti.

Smutným hrdinou tohoto procesu je sociální demokracie. Ze svého principu by tato strana měla být přirozenou politickou protiváhou tlaku, který na společnost vyvíjí globální kapitalismus a neoliberální ideologie prostřednictvím pravicových stran mechanicky uplatňujících neoliberální politiku. Bohužel tomu tak není, sociální demokracie se dostala do vleku neoliberální politiky a jistým způsobem se stala její součástí. Strana byla „zprivatizována“ mocnými ekonomickými zájmy stejně jako strany tzv. pravicové.

Chce-li se sociální demokracie z tohoto obětí „mafiánského kapitalismu“ vymanit, nesmí (jak to činila dosud) zapomenout v okamžiku volebního vítězství na předvolební sliby, jako jsou majetková přiznání, boj s korupcí a klientelismem, a spokojit se pouze s mechanickou obranou nebo zvyšováním sociálních dávek, jež v takovém kontextu vypadají jen jako snaha korumpovat potenciálně nespokojené oběti systému globálního kapitalismu, v jehož službách pracuje neoliberální pravice.

Sociální demokracie v současném pojetí nezvládá souboj o sociální stát s neoliberální pravicí, protože otázku sociální spravedlnosti a fungování liberální demokracie přestala nahlížet „eticky“, v kontextu jasného hodnotového systému. Navíc svým jednáním otevírá prostor dokonce i pro kritiku sociálního státu „zleva“, v níž je sociální stát, zredukovaný na pouhou technologii distribuce statků, viděn jako nástroj pro vyztužování vlády globálního kapitalismu, jako opium moderního věku, jehož cílem je umlčet kritiku nespravedlivého systému.

Dokud bude sociální demokracie odsouvat na vedlejší kolej „nemateriální“ cíle, jako je prosazování lidských práv, svobod nebo ekologických požadavků, bude - nahlíženo optikou radikálního liberalismu - jen součástí systému mocensko politických struktur, jenž stvořila neoliberální ideologie.

Co je třeba udělat a jaké jsou naše možnosti to prosadit

Kritika neoliberální ideologie je intelektuální a morální úkol pro skutečné liberály. Nabízí se ale také celá řada konkrétních korků, jež by občanská společnost a osvícenější část politické elity v České republice mohly a měly začít prosazovat hned. Zde je jejich výčet.

Majetkové přiznání, legálně nedoložený majetek zdanit osmdesáti procentní daní. Majetkové přiznání je jediným nástrojem, jak alespoň částečně napravit obrovskou majetkovou křivdu z divoké privatizace v 90.letech, kdy velká část majetků byla získána různými podvody a rozkradením společného majetku.

Ombudsman volený občany pro každý kraj, větší pravomoci pro něj. Vzhledem k velké aroganci moci politické, ale i ekonomické, je třeba posílit ochranu řadových občanů před zvůlí mocných. Ombudsman volený lidem a nikoliv politiky pro každý kraj bude zárukou, že se běžný člověk dovolá spravedlnosti.

Zrušit anonymní akcie na majitele. Klíčové opatření proti podstatě mafiánského kapitalismu, anonymnímu vlastnictví. Anonymní vlastnictví je čiré zlo umožňující majetným lidem provádět podvody a podnikat zcela bez ohledu na dopady na ostatní občany, aniž by byli jakkoliv vystaveni právní nebo prostě lidské odpovědnosti. Odpovědné vlastnictví, o němž tak pochvalně pějí ódy různí konzervativci, je v přímém rozporu s anonymní formou vlastnictví. Proto je třeba nekompromisně anonymní akcie na majitele zrušit.

Omezení příspěvku politickým stranám jen na fyzické osoby a stanovit maximální strop. Je třeba vrátit politické strany na úroveň občanské aktivity a nikoliv cíleně dělaného marketingového byznysu. Příjem politické strany by měl odpovídat počtu jejích členů nebo sympatizantů. Je třeba vyloučit to, že byznys si udělá prostřednictvím svých finančních investicí z politických stran svojí služku.

Delegování členů Rad veřejnoprávních médií přímo důležitými společenskými a občanskými sdruženími z oblasti kultury, vědy, školství, církví, ekologické sféry a politiky. Veřejnoprávní média jsou jediná média, která si mohou dovolit být nezávislá na politice i byznysu. Jenomže dnes jsou díky systému volby svých Rad zcela v područí politiků. Jediným způsobem,  jak je rozumně organizovat a vrátit jim jejich původní smysl, je delegovat jmenování Rad přímo do rukou důležitých společenských a kulturních organizací, jako je tomu např. v Německu.

