Podstatné části příspěvku, který na pracovní schůzce několika evropských komunistických a dělnických stran, konané v Praze 31. 5. – 1. 6., přednesl jménem SDS předseda CV Milan Neubert.Soudruh Filip nám včera odpoledne připomněl skutečnost, ľe
jedním z prvních dekretů přijatých novým ruským reľimem po VŘSR byl dekret
o míru. Ten nabízel vąem válčícím národům a jejich vládám zaľít okamľitě
jednat o spravedlivém demokratickém míru bez anexí a bez náhrad.
Chtěl bych podtrhnout, ľe tento dekret ani nespadl
z nebe, ani nebyl pouhým výsledkem pragmatického pohledu na válečnou
situaci Ruska. Byl výsledkem marxistické analýzy imperialismu, která se
vyvinula během válečných let.
Na setkání ąvýcarských dělníků v Lidovém domě
v Zurychu v březnu 1917 měl Lenin přednáąku o úkolech Sociálně
demokratické dělnické strany Ruska. Prohlásil tam: „Imperialistická válka se
začala měnit ve válku občanskou… Proletariát … poľadoval mír, chleba a svobodu.
Neměl nic společného s imperialistickou burľoazií…“
A tato analýza se po převzetí moci transformovala do přijetí
dekretů o půdě, o míru a o tisku. Připomínám tuto historickou
realitu, abych otevřel otázku, zda i my opravdu máme důkladnou analýzu současné
situace.
Lenin ve své práci „Imperialismus jako nejvyąąí stádium
kapitalismu“ jasně prohlásil, ľe pro objektivní analýzu „musíme bezpodmínečně
vycházet ze souhrnných údajů o základech hospodářského ľivota ve vąech
válčících státech a na celém světě“.
Kdyľ čtu dnes tenhle Leninův text, naráľím na dva okruhy
problémů. Předevąím dnes interpretuji Leninovy vývody jinak neľ před 30 lety,
kdyľ jsem se narodil za socialismu.
Příklad: v kapitole „Parazitizmus a zahnívání
kapitalizmu“ čtu, ľe „vládnoucí stát vyuľívá svých provincií, kolonií a drľav k
obohacení své vládnoucí třídy a ke korumpování svých niľąích tříd, aby se
nebouřily.“ Teprve dnes plně chápu, co měl Lenin na mysli před 100 lety.
A ke druhému okruhu problémů: je zřejmé, ľe imperialismus má
dnes několik jiných rysů. Několik z nich pojmenuji:
- nadnárodní společnosti jsou větąí neľ soutěľící národní
státy,
- finanční kapitál není exportován zeměmi – státy nejsou
věřiteli, ale dluľníky,
- velká část průmyslové a zemědělské výroby je umístěna na
periferii kapitalistické soustavy,
- masová média jsou mnohem efektivnějąí,
- imperialistická válka se jen těľko změní ve válku občanskou
atd.
Cítím, ľe tyto nové rysy imperialismu by měly vstoupit do
nové analýzy. Pouhý odkaz na imperialismus nebude stačit.
My vąichni, co tu dnes sedíme u tohoto stolu, pocházíme z relativně
bohatých zemí z centra kapitalistického světa. Podílíme se – určitou a
různou mírou – na importu části nadhodnoty z rozvojových států
kapitalistické periferie. Včetně Číny.
Měli bychom to povědět upřímně: lidé v naąich zemích
dneska neľádají mír, chleba a svobodu. Poľadují bezpečnost, mohou hodně
ztratit.
Za těchto vnitřních i vnějąích podmínek soudím, ľe bychom
měli usilovat o mírový vývoj a přesvědčovat pracující v naąich zemích, ľe
je to nejlepąí cesta, jak si zajistit bezpečí.
Jsem rád, ľe Komunistická strana Rakouska přiąla
s iniciativou s pracovním názvem „Evropská nula“. Zástupce KPÖ nám
vąem včera tuto iniciativu popsal.
Osobně si za Stranu demokratického socialismu myslím, ľe
iniciativa vzeąlá z Rakouska jako neutrální země by mohla najít rezonanci
v daląích zemích. Navíc, pokud by se počáteční mezinárodní fórum konalo ve
Vídni v listopadu, byla by to důstojná připomínka dekretu o míru
z roku 1917.
Milan Neubert, předseda CV SDS