Přímá volba prezidenta, hejtmanů a starostů. Prezident, hejtmani a starostové by měli primárně fungovat věcně a nadstranicky a neměli by být produktem neprůhledných a podezřelých stranických dohod a intrik. Z tohoto důvodu je v jejich případě daleko lepší, když budou voleni přímo občany.

Zvýšení trestních sazeb za korupci a za trestní čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Trestní sazby za korupci a zneužití pravomoci veřejného činitele evidentně neodstrašují úředníky trestné činnosti, a proto je namístě je zvýšit.

Zabavení majetku získaného z trestné činnosti. Toto opatření zcela zásadně chybí v rejstříku trestů hlavně za velké podvody. Zločinci se nám smějí, protože po odsezení trestu, si užijí plody svých podvodů a zločinů.

Trestní odpovědnost právnických osob. Máme-li seriosně postihovat korupci a nekalé praktiky různých firem, pak se bez trestní odpovědnosti právnických osob neobejdeme.

Zákon o státní službě. Zákon o státní službě byl před vstupem do EU pro formu schválen parlamentem, aby byl vzápětí zaparkován s tím, že se odložilo datum jeho účinnosti. Je to z toho důvodu, aby politické strany mohly bez omezení dosazovat do státní správy své lidi a aby jim úředníci, kteří nejsou vybaveni ochranou definitivy, byli zcela po vůli při dojení státního majetku.

Progresivní daň z příjmu.

Jmenování Nejvyššího státního zástupce předsedou Soudcovské unie na návrh ministra spravedlnosti. Ze všech tří pilířů justice se soudci ukázali jako jediní odolní vůči politickému nátlaku a manipulaci. Předseda Soudcovské unie jako jejich reprezentant je zárukou toho, že na místo Nejvyššího státního zástupce jmenuje nejen stoprocentního odborníka, ale i mravní osobnost.  Současně bude mít Nejvyšší státní zástupce jistotu, že nebude vystaven politickým tlakům, protože bude na politicích nezávislý.

Zřízení zvláštního policejního útvaru pro potlačování korupce a organizovaného zločinu a rovněž tak specializovaného státního zastupitelství.

Stanovení povinnosti státních úředníků a veřejných činitelů okamžitě nahlásit korupční návrhy pod sankcí okamžitého propuštění. Státní úředník musí vědět, že ho i náznak korupce bytostně ohrožuje. Povinnost nahlásit korupční nabídku pod sankcí okamžitého propuštění vytvoří atmosféru hrůzy nejen z korupce, ale i z jejího náznaku. To by do velké míry omezilo zejména drobou korupci.

Proplácení veřejných zakázek až na základě detailního vyúčtování podrobeného kontrole finančního úřadu. Zcela nepochopitelně je zavedená praxe, že státní zakázky se proplácejí na základě vyhrané ceny a předběžných rozpočtů. Většině předražení by se předešlo jednoduchým opatřením (zcela běžným a standardním v soukromé sféře), že se proplatí jenom skutečné náklady plus marže (zisk ve výši 4-7%). Pokud totiž firma vysoutěží nadsazenou cenu, pak jí stejně nebude moci vykázat do nákladů, pokud se nebude chtít dopustit podvodu.

*****

Uvedená opatření by ve svém souhrnu razantně narušila korupční aktivity, takže by se korupce stala spíše výjimkou a selháním jednotlivce. Přispěla by též k odbourání dělení společnosti na oligarchickou elitu a bezmocné běžné občany, takže by veřejná moc ztratila svůj výlučný a elitářský charakter. Spojí-li se občané v boji proti politicko ekonomické oligarchii a stanou se tak skutečnou střední třídou, pozvedne-li se střední třída tímto radikálním obratem na dominantní třídu a zruší-li jako panující třída staré oligarchické a mafiánské struktury, zruší tím i podmínky rozdělení společnosti na elitu a podřadný zbytek.

Místo staré pseudodemokratické společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí společenství, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.

*****

Spoluatoři: Jiří Pehe, Jan Štern, 13. 9. 2010


Související články:
(Obecné problémy levice)

Socialismus a Praľské jaro (literatura) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (3) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (2) (10.06.2018)
Socialismus a Praľské jaro (10.06.2018)
Tys dopadla, levice! (07.11.2017)
O jakou revoluci ąlo? (13.10.2017)
Naąe politika a 100. výročí dekretu o míru (01.06.2017)
Volby? Volby! (11.04.2017)
Co je levicové? (09.03.2017)
Příchod jara (12.02.2017)
Imperialismus – netradičně jako období čekání na nového globálního hegemona (01.12.2016)
Quod licet Jovi ...? (31.05.2016)
Vrátit víru v budoucnost (29.01.2016)
KKE a "Praľská deklarace" (04.06.2015)
Rentiérský stát (31.05.2015)
Společnost a levice na křiľovatce (26.05.2015)
Deklarace Mezinárodní konference KSČM (24.05.2015)
Úvahy o daląí cestě hnutí (24.05.2015)
Ke dvěma aktuálním otázkám hnutí (24.05.2015)
Kritika současných reformistických tendencí demokratického socialismu (07.05.2015)
Potřeba koalice levice a iniciativ (12.04.2015)
Čeho (ne)třeba se bát (05.02.2015)
Jak skončí kapitalismus? (2) (26.12.2014)
Jak skončí kapitalismus? (26.12.2014)
Sociálně demokratické programy (25.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (2) (24.12.2014)
Hegemonie: genealogie pojmu (24.12.2014)
Levice můľe vyhrát (17.12.2014)
Návrh programu naší strany (03.12.2014)
Zahájení programové diskuse (19.11.2014)
Spojování sil a společné akce jsou nutné a možné (23.04.2013)
Naše poznanie o spoločnosti alebo Definícia pojmu socializmus. (12.04.2013)
Vzor Fico? (11.02.2013)
O společenských poměrech v Rusku (02.02.2013)
Volby: vítězové a poražení (19.11.2012)
Diskuse na levici (26.06.2012)
Otevřený dopis Michalise Matzavinose adresovaný ÚV KKE (24.06.2012)
K volbám v Řecku (19.06.2012)
Změnit svět bez převzetí moci, marxistické vydání (04.06.2012)
Prožíváme globální jaro (19.05.2012)
O výstupu na vysoké hory (02.11.2011)
SPaS má skutečně potenciál propojit radikální a umírněnou levici (16.06.2011)
Jsou občané sami proti sobě? (31.01.2011)
Výzva k vytvoření Spojenectví Práce a Solidarity (25.11.2010)
Hledejme program pro všechny od středu doleva (19.11.2010)
Jak je to s mírou zisku? (13.11.2010)
Proč si toho nikdo nevšiml? (01.11.2010)
Iluze nesmiřitelnosti (18.10.2010)
Za limit kapitálu (2) (04.10.2010)
Za limit kapitálu (04.10.2010)
Keynes nebyl socialista, ale… (01.10.2010)
Matematický model uplatnenia neoekonómie v komunite (01.10.2010)
Spoločenská objednávka (01.10.2010)
Na jakou vědu se bude muset levice obrátit? (06.09.2010)
Levice musí začít komunikovat (17.08.2010)
Rušno v levicových intelektuálských kruzích (06.08.2010)
Bez spolupráce na levici nebude hledání cesty úspěšné (02.07.2010)
Připutovalo Internetem . . . (16.03.2010)
Méně rozhořčení – více přemýšlení (Anti-Heller) (14.07.2009)
Anti-Jumr (14.07.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (11) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (10) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (9) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (8) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (7) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (6) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (5) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (4) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (3) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (2) (20.06.2009)
Dětská nemoc „levičáctví“ v komunismu (20.06.2009)
Schovej babičce její občanku (16.06.2009)
Tahle země není pro starý (14.06.2009)
Jednota levice a budoucnost (18.05.2009)
Co s krizí? (17.05.2009)
Trh a reálný socialismus (06.05.2009)
Zemřel nám Bob (31.03.2009)
Postkomunistický manifest (26.01.2009)
Cesty vpřed bývají i návratem … (12.12.2008)
Sága italské levice „první generace“, aneb co vyváděl krejčí z Ulmu (21.10.2008)
Relativní zmenšování variabilní části kapitálu během akumulace a koncentrace, která ji provází (15.10.2008)
Genese průmyslového kapitalisty (22.09.2008)
Dějinná tendence kapitalistické akumulace (21.09.2008)
Několik poznámek k některým komentářům (08.08.2008)
Marx a dvě linie boje proti moci privilegovaných v dějinách (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál II. (06.05.2008)
Marx a marxizmus versus Kapitál (28.04.2008)
Historie téměř detektivní (17.04.2008)
O správné správě (04.04.2008)
Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! (17.03.2008)
Jak S. K. Neumann velebil schumpeterovské podnikatelství… (11.03.2008)
Jan Bystrý, nakladatel (11.03.2008)
Od Lenina až k levičáctví v Česku (21.01.2008)
Bludný kruh české levice (14.01.2008)
Ta událost na Labutí řece (10.12.2007)
Zájem zahraničních komunistických stran o internacionalizaci vzdělávání stranických kádrů (10.12.2007)
Idea Levice (09.08.2007)
Neofeudální manifest? (30.07.2007)
Levice kontra pravice (30.07.2007)
Rovnost (nebo nerovnost) šancí (03.07.2007)
Spravme si poriadok so slovičkami (07.06.2007)
Hleďme si víc toho, co nás spojuje! (01.06.2007)
Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany (10.05.2007)
Vzpomínka na Bondyho v Salonu Práva (22.04.2007)
Nejsem zapšklý stařec (22.04.2007)
Pod babylonskou věží (2) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1b) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (1a) (21.04.2007)
Pod babylonskou věží (21.04.2007)
Hodnoty a zájmy v současné české společnosti (20.04.2007)
Čo príde po ideológii rozvoja a globalizácii? (06.04.2007)
Marx nebyl prorok, ale ... (30.03.2007)
Jsou klasická marxistická paradigmata překonána? (29.03.2007)
677 (XVII. kapitola) (16.03.2007)
Podstata komunismu (11.12.2006)
The opposite of anti-communism is not communism but democracy (05.12.2006)
Protikladem antikomunismu není komunismus, ale demokracie (04.12.2006)
Demokracie je skutečným základem komunistické a socialistické myšlenky (28.11.2006)
Usilujme o pochopení historie – bez předsudků a bez snah o její zneužívání (01.11.2006)
S komunisty se mluví. (18.10.2006)
Nepodpořil jsem Stranu zelených, ale kauzu, kterou zastupuje (12.08.2006)
Sejdeme se u fontány? (30.04.2006)
Lucii k MDŽ (08.03.2006)
Úvaha o vývoji ľudskej spoločnosti (05.03.2006)
Sociální demokracie (02.03.2006)
Dopis delegátům XXI. sjezdu KSČ (25.02.2006)
Co je levice? (07.02.2006)
Potenciálně nejnebezpečnější fáze imperialismu (15.01.2006)
Příčiny neúspěchu sovětského modelu socialismu v ČSSR (05.01.2006)
Předmluva k českému vydání „Zásad komunismu“ (15.12.2005)
Antikomunismus podle Marxe? (14.12.2005)
K pojmu levice dnes (07.12.2005)
Jedna ruka netleská… (28.11.2005)
Nejistý triumf demokratického kapitalismu (15.11.2005)
Volný čas jako ekonomická kategorie (13.11.2005)
Marx není zcela mrtev (06.11.2005)
Pojem socialismu a historická zkušenost (06.11.2005)
Proč je dnes pro nás důležitý Spinoza (06.11.2005)
Tři variace pro Horní Jiřetín a Černice (27.10.2005)
Pohřeb odborové demokracie? (25.10.2005)
Návrat Karla Marxe (16.10.2005)
K otázkám české levice (15.10.2005)
Kuba proti blokádě (13.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (2) (12.10.2005)
Trika a triky proti přirozenosti (05.10.2005)
Smrť politiky a budúcnosť verejnosti (1) (04.10.2005)
Konec klidných časů (26.05.2005)
Zarazilo nás vzývání Stalina a Kim Čong-ila (26.04.2005)
Úvaha (trochu hravá) o svobodě a levici (13.04.2005)
Konference Levicového klubu (17.02.2005)
Víra v pokrok je bláznivá (15.02.2005)
Deset knih českého levičáka (15.02.2005)
Zelená na levačku aneb Proč nemohu být „novodemokratem“ (04.02.2004)
Levicová politika pro 21. století? (30.11.2003)
Politika levice ve věku přechodu (31.05.2002)
Jak Lenin udělal z konkrétního obecné (23.01.2002)
Revoluce! (12.07.2001)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Jiří Pehe | Počet komentářů: 64 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
286 (286 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
281 (281 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
248 (248 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
233 (233 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
409 (409 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
250 (250 hl.)
Prohnilý humanismus !!
193 (193 hl.)

Celkem hlasovalo: 1900


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.